Dokument: Podnět k došetření „pietní vzpomínky“ na Albertově dne 17. 11. 2014

Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2
Lazarská č. 4/10, 121 26 Praha 2 – Nové Město
V Praze dne 20.2. 2015
2 ZN 482/2014-2

Věc: podnět k došetření, příp. k zahájení nového vyšetřování událostí kolem „pietní vzpomínky“ na Albertově dne 17.11.2014, i v jejich širších souvislostech.

Policie ČR, Obvodní ředitelství Policie Praha II, místní oddělení Nové Město, Vyšehradská 20, Praha 2, po vyrozumění, č. j. KRPA-6924-2/ČJ-2015-001210, ze dne 14. ledna, které nám postoupilo, s námi nekomunikuje, ač výsledky jejího šetření jsou, podle našeho názoru, více než pochybné.

Její sdělení, že „Jednání byla kvalifikována jako přestupky proti občanskému soužití ve smyslu ust. § 49 odst. 1 písm. c) z č. 200/1990 Sb. a v souladu s ust. 58 z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích byla oznámena věcně a místně příslušnému orgánu k projednání v tomto případě Úřadu městské části Praha 2, nám. Míru 600/20, Praha II.“, považujeme v lepším případě za neúplné. V tom horším případě, pak se můžeme dívat na tento způsob vyšetření „pietní“ akce na Albertově ze dne 17.11.2014 jako na snahu zamést vše pod koberec, zvláště když je, jak jsme přesvědčeni, kozel zahradníkem.

Na naše další podněty, podklady k šetření, uvedená složka Policie ČR dosud nereagovala. Proto se obracíme na Vás s našimi poznatky, ač je stále považujeme za neúplné, o velmi politováníhodné „demonstraci na Albertově“, které jsme od příslušných orgánů získali v uplynulé době.

I.
Svolavatelem pietní akce na Albertově, která se konala 17.11.2014, byla Univerzita Karlova. Podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, je povinna právnická osoba, která je svolavatelem, uvést jméno a příjmení toho, kdo je zmocněn v předmětné záležitosti jednat v zastoupení svolavatele. Svolavatel je ze zákona povinen pro akci zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let.

Svolavatel je dále povinen řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu shromáždění, dávat závazné pokyny pořadatelům a dbát o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován. Pokud svolavatel sám nemůže zjednat nápravu při narušení pořádku, požádá bez zbytečných odkladů o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie ČR.

V průběhu dění na Albertově se změnila pietní akce na agresivní protiprezidentskou demonstraci s vrháním různých předmětů na pana prezidenta M. Zemana. Skandování urážlivých hesel, ukazování červených karet bylo odpovídajícím rámcem následného odpudivého dění. Zřejmě zmocněnec svolavatele, pořadatelský sbor nesou svou vinu.

Nevíme nic o tom, že by pořadatelský sbor konal své povinnosti zákonem stanovené. Nevíme nic o tom, zda zmocněnec svolavatele, když došlo k hrubému porušení charakteru pietní akce, se obrátil na Policii ČR s žádostí o pomoc k obnovení pořádku. I když jednotlivosti neznáme, nebyly nám sděleny, přestože jsme o potřebné údaje žádali, můžeme udělat závěr, že došlo k porušení norem nejen zákona o právu shromažďovacím, ale též trestněprávních. O tom nemůže být pochyb.

Podle našeho názoru je třeba rozlišovat mezi těmi pachateli, kteří pouze neplnili své zákonné povinnosti a aktivními pachateli, kteří vyřvávali urážlivá hesla a házeli na prezidenta republiky různé předměty. I v této skupině pachatelů je třeba odlišit povykující od vrhačů. Obě podskupiny pachatelů však byly spojeny tím, že měly červené karty, vrhači byli vybaveni ještě „municí“ vajíčky, a rajčaty. Jsme přesvědčeni, že značná část pachatelů postupovala organizovaně. Vajíčka ani rajčata si nepřinesli na svačinu.

Již jen z tohoto výčtu logicky můžeme odvodit různý stupeň nebezpečnosti jednání jednotlivých skupin či podskupin pachatelů. Jednání všech hodnotit jednotně jako přestupek proti občanskému soužití je, slušně řečeno, jak jsme přesvědčeni, právní slabostí až, možná, i právním primitivismem. Řádné vyšetřování by mělo objasnit jednání jednotlivých skupin pachatelů a v závislosti na tom pak právně kvalifikovat jejich jednání.

II.
Z Magistrátu hl. m. Prahy jsme dostali pod č. j. S-MHMP 1820135/2014 ze dne 16.1.2015 sdělení paní JUDr. Evy Novákové, ředitelky odboru, v němž nás informovala, že zástupci Magistrátu na akci na Albertově nebyli přítomní. Uvedla však i velmi důležitou věru: „V nepřítomnosti zástupce úřadu jinak plní jeho úkoly Policie ČR.“

Z Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky, j.č. UOP – /ČJ-2014-970010, ze dne 13. ledna 2015, jsme obdrželi dopis, podepsaný plk. Mgr. Petrem Dongresem, z něhož citujeme: „ Útvar pro ochranu prezidenta republiky nebyl organizátorem této akce a policisté našeho útvaru byli zodpovědní pouze za osobní ochranu prezidenta republiky. Zajištění průběhu bezpečnostního opatření týkajícího se tohoto pietního aktu a osobní ochrana zde přítomných chráněných osob nebyla v kompetenci našeho útvaru.“

Takže můžeme shrnout. Podle zákona o právu shromažďovacím měl zmocněnec svolavatele povinnost v případě, že došlo k narušení pokojného průběhu shromáždění a zmocněnec svolavatele s pořadatelským sborem není schopen obnovit pořádek, obrátit se bez zbytečných odkladů na příslušný útvar Policie ČR. Z Magistrátu jsme se dozvěděli, že v nepřítomnosti zástupce úřadu plní jeho úkol Policie ČR. Z dopisu ředitele Útvaru pro ochranu prezidenta ČR, že zajištění bezpečnosti pietního aktu bylo v kompetenci jiného útvaru, nikoliv ÚOP.

Pokud zmocněnec svolavatele se obrátil na Policii ČR s žádostí o pomoc sjednat pořádek při shromáždění na Albertově, pak jeho zavinění je zásadně jiné, než v případě, kdyby tak neučinil.

I kdyby však zmocněnec svolavatele tak neučinil, byla Policie ČR povinna jednat tak, aby byl zjednán pořádek při shromáždění. Z výše uvedeného vyplývá, že povinným útvarem Policie ČR, jenž měl zajistit pořádek při pietní akci na Albertově dne 17.11.2014, i osobní ochranu všech dalších, tedy kromě prezidenta republiky, byla zřejmě některá složka Policie ČR z Prahy II. V této souvislosti není bez zajímavosti, že kauzu Albertov šetřila Policie ČR, Obvodní ředitelství Policie Praha II, místní oddělení Nové Město, Vyšehradská 20, Praha II. A ta ji vyšetřila výše uvedeným naprosto nedostatečným způsobem. Je otázkou, zda zcela náhodou nevyšetřovala Policie ČR z Prahy II. vlastní selhání, hrubé zanedbání.

Jsme přesvědčeni, že hlavní odpovědnost za to, že pietní akce na Albertově přerostla v agresivní protiprezidentskou demonstraci, při níž byly ohroženi i prezidenti Německa, Polska, Slovenska, Maďarska, nese složka Policie ČR, která měla zasáhnou, ale nezasáhla. To mohli demonstranti považovat za povzbudivý signál při dalších demonstracích, konaných téhož dne, na Národní třídě a podvečer na Hradčanském náměstí.

IV.
1) Od počátku jsme kauzu Albertov považovali pouze za jeden článek celého složitého procesu, jenž svým vznikem sahá do doby bezprostředně po zvolení pana Ing. Miloše Zemana prezidentem ČR, a probíhá, byť méně násilným způsobem, dodnes.

Pokud někdo bude tvrdit, že šlo a jde o spiknutí proti panu prezidentu M. Zemanovi, některé skutečnosti tomu nasvědčují, protiprezidentské akce probíhají v delším časovém úseku, jsou, alespoň některé z nich, organizované, koordinované, jsou spojeny s některými známými činiteli, probíhají mnohovrstevně v různou dobu v různých společenských rovinách, zúčastňuje se jich řada subjektů, dokonce si myslíme, že i ČT, a od počátku jejich cílem je „uvolnění“ prezidentského úřadu, zřejmě pro nespěšného protikandidáta ing. M. Zemana v druhém kole voleb, pak, jak jsme přesvědčeni, je nutné i tuto možnost prošetřit a buď vyvrátit nebo potvrdit a učinit další kroky. Při vyšetřování každého závažnějšího trestného činu existují zpravidla dvě nebo více vyšetřovacích verzí, zejména v tomto případě by mělo být postupováno stejně. Jde přece o hlavu našeho státu, nejvyššího ústavního činitele republiky a vrchního velitele ozbrojených sil.
(Termín spiknutí užíváme jej jen jako označení určitého jednání proti prezidentovi, které souvisí s terminologii již dříve užívanou a v právním vědomí dosud živou.)

2) Po zvolení prezidenta ČR se objevila na veřejnosti skupina lidí, kteří hlásali, že Zeman není jejich prezidentem. Pravděpodobně později někteří z nich stáli za akcemi proti prezidentu republiky s cílem snížit jeho vážnost a případně ho dotlačit, nejrůznějšími akcemi, aby se vzdal své funkce. Tito lidé byli a zřejmě jsou v bližších vztazích s K. Schwarzenbergem, neúspěšným kandidátem na funkci prezidenta. Prvek organizovanosti protiprezidentské kampaně se projevil 17. listopadu 2014 při demonstracích proti prezidentovi na Albertově, na Národní třídě i na Hradčanském náměstí. Později se projevil i organizováním skupin lidí, kteří ukazovali prezidentu červenou kartu při jeho cestách v jednotlivých krajích. V některých případech šlo viditelně o členy či stoupence TOP 09. Dne 18.2. nám ČT opět snaživě ukázala skupinku protiprezidentských demonstrantů, která pana prezidenta vítala červenými kartami, hesly a pískáním.

Zřejmě s těmito některými akcemi měl co dočinění pan Martin Přikryl, který dříve měl firmu, na jejíž účet údajně měly přijít nějaké americké peníze, a byl zřejmě i vedoucím volební kampaně „Schwarzenberg na Hrad“. Nedávno se K. Schwarzenberg vyslovil v tom smyslu, že do prezidentských voleb, pokud budou v řádném termínu, nepůjde. Tedy jinak dal vědět, že voleb prezidenta, které by se konaly v dřívější době, by šel.

3) V nedávné době skupiny protizemanovské se sjednotily v „Podhradí“. U sv. Václava dne 18.1.2015 její představitel, Martin Přikryl, v přítomnosti asi 200 lidí, prohlásil: „I prezident může selhat. Ale ústava nám ukládá v tomto případě bránit demokracii dalšími institucionálními, systémovými a legitimními nástroji. Takovým nástrojem může být v krajním případě ústavní žaloba na prezidenta.“ Právu řekl tento profesionál, že jsou dva důvody, pro něž lze prezidenta žalovat. „Jeden je velezrada, druhý je porušení ústavních zvyklostí.“ Ústavní stížností na prezidenta by se měli, podle činitelů z Podhradí, zabývat senátoři a poslanci.

4) Tou nejzákladnější otázkou však je, zda šlo a jde o spiknutí proti prezidentu republiky s cílem odstranit prezidenta republiky z jeho úřadu. Do souvislosti je zřejmě možné dát toto jednání již s dřívějšími protiprezidentskými akcemi určité skupiny lidí, též skupiny lékařů, zaměřené proti tehdejšímu prezidentu republiky, Václavu Klausovi. Důvodem bylo odmítání V. Klause podepsat Lisabonskou smlouvu. Podle informací, které máme, tyto protizákonné akce byly předmětem zkoumání příslušného státního zastupitelství. Nevíme však, k jakým závěrům tehdy došlo, bohužel.

V těchto souvislostech je nutné brát na zřetel i vzniklou situaci na Ukrajině, když prezident Janukovyč odmítl podepsat s EU dohodu o přidružení. Tehdy došlo v Kyjevu k řadě protizákonných akcí, jedním z jejich vyvrcholení bylo svržení Janukovyče z prezidentského úřadu a jeho útěk z Kyjeva, aby si zachránil život. To jenom abychom si uvědomili, kam až tyto akce mohou vést.

5) Výše uvedená jednání, jak jsme přesvědčeni, by měla být šetřena a vyšetřena. Pak zřejmě příslušnou vyšetřující složkou Policie ČR nebude MO Policie ČR ve Vyšehradské v Praze II, ani Úřad městské části Praha 2 jako příslušný orgán v přestupkovém řízení. Proto jsme původně celou záležitost postoupili Vrchnímu zastupitelství v Praze. Samozřejmě víme, že nejsme a nemůžeme být v pozici, abychom určovali místní a věcnou příslušnost vyšetřujících policejních orgánů či dokonce státního zastupitelství.

Útoky proti prezidentovi mohou probíhat v delším čase, na různých úrovních za účasti různých subjektů, zčásti organizovaně, koordinovaně, sledující postupné cíle, počínaje jeho líčením jako vulgarismy, hulváta, a dále jako opilce rozdělujícího národ, škodící dobrému jménu republiky v zahraničí Takové líčení postupem doby v závislosti na intenzitě kampaně nutně vede ke snižování důvěryhodnosti prezidenta, jeho vážnosti a důstojnosti. Již jenom fakt, že při některých mezinárodních akcích mluví např. rusky je ostrakizován. A teprve, když po delší době, hlavně působením různých subjektů, ztratí svou tvář, může dojít k poslední etapě celého plíživého procesu, zbavení prezidenta jeho funkce. Jsme přesvědčeni, že v současnosti tento proces probíhá právě uvedeným způsobem, který však nevylučuje v příznivý okamžik náhlý zvrat událostí a okamžité cílové řešení.

Nám jde jen a jen o to, aby celá kauza i ve svých širších souvislostech byla řádně vyšetřena a pachatelé potrestáni. Tím také dojde k zastavení procesu postupné „likvidace“ prezidenta republiky, který se zjevně nehodí „do krámu“ určitým silám vnitřním a zahraničním, a proto by měl být v prezidentské funkci nahrazen tím jedině povolaným, jímž se povětšině u rebelujících rozumí K. Schwarzenberg.

V.
Jsme přesvědčeni, že dosavadní právní ochrana republiky a prezidenta republiky i dalších ústavních činitelů, poskytovaná platným trestním zákonem, je nedokonalá, neúplná. Umožňuje řadu útoků proti republice, proti prezidentu republiky, i jiným ústavním činitelům, aniž by tyto ataky byly trestněprávně stihatelné alespoň podobně jako jiné běžné trestné činy. Tak můžeme konstatovat, že jedny z nejdůležitějších společenských vztahů, které by měly být přímo a jednoznačně chráněny trestním právem, jsou současnou úpravou opomíjeny. Útoky na prezidenta jsou mnohými z nás chápány i jako útoky na republiku a její demokratické základy, zejména na princip vlády většiny.

Proto navrhujeme, aby byl buď novelizován trestní zákoník v uvedeném smyslu, nebo byl přijat zákon na ochranu republiky, který měla již první Československá republika. Dopracovala se k němu, bohužel, až po zavraždění ministra A. Rašína. U nás jsme v posledních letech zaznamenali a sledujeme i v současnosti řadu útoků zejména proti prezidentovi. Velmi nebezpečné byly ataky, lidově bychom mohli mluvit o spiknutí, i proti prezidentovi V. Klausovi, které mělo vyústit v jeho zbavení úřadu prezidenta republiky. Dnes, jak jsme přesvědčeni, podobná aktivita, nyní však již dlouhodobá, jíž se zúčastňuje celá řada nejrůznějších subjektů, směřuje proti panu prezidentu republiky M. Zemanovi. Nezapomínejme, že jde o prvního prezidenta, který byl volen přímo občany a zvolen velkou většinou hlasů. Jeho prezidentský mandát je zcela mimořádně silný.

Kloníme se spíše k druhé možnosti, přestože víme, že již počáteční legislativní kroky by se mohly setkat s řadou těžkostí. Republika, stejně jako její ústavní činitelé, a celá naše společnost vchází nyní do období snižující se stability nejen na evropské úrovni. Během nepříliš dlouhé doby můžeme být vtažení do nejrůznějších konfliktů, a právě proto by mělo naše zákonodárství s tímto nežádoucím, ale možným vývojem počítat. V žádném případě prezident nemůže být ohrožován, zvláště ne jako vrchní velitel ozbrojených sil.

Naše současná úprava ochrany republiky a jejích ústavních činitelů již v současnosti je nedostačující. Udělejme potřebné legislativní kroky v době co nejbližší. Společenská realita již svou různorodostí a celkovým stavem taková opatření již delší dobu objektivně vyžaduje. Když Policie ČR a státní zastupitelství provádí úkony trestního řízení, pak je zcela běžné, že v těch důležitějších případech jejich mluvčí informují veřejnost o postupu v celé kause.

V našem případě jde minimálně o dobré jméno a důstojnost prezidenta, spíše však o mnohem více. Proto si myslíme, že bylo velkým opomenutím, když veřejnost o průběhu vyšetřování nebyla informována. Na nás to dělá dokonce dojem, že šlo a jde o více než nějaké obyčejné opominutí. Ale, ať je to tak či onak, je možné vbrzku toto „nedopatření“ odstranit vystoupením mluvčího s tolik potřebnou informací. Je přece možné veřejnost informovat třeba jen o zahájení vyšetřování v předmětné kause a dále pak průběžně.

VI.
Zastáváme stanovisko, že když „pietní“ akce na Albertově 17.11.2014 byla vysílána přímo a ne ve vteřinovém záběru, když akce následné, na Národní třídě a na Hradčanském náměstí, se těšily také velké pozornosti ČT, když každá i menší protiprezidentská skupina dostává hlas a obraz ve zpravodajství ČT, pak by také odpovídajícím způsobem ve hlavním zpravodajském pořadu měli mít možnost vystoupit mluvčí Policie ČR a příp. příslušný státní zástupce, aby veřejnost náležitým způsobem informovali. A to se zatím nestalo, přestože všichni máme právo být informování pravdivě, objektivně, vyváženě a včasně. I Listina základních práv a svobod v ČI. 17 naše právo na informace zakotvuje.

Ing. Pavel Rejf, CSc. JUDr. Ogňan Tuleškov

www.ceskenarodnilisty.cz , http://www.conematevedet.cz/Index.htm ,

https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
severočech
severočech
26. 2. 2015 7:40

V principu jde sice o fakta, podání samo je ovšem z právního hlediska mnohomluvné, rozplizlé a bude určitě z formálních důvodů odloženo.
Pokud ho sestavoval JUDr. není to dobrá práce, jen politická proklamace.

iri
iri
26. 2. 2015 18:49

Po přečtení článku vnímám jediné. Jedná se o soupis firem a lidí, které a kteří klidně „kálí do vlastního hnízda ne-li přímo pod sebe“.
Je to mimo právo i mimo politiku, ledaže tyto discipliny existují pouze jen „jako jako“. Jedině se lze zeptat v čí prospěch se všechny ty děje odehrály a odehrávají.