Jak řikam, velke narody, kere se umi poučit ze svoji hystoryje, su chytřejši. A tak mě zaujaly dvě muzea, kere sem nedavno navštivil. Jedno v rodišti velkeho vudca naroda německeho, druhe v rodišti velkeho vudca světoveho proletaryjatu. Že oba dva byli pěkni hajzli, a po každem zustaly desitky milijonu mrtvych, je jasne. A přesto maju svoje muzea, do kerych se chodi poučit tisice lidi.

 












  

Male městečko Braunau mělo dluho strach, že se v něm budu konat srazy narodnich socanu. Dneska je před rodnym domem stryka Adolfa velky žulovy šutr, turisti se podivaju na barak, kery je stejny jako kerykoliv jiny, zrobi si fotky a vali dal. Ani ti neonarodni socani už nesu to co byvali.


 

Male gruzinske město Gori, rodiště stryka Josifa, se srazu bolševickych socanu neboji. Dokonce bysem řekl, že by to nikomu nevadilo. Stryk Josif, přestože pozabijal vic lidi jak stryk Adolf, se tady těši dobre pověsti. V rodišti stryka Adolfa je vystaveny jeho Mercedes, v rodišti stryka Josifa jeho osobni vlak, kerym valil třeba na Jaltsku pyjatyku.


 

 

V celem obrovskem muzeu nebyla jedina zminka o desitkach milijonu mrtvych, jedina zminka o odpornem bolševickosocanskem hnusu, kery Stalin zavedl. Jedina negatyvni zminka byla od jedne smějici se bestyje z Československa…

 

 

PS: Jedno z tych muzeji zatim neegzystuje. Možete hadat dvarazy, kere z nich to je…