Na začátku si pomůžeme citátem:
Pokud všechno probíhá v pořádku, znamená to, že jste něco podstatného přehlédli.
Píše se „rok zázraků“ 1989, Francis Fukuyama teprve objeví „konec dějin“, Němci migrují všemožně z Německa do Německa, ale mimo Prahu nepřipadá průběh tohoto léta většině lidí nijak zvláštní. Miloš I., zvaný Jakeš již přednesl svůj legendární projev na Červeném Hrádku, ale většina lidí, kteří ve fabrice s názvem Škoda Plzeň, Elektrotechnický závod pracují, má každodenní starosti, bez kterých se ostatně přežít nedá a tajemníkův projev ani nezná.
A přece skupina zasvěcených, prostě těch, před kterými nešlo utajit dvě letošní sabotáže, protože proběhly na jejich pracovišti v budově č. 49, místními přezdívané ,,kostel“, ta skupina lidí ví, že pokud … ale to už máme v citátu na začátku.
Přesto všechny čeká překvapení.
Obecný popis: V budově 49 (viz obr.) pracovaly konkurenční provozy s oddělenou organizační strukturou, avšak využívající společné technické vybavení budovy. Existovaly tedy spory kolem odvozu odpadů, využívání odstavných ploch, obsluhy nákladního výtahu a vynecháme hodnocení bezpečnosti práce (práce s anilinem, beta-naftolem, ftalanhydridem, azbestem) a podotkneme pouze, že pohyb v budově byl anonymní a že tajný náhradní klíč rozhodně nebyl vyloučen, což ostatně na mnoha pracovištích můžeme vidět dodnes, ačkoliv dnes je RFID klíč levnější než mosazný.
Příchozím pracovníkům se naskytl neobvyklý obraz. Za denního světla, i v pravé poledne, bylo pro vrstvu sazí všude přítmí a ztížená orientace. Hasiči informovali, že v důsledku používání zhášedel plastických hmot na bázi bromovaných sloučenin je třeba všechny kovové součástky (rezistory, kondenzátory, konektory, přepínače , integrované obvody, spojové desky) považovat za zničené, i kdyby nenesly známky zasažení. Pouze nenačatých (hermeticky uzavřených) balení se opatření netýkalo.
Názor pojišťovny byl jasný. Lidé zůstanou doma a pojišťováci z výkresů a průvodek zjistí vzniklou škodu. Není možné, aby poškozený sám určoval, kolik se toho ztratilo. Po dvou dnech, když pojišťováci zjistili, že výrobní evidence podchycuje každou součást a těch že jsou na zakázce tisíce a rozpracovaných zakázek jsou stovky, přistoupila pojišťovna na využití zaměstnanců poškozeného (rozuměli totiž výkresům) pro vyčíslení škody.
Z vybavení závodu se na pracoviště dostaly profesionální výkonné vysavače, včetně příslušenství pro obsluhu (pracovní oděvy, respirátory atd.) Ačkoliv saze nepatří mezi neškodná znečištění, lidé pracovali i přesčas a vyklízet šrotovanou rozpracovanou výrobu chodili i pracovníci a pracovnice z konstrukce, vývoje a technologie…
Snad ještě jeden detail stojí za zmínku: Nikdo ze zúčastněných neprohodil narážku ve smyslu „Tak jsme to konečně těm komoušům ukázali, co?“. Přede mnou klidně mohli, byl jsem mistrem s nejnižším platem ve svém věku, to každý věděl a neměl jsem kde bydlet. Ostatně, kdyby se chtěli účasti na rekonstrukci výroby vyhnout, nebyl by to pro ně problém, byli externí, měli malé děti a kdovíco ještě.
Mezitím probíhalo šetření, které v případech sabotáží samozřejmě organizovala StB, se kterou jsme všichni ochotně spolupracovali. Šetření běželo, škoda přesáhla 60 milionů, což je asi osm lokomotiv řady 363 (podrobně www.atlaslokomotiv.net), ale to číslo neříká nic, protože během šetření zasáhla pravda a láska v podobě amnestie presidenta republiky.
Vyšetřování skončilo. Zapomněli jste?
Ještě se objevili první podnikatelé, kteří měsíc stará zářivková tělesa, která také byla odepsaná, pro další použití umyli a odprodávali ve své režii dalším zájemcům. Šlo o tělesa z nižších pater, v 6. patře byla zničena žárem.
Zanedlouho přijde rok 1990 a nastoupí nová garnitura, po které zůstanou úplně jiné dluhy, garnitura, pro kterou budou ti, kdož likvidovali následky nějakého požáru za miliony , ačkoli se tomu mohli vyhnout – dělali to vlastně jenom proto, aby mohli pokračovat v práci – hodni opovržení, nebo alespoň směšní… Vždyť i ty lokomotivy můžeme nakonec dovézt, první kusy už České dráhy dovážejí.
Státy se udržují myšlenkami, jež stály u jejich zrodu.
