17. listopad aneb Dva příběhy, co se nehodí

Stanislav Blaha

Malé zamyšlení o tom našem velikém Listopadu, co ho dnes většina z nás nebude slavit.


Vysokou školu jsem studoval v 80. letech v Brně a dnes už v mé mysli nad konkrétními zážitky převažují jen matné pocity spojené s oslavami 17. listopadu v té době. Byly různého druhu. Pocity příjemné, protože 17. listopad se slavil jako Mezinárodní den studentstva, studenti měli rektorské volno a vysoké školy pořádaly různé sportovní a společenské akce, jejichž středobodem byly Kounicovy koleje. Pocit jisté hrdosti, protože to byl snad jediný celosvětově slavený svátek, který vycházel z historických událostí odehrávajících se v naší zemi. A také pocity empaticky hořké, protože z příběhu studentských protestů proti německé okupaci a všeho, co následovalo bezprostředně poté, čišela nevýslovná hrůza.

Dnes bychom 17. listopad měli slavit jako Den boje za svobodu a demokracii. Proč se 17. listopad neslaví jako Mezinárodní den studentstva a proč valné většině těch, kteří ho dnes v ulicích slaví jako Den boje za svobodu a demokracii, o žádnou svobodu a demokracii nejde?

Proč se dnes nehodí slavit Mezinárodní den studentstva

Oficiální důvody vysvětlil dosud netrestaný vůdce českých demokratů Miroslav Kalousek. „Termín Mezinárodní den studentstva je bohužel natolik svázán v paměti nás, kteří jsme byli studenti, se zločinným komunistickým režimem, že nejsme schopni zvednout ruku pro návrh zákona, který tuto změnu znovu zavádí,“ vysvětlil nám v dubnu 2016 tento dobrý muž, proč se u nás Mezinárodní den studentstva oficiálně neslaví.

Byla to ovšem jen chabá záminka. Pokud by se totiž měl Mezinárodní den studentstva slavit, muselo by při oslavách zaznít, že se slaví výročí studentských protestů proti německé okupaci, že prvními oběťmi byli pekařský dělník se zajímavým rodinným zázemím a pohnutým osudem Václav Sedláček a levicově orientovaný medik Jan Opletal, že Jan Opletal byl pravděpodobně zastřelen studentem německé techniky, že brutální odpověď německých nacistů postihla v nějaké podobě všechny tehdejší studenty vysokých škol a že studenti, kteří byli v odvetě za protesty nacisty zavražděni, byli vedoucí funkcionáři a členové českých vlasteneckých/nacionalistických studentských spolků.

Z tohoto pohledu mají v dnešní situaci, kdy jsme se de facto stali hospodářským protektorátem Německa a kdy jsou oficiální ideologií evropských i českých elit neoliberalismus, antinacionalismus a antikomunismus, oslavy Mezinárodního dne studentstva velmi výbušný potenciál. A to je ten pravý důvod, proč se tento celosvětově uznávaný svátek oficiálně neslaví a proč k němu má vlažný vztah i naše převážně proevropská a (neo)liberální akademická obec.

Proč se dnes nehodí slavit Den boje za svobodu a demokracii

I ten Den boje za svobodu a demokracii se nám v posledních letech nějak zvrtnul. Místo všelidových oslav, při nichž demokraté a svobodymilovní lidé všech názorových odstínů slaví, že konečně mají svobodné volby, pluralitu názorů, svobodu slova, ústavně zakotvená lidská práva včetně těch sociálních, což všechno byly zcela legitimní požadavky vzešlé z událostí 17. listopadu 1989, nám dnes naše komerční i veřejnoprávní televize a rádia přinesou bulvární zpravodajství z několika desítek převážně pražských demonstrací a vzpomínkových akcí, při nichž si budou sprostě nadávat fanoušci jednotlivých domácích i zahraničních klanových struktur, jež si za posledních 29 let rozparcelovaly naši republiku.

Kde se stala chyba? Proč jsou dnešní oslavy 17. listopadu ještě více prolhané a režimně zprofanované než ty, které probíhaly za minulého režimu? Odpověď není jednoduchá, ale k tomu, abychom třeba už příští výročí 17. listopadu oslavili tak, jak se má, je naprosto nezbytná, a začít se musí u co nejobjektivnějšího popisu toho, co se tehdy opravdu stalo.

Nesmělo by se tedy zakrývat, že demonstraci ze 17. 11. 1989 oficiálně pořádal pražský výbor SSM, že možná i to byl ten důvod, proč se jí nezúčastnili tehdejší disidenti, že bezpečnostní orgány při zásahu proti demonstrantům postupovaly tak nestandardně, až to i dnes, po letech vyvolává pocit, že účelem bylo vyvolat konfrontaci, při níž padne tehdejší stranické vedení, že oficiální rozbuškou, po níž se do protestů zapojily statisíce lidí po celé republice, byla “fake news” o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi a že nasazení Lidových milic a armády proti demonstrantům zablokovalo tehdejší sovětské vedení.

Dále by se nesmělo zakrývat, že původní požadavky Občanského fóra byly:

  • odstoupení politických představitelů odpovědných za zásah 17. listopadu 1989;
  • ustavení komise k vyšetření zásahu z Národní třídy;
  • odstoupení politiků odpovědných za krizi ve společnosti;
  • propuštění politických vězňů;
  • zahájení celospolečenského dialogu o budoucnosti země;
  • vznik politického pluralismu;
  • uspořádání svobodných voleb.

Později oficiálně deklarovanými cíli Občanského fóra byly: Právní stát, účast všech občanů na řízení, svobodné volby, respektování mezinárodně-právních závazků, plné zachování státní svrchovanosti, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh, vytvoření skutečné konkurence, rovnoprávná existence různých forem vlastnictví, sociální spravedlnost, dokonalejší ochrana přírody, snížení spotřeby energie a surovin, odideologizovaná kultura, vymanění vědy z ponižujícího postavení a demokratizované školství na humanitních principech.

Konkrétní rozbor toho, nakolik se podařilo splnit původní cíle, je námět na knihu. Osobně mám dnes pocit, že celospolečenský dialog o závažných otázkách se nevede a politický pluralismus se připouští jen ve velmi omezených hranicích. Dále že komunistická třídní justice byla nahrazena třídní justicí pro bohaté, že naše státní svrchovanost od rozpadu Československa postupně mizí, takže jsme v pozici nesvéprávného poskoka ovládaného politicky z americké ambasády a hospodářsky z vedení nadnárodních koncernů, že státní a družstevní vlastnictví bylo novou mocí určeno k likvidaci, že co se týče sociální spravedlnosti, tak se nůžky pomalu, ale jistě rozevírají, a že v posledních letech zažíváme přímo antiekologickou kontrarevoluci.

Závěrem

Co se manipulace historickou pamětí týče, je dnešní režim horší než ten, proti němuž jsme cinkali klíčemi v listopadu a prosinci 1989. K tomu, abychom za rok slavili všichni a jinak, potřebujeme provést důkladnou inventuru. ÚSTR, ani CTHH MV ji za nás neudělají.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

5 1 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
23 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
J. Hruška
J. Hruška
17. 11. 2018 16:09

K těm vlasteneckým/nacionalistickým spolkům: Ve slovníku jsou možná vlastenectví a nacionalismus synonyma, ale v životě je vlastenectví láska ke své vlasti a nacionalizmus nenávist k těm druhým. Jinými slovy: Vlastenec svou vlast miluje, aniž by pociťoval nenávist k vlastem jiných lidí.

Svoboda
Svoboda
17. 11. 2018 17:45

V druhé půli článku jsou zásadní chyby. Ve dvou místech, kde mělo být 1989 je 2018.

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 17:50

Ať koukám jak koukam… Nevloudila se do textu opakovaná chyba?
Namísto roku 1989 je použit rok 2018.
Ale co já vim, na zprávy nekoukam. Třeba na Národní už zase někoho rezou. Bezdomovce, bezprizorne, bezpartajni… Bezkonkurecne, bez milosti, beze studu…

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 17:59

Tak prece, ještě to jde, pořád jsem při smyslech.

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 18:40

Tady něco onacejsiho. Viděno až z emigrace.
Tesaře jsem už v době Charty 77 považoval za kontroverzniho. Ale jen díky tomu jsem si ho zapamatovat po prvním precteni. Většinu jeho textu jsem cetl v Pelikanovych Listech, pokud jsem je neměl k dispozici v tzv samizdatu. ….To slovo nejspíš pochází z Rustiny.
Njn, tehdy se neřešil Rus tak šíleným způsobem jako dneska.

Přečetl jsem si zprávy , že soudruh Kalousek stanul v cele zamýšleneho českého majdanu.
To je ten PRAVY. Další opilecky pazdrat, který aspiruje na GIGOLA sametu.

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 18:44

Aha, patriot sice není české slovo, ale myslim, že do češtiny obsahové dobře zapada.
Myslim, že bychom my Češi měli byt především českými pat RIOTY.

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 18:56

Po četbě dalších zpráv konstatuji: Hovada už si sama začínají vjizdet do vlasu. Jemně receno.
Mezi námi děvčaty tomu říkáme …. Kopou se do moudi, pecky, i slavné perdeale.

Gatta
Gatta
17. 11. 2018 19:02

Po pročtení průběhu „uctění výročí 17. listopadu“ — teda „Sorry jako …“ ale pražáci už jsou opravdu úplně vymaštění. To není urážka, to je konstatování na základě prostého empirismu – nikde jinde v republice se dnes tolik pitomců nevyskytlo. A to ani celkově ani procentuálně. PS – občas po nějakém převratu, či za nějakých diktátorů – i u nás po únoru 1948 – přichází období násilného posílání úředníků a jiných „elit“ pracovat rukama – zvláště zemělství bývalo velmi populární. Vždy jsem to odsuzoval, za Pol Pota to dosáhlo skutečné genocidy, a ani dnes to neschvaluji – nicméně dnes už to… Číst vice »

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 19:11

Představ si, já mám Pražaky rad. Ale zjistil jsem, že není Pražák jako Prazak.
Rodilý , původní , bývá ve valné většině celkem v normálu , ale Husakova naplavenina a její pitomstvo není ale vůbec roztomile.
Kdyby už zítra z Hradu zase shlizel Hitler, tak pozítří pražský buzerant bude na Václavskym vaclavaku hajlovat jak o zivot.
Prazak je zvláštní esence české debility.
Vi všechno nejlip. Když tomu tak ale je, proč se chová jako naprostá kurva?

Gatta
Gatta
17. 11. 2018 19:13

„Někdy smát bych se chtěl jako dav, co vítá po náměstích každý režim, a co je mu jedno, co se stane zítra, a co má smysl … “

https://www.youtube.com/watch?v=Wa2i3H-wgRI

Tohle ale ti protestující nikdy nepochopí. Ti nehledají – „žízniví a tiší“ – dokonce ani sami nevěří tomu co vykřikují – je to jen a jen – dav.

A jak napsal moudrý kdosi : „Inteligence se davu je dána úrovní IQ jeho největšího pitomce“.

Gatta
Gatta
17. 11. 2018 19:21

Re – já měl v Praze sestřenici (teď žije kdesi 30 km od Prahy) – moc prima baba – jeden děda pocházel taky kousek od Prahy – ale Prahu rád nemám – a lidi beru podle toho co říjkají a hlavně co opravdu dělají.
Ono opravdu – čím větší město – tím větší odtrženost od reality a tím ví možností hehkého živobytí. A u hlavního města se to vše násobí koeficientem 3,1 :-)

orinoko
orinoko
17. 11. 2018 19:35

Pár let jsem makal v Rakousku. Ve Vidni. Videnaci mne osobně přišli docela prima. Jsou jiní než Prazaci. Přesto je snad celé Rakousko nemá rado. Můžu to potvrdit v oblasti Nieder Osterriech. Už to asi nepíšu spravne. … Všechno se musí trenovat.
I sex.

Ale … Tohle je nejtruchlivejsi výročí toho bazmeku.
Nutné to bude katarze. Nuland Mattis v Praze , a majdan jak vysity.
Už chybí jen nějaký zabity kus.
Třeba Kalousek?

Alice
Alice
17. 11. 2018 19:52

orinoko napsal

Zapomněl jsem vlozit.
http://ceskapozice.lidovky.cz/po-listopadu-1989-rozvoj-obcanskych-aktivit-nenastal-fht-/tema.aspx?c=A181109_011919_pozice-tema_lube

Ad Orinoko:

Skvělý rozhovor, moc děkuji za link. Už dlouho jsem nečetla odpovědi tak pevné, neuhýbající, tak jisté a přitom neprovokující. Silný člověk, takových moc není!

idiotronic
idiotronic
18. 11. 2018 12:29

Gatta napsal občas po nějakém převratu, či za nějakých diktátorů – i u nás po únoru 1948 – přichází období násilného posílání úředníků a jiných „elit“ pracovat rukama – Ano, komunisti měli vedoucí úlohu v ústavě, rozhodovali všechno…takové režimy padají s rachotem a výstřely – ale tohle bylo jinak. Dramatické kladení květin na Národní třídě má blízko k Rukopisům – až na tu uměleckou hodnotu. Sabinův duch se vznášel nad vyšetřováním Komise 17. listopadu. Mimochodem: už uzavřela svá vyšetřování? Nějak to dopadlo jako s tím doháněním Německa, zatímco nás doběhli naši vlastní. A to odstraňování květin po premiérovi je sice… Číst vice »

Bety
Bety
18. 11. 2018 17:27

„Ano, komunisti měli vedoucí úlohu v ústavě, rozhodovali všechno..“
Píšete, jakoby toto bylo poprvé v lidských dějinách…Faraon a jeho kněží rozhodovali všechno, král a jeho šlechta rozhodovali všechno, různé parlamenty
složené z majetných rozhodovali všechno, v církevních režimech církve
rozhodovali všechno…
Plebsu, který je všechny živil zbývalo jen držet hubu a doufat, že mu rvačky
mezi mocnými nepřivodí příliš velkou pohromu…
Teď se zdá, jakoby u nás jistý Mirda rozhodoval všechno – taková kačenka
ve vaně naplněná vákuem, tím pádem nepotopitelná.
Inu pokrok.

Aleš
Aleš
19. 11. 2018 7:35

Slovo Mirda tu už zaznělo, Stan by si po vzoru jedné úspěšné TV stanice ještě mohl zavést pořad Moje zprávy, Týden Stana a Otázky Stana, sledovanost om jistě raketově vzroste.

orinoko
orinoko
24. 11. 2018 21:07

z/blogy/ivo-fencl/27423-jozef-bana-erpam-z-pebohate-studnice-politickych-idiot-a-idiotizm-z-celeho-svta

orinoko
orinoko
24. 11. 2018 21:34

Už nebudu moc prudit.
Babise nemiluju, myslím si o něm svoje, věc Bureš považuju za neoddiskutovatelnou, ale prostě mi to neda…
Takovou honbu na jednoho člověka nemůže jiný člověk přecházet jen tak.
Ceho v této Havlove srackarne ještě budeme svedky?
Vždyť ten vypraskany debil zadelal této zemi na permanentní revoluci. V jeho jménu se tu bude donekonečna střílet z Aurory podle moMENTALNIHO klíče jeho Skupu.
Osobně nemám rád toto roční obdobi. Jsem teplomilny tvor.
A dobu od půlky října do přibližně půlky prosince považuju za prasečí obdobi.
Temno, bezvychodno, kanalizace,
Sun goes down.