Únor 07, 2012
Filmařka Michele Mitchellová představila svůj dokumentární film „Haiti: Kde jsou peníze, které sem jdou?“ na kongresové tiskové konferenci podporované členy Sněmovny reprezentantů Yvette Clarke, Barbarou Lee a Donaldem M. Paynem (na tiskovce promluvil i jeden z řetitelů CEPR Mark Weisbrot, který pomáhal při propagaci akce). Mitchellová návštěvami Haiti v roce 2010 a 2011, při nichž uskutečnila rozhovory s obyvateli tábora – utečenci z míst postižených zemětřesením, mluvčími nevládních organizací, humanitárními pracovníky atd., i prostřednictvím dalšího důkladného průzkumu, zjistila, proč mnoho lidí (přibližně půl milionu) zůstává ve stanových táborech s omezeným servisem, a to navzdory miliardám dolarů slíbených pro pomoc po zemětřesení. Film je nyní vysílán na desítkách lokálních veřejných stanic (PBS) po celých Spojených státech.
Jednou z nevládních organizací, na níž se Mitchellová zaměřila v rozhovorech a hloubkovém průzkumu situace v uprchlických táborech, je Červený kříž. Mitchellová k tomu poznamenává, že Červený kříž je největší nevládní organizace, která působí na Haiti, a dlouholetému místopředsedovi pro zahraniční službu amerického Červeného kříže (ARC) Davidu Meltzerovi je ve filmu poskytována významná část vysílacího času k tomu, aby vysvětlil aktivity Červeného kříže na Haiti, i to, proč se některých služeb – jako například přístřeší a kanalizace – podle všeho tak zoufale nedostává. V Huffington Post to popisuje Laura Bassettová: „Vysoce postavený představitel Červeného kříže, který má na starost mezinárodní pomoc je ve filmu zevrubně dotazován, a Mitchellová říká, že během natáčení filmu opakovaně žádala ARC, aby odpověděl na otázky a podepřel fakta.“
Navzdory prominentní roli, kterou měl Meltzer ve filmu a otevřenou komunikaci Mitchellové s touto organizací, rozdávali zaměstnanci ARC na včerejší tiskové konferenci kopie dokumentu, která měl název „Oprava chyb a nepřesností společnosti Film@11 o reakci na Haiti“, jež zde vystavujeme ve formátu PDF). Několik zaměstnanců ARC z jeho washingtonské kanceláře také přerušovalo účastníky diskuse (viz video zde v 50:40) stížnostmi, že film je nevyvážený a že Meltzer nedostal dostatečný prostor před svým vystoupením (podle organizátorů byl pozván o šest dní dříve).
Většina „nepřesností“, na něž odkazuje ARC, se ve skutečnosti zdá být rozdílností v názorech nebo odlišnou interprestací zjištění na místě. Navzdory velkému prostoru, který Meltzer dostal ve filmu, ARC podle Huffington Post naznačuje, že jeho služby nebyly „prezentovány vyváženým a přesným způsobem,“ a údajně u PBS intervenoval, aby tento dokument nevysílala. Leták ARC jde dokonce tak daleko, že tento film označuje jako „takzvaný dokument“.
Samozřejmě, že posuzování a kritiky úsilí Červeného kříže na Haiti po zemětřesení nejsou nic nového, tento blog je zaznamenával několik měsíců po zemětřesení. Otázky Mitchellové a celkový závěr, že úsilí o obnovu a rekonstrukci zklamalo mnoho Haiťanů není výjimečný. Ve dvouletém tiskovém přehledu z tohoto měsíce je mnoho článků, které dospěly ke stejným závěrům.
Mitchellová k tomu řekla Huffington Post: „Věc se má tak, že jsem v deseti měsících po zemětřesení jela na Haiti dvakrát, abych viděla, co se tam stalo, a potom po 20 měsících, a máme to zdokumentované. Situace v táborech se zhoršila. Byly tam tábory s pěti tisíci lidmi a šesti záchody. Při hurikánu tam byly miliony lidí ve stanech, kteří byli vyděšeni. Mám ráda šťastné konce a přeji si, abych mohla napsat, že „humanitární pomoc, verze 2“ fungovala, ale naše pozorování ukazuje úplně jiný průběh.“
Úryvky z filmu byly dříve dostupné na webu, mluvčí ARC Laura Howeová však řekla, že „lidé v této organizaci byli nepříjemně překvapeni filmem Mitchellové, a jsou zklamáni tím, že ho nemohli vidět předtím, než byl předán PBS.“
Personál Červeného kříže na Haiti však nebyl vždy ochoten mluvit s novináři, poukazuje na to Sebastian Walker z al-Džazíry ve své zprávě ze září 2011 s názvem Haiti po zemětřesení. Jeho pokusy o rozhovor na kameru s pracovníky Červeného kříže v jednom z uprchlických táborů jsou odmítnuty, muži nastoupí do auta a odjedou. Mitchellová popisuje, že měla mnohem větší štěstí, vedla dlouhé rozhovory s Meltzerem.
V čem tedy Červený kříž vidí takový problém?
Zaprvé, ARC nesouhlasí s tvrzením, že „peníze byly získány rychle, z čehož vyplývá, že měly být vynaloženy také rychle,“ a dodává k tomu, že „americký Červený kříž opakovaně písemně informoval veřejnost a dárce, že jeho pomoc a úsilí o obnovu na Haiti bude trvat tři až pět let.“ Může to být pravda, ale byly to výzvy zdůrazňující okamžitou obnovu, která bezpochyby vedla drtivou většinu lidí, kteří ve dnech a týdnech po zemětřesení poslali příspěvek ARC, kdy podle všeho ARC shromáždila většinu prostředků na pomoc Haiti. Ostatní také důrazně upozorňovali právě na tento aspekt, jako např. Bílý dům („Můžete také okamžitě pomoci tím, že přispějete Červenému kříži“) a CNN („Prvořadým cílem Červeného kříže během počáteční záchranářské reakce je jídlo, přístřeší a uspokojení ostatních základních potřeb“).
ARC si stěžuje na tento popis: „Vidíme plachty, ale jsou roztrhané. Viděli jsme hrnce, ale mnoho z nich bylo prodáno za jídlo.“ Tvrdí, že „globální síť Červeného kříže distribuovala na Haiti více než 1 milion položek pomoci typu plachet, stanů a kuchyňského nádobí. V dodávkách plachet do táborů jsme pokračovali až do podzimu roku 2011.“ Očekávaná trvanlivost plachet je však nanejvýš šest měsíců a většina z půl milionu lidí, kteří zůstávají mimo své původní domovy, bude i nadále potřebovat nové, a to tak dlouho, jak dlouho pod nimi budou nuceni žít. Vybavení nouzových přístřeší se žalostně nedostává pro většinu obyvatel těchto táborů.
ARC zpochybňuje výrok: „Viděli jsme vodu, ale většinou nebyla pitná,“ jež v kontextu filmu odkazuje na vodu v táborech. ARC překvapivě říká, že „nikdy neobdržel zprávu – ať už opodstatněnou či ne – že většina vody nebyla pitná.“ ARC je součástí skupiny Water Sanitation and Hygiene Response (WASH), takže by měl dostávat aktuální informace o pitné vodě z OSN, včetně bulletinů od Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí, které v říjnu 2011 oznámily [PDF], že „v srpnu má pouhých 7 % lidí (v táborech) pravidelný přístup k pitné vodě, ve srovnání se 48 procenty v březnu.“
Co je však ještě horší, a co je uvedeno v této zprávě al-Džazíry, existují obyvatelé tábora, kteří ohlásili onemocnění poté, co pili vodu, kterou poskytl Červený kříž. Ricardo Caivano, ředitel amerického Červeného kříže pro Haiti, připustil v rozhovoru pro al-Džazíru, že voda, která byla poskytována ARC, nebyla dostatečně bezpečná k pití a že Červený kříž ji doporučoval nejdříve převařit.
ARC tvrdí, že je „nesprávné“ prohlašovat, že „Nikdo neví, jak důvěryhodné či efektivní jsou nevládní organizace, protože nikomu nepodávají hlášení,“ a říká, že ARC „je pověřen Kongresem, auditovaný, musí podávat roční daňové přiznání americkému kontrolnímu úřadu (IRC), je monitorován nevládními skupinami zabývajícími se nezávislým dohledem a je transparentní vůči veřejnosti a dárcům, kteří mu svěřují své příspěvky.“
Podle toho, co víme, však ARC nepodává hlášení o své činnosti žádným úřadům na Haiti. Ironické také je, když si uvědomíme, že ARC na svou obranu uvádí, že je „monitorována nevládními ‚hlídacími psy’“. Audity nevládních oraganizací sice obecně zjišťují, zda sedí čísla, neprovádějí však kontrolu efektivity, ani toho, jaké procento finančních prostředků je například utraceno na režijní náklady v každé zemi. Totéž by se dalo říci o formuláři 990, který nevládní organizace vyplňují pro IRS. Jakkoli je zajímavé zjistit, že šéf Červeného kříže přiznal příjmy ve výši milionu dolarů, neříká to nic o tom, jaké bylo úsilí při konkrétní pomoci.
Tendence ARC je přitom taková, že se stal ještě méně průhledný, co se týče jeho činnosti na Haiti. Zpráva NPR o Haiti z tohoto měsíce uvedla, že „mluvčí ARD odmítl poskytnout rozbor místních režijních nákladů“. Přestože americký Červený kříž dodal Chronicle of Philanthropy aktualizovanou výši peněžních prostředků „slíbených nebo utracených“ na pomoc a rekonstrukci Haiti za rok 2011, „mluvčí odmítl specifikovat, jaký byl podíl skutečně vydaných peněz“. Možná je to proto, že v rozhovoru pro Chronicle z loňského roku byl uveden rozdíl téměř 100 milionů dolarů mezi částkou, kterou se ARC „zavázalo“ vydat v roce 2010, a částkou, která byla skutečně vynaložena, což je podle všech měřítek ohromná částka. (Chronicle napsal v loňském roce, že ARC „očekává, že vydá k ročnímu výročí zemětřesení 245 miliony dolarů“. Nakonec bylo utraceno pouhých 148.5 milionech dolarů.)
Jako na jeden z nedostatků, na něž film poukazuje, je poskytování latrín. Bývalo zvykem, že ARC poskytovala čerstvé údaje o tom, kolik latrín postavili na Haiti, jichž bylo celkem málo, ale od roku 2010 nebyla provedena žádná aktualizace. Jejich zpráva rok po zemětřesení uvedla pouze to, že postavili „stovky latrín. Jejich zpráva dva roky po zemětřesení [PDF] používá mnohem vágnější údaj, když uvádí, že „364 300 lidí má prospěch z vody a hygienických činností“. „Voda a hygienické činnosti“ jsou velmi rozsáhlá kategorie, a ARC dále nerozepisuje toto číslo, aby dále vysvětlil, jaký prospěch z toho ti lidé měli.
ARC rozporuje tvrzení, že „Červený kříž má rozhodovací pravomoci“ v táboře Caradaeux, a nazval to „nesprávným závěrem“. Autorem tohoto prohlášení však nejsou filmaři, ale Wilma Vitalová, která je v současnosti obyvatelkou tábora Toussaint L’Ouverture, jenž je tvořen z bývalých násilně vystěhovaných obyvatel tábora Carradeux, kteří teď nemohou užívat stany, latríny ani ostatní služby, jež jsou nyní k dispozici v sousedním táboře Carradeux.
Červený kříž je největší nevládní organizací na Haiti. Wilmino prohlášení, že Červený kříž „má rozhodovací pravomoci“ tam, kde ona bydlí, tedy v neuspokojivém táboře, který potřebuje více a lepších služeb, je její názor, a jistě má svoji váhu.
ARC zpochybňuje tvrzení, že „nevládní organizace účinně umlčují převážnou většinu veřejnosti tím, že svá setkání a diskuse pořádají v angličtině a francouzštině, nikoli v kreolštině, haitském lidovém jazyce." Reakce ARC však není zaměřena na toto tvrzení, protože se vztahuje pouze ke snaze ARC rozesílat výběr ze svých textů v kreolštině. ARC si však musí uvědomit, že tvrzení zde je odkaz na schůzky nevládních organizací uvnitř systému OSN Cluster – kde se konají klíčová jednání o koordinaci pomoci v otázkách jako jsou přístřeší, distribuce vody a zemědělských potřeb. Tyto diskuse – a o tom všichni, včetně Červeného kříže, dobře vědí – se vedou pouze ve francouzštině a angličtině.
Reakce ARC na film je vůbec nešťastná tím, že vypadá jako obrana – jako pokus o záchranu tváře místo upřímného zhodnocení úspěchů a nedostatků. Pokud ARC skutečně vítá sledování svého úsilí „hlídacími psy“, měli by přivítat otázky položené v tomto dokumenu. Doufáme, že tento film povede k smysluplnější debatě o roli nevládních organizací při pomoci a obnově Haiti, vždyť nakonec blahobyt lidu Haiti – a budoucí schopnost země být suverénní a nezávislou – by měla být vždy hlavním zájmem.
Převzato z Global Research, kde najdete i další odkazy
Překlad: Aram
