Izraelský parlament přijal apartheidní zákon „O národním státu“

Mother Palestine Israeli Peace By Latuff2 Nový zákon ústavně zakotvuje identitu Izraele jako národního státu židovského národa – navzdory 1,5 milionu palestinských občanů státu a obyvatel východního Jeruzaléma a Golanských výšin – a zaručuje exkluzivní etnicko-náboženský židovský charakter Izraele.


Izraelský parlament (Knesset) schválil 19. července zákon “O národním státu”, který de facto zakotvuje apartheid. Tímto kvazi-ústavním (Izrael nemá psanou ústavu – pozn. edit.) zákonem se podporuje diskriminace a segregace praktikovaná proti palestinským občanům.

Zákon navržený izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a jeho pravicovou vládní koalicí byl schválen 62 hlasy oproti 55, 2 poslanci se zdrželi hlasování. Palestinští zákonodárci, kteří roztrhali kopie zákona a hlasitě protestovali, že jde o akt rasismu a apartheidu, byli násilně vykázáni z Knessetu. Poté, co zákon prošel, Netanjahu jej nazval “klíčovým momentem v historii sionismu a státu Izrael”. Navrhování tohoto zákona bylo oblíbenou zábavou izraelské pravice v posledních pěti letech. Netanjahu zahájil agresivní kampaň pro schválení zákona před koncem tohoto senátního období (začátek prázdnin), aby podpořil své ultranacionalistické voliče ještě před listopadovými volbami. Zároveň se snažil odvrátit pozornost od prohlubující se sociální krize Izraele a také od několika korupčních skandálů, s nimiž se potýkal on i jeho manželka Sára.

Na hlubší úrovni jsou právní předpisy varováním, že izraelský stát ostře odmítá jakékoli závazky týkající se demokracie a rovných práv a připravuje se na spáchání dalších masivních zločinů proti palestinskému lidu, a to dokonce i přes sílící otevřenou přípravu na vojenskou konfrontaci s Íránem.

Tisíce Izraelců po sobě v noci procházely hlavními ulicemi Tel Avivu, aby vyjádřilly svou opozici vůči reakčnímu “národnímu státu”.

Zákon vymezuje národnostní práva pro izraelské Židy v protikladu s palestinskými občany. Uvádí, že “právo podílet se na národním sebeurčení ve Státu Izrael je výhrazeno pro židovské obyvatele.” Prohlašuje, že Jeruzalém je “zcela a nedělitelně” hlavním městem Izraele. Zbavuje arabštinu statutu oficiálního jazyka a prohlašuje za jediný oficiální jazyk hebrejštinu. Obsahuje také ustanovení, v němž je uvedeno: “Stát pohlíží na šíření židovských osad jako na národní hodnotu a bude jednat s cílem povzbudit a podpořit jejich zakládání a upevňování”. Mezi další prvky zákona patří potvrzení archetypálních symbolů nacionalismu, od izraelské vlajky přes národní hymnu až po menoru.

V dokumentu se nenachází žádná zmínka o rovnoprávnosti všech občanů, ani se v něm nijak nezmiňují nežidovští občané Izraele – z nichž převážná většina jsou Palestinci, dále Drúzové, Beduíni a nemalý podíl Rusů, kterých je celkem asi 1,8 milionů, což je přibližně 20 % všech obyvatel.

Pracovní verze zákona výslovně navrhovala vytváření “výlučných” komunit pouze pro Židy a instruovala izraelské soudy, aby rozhodovaly podle židovského rituálního práva v případech, v nichž dosud neexistuje žádný právní precedens. Pod tlakem některých spojenců Netanjahua bylo toto znění nahrazeno poněkud nejasným odkazem na “rozvoj židovského osadnictví jako národní hodnoty”. V praxi to zachovává tentýž význam podporující vytváření čistě židovských komunit se státní podporou jak v Izraeli, tak na okupovaném Západním břehu, které se provádí prostřednictvím izolace a vyhánění Palestinců.

I bez zakotvení této formy apartheidu v základním zákonu je skutečností, že už před přijetím tohoto právního předpisu již více než 900 míst v Izraeli – přibližně tři čtvrtiny všech obcí v zemi – znemožnilo nežidům žít uvnitř hranic obce. Palestinci jsou odsunuti do chudších oblastí, v nichž jim je systematicky odmítán rovný přístup k základním službám, vzdělávání, lékařské péči a bydlení.

Hasan Džabarín, generální ředitel centra právní pomoci pro práva arabských menšin v Izraeli Adalah po přijetí nové legislativy prohlásil: “Zákon o národním státu ztělesňuje klíčové prvky apartheidu, což je nejen nemorální, ale především zcela v rozporu s mezinárodním právem. Nový zákon ústavně zakotvuje identitu Izraele jako národního státu židovského národa – navzdory 1,5 milionu palestinských občanů státu a obyvatel východního Jeruzaléma a Golanských výšin – a zaručuje exkluzivní etnicko-náboženský židovský charakter Izraele. Definováním svrchovanosti a demokratické samosprávy tak, že patří pouze židovskému lidu – kdekoli po celém světě – Izrael z diskriminace učinil ústavní hodnotou a otevřeně tak vyjádřil své odhodlání, že bude jako základ svých institucí upřednostňovat židovskou nadvládu.”

Mezi těmi, kdo vyjadřovali opozici vůči této legislativě, byl i izraelský prezident Reuven Rivlin, jenž jen zřídka zasahuje do politických debat. Varoval, že zákon by mohl diskreditovat Izrael a “být používán jako zbraň našich nepřátel.” Jeho obavou je to, že z právního hlediska ozřejmí útisk, který již v prakticky probíhá. Člen Knessetu za Likud Miki Zohar odpověděl v rasistickém duchu: “Prezident Rivlin to bohužel prohrál,” a dodal, že “Rivlin zapomněl, jakou má DNA”.

Bezpáteřnost Netanjahuovy parlamentní opozice byla v kostce vyjádřena vedoucím labouristické strany Isaacem Herzogem, který v Knessetu řekl: “Otázkou je, zda zákon poškozuje nebo prospívá Izraeli. Historie to ukáže. Opravdu doufám, že hledání rovnováhy mezi židovským a demokratickým státem nebude bolestivé.”

Míra, do jaké se izraelská politika posunula doprava, je zřejmá z toho, že člen Likudu Benny Begin, syn Menachema Begina, vůdce sionistické teroristické skupiny Irgun, zakladatele Likudu a premiéra, který bombardoval Irák a napadl Libanon, byl mezi dvěma poslanci, kteří se zdrželi hlasování. Varoval, že rozpor mezi národním státem a rovností před zákonem vytvoří podmínky pro růst extrémního nacionalismu a sociálního napětí.

Obavy z přijetí zákona vyjádřily též americké sionistické organizace. Americký židovský výbor vydal prohlášení, že zákon “ohrožuje závazek zakladatelů Izraele postavit zemi, která je jak židovská, tak demokratická.” Další americká proizraelská skupina uvedla, že zákon vytváří “překážky” a dává “příležitosti” pro rostoucí požadavky na zavedení sankcí proti Izraeli.

Směr vývoje k zavedení zákona ve stylu apartheidu se uskutečňuje za podmínek, kdy izraelská armáda dospěla k závěru, že souhrn počtu palestinských obyvatel Izraele, východního Jeruzaléma, západního břehu Jordánu a syrských Golanských výšin se již rovná počtu židovských obyvatel Izraele. Jiné zdroje odhadují, že Izrael bude mít včetně okupovaných území palestinskou většinu již v roce 2020.

Tato demografická realita znamená, že nebude možné udržet Izrael jako židovský a současně demokratický stát. Zákon “O národním státu” jasně vypovídá o tom, že zvolená cesta spočívá v současném předstírání demokracie a rovných práv a opětovném zahájení kampaně rozsáhlého etnického čištění.

Netanjahuově vládě bylo umožněno přijetí takových opatření díky bezpodmínečné podpoře, kterou jí poskytla Trumpova vláda, která v rozporu s mezinárodním právem a dlouhodobou americkou politikou uznala Jeruzalém izraelským hlavním městem a v květnu tam přesunula americké velvyslanectví.

Washington se snaží s Izraelem, Saúdskou Arábií a dalšími ropnými monarchiemi v Perském zálivu vytvořit protiíránskou osu. Podpořil izraelský vojenský útok na obyvatele Gazy, což bylo nejtěžší ostřelování od roku 2014, při němž izraelské ozbrojené síly (IDF) na hranicích mezi Gazou a Izraelem zabily nejméně 138 neozbrojených demonstrantů a zranily více než 15 tisíc dalších.

Zákon prošel parlamentem tentýž den, kdy izraelští demonstranti, kteří drželi znaky “Nikdy znovu” a “Styďte se”, protestovali proti maďarskému premiérovi Viktorovi Orbanovi před památníkem holocaustu Jad Vašem. Demonstranti kritizovali Orbána, s nímž Netanjahu má úzké vztahy, za jeho otevřené výzvy k antisemitismu a jeho obdiv k admirálovi Horthymu, diktátorovi z dob 2. světové války, který spolupracoval s nacisty při vyhlazování maďarských Židů.

Spojenectví mezi Orbánem a Netanjahuem je založeno nejen na podpoře, kterou maďarské vláda poskytuje Izraeli, ale na společném pohledu na pravicový nacionalismus. Sionismus samotný vznikl jako zvláštní výraz zpátečnického etnonacionalismu, jenž se objevil ve východní Evropě v druhé polovině 19. století a který nebyl založen na všeobecných demokratických principech, ale na elitářských koncepcích rasové, náboženské a jazykové hegemonie v regionu vyznačujícím se etnickou a jazykovou rozmanitostí. Je ironií, že hnutí, které tvrdilo, že usiluje o osvobození Židů, nalezlo zásadní společné kořeny s antisemity a pravicovými nacionalistickými předchůdci německého fašismu.

Návrat izraelského sionistického státu k těmto reakčním základům je součástí širšího mezinárodního trendu nárůstu pravicových, xenofobních a protiimigračních vlád a stran v Evropě i jinde.

Nevyhnutelným výsledkem bude exploze sociálnch nepokojů. Pro palestinské ani pro židovské pracující neexistuje perspektivní národovecká cesta. Elitářský židovský stát Izrael se nakonec neukáže o nic trvalejší než bantustanový státeček, který byl Palestincům navržen v rámci neživotaschopného “dvoustátního řešení”.

Jediné řešení zhoubného rozporu izraelské společnosti spočívá ve sjednocení arabských a židovských pracujících napříč všemi národnostními hranicemi ve společném boji proti kapitalismu a v Socialistické federaci Středního východu.

Zdroj: World Socialist Web Site

Překlad: Aleš Macháček


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
15 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
2. 8. 2018 21:25

No, apartheid to je. Prostě zrušení práv domorodého původního obyvatelstva nepůvodními přistěhovalci, kteří to zdůvodňují jistými událostmi před 2000 lety. No, nás to brzy čeká také…

Bety
Bety
3. 8. 2018 16:54

„Rasová čistota“ – no jestli by to Hitlera nepobavilo?
Na druhou stranu připomínka toho, k jakým neslavným koncům masové
přistěhovalectví nakonec vede.

Dana
Dana
4. 8. 2018 16:58

Jaky navrat k sionistickym zakonum, kdyz hebrejstina byla zvolena hned na pocatku statu Israele zakonem, vzdyt vlajka a narodni symboly existuji neustale a nepretrzite. I nadale bude arabstina na uradech a nazvech mist platna. Ja osobne bych si prala, aby zakon o hlavnim jazyku USA byl take podporen ustavnim zakonem. Israel postupuje spravne, proto existuje po mnoho generaci, nenechal si tam zahnizdit multikulturalismus. . Zkratka stale plati, ze stat musi byt zalozen na nejakych pravidlech vedouci kultury. To neznamena utiskovani kultur mensin, ale treba v Israeli mohou Arabky teoreticky konvertovat k judaismu a jejich deti by pak byly plnohodnotnymi Zidy.… Číst vice »

Viky
Viky
5. 8. 2018 7:42

Milá Dano, Jste jako obvykle zábavná. ….Palestinsti nomadi to proste prohrali, ve valce v roce 1948 nebojovali, ale zbabele utekli a stale odmitaji porazku uznat, uz 70 let….. Tohle je moc pěkné. Pokud si přečtete znovu článek, zjistíte, že autor jmenuje – Palestince, Drúzy a Beduíny. Ačkoli tyto tři skupiny spojuje arabština a islám, rozhodně nejsou kulturně totéž. „Palestinští nomádi“ je těžký nonsens. V Palestině nomádi nežijí, a Beduíni se zase nezúčastnili v židovsko-arabském konfliktu roku 1948. Takže těžko mohli „zbaběle utéci“, opravdu nebojovali – jelikož jejich vnímání světa kolem, vůbec nezahrnovalo cosi jako „státnost“. Oni ani neusilovali o vlastní… Číst vice »

Viky
Viky
5. 8. 2018 8:09

A ještě milá Dano. V zemi, jako je Izrael, je krajně žádoucí jazyková práva (nežidovských) menšin uzákonit. stejně jako je uzákoněna většinová Hebrejština. Pokud se tak nestalo – nestane, je arabština POUZE tolerována. Nebo také ne.
O osud ruštiny se nebojím. Bude tolerována, protože mnozí Olim neovládají dobře Hebrejštinu a Olim patří mezi ochraňovanou skupinu obyvatel.
Ovšem tolerování je pouze tolerování.
Kdyby byl pověstný nápis nad vchodem do nacistických koncentráků vyveden ve více jazycích, na jejich zrůdném charakteru by to nic nezměnilo. Jen v současnosti by to různí …. mohli vydávat za příkladnou toleranci nacismu.

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
5. 8. 2018 14:30

Byl to původně „jistý Winston“ kdo doporučil Stalinovi „odsun Němců“, a ten jen v Postupimi s ostatními vítězi vše dohodl, a následně to bylo provedeno: z území dnešního Polska šlo např. o 6,5 mil lidí a více. A „stěhovala“ se i část Maďarů… I když pravda: po válce -v níž vinou Němců- zahynulo (často strašlivým způsobem) několik desítek milionů „podlidí“ ne každý Němce vnímal jako lidi… A TEHDY se ani nebylo co divit- vzpomínky např. na takové Majdanek či Treblinku, Javoříčko, Lidice či Nový Malín byly Slovanským národům tehdy až příliš „živé“… Pokud jde o „Sudety“, žili tam RAKOUŠTÍ NĚMCI-… Číst vice »

Dana
Dana
5. 8. 2018 17:12

Nic ve zdejsich reakcich nemuze zmenit fakt, ze Cesi vyhnali skoro 3 miliony Nemcu a vzali si zpatky uzemi a vybudovane majetky, enklavu, ktera byla osidlena Germany po nekolik stoleti.. Z pohledu Cecha spravedlivy krok, z pohledu mnoha Sudetskych Nemcu krok nemoralni a nespravedlivy. Je to otazka sympatii k te ci one narodni skupine. Zrovna tak nekdo souzni s levantinskymi Araby a nekdo zase s Zidy, vybira si dojemne priklady, proc fandi jedne, te sve skupine. V pripade israelskeho zakona o potvrzeni israelske statnosti se spojily levicacke strany s Araby a spolecne hlasovaly proti tomuto zakonu, ovsem stejne byly v… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
5. 8. 2018 18:19

Ale může. Oni ti Češi si to „vzali“ na základě dohody velmocí a jako alespoň částečnou protihodnotu za nevyplacené reparace po VYHLAZOVACÍ válce, kterou rozpoutali Němci. A k jejímu rozpoutání a vyhlazování „podlidí“ je nikdo nenutil… Zničili tehdy mj. bezesporu nejdemokratičtější stát ve střední Evropě… Takže nejen že to není otázka sympatií k té či oné skupině, ale šlo o naplnění částečné historické spravedlnosti. Kdyby obyvatelé hovořící Německy v předválečných letech podrželi republiku – namísto jejího AKTIVNÍHO ROZBÍJENÍ – vč. toho co by se dnes v pohodě vešlo do šablony názvu „terorismus“ – kdo ví jak by to celé dopadlo,… Číst vice »

Bety
Bety
5. 8. 2018 19:13

Martine, Dana to vidí z pozice USA. Podle nich vítězný agresor je v právu.
A když náhodou prohraje a je v oblasti jejich zájmu, nastoupí ta starost
o jeho lidská práva.

Viky
Viky
6. 8. 2018 9:57

Milá Dano, napsala jste: ….Nic ve zdejsich reakcich nemuze zmenit fakt, ze Cesi vyhnali skoro 3 miliony Nemcu a vzali si zpatky uzemi a vybudovane majetky, enklavu, ktera byla osidlena Germany po nekolik stoleti.. Z pohledu Cecha spravedlivy krok, z pohledu mnoha Sudetskych Nemcu krok nemoralni a nespravedlivy. Je to otazka sympatii k te ci one narodni skupine….. Ta „enkláva“ – to myslíte Chebsko? To je totiž jediné území, u kterého je možno nějak zpochybňovat jeho příslušnost k českému státu. A pouze na základě toho, že se jeho území stalo částí českého státu později a není zmiňováno v dávných letopisech… Číst vice »

Bety
Bety
6. 8. 2018 11:08

Německo rozpoutalo II. světovou válku, ve které zahynulo 50-70 milionů lidí, více jak polovina z toho byly civilisté. Hmotné ztráty asi ani vyčíslit nejde. Tak o čem tu je řeč? Sudetští Němci se přistěhovali z Říše, do Říše chtěli a taky se tam vrátili. Co čekali? Že řekneme „Co jsme si, to jsme si“? Jejich cílem bylo zabrat majetky všude, kam šlápne noha německého vojáka a co nejvíce zdecimovat ty rasově nečisté, ze zbytku nadělat otroky. A teď si stěžují na tu nespravedlnost, že sami o nějaký majetek přišli??? Copak jejich synové nepochodovali Evropou a nevraždili všude kam se dostali???… Číst vice »

Viky
Viky
6. 8. 2018 11:24

Ještě cosi si milá Dano neodpustím. Váš, či můj vztah k jakýmkoli událostem jistě může být založen na sympatiích, antipatiích. Ale potom jsou ještě fakta. Holá, jednoduchá, přímá. Jedním z těch faktů je, že toto obyvatelstvo se zcela dobrovolně vzdalo československého občanství ve prospěch občanství německého. V období jejich deportace byli příslušníky jiného státu. Sice okupovaného po prohrané válce, nicméně existujícího. Takže jim bylo vlastně vyhověno, jen to nebylo tak docela podle jejich představ. Německo vyšlo z pekla, které způsobilo pod nacistickým vedením , ještě zatraceně dobře. Německá společnost si to většinově uvědomuje, včetně dnes potomků bývalých Sudetských Němců. Mimochodem,… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
6. 8. 2018 12:04

Německý voják v době trvání 3 Říše pochodoval Evropou, Afrikou ve jménu „lebensraumu“ a získání důležitých surovin pro říši, vč. snahy o porážku Spojenců a odebrání jim nafty, Suezu, etc… SSSR napadl v rámci „boje proti bolševismu“, ev. židobolševismu“ jak tehdy nacisté hlásili a existuje dostatek dokumentů i filmových jak tomu zfanatizovaný „Německý národ “ (co to je?- viz Bismarck, resp. to co bylo před ním??) tleskal, šílel v extázi z ničení a zabíjení „nepřátel“… Pokud je mi známo, Palestinci nikdy z lidí nevyráběli mýdla, stínitka na lampy, etc. Už jsem tu vzpomínal i do 7. 12. 41 (u Německa… Číst vice »

Martin (už bez taky m)
Martin (už bez taky m)
6. 8. 2018 12:24

O tom jak by se vyvíjela Evropa a politická situace, držba majetků i nacionální otázky v Evropě BEZ NĚMECKÝMI NACISTY rozpoutané II. světové války škoda mluvit… VŠE- ano skutečně VŠE mohlo být jinak. Mj. pokud by Západní „mocnosti“ – které porušily a nedodržely všechny možné smlouvy, úmluvy etc. – stály za „malým neznámým národem a státem“ uprostřed Evropy – mohly naše životy i dnešní „Česko“ vypadat zcela jinak… Nemusel být „Vítězný únor“, nemusel být 1968, a přesto tady mohla být Komunistická strana – jako součást NORMÁLNÍHO POLITICKÉHO USPOŘÁDÁNÍ… Třeba bychom dávno byli superprůmyslová „zemička“ a la Švýcarsko… Bez mnoha hloupých… Číst vice »