Přijel jsem jako každý rok ze svého delšího vysokohorského putování, a neměl doma jogurt. To proto, že kupované zmetky zvané „jogurt“ mi už dávno přestaly chutnat. Tak jsem před dvěma roky koupil jogurtovač, asi půl roku experimentoval s různými kombinacemi mléka a smetany. Nyní pro sebe vyrábím to, co se dá jíst, je čerstvé, má garantovaných 13 % smetany a chuť skutečného jogurtu, jehož bakteriální složení občas měním. Jogurt musí zrát v ledničce tak 3-4 dny, je to živá kultura. A pochopitelně ze stejného důvodu nevydrží věčně, jako jeho sterilizovaný a chemicky nabalzamovaný kolega v supermarketu.
K tomu si už asi rok také vyrábím vlastní džem, bývalý kuchař se nezapře. Důvody stejné. Navíc sladím svůj výrobek jen medem a přírodní stévií a mám rád klasických 70 % tropického ovoce. Je to celkem zábavná práce asi na 3 hodiny, když nepočítám nákup surovin a přípravu macerovaného koření. Ale výsledek zavařování je slušný a stačí mi vždy na půl roku k citovanému jogurtu. A přestal jsem mít chuť na cukrované sladkosti, protože v daném tajemství je chutí neporovnatelně více, celkem asi 15 kvalitních přírodních ingrediencí. Nic takového z fíků, datlí, dalších tajemství, speciálně nakládaného aromatického koření, curacaa a slivovice se u nás nedá koupit, ani v luxusních prodejnách. Chudí lidé holt musí sednout, dát se dohromady a dělat si dobré věci sami, jak tomu bylo dříve.
Takže jsem se vrátil z Alp a otráveně zjistil, že jogurtovač mají kamarádi na druhém konci města. Tam jsem musel klusat s plným ruksakem neseným z hor, protože mi před nosem ujel autobus. Jogurtovač nebyl u mne plně využit, natož know-how výroby jogurtu, kterou jsem získal metodou „pokus-omyl“. Takže obojí sdílíme v jedné partě kamarádů, která dělá kvůli přežití v nepřátelském světě korporátního kapitalismu totéž co já, tedy jedlý domácí jogurt. Zatím se nepustili do džemu, protože je napínám a nechci dát svůj výrobní postup zcela zadarmo. Žijeme v kapitalismu, že ano. I ve výměnném obchodu platí „něco za něco“, ale bez peněz, to je jasné.
Plahočil jsem se přes Liberec a ve zdejším ghettu pozoroval milé spoluobčany, kteří se taktéž věnují sdílené ekonomice. Jenže na rozdíl ode mne to dělali celkem s radostí. Vyhřívali se na letním sluníčku a poslouchali kvalitní žánrovou hudbu vlastní kultury. Její kvalita se naprosto nedá porovnat s placeným kvílením a infantilními výkřiky nepovedených dětí bývalých komunistických hvězd české pop-music. Jejich telecí a antimuzikální ratolesti ovládly skrze klanové a jiné vazby naši mediální scénu audiovizuálních a hudebních sraček, jejichž kvalita je srovnatelná pouze s akčním supermarketovým jogurtem. Místní si přitom sami zpívali s nepopiratelným absolutním hudebním sluchem. Jejich děti si vesele hrály, všichni vypadali na odpoledním sluníčku spokojeně, a byli na sebe hodní. Vypadalo to jako ve Švýcarsku, odkud jsem právě přijel.
To mne donutilo přemýšlet. Ve sdílené ekonomice dřu s ruksakem do kopce, abych tento neexistující jev udržel v chodu, částečně také z ideologických důvodů. Bráním lokální ekonomiku a vím, že je třeba v Sudetech vybudovat mezi lidmi funkční sociální pouta, po předešlém vraždění a vyhánění. Tak na tomto ideologickém úhoru dřu a nadávám, protože jsem povahou spíše individualista. Život mne naučil, že je třeba pracovat a spoléhat se sám na sebe, a nekrást, protože člověk pak může přijít do pekla. Ale nejsem politicky prodejný blb, tak ze své životní filosofie nedělám pravicovou ideologii. Naopak se zuby nehty snažím budovat to druhé.
Z výše citovaných důvodů mne letní poezie mých spoluobčanů uvedla do návalu iracionálního vzteku, ale z úplně jiného důvodu, než platí pro zbytek kapitalistických bělochů. Já, anžto bílé samotářské individuum, pracně buduji sociální pouto a sdílenou ekonomiku, například svým izolovaným úsilím a nečtenými články v aktivistických webech. Ty u nás nikdo nepodporuje, protože nežijeme ve sdílené ekonomice hodnot a statků. Mí šťastní spoluobčané tuto ekonomiku naopak plně a aktuálně realizují, a jsou právě proto v absolutní pohodě. Tudíž se spokojeně vyhřívají na sluníčku se svými dětmi a starými rodiči, protože panuje právě ten nejvhodnější čas na tuto vskutku smysluplnou činnost. My tento styl života zatím nevedeme, protože na něj nejsme ideologicky a psychicky připraveni. Početné rodiny můžeme mít také a dávky jsou pro všechny. Dokonce bychom své početné děti vychovali na našich normálních školách. A pilnou prací danou v sociálním poutu a ve sdílené ekonomice bychom z nich udělali disciplinované a chytré voliče. A tyto děti z početných rodin podporovaných sdílenou ekonomikou a žijící v sociálním poutu by si jistě nenechaly tak hloupě ukrást svou zemi a svou práci jako moje pitomá neoliberální a ovčanská generace.
Jistěže ze mne mluví čistá závist vůči skupině obyvatel, která má sama od sebe to, co my nejsme schopni v životě dosáhnout. Proto nechci kvůli své iracionální a vcelku hloupé závisti poslat velkou skupinu veselých a spokojených spoluobčanů do plynu, jako zdejší neofašisté a podnikatelé. A především bílé matky samoživitelky, které s nimi vedou na sociálních a jiných úřadech marný osamocený boj o život a o dávky. Proti spojené a semknuté skupině občanů vázané sociálním poutem a přirozeně žijící ve sdílené ekonomice to prostě nejde uhrát. Bílé rasistické a izolované individuum hnané vztekem a neoliberální ideologií musí v tomto boji nutně prohrát.
Potlačil jsem svůj vztek. Důstojně a se vztyčenou hlavou jsem prošel kolem evidentně šťastných a spokojených spoluobčanů. A s ruksakem pomalu stoupajícím do kopce jsem šel s funěním a s frustrací bílého muže podporovat ideologický a praktický zápas za sdílenou ekonomiku a za sociální pouto. Je to vcelku marný a zatím prohrávaný boj mezi kulturně a civilizačně zanedbanou částí populace, k níž bohužel patřím jak myšlením, tak i barvou kůže. Ale nedalo mi to, abych se alespoň jednou závistivě neohlédl zpět, do ztraceného ráje.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
na venkově , v době, kdy nebyla všude zavedena elektřina, se žilo beze spěchu ,v pohodě, a ne o hladu. Lidé si vše vychovali a vypěstovali sami. Dnes to není možné, půda není naše, naše voda není naše, elektřina není naše . Nevolník dříve byl kupodivu svobodnější než „svobodný občan „nyní
Obávám se , že sdílená ekonomika není lék na naši porobu
Mrzí mě, že se stalo módou hartusit na české potravinářské výrobky. Samozřejmě také pozoruji zhoršenou kvalitu některých a dokonce i pro mne nepoživatelnost. Jenže to neplatí o všech. Přesvědčila jsem se, že lze najít i dobré a chutné výrobky i mezi těmi stále omílanými jogurty. Můj jogurtovač už několik roků leží nepoužit a z obchodu si domů nosím kelímky s chutným obsahem. Samozřejmě české, nikoliv od našeho německého koloniálního pána.
marginální mikroekonomika opravdu nic neřeší, krom toho přátelské vztahy, sounáležitost a nedravou potřebnost nelze aplikovat na vyšší úrovni, tady je hotový mariánský příkop, který nelze ryze občanským a lidským přístupem překonat. ..)
fajt:
Už ani tým komunistom sa nedá veriť
http://www.quintus-sertorius.net/news/kdo-v-evropskem-parlamentu-slouzi-sorosovi/
Moji příbuzní ve valašké vesničce žijí přesně tak. Ale narozdíl od spoluobčanů není nikdo z nich na dávkách, ač nevydělávají nijak moc, jsou díky chovu a pěstování doma relativně bohatí. Maso svoje, brambory svoje, ostatní zelenina taktéž. Dřevo na zimu natahají za pár šušňů z lesa sami nařežou a nasekají, udělají to i pro otce paní domu, co žije ve vedlejší vesnici a dovezou mu to na vozíku. Zadarmo, jak jinak. Ve dvou domcích (jeden po čerstvé rekonstrukci, kromě kotlu na dřevo má i tepelné čerpadlo) žijí dvě generace, o víkendu tři generace a pod nohama se motá 5 až… Číst vice »
po odchodu Ransdorfa je tahle partaj pro autentickou levici hotová mrtvola – ale nebojte, v czechii jdou na důvěru davu po emericku http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/To-je-napad-Stat-zalozi-urad-za-100-milionu-rocne-aby-dezorientovanym-Cechum-vysvetloval-co-jsou-demokracie-a-lidska-prava-450167 – když k tomu dodám ještě drb, který v poho může být realitou ( prý Krnáčová patřila do fraucimoru Sorose , někteří jdou ještě dál a tvrdí, že si s ním cosi geneticky nechutného uhnala a proto vládne prague kavárenské svoloči ), tak tady máme středoevropskou kolonii na emerickém spídu jako cumel. ..)
fajt:
A čo máte furt proti „výnimočným“Američanom?
Pozrite sa na výroky tohoto mysliteľa svetového významu,ktoré duchovne obohatili ľudstvo celého sveta.Tá hĺbka jeho myšlienok je ohromujúca.Je to Američan!
http://citaty.net/autori/george-bush/
:-) na to, že sežral a vysál kila koksu ( alkoholem si držel potřebný pitný režim ), tak je stále společensky přijatelný imbecil ( jeho tanec na smutečním obřadu, kdy málem strhnul ke křepčení i současného us bubáka numero uno, je asi vrchol jeho politických a intelektuálních možností ) – a proti obyčejným američanům nemám nic, jenom ti výjimeční mi důvodně lezou krkem. ..)
http://www.cum.sk/v/eFEY/vitajte-v-amerike
http://www.masmedialne.info/jan-gordulic-paroduje-hliadky-vo-vlakoch-strany-nase-slovensko-vznikli-tak-hliadky-slnieckovej-strany-nu-nu-slovensko/
FAJTE, V PŘÍMOČAROSTI A VÝSTIŽNOSTI DNESKA PERLÍTE, SMEKÁM.
https://www.youtube.com/watch?v=Fh8Ic6MbtoU