Kdo ví, z jakých knih a necyklopédií posbírala místopředsedkyně Evropské komise a současně i komisařka této komise pro spravedlnost a rovné příležitosti Věra Jourová své vědomosti o demokracii, ale současný stav těchto jejích vědomostí o daném předmětu je tento: Demokracie je takové uspořádání společnosti, ve které všichni její členové, to je lid, mají na společenské problémy stejný názor – a to názor vládní.
V tomto svém názoru musí být lid podporován a utvrzován pokud možno všemi existujícími médii, a to tak, aby v konečné fázi, jako vrcholný výkon demokracie vznikl národ jednotného názoru a jednotné vůle, který nebude nahlodáván žádnými názory odlišnými či dokonce protichůdnými. Čili jeden národ, jedna vůle (a snad i jeden vůdce, což je např. v současné ČR předseda vlády), je ve zkratce smysl demokracie, jak si jej představuje Věra Jourová, a vše ostatní je dle ní nedemokratickým mamem a klamem, před nimiž musí demokracie rázně zabouchnout dveře a zamknout je na deset západů.
Že uvedená charakteristika Věry Jourové ani v nejmenším nepřepíná, dokázala naše slavná krajanka v posledních dnech, kdy své, řekl bych ocelové pojetí demokracie, postavila proti nepevné až rasputicové představě o tomtéž nejbohatšího muže současného světa Elona Muska. Ten, jak známo, odkoupil nedávno jednu z největších světových sociálních sítí Twitter (Štěbetání), a při té příležitosti neopatrně utrousil, že snad – a to pro větší objektivitu – bude ochote tlumočit na Twitteru i jiné než současné západní pohledy na světová dění. Což neměl dělat, protože Věra Jourová byla ve střehu a pohotově Muskovi v rozhovoru pro Bloomberg pohrozila následujícím:
- Twitter bude potrestán sankcemi, pokud ze své sociální sítě odstraní cenzuru.
- Absence cenzury způsobí „šíření ruské propagandy“.
- Jourovou zvlášť děsí možnost, že se na sociální síti Twitteru objeví RT a Sputnik.
- Nepodceňujte Evropskou komisi, pokud Twitter začne zneužívat zavádějící obsah, pohrozila Muskovi co nejotevřeněji Jourová.
Inu, máme být na co hrdi. I nejbohatší muž planety ve svém prozápadním postoji kolísá, ale naše krajanka zůstává nekompromisní.
Buďme jí za to vděčni. Jsme malý národ, ale máme velké lidi.
26 comments on “Jourová, Musk… a dvojí pohled na demokracii”
Jsme malý národ a máme velké lidi… Jejich dočasné funkce a z toho plynoucí jména ,která lze dvodit,jsou obsaženy v mimořádně hodnotném článku profesora Krejčího :
https://cz24.news/vecna-valka-politolog-oskar-krejci-hodne-aktualne-o-idealu-vecneho-miru-a-racionalizovane-valce/
Bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že tento Krejčí nastoupil do covid agendy, což poněkud relativizuje jeho jinak kvalifikované výstupy na jiné téma.
Už před několika roky jsme se zde jen úkradkem obávali, že všechny problémy „vyřeší“ někým spuštěná válka.
Od té doby jsme udělali „velký krok kupředu“.
https://svobodny-svet.cz/vidlakovo-marne-deti-valce-nedam/
Když jsem po pubertě přišel na středoškolský internát, tak jsem s překvapením zjistil, že v každé společně žijící množině lidí existuje vždy nejméně jeden jedinec, který časem začne usilovat o bezpodmínečné a absolutní silové řízení té množiny.
Když bylo jeho řízení účelné a spravedlivé, tak všichni byli spokojeni a byl klid, mír a spolupráce. Jenže výzva příležitosti dělá zloděje (a dnes v kapitalismu jsou slova „příležitost“ a „výzva“ obzvlášť módní, jelikož ideologicky prý symbolizují „svobodu“) a tak vždy po čase u některých spolužáků docházelo k zneužití jejich vedoucí společenské role, ke střetu zájmů, k měření sil a konfliktům.
Nu a tak potom i u těch nejmírumilovnějších žáků školy jako jsem byl já, najednou začala platit zásada, „chceš-li mír, buď připraven i na válku“. Na válku jak síly rozumu, tak i hrubé síly. Na válku za osobní nezávislost, spravedlnost, řád, právo a za vlastní svobodu … Nebylo to příjemné, ale bylo to poučné. Brzy jsme všichni poznali, kdo je co zač.
A také jsme s překvapením zjistili, že když byl do té doby nejmírnějším klukem z kolektivu zpráskán ten nejzpupnější a nejzákeřnější jedinec, tak vzápětí po svém výprasku se právě on začal chovat ke svému přemožiteli jak poslušný pes a jeho nejoddanější sluha.
A vůbec mu nevadilo, že byl odmítnut a nadále odmítán. V úsilí o přízeň nejsilnějšího on přesto pokračoval neúnavně dál … Když jsem později poznal jeho rodiče, tak jsem pochopil, že základní příčina jeho povahy spočívala právě v jeho rodině. Ve vztahu jeho rodičů vzájemně k sobě a ve vztahu k němu jako rozmazlenému synovi.
Myslím, že už netřeba ani nijak příliš a ještě podrobněji rozvádět, jak se mi potom ta zkušenost z internátu hodila zejména v prvním roce základní sĺužby na vojně.
Foglarovka – Boj o prvni místo.
Ze seriálu Simpsnovi: Zaútoč na vůdčího samce. (scéna s napadením divokými opicemi).
Moc zajímavé, pravdivé a poučné. Já si u toho vzpomněl na :
„Když je rvačka nevyhnutelná, je třeba udeřit první.“
Asi pomiliónté. Stejně jako – medvěda dá práci vyhnat z brlohu, a pak je problém ho do něj vrátit.
Invence Putinových fanatiků je opravdu na krátkém vodítku. To si snad ani nezaslouží.
Takhle nějak. https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/myslim-vazne-0
Dík za link na Vidlákův článek. Nesporně ten rozhovor s nejmenovaným diplomatem byl velmi poučný nejen pro Vidláka, ale i pro nás, jeho čtenáře. Je logické, že obsadit celou Ukrajinu by pro vedení Ruska bylo sice velmocensky ideální, jenže převýchovu mladých a krutých ukro-nacistů vyřeší až čas a ten si musí na to vyčlenit sám ukrajinský národ. Že bude zbytečně ztraceno mnoho mladých i starých životů, je přitom předem naprosto jasné. Takže je proto rovněž logické, že Putinovo Rusko dnes především bojuje za uznání svého statusu suverenity a bezpodmínečné nedotknutelnosti své vlastní země a jeho vlastních obyvatel ze strany jejich nebližšího okolí.
Souhlasit s někým ještě neznamená, být jeho osobní fanatikem.
Orinoko, ještě jednou se pokusím. Proč fanatiků??
A proč rovnou hochštapler?? Nemyslím, že se do této situace chtěl
dostat a nemyslím, že si ji užívá. Pořád se snažil vyjednávat, až
jsme mu to měli za zlé, jinými slovy snažil se vojenskému konfliktu vyhnout do poslední chvíle. Možná ho úspěch s Krymem naladil
přespříliš optimisticky co se Ukrajinců týče. Znáte člověka, co se nikdy nedopustil chyby? Já nejsem žádný fanatik, ale trochu spravedlnosti bych prosila! Jestli jsme dnes na hraně velké, skutečně hrozivé války tak vinu za to nenese on, ale kromě jiných
i lidé, kteří nevidí jámu dokud do ní nespadnou. Nahrnout řešení
všech problémů na jednu hlavu je laciné a také farizejské.
Chtěl byste rytíře na bílém koni, který jedním máchnutím meče
nastolí spravedlnost (já taky), ale to patří do říše pohádek.
Čekat, že jeden člověk zvládne vše k naší spokojenosti je nespravedlivé. Já to beru tak, že dělá co může, na rozdíl od nás,
kteří si většinou jen cintají pentli.
Připojuji se k názoru Bety,v němž se zastává Putina. Samotný fakt,že se přiznal k své(a nepochybně nejen jeho) chybě znamená,že se politicky naprosto výjimečně označil za odpovědného ze zatím velmi nepovedené vedení války.
Myslím,že byl v roce 2014 velmi opatrný vzhledem k tomu,co by Rusko čekalo,kdyby se ruská armáda zapojila otevřeně do
Strelovem navrhované ofenzívy s cílem osvobodit rusky mluvíví obyvatelstvo od nacistické ukrajinské chunty.Nebyly ještě ruské hypersonické rakety,nebyl podmořský dron soudného dne,nebyly rozvinuty zbraně elektronické obrany atd.Na druhé straně byla ukrajinská armáda v rozvalu a tak
bylo možno očekávat minimální odpor.Fetišizace minských
dohod ,když ruské vedení dávno vědělo,že západ žádné smlouvy nedodrží v okamžiku,kdy by jej mohly nějak omezovat,byla vážná chyba,protože to vedlo k respektování
virtuální konstrukce,která byla nacistům k smíchu,když zjistili
,že je v jejich sabotování bude celý západ výrazně podporovat.A tak Rusko ztratilo tempo,dalo ideoprotistraně drahocenný čas,který dnes platí ruští i ukrajinští vojáci svou krví.
Děkuji za zastání.
Myslím si ale, že ukrajinská armáda sice byla v rozvalu, ale ruská, po tom masovém odzbrojování v devadesátkách (které se ovšem konalo jen na ruské straně) na tom také nebyla zrovna nejlépe. A všichni víme, že by se v roce 2014
stalo to samé co teď – masívní vyzbrojení Ukrajiny vším, co se dá. Snažil se o diplomatické řešení, ale protože věděl, co může čekat, zároveň se snažil jak jen to šlo, aby měl čím
Západ odstrašit. Ale znáte to – na kdyby se nehraje a zpětně
je každý generál.
A já jen doufám, že si to anglosasové rozmyslí stejně jako
kdysi s operací Nemyslitelná, protože jinak jsme všichni v loji.
RE: „Ale znáte to – na kdyby se nehraje a zpětně je každý generál.“
Zcela obecně – a pak jsou lidé, kteří to VÍ a ŘÍKAJÍ už před bitvou i během bitvy co dělat a nedělat – a nikdo je neposlouchá.
Už staří Řekové …
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kassandra
Jen vědět bezpečně dopředu, kdo je Kassandra a kdo Trojský kúň.
To se Vám povedlo :-) Kassandra jim říkala co je ten Trojský kůň zač … a oni ji nevěřili .
„Jen vědět bezpečně dopředu“ … jó, to by se nám žilo.
Má zkušenost s nevyhnutelnými rvačkami je shodná. Udeřit až jako druhý vždy znamená, být tou první ranou soupeře oslaben nebo přinejmenším otřesen. Problém obrany u některých lidí je však s jejich mravním kodexem z předchozí výchovy v rodině. Se zásadou, která jim vnitřně velí, že druhým se nemá ubližovat. Je to vždy volba těžká a je málo času na rozhodnutí.
Ano, ale potom MUSÍTE VYHRÁT a musíte být i všemi uznán jako vítěz.
A potom platí, že „dějiny (a dějepisné knihy) píší vítězové“.
Nikdy jsem nechápala, proč si šikanu nechají kluci líbit. Také jsem byla na internátě, ale děvčata mezi sebou šikanu nepěstují. Když, tak zaútočí slovně.
Na tom internátě byly zejména v prvním ročníku školy ideální podmínky pro výskyt šikany. Na každé chlapecké světnici totiž žilo osm kluků a navíc někteří provokovali své spolubydlící i k nočním útokům na okolní světnice. Důvod byl jednoduchý: Vedoucí vychovatel internátu bydlel mimo objekt. Později to ředitel školy sice organizačně vyřešil jiným systémem vychovatelů, ale jak jsem se až po mnoha letech dozvěděl, bylo to vždy řešení jen na rok či dva a situace se opakovala. No a v dospělosti někteří ti dříve šikanovaní pak díky této zkušenosti sami udělali tvrdě mocenskou a značně společensky škodlivou vlastní ředitelskou kariéru.
Pokud jde o děvčata, tak je pravda, že tam byla situace asi klidnější a spory se možná spíše odehrávaly v rovině tichých intrik. Objektivně to ale posoudit pro mne možné nebylo a ani dnes není. Nicméně je pravda, že vztahové intriky vůči nám klukům ta děvčata uměla perfektně. Zkrátka jako vždy platilo: Chlapi v mládí řeší války a v pozdějším věku kariéru a všechny možné vynálezy, ženy (až na výjimky) vždy prioritně celý život řeší rodinu a vztahy. To však neznamená, že i tragedie typu Maryša versus její vlastní muž Vávra – v životě nemusí nastat.
A ještě zajímavost: Pár roků na tom internátě bydleli a na stejné škole studovali v padesátých letech spolu s námi Čechy, Slováky, slovenskými Maďary, Bulhary a dokonce i s jedním Indem a s jedním Afričanem i víc jak tři desítkyy studentů a studentek ze Severné Koreje. Nepoznal jsem do té doby soudržnější, ukázněnější a studijně pracovitější kolektiv, než byli oni. Někdo by možná řekl – fanatici svého Kimova režimu. Jiný by si ale možná povšiml, že z tehdy tam probíhající americké války jsou mezi námi předčasně zešedivění pětadvacetiletí severokorejští chlapi, což asi nebylo v jejich věku jen následkem nějakého milého a velmi příjemného prožitku z jejich jistě nikoliv bezstarostného mládí.
Tvorba smečkové hierarchie.
A pokud je někdo vůdčí skupinou označen a uznán jako oběť (otloukánek), tak tím ztrácí i právo se bránit. Případným (neúspěšným) pokusem o obranu se dočká jen ještě tvrdší šikany.
Když ze sebe bude dělat mrtvého brouka, šikana se jen prohloubí.
Vzpomněla jsem si na rvačku v šesté třídě. Kluk do mě strkal a snažil se mi podrazit nohy. Nenechala jsem si to líbit a tak došlo k velké rvačce. Ta skončila tím, že se mu podařilo dát mi pěstí mezi oči. Jelikož jsem měla brýle, jejichž skla přidržovaly šroubky, zarazil mi tím ty šroubky do obou obočí. Nevím, kdo se vyděsil víc –
já, protože jsem najednou nic neviděla, nebo on, který měl náhle před sebou místo obličeje krvavou masku. No byl to prů.ser. Pro
toho kluka větší, protože toho měl za sebou víc, takže jsem ho
musela částečně zprostit viny, aby se nedostal do pasťáku. Tím
to mezi ním a mnou skončilo. Kdo tedy vyhrál? Technicky on, ale já taky. (Ovšem až na dohru doma, kdy mi máma hrozila, že jestli to udělám ještě jednou, pošle do pasťáku mne – to kvůli těm poničeným brýlím).
Jsem potěšen že jsem udělal radost hlupákovi i když můj příspěvek byl určen diskutujícím s IQ aspoň nad 35 čili nikoliv čtenářům Blesku a zabedněným maloměšťáčkům typu orinoko. Tím je má kapacita dobrých skutků vyčerpaná a příští měsíc asi Nový Prostor nekoupím. Nepočítal jsem s reakcí lidí, neschopných najít si informaci o názoru a vidění druhé strany, spoléhající jen na zprávy z Bakalonovin na volny.cz. Namyšlení lidičky typu orinoko. Sype jednu pitomost za druhou, osobní xenofobní konstrukce podepřená aktuálně pravicovým kořením. Zítra – jinak. Je to takové pivní rozjímání, ty jeho žvásty. Snad milé, rozhodně naivní a velmi omezené. To chce pořádnou dávku drzosti.
Mě osobně zajímá jiná otázka: takových orinok je jistě mnoho. Je tohle orinoko vůbec schopno pojmout komplexnost dění kolem sebe? Ne, není. To totiž vyžaduje velmi rozsáhlé vzdělání i jisté osobnostní předpoklady. Podobně jako být členem uvítacího vlasteneckého výboru Wehrmachtu ´38 nebo normalizačním pomocníkem VB, až na to, že je to jaksi náročnější.
Zeptejme se těch orinok na zdroje jejich postojů. Nebude jich více než surovin nutných k výrobě hospodského knedlíku, včetně oněch plivanců kuchaře do těsta.
Mohl bych odpovědět tvými vzletnými skřeky na mojí adresu. Že „orino“. Jsi trapná opakovačka s permanentním vykrádáním cizích zdrojů.
Když ty jsi obdivně shlížel k „botičkám“, tak Caligula už to měl za sebou. Jsi stejný magor jako ten, co koně ukládal do postele, a píchal svojí pokrevní situaci.
Kapitalista Putin je dneska především hoštapler s pocitem vlastní neomylnosti. A to je velmi nebezpečný tobogán.
Jsi jen flaksa, která se tváří jako šestá prijořiť, a přitom jí kouká koudel havloideologie z kultu osobnosti.
Hned zpočátku jsi urážel hudrypermana, kterého vůbec neznáš, ale to jsem ještě držel pysk. Jsi trapná náhražka opravdových potřeb ruské společnosti. Voly tvého ritu Rusko potřebuje ze všeho nejméně. Pshaw…
Zdroje postojů, výroků a činů každého z nás mohou být podle mne různé a někdy i velmi překvapující, když vyjdou najevo. Od výchovou a dalším životem získaného přesvědčení, přes špatné informace či vlastní špatnou vztahovou zkušenost s někým … Podobně i zdrojem sporů a nedorozumění může někdy být dávné velice špatné vlastní rozhodnutí, zda něco uznávat, udělat a vlivově prosazovat jak jen pro pofidérní ideál anebo naopak jen pro peníze a pro kariéru. Anebo dokonce i proto, že je někdo kýmsi mocnějším vydírán za jeho minulost a teď zkrátka plní zadané úkoly. Zachovejme tedy, prosím, rozvahu. Čas ukáže, jak se věci mají a kdo je kdo.
Re PPK
Zdravím – pěkně jste to napsal.
Názory mohou být různé nejen obsahem a formou, správné i mylné, ale také i tím zda jsou autentické, nebo účelově hrané.
Myšleno zcela obecně.