Jak proti válce? – Odhalit motiv!

S odtikávajícími hodinami se stává stále zřetelnějším, že cílem americké politiky je jen jedno: Když nemohou „vládnout“ světu, tak svět zničit. To, že tím zničí i sami sebe, pro ně není důležité, neboť sami sebou nejsou. Důležité pro ně je, aby povraždili všechny ostatní, aby nezůstal žádný svědek krachu jejich světovládných plánů, jejich selhání. Proto chtějí za každou cenu celosvětovou atomovou válku.

Současná situace tedy vypadá jako naprosto bezvýchodná. Nicméně pořád tu zbývá jedna maličkost. To, že sami chcípnou, je jim jedno. Ale ve své nadutosti pořád ještě chtějí chcípnout jako „hrdinové“. Chtějí jít do války jako „hrdinové“, chtějí, aby ostatní umírali s tím, že je považují za „hrdiny“, chtějí být sami před sebou „hrdiny“. (To sebou je zde samozřejmě přehnané, neboť žádná sebereflexe u deprivantů neexistuje, nicméně takový podobný vzorec chování mají v hlavě nahraný.) Proto veškerá ta propaganda, že zlí jsou „ti druzí“, a snahy, aby to vypadalo jako, že si „ti druzí“ začali, tedy všechny ty kecy, které jsou v perspektivě zničení celého světa tak irelevantní.

Toto sebevražedné chování mi připomíná velkého „hrdinu“ generála Buquoye, který porazil česká stavovská vojska v bitvě na Bílé hoře. Tam však již velel zafačován v kočáře, protože v předchozí drobné srážce u Rakovníka, jak se píše v dobové zprávě, „kulka z muškety mu o žalud oudu přirozeného zavadila“. O osm měsíců později Buquoy padl u Nových Zámků. Navenek zcela nesmyslně zaútočil proti přesile se skupinou důstojníků, které také „vzal s sebou“.

Také mi připomíná film, ve kterém pilot amerického bombardéru vytáhne kovbojský klobouk, který tam má pro tu příležitost schovaný, narazí si ho na hlavu, sedne na atomovou bombu obkročmo jako na koně, a padá s ní na Sovětský svaz a tím kloboukem přitom mává.

V Americe má toto sebevražedné chování navíc „takovou tradici“ v jejich folklóru, podle které bylo vždy snem jejich „hrdinů“ „zemřít v botách“.

Tato skutečnost nám poskytuje poslední možnost, jak válce zabránit (kromě totální vojenské převahy).

A tou možností je zničit tento jejich obraz „hrdiny“. Prozradit, široce roztroubit jejich motiv, odhalit „hrdinu“ jako ubožáka, který chce zaútočit jen proto, aby se nepřišlo na to, že je ubožák, respektive, který chce zaútočit dřív, než se na to přijde. Propíchnout bublinu či balón jejich nadutosti (o sebevědomí nemůže být u deprivantů, kteří nemají žádné sebe, samozřejmě řeči). …Vždyť jaký je to hrdina, když sice chcípne v botách, ale bez ocasu?

Jak však toto poznání široce rozšířit v celosvětové populaci? Alternativní média mají jen omezený okruh čtenářů, je to ono známé přesvědčování přesvědčených.

Myslím si však, že i v oficiálních médiích (česká budou asi zase poslední, o tom si nedělám iluze) si mnozí z těch, co se podílejí na šíření propagandy za peníze, dokážou uvědomit, že v případě atomového výbuchu je teplota vyšší než 451° Fahrenheita, a tak si s těmi penězi ani nevytřou, i kdyby měli co. Mohli by o tom začít psát v některých evropských – třeba jihoevropských – zemích. A pokud jde o zbytek světa, třeba o Asii, tam jde jen o to, nepřehánět to s „politickou korektností“ či orientální zdvořilostí, protože dnes je daleko důležitější, aby Američané věděli, že to ostatní vědí.

…Co tvrdí americké shit tanky a obskurní postavy, které dříve byly v jejich „vrcholné“ politice a dnes jakože nejsou, na to kašlete. Jak si můžete všimnout, jediné, co dělají, je, že když SSA udělají nějakou blbost, vymýšlejí pak ex post nějaké krkolomné vysvětlení, co tím údajně americká politika sleduje, „co tím chtěl básník říci“, a pokud ani to nevymyslí, jen se omezí na tvrzení, že to prý nějaký smysl mělo, že to „bylo schválně“.

24. února 2015 ▓