A já se ptám: jaká krize? Máme řádně zvolený parlament (i když plný neřádů a lehce „cinknutý")? Máme. Máme vládu, která získala důvěru sněmovny? Máme. Máme usnášeníschopný senát? Máme. Je obsazen úřad prezidenta? Je. Tak jaká krize? Vše běží dál ve standardním režimu v souladu s ústavou. Vláda připraví rozpočet, parlament ho (ne)schválí a příští rok budou řádné volby.
Kdyby byla situace tak vážná, jak ji naši „moudří otcové" malují, jistě by k tomu nezůstal svět lhostejný a světová média by co dvě hodiny přinášela zprávu a aktuální situaci v ČR. Schválně se podívejte na CNN či BBC, jak podrobné a intenzivní je tam zpravodajství o „ústavní krizi" v ČR.
Jestli je něco příznakem krize, tak je to nestoudnost, s jakou dávají politici najevo, že nebudou respektovat rozhodnutí ÚS a že ho obejdou, o vydírání ústavních soudců nemluvě. Krize nespočívá v tom, že ÚS naplňuje svůj účel, byť velmi diskutabilním způsobem, ale v tom, že politici nejsou schopni a ochotni se spolu domluvit ani v časech ekonomické recese, kdy by koordinovaná akce mohla být ku prospěch všem, a přitom dokáží nevídaným způsobem táhnout za jeden provaz v situaci, kdy jak se domnívají jsou ohrožena jejich ničím nepodložená privilegia, „koryta" a „trafiky".
Nenechme se politiky a jejich snahou o eskalaci a exploataci situace rozhodit. To, že se pečlivě připravená, přesně načasovaná a draze zaplacená předvolební kampaň mine účinkem, není náš problém, ale jejich. Snažit se měsíc před volbami nestačí.
Převzato z blogu Tribun
