Hrrr na zlé teroristy! Hodné teroristy podporovat!

O tom, jak to bylo s tím 11. zářím 2001, máme všichni jasno. Devatenáct mladíků ze Saúdské Arábie ozbrojených pouze noži vtrhlo na letiště a zmocnilo se čtyř Boeingů. Pět muslimů stačilo na jeden Boeing a na ten poslední stačili pouze čtyři (asi došli lidi). Na koupení pistolí patrně neměli finance, takže si zakoupili pouze nože. No co, byli to nuzní vysokoškolští studenti. Ovšem na chlast vždycky měli, to vymetli kdejaký bar, takže na zakoupení pořádné bouchačky jim prachy nezbývaly. Ále, nože stačí, řekli si, a začali realizovat svůj plán.

Se dvěma Boeingy narazili na Dvojčata, která se zřítila. Další, třetí mrakodrap, kde v podzemí byly uloženy zlaté rezervy mnoha bank, se zřítil strachy. Se třetím Boeingem se saúdskoarabští únosci trefili přímo do budovy Pentagonu a přesně do té části, kde vedli Cheney a Rumsfeld vojensko-válečné účetnictví, kteréžto po nárazu shořelo. Se čtvrtým uneseným Boeingem měli v úmyslu narazit do Bílého domu, což se jim nezdařilo, neb hrdinní pasažéři únosce zneškodnili. Teroristé ovšem ještě sebevražedně stačili Boeing nasměřovat k zemi. Je o tom moc krásný film, lze si ho v domácím kině pustit z internetu. Celý film jsem sice neviděl, pouze ukázky (trailer), ale byl jsem nadšený hrdinstvím obyčejných cestujících, kteří vlastně uchránili svým postojem a vlasteneckou chrabrostí od zničení a demolice Bílý dům a tudíž i presidenta a jeho poradce. Čest jejich památce, myslím tím ony cestující, nikoli obyvatele Bílého domu.

Teroristé ozbrojeni noži a vražednými Boeingy dostali povolení k startu kolem 8 hodiny ranní (přesně v 7,59, v 8,10, v 8,13 a v 8,20). V čase 9.02 naráží Boeing do první věže. A poslední Boeing padá k zemi v polích v Pensylvánii až v 10,03 hod. To znamená, že teroristi byli ve vzduchu celou hodinu ba i více! Za takovou dobu by třeba Severní Korea byla schopna poslat čtyři rakety s atomovou náloží bezproblémově na území USA. A takové rakety prý letí mnohem rychleji než Boeingy, takže by to klidně zvládli do půl hodiny. Zjistili by američtí vojáci, že k nim letí ty korejské rakety? Možná jo, možná se už poučili. Nebo jsou nepoučitelní?

Počet obětí teroristických útoků dosáhl 2.977 lidí, přičemž 19 sebevražedných únosců není do seznamu zahrnutých. Vyšetřování vedené FBI bylo uzavřeno s tím, že jsou jasné a nezvratné důkazy spojující al-Kájdu a Usámu bin Ládina s útoky. FBI se podařilo rychle identifikovat všechny únosce, včetně vedoucího skupiny Mohameda Atty, jehož zavazadlo objevené na Bostonském letišti obsahovalo mimo jiné i seznam členů skupiny. U zříceného mrakodrapu byl také nalezen Attův cestovní pas. Asi ho Mohamed vyhodil z okna Boeingu těsně před nárazem, aby všem pochybovačům bylo jasné, že to on, Atta, je tím hrdinou. Dne 27. srpna byly zveřejněny fotky všech 19 únosců spolu s informacemi o nich. (Této zprávě FBI může věřit pouze člověk velice velmi mdlého ducha hraničícího s debilitou.)

Vladimir Putin zaslal okamžitě kondolenci presidentu Bushovi. (Wikipedie uvádí, že Putin velmi obratně využil tragédii na osobní projev sympatií či spoluúčastnosti.) Pro anglickou královnu Alžbětu II. byly útoky neuvěřitelným a totálním šokem a pro papeže Jana Pavla II. nevýslovným hororem. Pro českého prezidenta Václava Havla to bylo hrozným varováním pro civilizaci, které nás vyzývá mobilizovat a převzít zodpovědnost za tento svět. Francouzský prezident Jacques Chirac přesvědčoval, že Francouzi plně soucítí s americkým lidem. Britský premiér Tony Blair zase poukázal na tento masový terorismus jako na nové zlo v dnešním světě. Reakce dalších světových vůdců vyjadřovaly velmi podobné pocity. Pouze v iráckém rozhlase (tehdy ještě vládl Saddám) se objevila vyjádření, která útoky označila za operaci století, kterou si USA zasloužily kvůli svým zločinům proti lidskosti. Vítaným důsledkem se stalo i naplnění cílů NATO novým smyslem. Severoatlantická aliance se opět semkla, tentokrát proti terorismu a snažila se poprvé v historii uplatnit článek 5 o pomoci spojenců napadenému členovi paktu. Nechápu, proč se tedy americká armáda společně s NATO nevrhla na Saúdskou Arábii (kde se vylíhli tihle teroristi), nýbrž se vrhla na Afghánistán a pak na Irák a Libyi. Copak generálové měli nějaké špatné mapy a vtrhli jinam, než kam měli?

No a od té doby (už celých 15 let!) všechny státy světa bojují proti terorismu. Docela neúspěšně! A to i přesto, že jsou na kontě tohoto boje už milióny mrtvých a zmrzačených. Holt boje musí pokračovat až do vítězného konce. Na konečný počet povražděných si tedy ještě budeme muset nějaký ten rok počkat.

Teroristický útok na Dvojčata a Pentagon mi připomíná některé teroristické činy v nedávné minulosti. Tak třeba atentát na Františka Ferdinanda d’Este, arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu, který byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu (sedm kulí). Stejně jako při atentátu na Dvojčata identifikovaly osnovatele i aktéry spiknutí tajné služby CK Rakouska-Uherska (Habsburské říše) velmi rychle, v řádu dnů. Je to obdivuhodné, neboť tehdejší tajné služby neměly žádné odposlouchávající přístroje, ani mobily a ani přístup k internetu a přesto tak velmi brzy odhalily ony členy teroristického spiknutí, kteří byli ovšem také členy tajných služeb. Tajné služby odhalily ve svých řadách teroristy, to je něco, co? Osnovatelé i aktéři-teroristi dostali většinou trest smrti zastřelením a mladší dvaceti let pouhých 20 let. Jeden z nich (Gavrilo Princip) si odseděl trest u nás v Česku, ovšem brzy umřel ve vězení, tak si toho věznění moc neužil, zato ale nemusel rukovat na frontu. Zajímavé je, že i tehdy ti mládenci byli studenti.

Důsledkem sarajevského teroristického činu bylo vypuknutí celosvětového vraždění. Celkový počet obětí 1. světové války, vojenských i civilních, byl kolem 37 milionů: 16 milionů mrtvých a 21 milionů zraněných. Celkový počet mrtvých zahrnuje 9,7 milionů vojáků a 6,8 milionů civilistů. Státy Dohody (též Spojenci) ztratily kolem 5,7 milionu vojáků, zatímco Centrální mocnosti jen okolo 4 milionů vojáků. Působivá statistika, že? Líbí se mi, že do statistiky obětí byli zařazeni i lidé zmrzačení válkou, což ve statistikách II. světové války už bývá vynecháváno, počty zmrzačených se prostě dnes už neuvádí.

Dalším podobným teroristickým činem byl útok na poštu (vysílačku) v Gliwicích. Německé komando tajných služeb převlečené do polských uniforem postřílelo věrné poctivé říšské Němce-poštovní úředníky. Nenašel jsem ve Wikipedii přesný počet zavražděných a ani kdo vydal příkaz k útoku. Holt tajné služby jsou tajné a nelze je odtajnit a už vůbec ne trestat. Domnívám se, že těch obětí mohlo být tak kolem dvaceti či třiceti. Führer vědomě nechal obětovat své věrné poddané jenom proto, aby měl důvod k rozpoutání 2. světové války. Celkové ztráty na životech způsobené touto válkou představují více než 72 milionů lidí. Civilní oběti z toho představují asi 47 milionů, zranění (zmrzačení) se oproti 1. světové válce nepočítají. Přesná čísla stejně není možné zjistit – milion sem, milion tam, to v boji za pravdu a humanitu přece není důležité.

No a protože terorismus je rozšířený po celém světě, nemůžu vynechat ani Asii. Nejznámější teroristický útok se odehrál poblíže Mukdenu v Mandžusku. Čínští teroristé poškodili koleje na japonské železniční trati, která byla důležitá pro průmysl a hospodářství. Použili asi jenom kladivo, dle mne tak tříkilové, protože poškození koleje bylo přímo miniaturní, nepatrné, vždyť za necelou půlhodinku už mohl projet další vlak. To kdyby použili metodu našich cikánů a odšroubovali ony matice držící koleje na pražcích, nadělali by větší škodu. Prý nepoužili kladivo, nýbrž nějakou výbušninu (semtex ještě neměli). Na internetu je vidět fotografii poškozené kolejnice, ta fotka ovšem byla uveřejněna až po válce. O tomto hrůzném aktu čínských teroristů referovaly snad všechny noviny světa a všechna rádia tímto stylem: „Na vlak zaútočili čínští bandité. Japonský poddůstojník oznámil, že jeho hlídka zažila bombový přepad a vzápětí na ně teroristé zahájili kulometnou palbu.“ Tak byla veřejnost médii pěkně zmasírovaná a připravená na odvetu.

No a Japonsko mohlo ve jménu spravedlnosti vyhlásit válku Číně. Oficiální vysvětlení Japonců bylo, že se přece jenom brání útokům čínského vojska. Velká Británie a Spojené státy americké japonské agresi v podstatě jen přihlížely. Čínsko-japonská válka trvala od 7. července 1937 do 9. září 1945. Druhá světová válka tedy začala i skončila v Číně! Ztráty na čínské straně: 1 320 000 zabitých vojáků, 1 797 000 zraněných, 120 000 ztraceno v boji. Komunisté: 500 000 zraněných a zabitých vojáků. Zemřelo také 17 000 000 až 22 000 000 čínských civilistů. Celkem tedy více než 30 miliónů Číňanů! Ztráty na japonské straně: 1 055 000 zabito, 1 172 200 zraněno. Čína ztratila skoro desetkrát více obyvatel než Japonsko. To přece nelze ze strany Číny jenom tak lehce zapomenout. (Všechny číselné údaje v článku jsou převzaty z Wikipedie.)

Teroristický útok v Mukdenu byl jako přes kopírák zopakován v Tonkinském zálivu. Dne 4. srpna 1964 severovietnamské lodi bez příčiny zaútočily na americká plavidla v mezinárodních vodách Tonkinského zálivu. Různé mediální zdroje, to už byla i televize, včetně periodik Time, Life a Newsweek uveřejňovaly v srpnu různé články o incidentu. Time například napsal: „Skrz temnotu, ze západu a jihu… vetřelci opovážlivě vpadli… nejméně šest z nich… začali střílet na torpédoborce automatickými zbraněmi.“

Představme si obrovský torpédoborec, který je celý oplátován velice silnými ocelovými pláty. No a někdo na něj začne střílet ze samopalu a kulometu. Jakou udělá škodu? Akorát možná poruší barvu na plátech. To je něco, jako kdybych já bosou nohou kopal do betonové zdi. Novináři popisovali tento teroristický útok všemi zářivými barvami. Protože byl proveden v noci, nebyla žádná dokumentace, ani toho, že ze své dřevěné džunky přiložili k boku torpédoborce žebřík a měli v úmyslu obsadit palubu. Škoda že neměli tehdy fotoaparáty na noční vidění. No novináři se předháněli, kdo to popíše lépe, květnatěji a drastičtěji a bude tak zvýšen prodej jeho novin. Nelenil ani president Johnson a pronesl ohnivý projev k americkému lidu, ve kterém vykresloval událost, která ukazovala Hanoj, resp. Ho Či Mina jako agresora-teroristu a která stavěla USA do role bránící se strany. Takže veřejnost byla připravena k válce.

Jenomže je tady háček, ba docela velký hák!

Až v roce 2005, kdy došlo k odtajnění materiálů Národního bezpečnostního úřadu, vyšlo najevo, že žádný střet se neodehrál. Ve zprávě je doslova uvedeno: „V tu noc neproběhl žádný útok.“ Johnson i McNamara bezpochyby věděli, že se žádný útok toho dne neodehrál a Johnson ve svém projevu vědomě lhal. Na dotaz admirála torpédoborce, co se v noci stalo, odpověděl, že celá noc byla naprosto klidná. Tu zprávu samozřejmě president četl. Stačily ovšem zprávy z novin a presidentův projev a teroristickému činu uvěřil snad celý svět. Ačkoliv se v Tonkinském zálivu žádný teror čin nestal, přesto byla schválena Rezoluce, která se stala právním podkladem pro zapojení USA do války proti Severnímu Vietnamu a zároveň dala americkému prezidentovi plnou moc asistovat kdekoliv v Jihovýchodní Asii v boji proti „komunistické agresi“. To je přece perfektní, co? To se jen tak kdekomu nepodaří.

A začala dvacet let trvající válka (1955 až 1975). Američané poprvé použili proti rostlinným porostům (ale i obyvatelům) defoliant Agent Orange a použity byly i další chemické látky, např. kyselina dimethylarsinová (Agent Blue) na zničení úrod rýže, a samozřejmě umírali i zasažení lidé. První chemická válka ve velkém měřítku a nikdo nikdy nebyl odsouzen. No a výsledky této dvacetileté války, ve které se prvních deset let angažovala Francie a Británie a druhých deset let USA, jsou následující. Celkový počet povražděných převyšuje 4 milióny, z toho polovina civilistů. Dále spousta mrtvých v Laosu a Kambodži. Počty zraněných (zmrzačených) se neuvádějí, takže těchto obětí můžeme odhadovat na 10 až 15 miliónů. Pěkný výsledek pro válečné jestřáby, že? A těch bomb a válečného materiálu, co se použilo! Vojensko-průmyslový komplex si radostí mnul ruce a byl nadmíru spokojený s dosaženými finančními zisky.

Teroristé ovšem nefungují pouze v Číně (Mukden), Vietnamu (Tonkin) a v muslimských zemích, ale i v Evropě. To v letech 1956 až 1989 operovali v Itálii a (západním) Německu takzvané Rudé brigády. V Itálii se nazývaly Brigate Rosse a v Německu RAF, což značí Frakce Rudé armády – Rote-Armee-Fraktion, která byla známější pod jménem skupina „Baader-Meinhofová“. V obou zemích pěkně řádily, provedly spoustu bombových útoků na nádražích a v nákupních střediscích, celkem běžně prováděly únosy letadel a podobně. V Itálii unesly v roce 1972 Idalga Macchiariniho, vedoucího pracovníka firmy Sit-Siemens, následovaly únosy dalších čelních představitelů velkých italských firem, později se Rudé brigády začaly specializovat na únosy soudců. Jejich nejslavnější teroristický kousek byl únos italského premiéra Alda Mora, kterého v roce 1978 zavraždili. (Useknutý malíček premiéra poslali do italského Parlamentu poštou. A to ho drželi v zajetí v obyčejném bytě v paneláku!) Samozřejmě v Německu se teroristé snažili také docela úspěšně – unesli a popravili prezidenta Asociace německých průmyslníků Hannse-Martina Schleyera, zavraždili německého generálního prokurátora Siegfrieda Bubacka a následovala vražda prezidenta Dresdner Bank. K poslední vraždě došlo 1. února 1985, kdy byl zavražděn německý průmyslník Zimmermann. Během 28 let jejího boje proti státu zůstalo na obou stranách pomyslné barikády celkem 67 mrtvých a 230 zraněných osob.

Rudé brigády vydávaly častá prohlášení, která všechny noviny ochotně tiskla. Mluvilo se tam o boji proti imperialismu, kapitalismu a fašistoidnímu státu. Mně to tehdy připadalo, jakoby opisovaly nějaké teze od Lva Trockého. Však také oficiální vysvětlování jejich teroristické činnosti bylo, že je řídí a podporuje finančně Sovětský svaz. Bylo to jasné – to Sověti rozpoutali ten teror. Už ten název Rudé brigády to dokladoval. Pracovníci CIA jásali nadšením, jak se jim vše daří, jak celý svět věří, že Sovětský svaz podporuje terorismus.

Německá policie nezahálela a teroristy pečlivě sledovala a až po docela dlouhé době pochytala. (Ať mi nikdo netvrdí, že německá policie byla tak neschopná, že jí trvalo roky (28 let!), než pochytala zločince, kteří vraždí, vždyť takové věci by policie měla vyřídit v rozmezí týdnů a ne let! Asi to nebylo v jejím zájmu.) 9. května 1976 byla ve své cele nalezena oběšená Meinhofová, prý spáchala sebevraždu. To jí nemohli raději podávat nějaké léky jako Miloševičovi? Bylo by to takové jakoby čistší. Také Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Jan-Carl Raspe, a Irmgard Möllerová spáchali sebevraždu oběšením ve stejný den ráno v sedm hodin. Vypadá to, jakoby se domluvili na hodině společné sebevraždy.

Po převratu, po odtajnění archivů KGB a tajných služeb v socialistických státech, se nenašel jeden jediný doklad o nějaké spolupráci těchto služeb s Rudými brigádami, takže prosazovaná a všeobecně přijímaná dřívější teze o podpoře ze strany SSSR padla. Naopak se provalilo, že v roce 1951 zahájila italská tajná služba SIFAR (později přejmenovaná na SID a ještě později na SISMI) budování sítě Gladio. Bližší spolupráce s CIA začala už v roce 1956. Německé a ani italské archivy o operaci Gladio prozatím otevřeny nejsou. Budou vůbec někdy uvolněny?

No a závěrem ještě poslední ukázka, jak funguje dle úplně stejného receptu vytváření teroristů. Zde budu ovšem pouze teoretizovat, tedy co by kdyby. Sestřelení malajského Boeingu nad Ukrajinou má podobné rysy jako výše uvedené ukázky (asi je v CIA nějaký velitel zatížený na Boeingy). Čím začít na Ukrajině? Majdan? Odstřelovači a upalování v Oděse? To je málo. To se mydlí Ukrajinci mezi sebou, to není pro svět zajímavé. Musí přijít něco pořádného, co otřese světem. Takže bude potřebné sestřelit civilní malajsijský Boeing s cizinci, to bude působivé! Postup další realizace byl jasný jak facka. Sundali to separatisté, tedy jsou to teroristi. Do té doby byli pouze opolčenci-separatisté, od pádu letadla to byli definitivně teroristé. Tento teroristický čin musí být náležitě potrestán, proto pošleme armádu už ne proti spoluobčanům, nýbrž proti teroristům. Tak učinil Porošenko. Jenomže ti tzv. teroristé se ubránili, což by ale nějak moc ani nevadilo, vždyť přece můžeme požádat o pomoc NATO, ale ne do boje proti separatistům, ale už proti teroristům. Tu pomoc ocení celý svět. Pomoc NATO bude oprávněná před celým světem. No a před vojsky NATO by se separatisté, teď teroristé, těžko ubránili. Během týdne by teroristé byli převálcováni. Potom by pro výstrahu na náměstí v Doněcku pověsili vůdce teroristů a do půl roku by byla v Doněcku vojenská základna USA, tedy vlastně NATO, a USA by už měly základnu v Sevastopolu na Krymu. No a Putin by se mohl pouze bezradně na to NATO dívat. Nebo by muselo zasáhnout Rusko? Možná se i s takovým scénářem počítalo. No a válčička v Evropě by byla natotata. Jenomže to CIA s Boeingem na Ukrajině jaksi nevyšlo. Navíc je Putin předběhl s Krymem, a tudíž bylo jasné, že akce se nezdařila a Západ ztratil o Ukrajinu zájem. (Tak co, je to dobrá nebo pitomá konspirační teorie?)

Připadá mi docela primitivní a legrační, že CIA (a vůbec všechny tajné služby USA) používají pořád dokola stejné metody, vždyť to prohlédne i imbecil. Všechny převraty probíhají dle stejného mustru. Naučili se to ve státech jižní Ameriky, tam operace jako Gladio bývaly naprosto běžné až normální a dařilo se jim tam cílů snadno dosáhnout. No, nebyl internet a gramotnost v těch státech byla hluboko pod úrovní, takže tam to bylo docela nenáročné a přitom velmi účinné. Ovšem v Evropě je to přece jen o něco složitější a obtížnější, brzo se na to přijde a veřejnost je dostatečně informována. Copak v CIA fakt nemají nějaké inovativní zaměstnance?

Zničení Jugoslávie zdůvodnili tím, že nařkli Srby z terorismu. Vpád do Afganistánu naivně zdůvodnili přítomností bin Ládina. Vpád do Iráku zdůvodnili lživým nařčením o zbraních hromadného ničení a vyhazováním nemluvňat z inkubátorů. A v Libyi se už ani neobtěžovali vymýšlet nějaký teroristický čin, stačilo označit Kaddáfího za teroristu, vše ostatní zařídila televize a tisk, a už to jelo. V Sýrii se pokusili obvinit Asada z použití nervového plynu. Dokonce, aniž by dočkali výsledku šetření o plynovém útoku, vystřelili na Damašek dvě (čtyři?) rakety, což měl být signál pro vojska NATO v Itálii a Francii zahájit útok. Něco jako výstřel z Aurory. Jenomže Rusové rakety sundali, což byl průšvih, s tím CIA nepočítalo. Oznámit veřejně, že to sestřelili Rusové, jaksi nešlo, vždyť to by byl začátek války mezi USA a Ruskem (podobně jako s ponorkou Kursk). Tak to svedli na Izrael, který se okamžitě ohradil, že on, tedy stát Izrael žádné rakety nevypustil. Za dvě hodiny (asi až se k Netanjahuovi dovolal Obama) Izrael prohlásil, že ano, že on ty rakety vystřelil, ale že to bylo při běžných manévrech izraelské armády a že jejich rakety zasáhly přesně stanovené cíle a bezpečně a řízeně spadly do moře. Tím byl malér zažehnán a nastalo ticho po pěšině. Netanjahu to vzal na sebe. Dobrej, no ne? Americký křižník zatím nenápadně odplul ze Středozemního moře.

V podstatě je naprosto lhostejné, zdali shodili Dvojčata saúdskoarabští muslimové nebo Cheney, Bush a Wolfowitz, důležité jsou důsledky. Dnes oficiální verzi nevěří v Americe skoro nikdo, přesto ovšem nelze přiznat, že to celé byl podvod. Válka by vypukla stejně, i kdyby nebyl atentát v Sarajevu, i kdyby nebylo přepadení vysílače v Gliwicích, incidentů v Tonkinu a Mukdenu…

Odtajnění tajných materiálů o události 1. 9. 2001 bude až v roce 2031, tedy po třiceti letech, jak říká zákon. Samozřejmě tajné služby mohou prohlásit, že některé části jsou tajné nafurt, na nekonečně dlouho, neb by ohrozily bezpečnost státu. Myslím, že většině z nás to už může být v roce 2031 naprosto ukradené. Otázka tedy zní: Kdo ty teroristy vytváří a udržuje při životě? A kdo je bude vytvářet zítra a pozítří? Teroristé jsou tedy vždy jenom pouhým nástrojem k rozpoutání většího válečného konfliktu, tedy jejich tvůrcem a živitelem je pokaždé vojensko-průmyslový komplex.

No já nevím, ale vzhlížet k USA jako k baště svobody a demokracie a lidských práv, to mohou snad akorát ti, kteří jsou silně zainteresováni na vraždách, mučení a loupení. Je snad jiné vysvětlení oné lásky k USA?