Hlavní tepna kornatí

Nedávno jsem absolvovala jízdu po legendární dálnici z Prahy do Brna (D1). Jízda to byla vcelku mystická, neřkuli až záhrobní. Řidiči i cestující, kteří díkybohu jízdu po této dálnici někdy absolvovali a ráčili ji přežít, mohou mluvit o velikém štěstí. Jejich pokus o sebevraždu nevyšel.

Hrozila jim dvojí smrt. Jednak vlivem dopravní nehody a potom díky ohrožení srdeční příhodou díky dopravní situaci. Ti škaredí komunisté před rokem 1989 rozkrádali tak vehementně socialistický stát, že jim na dodělání dálniční sítě nezbyly žádné peníze. Dokonce i šidili na betonu, takže po 27 letech svobody a demokracie se kusy po všech krajových čertech roztrhané dálnice drolí.

Ještě že v tom chartisté a jejich mecenáši udělali v listopadu 1989 pořádek. Příslušníkům mnohých vyspělých a zcivilizovaných národů se jen tak někdy nepoštěstí, aby mohli spatřit a zažít svoji národní bídu in flagranti. Podobného dojmu jsem nabyla i na zmíněné dálnici. Většina řidičů je tam tak zaměstnána jízdními problémy, že si ani neuvědomuje, po čem a jak se snaží jet.

Každému z nich straší v hlavě hlavní nejdůležitější myšlenka: „Přežít a dojet, pokud možno včas.“ Pokud to někomu zcela nevyjde, takže dojede definitivně na konec své životní pouti, ostatní řidiči včas nedojedou. Mají opět další jeden z důvodů, proč musí čekat v zácpě. Doprava (nikoliv doleva) si opět vybrala svoji masožravou oběť.

Mezitím co stojí, mohou si zblízka prohlédnout, v jakém to prostředí se vlastně nacházejí. Není to pohled nijak libý. Je to průjezd skládkou netříděných odpadů. Směsný odpad naložený v oleji obsahuje plastové obaly, kusy jídla a automobilových součástek. Pokud se u kuriózních svodidel zkřivených nárazy aut nenacházejí pneumatiky celé, tak jsou tam alespoň jejich zbytky. Občas se tam válí i spolu s kusy kostí, které jsou zbytky ze svačiny nebo snad i uhynulých řidičů, spolujezdců a jiné štvané divé zvěře.

Stav oné pohřební dálnice v tuzemsku asi nikomu nevadí. Lid je zde dobrý a spokojený. Váží si svobody, demokracie a úspěšně se rozvíjejícího ekonomického blahobytu, určeného pro členy (mezi)národní fronty. Kromě hlášení zácp a zdržení, jsem si nevšimla žádných rozhořčených mediálních diskusí. Lhostejní občané jsou hinduisticky smířeni se svým nebohým dopravním osudem, ale nejen s ním.

Protestovat a stávkovat se nebude. Když lid lepší dopravní cesty nevyžaduje, měl by alespoň manifestovat svoji vděčnost vládním a stranickým představitelům a požadovat jejich zlepšení alespoň kvůli bezpečnosti a ochraně zdraví bohatých prominentů nově zřízené beztřídní společnosti a jejich pojízdného majetku.

Jízda po české silniční a dálniční síti je závažnými porušením jednoho z hlavních dopravních předpisů, tedy toho, že řidič má přizpůsobit svoji jízdu stavu a podmínkám silničního provozu. V našem případě totiž přichází v úvahu pouze stání. Nikam raději nejezděte, vyvarujete se tím páchání trestné činnosti.

Hlavní dálniční tepna je vlastně indikátorem srdečního stavu české občanské společnosti. Každému rozumnému člověku je zcela jasné, že v České republice lze sice za peníze přežít, ale že tam žít nelze. Každý den je tam blbec. A pokud jej strávíte cestováním po zkornatělé hlavní dálnici, tak v tom případě zvlášť.