Jsme odsouzeni žít ve lži

 

Pana Lubomíra Mana si vážím, teda aspoň jeho článků a postřehů. Ve svém článku k Vrběticím hodnotí naši „českou“ politiku. K tomu nemám žádné výhrady a souhlasím s ním, jen bych dodal pár poznámek.

Stejně „chytře“ se chovají politici mnoha zemí „našeho“ civilizačního okruhu. Snad s výjimkou Maďarska, kde Orbán vzdoruje šílenostem EU „komise“. Ve všech těchto zemích je vyvolávána protiruská hysterie, snaha očernit Čínu, prosazovat naprosto nesmyslné daně za uhlíkovou stopu ve všem, na co se podíváme, všude se podporuje každá skupina obyvatel, kromě těch, co tvoří po staletí základ těchto států, území. O choromyslných a zločinných činech kolem různých – dnes už mnoha „verzích“ – jednoho známého viru teď ani nebudu mluvit.

To všechno je zákonitý důsledek projevu kapitalismu, stejně jako jeho liberální a neoliberální „varianty“. Není vůbec žádnou náhodou, že se snižuje kvalita školního procesu. Vzpomínáte si, že by někdy vůbec přední vzorová země kapitalismu USA byla schopna pokrýt své vlastní potřeby kvalifikovaných pracovníků, vědců z vlastních zdrojů, když vždy měli spoustu nezaměstnaných? A nekřičte, že to ti, co „nebyli“, byli flákači, či neměli zájem. To neobstojí. V Sovětském svazu se ke vzdělání poprvé dostalo dosud snad nejširší spektrum jeho občanů. Každý mohl studovat až na samou hranici svých možností, či kam si troufal. Výsledek byl omračující.

Ti, kteří by byli jinak v nejlepším případě rolníky, nájemnými pracovníky v jiném systému nejen zvedali technickou a vědeckou základnu SSSR strmě vzhůru a dokázali i jimi vynalezenými a objevenými zbraněmi porazit nejsilnější armádu, minimálně Evropy, Wehrmacht. Po Stalinově smrti museli zrádci jejich země čekat prakticky čtyřicet let, než se mohli podvodem, klamem, svou povýšeností, chamtivostí a postupnou a nenápadnou likvidací hodnot pokusit – pro ně konečně – zlikvidovat jejich zem. Přesto část následnictví těchto lidí, co zdvíhali Sovětský svaz na svých bedrech, žije dodnes a umožnila Rusku dnes oproti nám se zvednout i přes – jak se zdálo – kruté sankce všeho druhu. A to i v podmínkách neoliberální opozice, která obsadila prakticky všechna řídící místa v Rusku! A tvrdě šli a jdou proti Putinovi a spol.

„Naše“ civilizace sice zdánlivě vyhrála, i díky chamtivosti části sovětské věrchušky, ale bylo a je to vítězství Pyrrhovo. K tomu, aby „naše civilizace“ zničila „socialistický tábor“ bylo nutné si také zničit vlastní společnost, protože se „doma“ při ústupcích projevovalo zákonitě, že ten teď už i „náš“ plebs, ta chátra jak v Americe, tak i v Evropě i jinde chce žít jinak. To ničení bylo a je úmyslné, zrychlující se a prozatím nezvratné za daných podmínek.

Začalo to po 2. světové válce, kdy se Evropa nedokázala ve skutečnosti vypořádat s nacistickým následnictvím a ani s jakýmkoli projevem fašismu důkladně a do kořene. Školství se opět začalo stávat více a více rozdělené a kvalita se měla také stále více také rozdělovat. Paradoxně při zvyšujících se počtech studentů. Jenže jako při všech činnostech ve společenském prostoru, se nic neděje bez následků. Degradace úrovně školství v jedné jeho části, nutně dříve nebo později povede a vede k degradaci i v té „elitní“, jakoby lepší části. A žádné proudy financí do té „elitní“ části nepomohou. Když není kde brát kvalitu, tak ji prostě i nekoupíte. Jednoduše hloupnou všichni, až na mizivé promile, které se však vzdělává vlastně samo nezávisle na systému a ani zde nezáleží až tak na financích.

Podobně to probíhalo ve všech kulturních směrech, kdy se stále více prosazovalo to, co lidi ohlupovalo a ohlupuje, degraduje jejich umělecké cítění, sráží člověka záměrně na úroveň živočišných pudů. Samozřejmě to mohli stále lépe a lépe „předvádět“ ti, kteří z umělců byli ochotni se na takovou úroveň sami spustit a nebo z ní sami vyrostli. Umění se stalo negativistickým, depresivním, často prostě odporným.

Takové lži jako o historických událostech, současnosti nebo každodenní podvody jsou už jen logickým následkem nejen výše popsaných jevů ve společnosti. O tom by se dalo psát a hovořit dlouho.

Obrazem „naší civilizace“ je osobní, individuální, sobecký úspěch, který se měří buď politickou mocí nebo tučným kontem. Dnes se taková hranice již setřela a oboje se propojilo v jeden celek. Co nelze vyjádřit v penězích, to prostě neexistuje a nemá žádnou hodnotu. Dnes se na vrchol moci dostávají prakticky jen lidé, kteří buď mají vlastní finance a nebo mají sponzory, případně „lezou někam“ těm výše postaveným v jejich stranách. Jinými slovy jsou to odborníci na uskutečnění kariéry, ale ne skuteční odborníci v jiných oborech. Na to ani nemají čas. Zásadně myslí jen na sebe teď a tady. Co bude zítra, je naprosto nezajímá, pokud z toho TEĎ nedostanou patřičný bonus pro sebe sama. Výjimky jsou nemilosrdně likvidovány, případně pokud je to možné, vydírány, zesměšňovány.

Nebudu se tady více rozepisovat o „dnešních prioritách“ pod diktátem EU, ale je jasné, že do politiky stále více přichází lidé, kteří slouží jen sobě a svému „poručníkovi“, kterému lezou do zadku a skáčou vždy nadšeně podle jeho not. Za patřičný bakšiš. To, že i jejich „páníčkové“ prošli a procházejí stejnou degradací, jakou uchystali „svým národům“, je nezamýšleným efektem. V naší společnosti vede individualismus, egoismus, sobectví a rozdělení podle konta. Neoliberalismus je přímým následníkem kapitalistického liberalismu a samotným produktem kapitalismu. Dělání politiky PRO LIDI BEZ ROZDÍLU vypadá zcela určitě jinak.

A do toho jsme byli nadšeně vtaženi po listopadu 1989. Pokud si tohle neuvědomíme, jsme odsouzeni opakovat znovu stejné chyby jako v nedávné minulosti i dnes. Jsme pak tak odsouzeni žít ve lži a pravdu nepouštět ani na dohled ke svým humnům.

Pak se nelze divit tomu, že nemyslící „naši“ politici a někteří ti z těch, co nás mají chránit, hopsají i po jedné noze podle cizích not v naprostém rozporu s našimi skutečnými zájmy. Proto se absolutně nelze divit takovým kauzám, jako jsou Vrbětice, Tchaj-wan atd. Mnohem jednodušší je využít tu „určitou“ část naší společnosti a přiživit nenávist ke komukoliv, dnes „zcela samozřejmě“ k Rusku a Číně.

A víte, co je sranda? Zatímco my se v „naší civilizaci“ babráme jako malé děti ve „svých problémech“ a snažíme se je přenášet v jakékoliv podobě na jiné – ne na ty z „naší“ civilizace – pak takové země jako Rusko a Čína jdou svou cestou a rozvíjejí se jak mohou. My za to úspěšně degradujeme, nic neřešíme. A tím se ta nenávist a závist bude zvětšovat. A pak nastane také čas na odpověď na otázku, kdo je vlastně opravdovým barbarem.

Zasloužíme si takové politiky, jaké si zvolíme jako celek. Ty, kteří nám lžou a krásně se přitom usmívají v bezvadných oblecích s ještě bezvadnějším účesem. A my jako celek  jsme stále více degradovaní a ovládáni stále více živočišnými pudy a s nenávistí si volíme takové, kteří nás táhnou k propasti zvané KONEC. A nadšeně tančíme kolem hasnoucího ohně oslavné tance.

4.8 16 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
4 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
orinoko
orinoko
4. 7. 2021 12:26

Tak, Bedřichu, ve chvíli vrcholné informační krize vstupuji na koltbiště. Mnohé jsem během dvou dnů shlédl. Tak například ruské železnice dneska vykazují vyšší kvalitu než naše banánové. Jistý čížek po suezskem spuntu vsadil na české kamiony přes Rusko až na hranice Kitaje. A vozí tovar i zpátky. Ruské dálnice jsou v lepším stavu než si uměl představit. Zboží tam či zpátky za 12 dní. Bez ruské spolupráce nemyslitelné. 80% Rusů ví, že národ je ovládán bezpáteřní chamradi, která jen tak nezmizí. Chcípne až spolu se slovutnou emerikou. Volit můžeme co chceme, ale dopadli jsme jako Slováci. Přesto fsechno se domnívám,… Číst vice »

Alva
Alva
Reply to  orinoko
4. 7. 2021 17:49

„Zachud se už delší dobu davi.“
A nám je ctí dávit se s ním. Ne jen povinností, ale ctí a štěstím nejvyšším.

idiotronic
idiotronic
5. 7. 2021 1:06

Samozřejmě, že rozpad sovětského impéria jsme nezavinili v Československu. Ale do budoucna jsme neměli žádný alternativní program , ačkoliv bylo jasné, že altruismus a empatie jsou ve společnosti ve skutečnosti vzácné, mnohém vzácnější, než předpokládali osvícenci a humanisté. Ačkoli bylo jasné, že nový socialistický člověk, odpovědný hospodář že nevznikl, že existuje jen jako výjimka (Oskar Krejčí, Sametová revoluce). Zatímco nevěrohodné (ale oficiálně platné) omezení diplomatických styků s Ruskem a Čínou (preferencí Tchaiwanu) se časem může vrátit k normálu, zrušené zakázky, vyřazení z aktivit Nové Hedvábné stezky , která obchází zemi s nejhustší železniční sítí v Evropě-ČR (zatímco běží posilování silniční… Číst vice »

PPK
PPK
6. 7. 2021 14:23

Jsme odsouzeni žít ve lži a nadšeně tančíme kolem hasnoucího ohně oslavné tance? Inu asi, jak kdo a jak kde. Přidám citát, který mi přišel mailem. Zakladatel Dubaje, šejk Rashid, byl dotázán na budoucnost své země a on odpověděl: „Můj dědeček jezdil na velbloudu, můj otec jezdil na velbloudu, já jezdím v mercedesu, můj syn jezdí v Land Roveru a můj vnuk bude jezdit v Land Roveru … ale můj pravnuk bude muset znovu jezdit na velbloudu. “ Proč je to tak? A jeho odpověď byla: „Těžké časy vytvářejí silné muže, silní muži vytvářejí snadné časy. Snadné časy vytvářejí slabé… Číst vice »