V listopadu 89 jsem navštěvoval vysokou školu právě na Praze 6. Tam jsem byl také zvolen do tehdejšího studentského parlamentu. Mám tedy k Praze 6 určitý vztah. Dnes vidím, jak jsme tehdy byli naivní, když jsme si mysleli, že se již nebude opakovat překrucování historie a že v zastupitelských orgánech nebudou lidé omezení a bezcharakterní. (Inu, mládí.)
Zastupitelstvo Prahy 6 využilo nouzového stavu a dalo odvézt sochu I. S. Koněva. V době, kdy lidé mají jiné starosti a tak, jak bývalo zvykem i za dob minulých, kdy se vždy zdražovalo především v době dovolených.
Odstranění sochy I. S. Koněva je jedním z nejhanebnějších a nejzbabělejších činů, které jsem po roce 1989 zaznamenal. Není to jen obyčejná sprosťárna, je to v skutek, který poškozuje morální kredit celé naší země.
Je to naprosto stejné, jako když minulý režim potají odstraňoval svíčky z hrobů vojáků západní fronty.
A potvrzuje slova jedné písně Karla Kryla: „Po čtvrt století mlčení a půl století strachu, svou troufalostí zděšeni, plijeme na papachu.“
Je to vítězství místních omezenců, kteří pravděpodobně ani nevědí, co vlastně svým jednáním způsobují. Neznají historii, jen se snaží přisadit si a využít protiruské hysterie, která je i nosným motivem mnoha médií.
Bylo by na čase si uvědomit, že toto poškozování dobrého jména naší země by nemělo být beztrestné a nemělo by být přehlíženo.
Doufejme, že kromě epidemie, která nás dnes ohrožuje, se neobjeví epidemie další: Ta, proti které Koněv bojoval.
90 komentáře