Jan Tesař: Po listopadu 1989 rozvoj občanských aktivit nenastal

…

ČESKÁ POZICE: A co silný stát? Je důležité, aby byl silný?

TESAŘ: Ano, je to důležité. Někdo může namítnout: vždyť on přece byl proti etatismu! Samozřejmě, že jsem byl proti etatismu. Byl jsem ale proti etatismu v době, kdy stát byl všechno. Všechno! A všemoc státu je šílenstvím. Je to proti zdravému rozumu. Jenže opak – likvidace státu – je ještě horší. Je to taková milá hloupost, kterou Marx zdědil od předchůdců – víra, že stát vzniká jako funkce či jako odvozenina třídního zápasu, že jako takový trvá, a tudíž bude zrušen na konci věků spolu s třídami…

Vždyť je to celé nesmysl. Stát vznikal například ve starém Egyptě jako funkce zavodňování, tedy nezbytný prvek sociální organizace v zájmu přežití druhu, a brzy se stal nástrojem k potlačení ničivých konfliktů uvnitř lidské komunity, zárukou pravidel soužití a elementární spravedlnosti.

Sociální stát, jaký byl ve Skandinávii, Německu, Británii či Francii, byl vynikající vymožeností sociálních bojů, zjednával práva pracující třídě a chránil slabé. Dnes je všude likvidován, což je po mírném šílenství etatismu zběsilé šílenství kapitalismu, a to v zájmu nepatrné hrstky finančních velmožů. Propast mezi bohatstvím a chudobou ve světovém měřítku nikdy nebyla tak hluboká jako dnes. Kdyby se to dělo před sto lety, nebyla by to taková katastrofa jako dnes.

ČESKÁ POZICE: Proč by to nebyla taková katastrofa?

TESAŘ: Protože dnes je před lidstvem globální ekologický problém, vůči němuž je bezmocné mezinárodní společenství, jehož státy mají vůči nadnárodním finančním skupinám nicotnou a stále slabší moc.

ČESKÁ POZICE: Možná by měl titulek našeho rozhovoru znít: Braňme stát!

TESAŘ: Dokázal bych načrtnout dějiny lidstva jako proces, během kterého si civilizace ničí svůj životní prostor. V příhodném prostředí civilizace vznikne a hospodaří tak, že sama sebe zlikviduje. Příkladem může být Střední Asie, ale třeba i starověké Řecko, které zničilo lesy až do Dalmácie. A tak bychom mohli pokračovat a tento proces vrcholí dnes. Jenže dnes už je to jiné v tom, že máme problém globální.

Dosud se mohla historie lidstva odvíjet tak, že po zničení jednoho životního prostředí se civilizace převalila jinam, například Tassili odešlo do Egypta, pak byl zničen Egypt a tak dále… Dnes ale není kam. Není kam odejít!…

Celý článek najdete na webu Česká pozice