…Elitáři věří, že svědomí je překážkou úspěchu, nikoliv přínosnou ctností. Vědomě a úmyslně opouští svoji morální orientaci, protože na ni nahlíží jako na nepřirozené omezení, překážku, která zvyšuje obtížnost dosažení jimi chtěného. Svědomí se však nikdy u nikoho úplně nevytratí. Aby sladili své zvrhlé vyladění mysli s tím dotěrným pocitem viny, tvrdí, že jejich akce jsou „pro vyšší dobro většího počtu.“ Zoufale chtějí věřit, že slouží budoucnosti lidstva a že my bychom měli jejich vůdčí ruku „ocenit“, ač ty věci, co činí, vypadají spíš nenávistně než přínosně. Oni by se však uráčili tohle nazvat „přísnou láskou“.
Dále se zkouší vyhýbat faktu o své vlastní funkční poruše tím, že zkouší podněcovat zločinnost u ostatních. Pokud mohou masy přesvědčit, že morálka je „relativní“, a že co je dobré, a co špatné, je jen věcí „interpretace“, pokud se jim povede nás přesvědčit, abychom ignorovali naše vlastní vnitřní hlasy, které jsou nám vrozené, pak by jejich monstróznost nakonec mohla být považována za normální, či dokonce výhodnou. Pro vnitřní svět morálních relativistů se člověk se svědomím stává zločincem a vyvrhelem, a to elitáři se stávají hrdiny, jak tomu o sobě vždy chtěli věřit…
Celý článek najdete na webu AC24, původní odkaz vede na zrušenou stránku
Námět: Jenka, Hudryper
8 komentáře