Ještě k tomu, jak si vedeme za virové epidemie

Je to těžko uvěřitelné, jaké míra iracionality, vytěsňování nepohodlných zpráv a výhradní akceptace pouze těch konvenujících našemu momentálnímu názorovému a emočnímu nastavení se rozmohla zrovna v té nejkritičtější chvíli virové epidemie. Má to určitě svou logiku, ale je to logika zvrácená a potenciálně zhoubná a nebezpečná.

Došlé čtenářské reakce mohou sloužit jako sice velmi omezený, ale poučný vzorek iracionalit a zabedněnosti tak rozšířených v těchto dnech. Jen zcela ojedinělé se vyskytnou třeba nesouhlasné, ale logicky a decentně formulované názory psané na základě zřejmého znalostního základu. Některé ohlasy míří spolehlivě mimo. Jiné jsou útočné, emocionální, trapně nenávistné. Někdy mohou být i urážlivé.

Ovšem můžete právem namítnout, že ti “diskutující” jsou málo reprezentativním vzorkem. Naprostá většina čtenářů si text prohlédne, někdo i přečte a jde se dál. Jen pár z nich se zdá být přesvědčeno, že ačkoli ničemu pořádně nerozumějí, je jejich samozřejmou povinností vyjádřit se vždy a opravdu ke všemu.

Už rok sbírám podklady a chystám se napsat studii, kde se s tímto fenoménem pokusím alespoň v míře svých znalostí kriticky vyrovnat. Pouhé odsudky jsou velice laciným, povrchním přístupem. To zdaleka nestačí. Je třeba snažit se pochopit příčiny, mechanismy vzniku a šíření i spektrum motivací přímých aktérů, autorů a šiřitelů potrhlých konspiračních bludů, zběsilé nedůvěry k jakémukoli standardnímu, běžnému zpravodajství. A pochopit také výraznou selektivitu přijímaných informací a spontánní tvoření izolujících se názorových bublin věřících stejným bludům a navzájem se v nich utvrzujících. Někdy to bývá kombinováno s občas docela zběsilým historickým revizionismem. Sem řadívám také různé spřízněné záhadologické slátaniny.

Nebývají to ani žádné “teorie”, jak se mylně uvádívá, ale jen bludy. Ani seriózně formulované hypotézy to nejsou, natož pak teorie, tedy hypotézy prošedší s úspěchem seriózní, kritickou verifikací jejich správnosti.

Takové jevy se ale přesto musejí stát předmětem seriózního bádání sociologie, politologie, psychologie, sociální psychologie (daleko spíš se mi chce označit tu nauku jako etologii hominidních živočichů) a antropologie. Jak si průběžně schraňuji materiál k tématu, už jsem o takové texty i zavadil. Takže snad se časem dočkáme kvalitních souborných expertních pohledů na tuto problematiku.

Ale takových “alternativních” přístupů je celé spektrum, pokud na ně nahlížíme ze zorného úhlu míry ignorace či akceptace ověřitelných faktů. Základním dělítkem je otázka, zda si autoři připouštějí, že je tu opravdu podstatný reálný problém, nebo jen pouhá “chřipečka” a všechno okolo ní je jen propaganda, humbuk, kouřová clona k prosazení těch či oněch spikleneckých záměrů. Jsou samozřejmě i tací, kteří uznávají, že máme problém, dokonce velký problém. Ale zaměřují se hlavně na chyby a selhávání při jeho zmáhání. Chyb a selhání je tu opravdu víc než dost. Není divu. Téměř nikdo nebyl předem na epidemickou situaci připraven, vycvičen. Pro prakticky všechny rozhodující aktéry jde o novou situaci, bez využitelné předchozí praxe a zkušeností. Výjimkou jsou epidemiologové – specialisté, ale těm decizní sféra v rozhodujících chvílích nenaslouchala, naslouchala nedostatečně nebo si rozhodovala prostě po svém, podle vlastních, politických a ekonomických kritérií. Takže prostoru pro oprávněnou a veskrze hodnověrnou kritiku je tu dost. A v záplavě takové kritiky se pak snadno ztrácí podstata problému.

Takové výklady nakonec mohou vést čtenáře často úplně mylným směrem. Hlavní není růst smrtnosti v souvislosti s virem a kritická otázka překročení kapacit zdravotního systému, ale za hlavní problém je označeno účelové šíření strachu a paniky. (Jaká panika? Sleduji vývoj situace a paniku nevidět! Opravdu, panika vypadá jinak). Resumé: panika zabíjí víc než virus! A dále: zákazy a úředně uložená omezení jsou nesmyslná, předimenzovaná a neúčinná. Místo testování, trasování, očkování a sebekázně přece postačí přece slunce, vzduch, pohyb, zdravá strava – a dokonce i smích(!). Jde přece jen o virus se smrtností několika promile! I racionálně uvažující kritik opatření se kolikrát dostane nechtěně na úroveň stoprocentních popíračů.

Pokud jde o lidská práva a svobody versus totalitní tendence. což je časté a veskrze aktuální téma, je nutno upřesnit toto: Soudobá úprava a vnímání lidských a občanských práv je dobový konstrukt euroamerického kulturního okruhu, který je proměnlivý a rozmanitě chápaný, často ryze účelově a zástupně zneužívaný. Před sto lety se těmto otázkám rozumělo jinak, před dvěma sty lety úplně jinak, za 50 nebo 100 let to bude zase jiné. Jiné je to ostatně i ve stejném čase v Čechách a jiné v Malawi nebo na Nové Guineji. Tento konstrukt je proměnlivý a vyvíjí se – také v závislosti na válkách, katastrofách, epidemiích a krizích všeho druhu. V opravdu krizové situaci lidem zbudou jedině povinnosti, pokud chtějí přežít. Povinnosti zaměřené na zmáhání krize či katastrofy. A když se jich postižení úspěšně zhostí, tak možná i přežijí. Je to tak!

Totalitarismus je dnes oblíbenou odsudečnou frází. Kdo mi chce omezit svobodu, zavádí totalitu! Jak jednoduché a jasné. Černobílé, binární vidění světa: Existuje jen svoboda a v protikladu k ní totalita. A složitá problematika je rázem jednoznačně vyřešena. Jenže ono je to o hodně komplikovanější. Jsou poměry, ve kterých můžete s klidem nechat demokratické rozhodovací procedury (samozřejmě, vždy s nevyhnutelnými dobovými omezeními) fungovat a bude to k většinovému prospěchu společnosti i jejích členů. Jsou ale na druhé straně situace, kdy je nutno takové procedury pozastavit ve prospěch krizových rozhodovacích procesů a krizových řídících struktur, jinak jen přiživíme drtivost krize, jež se na nás valí.

Pro lidi vzývající demokracii jako modlu, co trpí nemístnými a primitivními iluzemi, s oblibou užívám příměr lodi na širém moři, kde se zrovna zatáhla obloha, zvedá se vítr a chystá pěkná bouře. Kapitán zajisté nezahájí ve své posádce všeobecnou rozpravu o tom, co se má nebo nemá dělat, natož o otázkách zajištění pozitivní diskriminace plavčíků nebo nějakých jiných uměle definovaných skupin. Nebude posádce ani vysvětlovat, že má přece demokracii, což znamená, že si každý může dělat co chce (i takové pitomosti nyní lze slýchat!) ale prostě zavelí: skasat plachty, obrátit loď přídí proti větru, zkontrolovat zajištění nákladu a upevnit vše, co by mohlo devastovat loď a zabíjet lidi při náklonech celé lodi. A uhasit oheň v kuchyni. A také zavřít a utěsnit všechny otvory do podpalubí. A rozdělí lidi do nezbytných služeb. Sám se pak postaví ke kormidlu a v případě, že to vypadá opravdu na silnou bouři, tak se pro jistotu nechat ke kormidlu přivázat a všechny služby na palubě budou také povinně navázány na kratší či delší lano, podle povahy jejich úkolů. A neexistuje, aby někdo remcal, odmlouval, polemizoval s rozkazy nebo se zašíval či dělal cokoli jiného, nežli takto dostal rozkazem. Až pak zase vyjde slunce a hladina se uklidní, tak se dá přejít k běžnému dennímu rozvrhu. A kapitán pak může nechat uvařit grog pro všechny.

Tak to musí být i v případě jiných myslitelných průšvihů, krizí, katastrof. Po nezbytnou dobu zmáhání problému nouzová diktatura – a pak návrat k původnímu pořádku. Po úspěšném zmáhání katastrofy je vždy nutno dát pozor na pokušení některých udržet si alespoň část diktátorských oprávnění a nekontrolovatelné moci Tady příměr s lodí pokulhává, protože tam musí zůstat nedílná řídící pravomoc kapitána I po odeznění bouře. Ve společnosti je možno a je i žádoucí vrátit se k demokratickým procedurám a svobodným pořádkům. Je třeba dbát na určité pojistky, aby se to provedlo do důsledku. Nejeden politik či státní úředník se bude snažit část mimořádných pravomocí vtělit do zákonů a učinit je trvalými. Samozřejmě je tu nutnost, aby mimořádné krizové zákony zůstaly reálně účinné jen pro případné budoucí krize, Jejich fungování musí být po odeznění krize zastaveno a jejich spuštění vázáno na přesně stanovené potenciální budoucí krizové situace. Samotné jejich vyhlašování musí být pod demokratickou kontrolou.

Tolik tedy pár předběžných poznámek k tématu.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!