Julian Assange: Jsem jako na vesmírné stanici

Novináři z webových stránek Democracy Now! navštívili Ekvádorské vyslanectví a interviewovali Juliána Assange. Je na vyslanectví v politickém asylu už dva roky, protože čelí vyšetřování ve Švédsku a v USA.

AMY GOODMAN: Zde je exklusivní rozhovor Democracy Now!. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange právě započal svůj třetí rok na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně, kde dostal politický asyl. V USA je vyšetřován pro únik úředních dokumentů na WikiLeaks a ve Švédsku je hledán pro vyšetřování obvinění ze sexuálního násilí. Švédský soud nařídil stání na 16. července.

AMY GOODMAN: Na velvyslanectví Ekvádoru právě oslavil Julian Assange své 43 narozeniny. Z balkonu, kde s Juliánem hovoříme, vidíme příslušníky britské policie. Pokud by Julian vyšel ven, byl by zdržen britskou policií.

Juliane, Vítejte v pořadu Democracy Now!

JULIAN ASSANGE: Děkuji, Amy.

AMY GOODMAN: Jak se vám zde daří? Už je to více než dva roky, co jste zde.

JULIAN ASSANGE: Už je to skoro 4 roky, co jsem byl zadržován různými způsoby bez obvinění zde ve Spojeném království. Nejdříve zde ve VB vězení v samotce, pak v domácím vězení po dobu 18 měsíců a nyní jsem dva roky zde na velvyslanectví. Ekvádorská vláda mi udělila azyl v souvislosti s vyšetřováním amerického ministerstva spravedlnosti. Že bych opravdu byl v konspiraci s Chelsea Manningem, kterého vloni odsoudili na 35 let vězení?

Otázku „jak se mi vede“ lze zodpovědět mnoha způsoby. Řekl bych, že pokud je někdo v takové situaci, tak vás nejvíce trápí přerušení rodinných vztahů. Proto je to velice obtížné pro mé děti a rodiče.

Pokud se na to podíváme šíře, pak WikiLeaks jako organizace přežila útok americké vlády a pokračujeme ve své často velmi významné práci. Na rozdíl od mnoha médií jsme neskončili krachem přesto, že máme celosvětově zablokované karty Visa, MasterCard, PayPal a tak dále a přesto jsme nepropustili nikoho z našich spolupracovníků. Takže kdybyste se zeptali: „Jaké jsou šance malého investigativního publicisty, který publikuje dokumenty o irácké válce, o americkém ministerstvu zahraničí, o válce v Afghánistanu a situaci na Guantanámu, který se dostal do vážného konfliktu s americkou vládou, že by dále publikoval? Nebyli by jeho lidé ve vězení?“ Určitě byste odpověděli, že ano. Ovšem my jsme s výjimkou mé pozice překonali bariéry, které kolem nás postavili.

AMY GOODMAN: Takže 16. červenec je pro vás významný. Americkou vládou kvůli publikaci mnoha dokumentů na WikiLeaks. Kolik jich bylo?

JULIAN ASSANGE: Zatím asi 8 miliónů..

AMY GOODMAN: Osm miliónů o válce v Iráku, v Afghánistanu a depeše ministerstva zahraničí, které pokrývají několik dekád. A co ve Švédsku, kde vás hodlají „vyslechnout“, (ačkoliv se často píše, že vás už obvinili) kvůli –

JULIAN ASSANGE: Ano.

AMY GOODMAN: —kvůli sexuálnímu násilí. Proč?

JULIAN ASSANGE: Zatím co se naše aktivity hlavně zaměřily na probíhající vyšetřování v USA a předpokládané obvinění, švédské vyšetřování blokuje můj azyl. Protože VB říká: „Je tady předvolání ze Švédska. Mohli by to zrušit, už to i udělali, ale znovu obnovili, takže my konstatujeme, že nemůžete odjet do ekvádorského azylu dříve, než vás vydáme do Švédska.“ Přitom je to skutečné porušení mezinárodního práva. Mezinárodní právo je jasné, azyl nedovoluje vydání podle konvence OSN o azylu z r. 1951. Proto je nutné se vypořádat s tou švédskou záležitostí a prokázat, o co v ní jde a proč má být zrušena.

Ovšem nehýbe se to. Třebaže švédská vláda by měla nějak záležitost popohnat, Ale oni jsou v pohodě, když ta věc stojí. Odmítají sem přijet a vyslechnout mne nebo akceptovat moje místopřísežné prohlášení. Rovněž odmítli garantovat, že pokud přijedu, nevydají mne do USA. Takže věc vypadá tak, že se s tou věcí musíme vypořádat ve Švédsku. Druhá možnost by byla obrátit se ve věci azylu na Mezinárodní soud.

Poprvé po skoro 4 letech bude konečně ve věci slyšení ve Švédsku. Moji advokáti si jsou jisti, že jak u nižšího, tak u odvolacího soudu budeme moci věc skončit, protože po právu je vše jasné. Švédská vláda má podle svých zákonů povinnost řešit věc s maximální rychlostí a s minimálními náklady a dokonce i s povinností, aby nevrhli zbytečně podezření na vyšetřovanou osobu. A to vše je porušováno.

AMY GOODMAN: To slyšení se bude konat 16. července v důsledku výzvy vašich švédských právníků. Proč o to neusilovali již dříve?

JULIAN ASSANGE: No, ona se mezitím odehrála řada věcí. V důsledku řady pochybení v řadě případů byl uveden do platnosti nový evropský zákon. Od 1. července by měl být v platnosti i ve Švédsku. Tato nová legislativa umožňuje podezřelým osobám, jejichž osobní svoboda je vyšetřováním nějak omezena, předložit důkazy o své nevině. Protože víme, že policie shromáždila řadu důkazů, prokazujících, že jsem nevinen, dosud to odmítali předložit. Tento zákon říká, že to předložit musí.

AMY GOODMAN: V prohlášeních, která jsem četla, bylo ale vašim právníkům dovoleno vidět zprávy od ženy, která vás obvinila.

JULIAN ASSANGE: No musíte být velmi opatrná, pokud říkáte, že mne obvinili, protože ve spise to uvedeno není. Oni říkají, že mne neobvinili, ale že se věcí zabývala policie a že nevydali formální rozhodnutí.

AMY GOODMAN: Vaši právníci nebyli schopni dostat kopie spisu, ale mohli do něj nahlédnout.

JULIAN ASSANGE: Ano.

AMY GOODMAN: Říká se tam: „Nevznáším žádné obvinění proti JA, ale policie se snaží ho skřípnout.

JULIAN ASSANGE: Ano a tu ženu dotlačili někam, kam to nechtěla.

AMY GOODMAN: Takže když vás poprvé ve Švédsku vyslýchali, tak hlavní žalobce obvinění vůči vám zrušil?

JULIAN ASSANGE: Hlavní žalobce ve Stockholmu hned na počátku prostudoval materiály a rozhodl o odmítnutí obvinění ze znásilnění a prohlásil: „Ne že bych nevěřil tomu, co ta žena říká, ale není zde žádný důkaz, že byl spáchán zločin.“ Takže případ byl odmítnut. Pak následně švédský politik, Claes Borgström, který usiloval o znovuzvolení, věc předložil v Göteborgu, kde nebyla žádná spojitost s případem, a přesvědčil jiného žalobce, aby věc znovu otevřel.

AMY GOODMAN: Takže co se může 16. července stát?

JULIAN ASSANGE: Mají možnosti případ odmítnout, mohou říci, že zákon je v tomto případě nejasný a požádat Evropský soud a výklad k novému evropskému zákonu a postup, jak má být uplatňován.

AMY GOODMAN: Ve VB byl právě přijat zákon, který se zdá být důsledkem vašeho případu. Ovšem podle něj byste chráněný nebyl.

JULIAN ASSANGE: To je významný vývoj. Jako důsledek chyb v mém případě došlo v Nejvyšším soudu k rozkolu.

AMY GOODMAN: Zde ve VB.

JULIAN ASSANGE: Ano, zde v Británii. Následně Cambridge Journal of Comparative Law publikoval dvě práce o tom, co se stalo. Je zde řada pochybností nad idejí, že někdo by mohl být bez obvinění vydán. Takže politický tlak vede k tomu, že jakýkoliv policista v Evropě může požádat o vydání někoho z VB, aniž by předtím dotyčný šel k soudu a byl obviněn. Takže nový zákon byl vydán, aby se tomuto zabránilo. Čili nemůže dojít k vydání bez obvinění. Pak ovšem vznikla debata: „No a může to chránit Assange?“ Byl do toho propojen můj případ, ale to nemůže být retrospektivně uplatněno tam, kde soud rozhodl, že mám být vydán, ale k vydání nedošlo, což je můj případ.

AMY GOODMAN: Říkám Assangemu o svém interview se švédským ministrem zahraničí Carl Bildtem. A mám i Assangeovu odpověď na komentáře bývalé ministryně Clintonové, kde vyzývala Edwarda Snowdena, aby se vrátil do USA a čelil procesu. Víme, jak Assange pomohl zařídit Snowdenův odlet z Hong Kongu. K tomu všemu se v rozhovoru ještě vrátíme.

AMY GOODMAN: Právě jsem přijela ze švédského Amdalenu, kde se sešlo 25 tisíc lidí, aby hovořili o politice. Byly tam všechny strany a jejich vůdci včetně ministra zahraničí Carl Bildta, a já jsem se ho zeptala na novou výzvu, kterou právě OSN vyhlásilo, tj. Komisi lidských práv. Uvedu můj dotaz.

AMY GOODMAN: Mohla bych se vás zeptat – máme tady případ Juliána Assange a 59 skupin usilujících za lidská práva podalo této Komisi pro lidská práva návrh, který kritizuje zadržení osob před vznesením obvinění, takže se to stalo otázkou i zahraniční politiky. Co si o tom myslíte?

CARL BILDT: Nic, protože to je problém pro právní autority a nikoliv pro mne.

AMY GOODMAN: Ale vždyť se o tom jedná v komisi OSN.

FOREIGN MINISTER CARL BILDT: To ale nic nemění, protože to stále je problém právního systému. A myslím si, že i u vás v USA máte oddělenou exekutivu a jurisdikci. Exekutiva je vyjádření konstituční demokracie. Pokud jste představitelem exekutivy, nemáte jakékoliv právo zasahovat do toho, co koná jurisdikce. A to zde platí taky.

AMY GOODMAN: Co řeknete na to, že Carl Bildt, švédský ministr zahraničí prohlásil, že jde o právní záležitost a že nebude zasahovat. Co vy na to?

JULIAN ASSANGE: Já bych si jen přál, aby to tak bylo. Ovšem Carl Bildt, švédsky ministr zahraničí je, co se týče transatlantických vztahů, spíše jestřáb, a pracuje za peníze pro Výbor osvobození Iráku, zúčastnil se čtrnácti bilderbergerských setkání, je to starý přítel Kissingera atd. Carl Bildt v praxi trvale veřejně odsuzuje WikiLeaks a mne, napadá prohlášení mých právníků spolu s ostatními členy švédské vlády. Prostě je to jedna z těch situací, kdy někdo nechce odpovědět na otázku a točí se na principech, mimochodem správných principech, ale tady nejde o zasahování, ale o názor.

AMY GOODMAN: Jaký je význam toho, že americká vláda intervenuje ve Švédsku na úrovni, jakou jsme dosud nepoznali? Do Švédska jela Clintonová, nejvyšší státní zástupce Eric Holder i president Obama. Taková aktivita nikdy v historii USA nebyla.

JULIAN ASSANGE: A taky tam byl John Kerry.

AMY GOODMAN: Ano, současný ministr John Kerry.

JULIAN ASSANGE: Ano, naposledy předtím tam byl ministr zahraničí Kissinger v roce 1976.

AMY GOODMAN: Vy si myslíte, že je to vše kvůli vám?

JULIAN ASSANGE: Nemyslím si, že je to kvůli mně. To bude jen součást. Například Holderova návštěva nebyla plánovaná, byla náhlá a konala se v době, kdy ve Švédsku probíhala debata kolem mne. A návštěva ministryně Clintonové se uskutečnila jen týden před rozhodnutím, že budu vydán do Švédska.

Myslím, že to spíš vyjadřuje těsnou spolupráci USA a Švédska, která započala na konci studené války a rozšířila se od r. 2006, kdy středopravicová strana vstoupila do vlády. Tu spolupráci vidíme například v tom, že švédští vojáci jsou pod americkým velením v Afghánistanu, v Libyi, Švédsko bylo největším dodavatelem zbraní do USA během irácké války. Americká NSA a Švédsko spolupracuje úžeji než NSA a VB

AMY GOODMAN: Juliane Assangi, pokud by bylo vaše obvinění ve Švédsku staženo, mohl byste odejít z tohoto velvyslanectví na britskou půdu?

JULIAN ASSANGE: Ne, ale zastavilo by to obstrukce proti mému azylu. Zůstala by zde otázka, zda Britové akceptují americkou žádost o mé vydání. Britové sami vedou své vyšetřování terorismu ve vztahu k zapojení WikiLeaks a je zde aktivita The Guardian‚s ve věci Snowdenových dokumentů. Ale je jasné, že vyšetřování WikiLeaks je nejvýznamnější záležitostí v historii USA a obvinění jejich vydavatele je rozsáhlé. To vše je dobře zdokumentováno nejen námi, ale i dalšími novináři a v New York Times. A připouští to i ministerstvo spravedlnosti.

V r. 2012, když konflikt vrcholil, bylo velvyslanectví obklíčeno britskou policií a stále je obléháno mezi 8 až 16 uniformovanými i tajnými policisty. Ale v r. 2012 zde bylo až sto policistů. Tehdy měla policie nařízeno vniknout i do diplomatického vozidla, pokud bych v něm byl. Takže šlo o mimořádnost, která by porušila nejvýznamnější část mezinárodního práva, což podle Vídeňské konvence je ochrana vyslanectví a jejich vozidel. Takže není nutno debatovat o právnosti či protiprávnosti těch opatření. Byla protiprávní, a přesto britská policie dostala takový rozkaz.

AMY GOODMAN: A cítíte nějaký posun? Například baronka Jenny Jonesová, která řídí výbor pro policii v britském parlamentu, řekla: „Proč utrácíme takové peníze?“ Mimochodem už se ví, kolik peněz tak bylo utraceno. V dolarech je to asi 11 miliónů.

JULIAN ASSANGE: Ano, podle zákona o volném přístupu k informacím bylo přiznáno asi před dvěma týdny, že je to asi 6,5 miliónu liber, což je asi 11,5 miliónu dolarů. To by představovalo plné zapojení až 16 osob. Ovšem na žádost o rozbor těchto nákladů bylo odpovězeno, že to nelze, protože jde o záležitost národní bezpečnosti.

AMY GOODMAN: Dovolte, abych se zeptala na poslední dopis, adresovaný nejvyššímu státnímu zástupci Ericu Holderovi, podepsaným mnoha organizacemi jako Human Rights Watch, ACLU, Reporters Without Borders, World Association of Community Radio Broadcasters a mnoha dalšími, který vyzýval ministerstvo spravedlnosti, aby oficiálně ukončilo kriminální vyšetřování proti WikiLeaks a jejich editorovi, tj. vám, a aby zastavilo obtěžování a persekuci, protože šlo o publikaci ve veřejném zájmu. Povězte mi, co to znamená a co si myslíte o tom, že to bylo dnes v USA možné.

JULIAN ASSANGE: Myslím, že je to znamení, že lidé v USA ví dřívější konzervativní organizaci jako Human Rights Watch (ve které je, jak jistě víte, řada bývalých amerických diplomatů) docházejí k názoru, že toto vyšetřování a obžaloba WikiLeaks je nebezpečný precedent a bude to velká skvrna na pověsti demokratů. Proto si myslím, že se vyvíjí názor, že to musí být zastaveno a k tomu se kloní řada organizací. Tak tomu mělo být už dávno. Můžete se zeptat: Proč tyto věci nezastávala Human Rights Watch už dříve? Myslím si, že se lidé báli. Mysleli si, že se to bude týkat izolovaně jen nás a tak si říkali: „No dobrá, ať vláda pronásleduje WikiLeaks, pokud nás nechají na pokoji a tak se do toho nebudeme míchat.“

Ale pokud se podíváte na stíhání podle zákona o špionáži, je dnes za Obamovy vlády mnohem více vyšetřování a stíhání  podle tohoto zákona než za celou dobu všech presidentů od r. 1917. A lidé už vidí, že nejde jen o nás, že se to může týkat každého. A proto je nutno dávat pozor.

AMY GOODMAN: V tom dopise citují nejvyššího státního zástupce Holdera, který řekl: „Sibuji, že po dobu mé funkce žádný reportér, který koná svou práci, nepůjde do vězení“.

JULIAN ASSANGE: Ano.

AMY GOODMAN: Nedávno to skutečně řekl.

JULIAN ASSANGE: No, bohužel v tom vidíte podmínku, „který koná svou práci“. A my konáme – to veřejné prohlášení odráží myšlení na Ministerstvu zahraničí během posledních let, kde jsme to pečlivě sledovali. A tím je řečeno, že jsou určité typy reportáží, které jsou legitimní, a jiné, které legitimní nejsou. A Ministerstvo zahraničí nás odmítlo uznat jako mediální organizaci. A realizují to řadou různých způsobů, nejen veřejnými prohlášeními. Takže například během procesu s Bradleyem Manningem, když Kristinna Hrafnsson, naše mluvčí (špičková islandská novinářka), požádala o vízum, aby se zúčastnila procesu, bylo jí odmítnuto. Důvody pro odmítnutí nebyly uvedeny. Takže stanovisko ministerstva je, že odmítá uznat WikiLeaks jako mediální organizaci, protože by to narušilo jejich oficiální stanovisko, že nebudou stíhat novináře za to, že konají svoji práci.

AMY GOODMAN: Takže vy jste nyní tady na ekvádorském velvyslanectví, obléhaný několika vládami a pod dohledem. Přesto jste schopen spolupracovat s Edwardem Snowdenem, asi nejslavnějším dnešním světovým whistleblowerem a pomoci mu po předání dokumentů v Hong Kongu, novinářům Lauře Poitrasové a Glennu Greenwaldovi, aby se dostal do Ruska, kde získal politický asyl. Můžete objasnit, jak jste to udělal?

JULIAN ASSANGE: No, především vysvětlím proč se WikiLeaks, jako organizace, ujaly této záležitosti. Já jsem osobně prošel něčím obdobným, A rovněž jsem sledoval, jak Chelsea Manningová prošla ještě horší zkušeností, je nyní odsouzen na 35 let vězení a jednu dobu byl držen v kleci v Kuvajtu a bylo s ním zacházeno skutečně zle. Proto mám osobně sympatie s ohledem na to, čím prošel – nejen ze strany úřadů, ale i médií. V důsledku toho, čím jsme prošli, vyvinulo se v nás určité pochopení pro diplomacii, tajné komunikace, což byly dlouho naše specialita, takže máme v důsledku toho slušnou diplomatickou síť. Proto jsme se dohodli, že je tu šance, že mu můžeme pomoci a on nás i o pomoc požádal, takže bylo důležité mu skutečně pomoci.

Druhou věcí je druh signálu, který to vysílá. Americká vláda se rozhodla zničit Chelsea Manningovou — absolutně ji zničit — aby tak vyslal všem signál: Ať vás ani nenapadne vyprávět lidem, co se děje v armádě USA a jaká jsou její zneužití. Proto se snažili také zničit druhou nejviditelnější organizaci, což jsou WikiLeaks, aby zasáhla oba konce – zdroje a publikaci. Jsem v obtížné situaci, ale přesto WikiLeaks nikdy necenzurovaly své publikace v reakci na takový útok. Chtěli jsme proto postavit jako příklad Edwarda Snowdena, tak, aby bylo možné „zahvízdat“ a dát informace veřejnosti, což má historický význam. Chceme zarazit systém masového sledování velmi agresivního a silného průmyslově-vojenského komplexu, nebo to vzdát? Pokud dosáhneme toho, že Edward Snowden zahvízdal a přežil, a vlastně nejen přežil, ale žije, mluví a informuje lidi o tom, co se děje, tak jsme tomu chtěli skutečně pomoci, protože to možná zaktivuje i jiné zdroje, aby vystoupily.

AMY GOODMAN: Takže, jak jste to udělali?

JULIAN ASSANGE: Víte, musím hovořit opatrně, protože probíhá soudní jednání ve věci Edwarda Snowdena, a to sleduje i záležitosti lidí, kteří Snowdenovi pomáhali. Toto velvvyslanctví je pod dohledem, ovšem i my jsme si vyvinuli určité techniky, abychom ten dohled eliminovali. Není to jednoduché. Jsou tvrdí a pečliví. Ovšem konec konců NSA a Ministerstvo zahraničí přes všechnu jejich moc jsou byrokratické organizace. Je to špinavá nudná byrokracie. A byrokracie jsou neúčinné a pomalé. A my to z dřívějších styků s Ministerstvem zahraničí a Pentagonem víme.

Protože my jsme mohli jednat rychle a vyhodnotit situaci v Hong Kongu z právního apolitického hlediska a určit potřebný postup, aby se dostal ven, získal azyl a mohl přeletět tak, aby měl ochranu na každém úseku jeho cesty, aby po něm žádná z transitních zemí nehrábla, díky tomu, že jsme učinili potřebná opatření s ohledem na to, jak geopoliticky tyto země stojí. Tak jsme tedy postupovali. Nebylo to absolutně bez rizika. Byly určité stupně, kde bylo jisté riziko. Ale riziko, kdybychom neudělali nic, bylo větší.

AMY GOODMAN: Takže jste mu pomohli dostat ho pryč, ale Britka Sarah Harrisonová, kterou jsme nedávno interviewovali v Německu a která ho na cestě z Hong Kongu do Ruska doprovázela a byla s ním na letišti pět týdnů a pak i cele měsíce, bude, pokud se vrátí do VB, také uvězněna.

JULIAN ASSANGE: Ano, to je pravda. Sarah Harrisonová, jedna z našich lidí, která jela do Hong Kongu, aby tam řešila situaci jak z hlediska právního, tak novinářského, působila jako bezpečný doprovod a radila mu. Z novinářského hlediska je to velmi zajímavý příběh. Doprovod do Moskvy a jednání ve velmi obtížné situaci, aby získal azyl a jeho zajištění ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že dostat ho do Latinské Ameriky bude obtížné, bylo velmi náročné jednání, ale nebyla to slabina. Proto to trvalo asi 3 nebo 4 měsíce, aby bylo zajištěno, že bude mít v Rusku svobodu a bude tam respektován. Je nutno ocenit, že ruské orgány udělaly správnou věc. Dostal azyl, aniž byl ovlivňován nebo nucen do nějakých podmínek.

AMY GOODMAN: Co považujete za nejvýznamnější poznatek z dokumentů, které Snowden vynesl? Z hlediska toho, že víte sám z tolika dokumentů, které jste uveřejnil.

JULIAN ASSANGE: Naší specialitou je pochopení různých druhů dohledů a protože to byla dříve i má profese, věděli jsme už předem o řadě věcí. Ale jejich potvrzení bylo mimořádně důležité, aby to pochopili i ostatní. Myslím, že nejpřekvapivější není jedna věc. Je to rozsah, neuvěřitelný rozsah a smazání pochybností o tom, zda to dělají nebo nedělají. Ano, dělají to. Tak například zachycování pošty a její prozkoumávání za zavřenými dveřmi nebo kopírování čipů. Vidíme soupis součinnosti mezi NSA a americkými výrobci hardware, jako jsou Intel, Qualcomm, kteří vyrábějí čipy pro telefony. Mluvilo se o tom, spekulovalo se o tom, ale že s hardwarem je manipulováno ještě dříve, než je vám dodán, to je poněkud překvapení. A pak jsou to počty kontrol, miliardy, které se denně realizují. Lidé, kteří se touto situací zabývali, to jistě věděli, ale vidět mapu světa a různé země s miliony či miliardami manipulací, to je nejvýznamnější zjištění.

AMY GOODMAN: Podle posledních zpráv, které přišly z Berlína, byl uvězněn německý pracovník rozvědky za to, že prováděl špionáž pro USA, to otevírá nový skandál NSA?

Pozn. překl.: A právě došlo k vypovězení šéfa americké rozvědky z Německa.

JULIAN ASSANGE: Ano, to je velmi zajímavé. Není žádné překvapení, že pracovníci rozvědek jsou upláceni ze strany USA. I naši dobrovolníci byli placeni z FBI a podobně. To není překvapující. Zajímavé je to, že Německo se to rozhodlo zveřejnit, že někoho dopadli a budou ho soudit, ne jen že ho propustí. Je to ústupek německé vlády vůli veřejnosti.

AMY GOODMAN: Dále se budeme Juliána Assange ptát na komentáře bývalé ministryně Clintonové vyzývající Edwarda Snowdena, aby se vrátil do USA a postavil před soud. Srovnáme to se situací Assangeho. Popisuje svůj pobyt na velvyslanectví jako pobyt na vesmírné stanici. Dostal politický asyl v Ekvádoru, ale pokud by vyšel z vyslanectví, byl by zadržen britskou policií.

AMY GOODMAN: Hillary Clintonová dala řadu interview ke své knize (náznaku možnost vstupu do prezidentských voleb) a byla zpovídána i listem The Guardian, kde se zmínila o Edwardu Snowdenovi.

HILLARY CLINTON: Pokud si přeje vrátit se domů, při vědomí, že bude činěn odpovědným, ale že bude moci předložit i svou obhajobu, je to na něm. V každém případě jsem si vědoma jako bývalá advokátka, že má právo na obhajobu. A to jak u soudu, tak na veřejnosti, což mu může pomoci ovlivnit i soud. Zda se vrátí nebo ne, je na něm. Samozřejmě může zůstat pod Putinovou ochranou v Rusku, třeba po celý zbytek života. Ale jestli chce vyvolat debatu, měl by využít příležitost a vrátit se. Je to jeho rozhodnutí. Já to nebudu žádným způsobem ovlivňovat.

AMY GOODMAN: To jsou slova Hillary Clintonové, že by se Snowden měl vrátit domů a jak to řekla současná ministryně „vzmužit se a čelit soudu“.

JULIAN ASSANGE: On ale nemá žádnou možnost zajistit si rozumnou obhajobu v USA. Je to smutnou ukázkou toho, jak se federální soudní systém vyvinul s ohledem na případy, týkající se státní bezpečnosti. Oni především zajistí, že se proces bude konat před porotou ve městě Alexandria, stát Virginia. Tam se totiž soudí i náš případ WikiLeaks. Je tam nejvyšší hustota dodavatelů vojenských špionážních prostředků a taká vládních úředníků. Tam dostanou rozsudek, jaký budou chtít.

Privilegium o státním tajemství je používáno v těch špionážních případech, kde se vláda snaží najít cestu, jak dokázat, že obhajoba není možná vzhledem ke klasifikaci dokladů jako tajných. Takže ani na procedurální úrovni není možné zajistit rozumnou obhajobu.

Vzhledem k zákonnému omezení přístupu k tajným dokumentům je to těžká odpovědnost. Pak nelze vést obhajobu jakéhokoliv whistleblowera ve smyslu, že to bylo ve veřejném zájmu. Je tu absolutní blokace.

A pak je jasné – jak to v praxi je. Viděli jsme to v případě Bradleyho – Chelsea Manningové; 35 let za styk s médii, bez doložení, že v tom byly nějaké peníze, bez doložení, že jednal s nepřáteli USA a hotovo – 35 let ve vězení. To je tedy situace, se kterou se musí vypořádat lidé v takových případech.

AMY GOODMAN: Když Hillary Clintonová hovoří o možnosti veřejné obhajoby, tak lze připomenout, že v případě Manninga jsme ani nemohli slyšet jeho výpověď před soudem, kromě nahrávky jeho hlasu, která byla propašována ze soudní síně, takže to nebyla příliš srozumitelná nahrávka. Jak by se tedy mohl Edward Snowden sám hájit?

JULIAN ASSANGE: Ano v případě Manning to bylo ještě horší. Požádali jsme přes Centrum pro ústavní práva o dokumenty, třeba jen o výpis z jeho soudního jednání. A vidíte obdobu jak u Snowdena, nelze poskytnout, jedná se o utajované skutečnosti. A podmínka, pod kterou bude se Snowdenem jednáno – Speciální administrativní opatření (SAM), což dělají vždy v případech, týkajících se „národní bezpečnosti“. Tvrdí, že má ve své hlavě cosi důležitého, co by mohl v rámci jednání vyzradit. Takže by byl držen bez možnosti komunikovat během procesu jeho vydání i soudního projednání. A dovedu si představit, že by se to táhlo třeba pět let, i kdyby nakonec vyhrál u Nejvyššího soudu.

AMY GOODMAN: No myslím, že by se to týkalo i vás. Co myslíte, že by se stalo, kdybyste byl vydán do USA?

JULIAN ASSANGE: Ano, přesně totéž. Není podstatné, co si myslím já. Máme vynikající právníky – je jich asi 30 – kteří sledují situaci již několik let. Je mezi nimi Michael Ratner z Centra pro ústavní práva. A jejich rada je – ano, je vysoká pravděpodobnost, že bych byl podroben postupům podle SAM a to během celého řízení. Jako cizinec bych se asi nedostal na kauci ven. Takže potrestání už běží a Ministerstvo spravedlnosti to ví. Pokud se podíváte na jiné případy jako whistleblowera Thomase Drakea, bývalého agenta NSA, který byl obviněn z 13 případů špionáže a nakonec vše bylo zamítnuto až na jeden případ zacházení s tajnými informacemi. Takže jde o to, že se pokusí zatáhnout vás do dlouhého protahovaného procesu a pokud ve finále vyhrajete, ta léta jsou pro vás ztracená. A já mám odpovědnost za organizaci, kterou řídím, odpovědnost ke své rodině a tak mi bylo doporučeno neakceptovat cestu do USA. Myslím, že je to správná rada.

AMY GOODMAN: Jste nyní tady, na velvyslanectví Ekvádoru v situaci, kterou jste popsal jako pobyt na vesmírné stanici. Můžete popsat jak zde 24 hodin denně žijete?

JULIAN ASSANGE: Je to jako vesmírná stanice v tom smyslu, že jsem blokován od vnějšího světa, od denního světla, takže jsem si musel vytvořit vlastní denní rytmus jako na vesmírné stanici.

AMY GOODMAN: Takže tady máte umělé osvětlení?

JULIAN ASSANGE: Ano. Ale pobyt na velvyslanectví je určitým způsobem sen reportéra v oblasti národní bezpečnosti. Nemohou vám doručovat předvolání, nemůže sem policie ani britská, ani ekvádorská. Nemohou udělat v kterékoliv denní či noční době domovní prohlídku. Takže to je pohodlná pozice pro práci vydavatele WikiLeaks. Není to ovšem pozice, kterou bych chtěl mít trvale, ale teď mi to dovoluje pracovat s určitými omezeními jako možností návštěv rodiny, bezpečných návštěv mých zdrojů, možností přístupu mých spolupracovníků. Na velvyslanectví je rozsáhle dohlíženo. Něco bylo veřejně přiznáno. Ale jsou i jiné formy dohledu, kterých jsme si vědomi. Ale nebudu o tom z pochopitelných důvodů mluvit.

AMY GOODMAN: Jsem přímo naproti obchodnímu domu Harrods.

JULIAN ASSANGE: Podle zákona o ochraně dat jsme podali na Harrods žalobu a získali jsme důkazy, že Harrods fakticky napomáhá sledovací operaci policie.

AMY GOODMAN: Jak?

JULIAN ASSANGE: Povolením, aby policie využívala nemovitosti, patřící Harrods, tj. nejen hlavní budovu, ale jim patří ještě další budovy, které jsou proti velvyslanectví. Lze poukázat i na to, že tento obchodní dům zakoupil katarský šejk, takže přítel USA, Katar, vlastně podporuje sledování tohoto velvyslanectví ve spolupráci s britskou vládou.

AMY GOODMAN: Jak je to venku? Když odsunu záclonu, vidím policejní vozy.

JULIAN ASSANGE: Kolem velvyslanectví je řada uniformovaných i tajných policistů. Veřejně přiznané náklady na sledování činí 6,7 miliónu liber, což je 11,5 miliónu dolarů. Tedy 15 tisíc dolarů denně. Udělali jsme si analýzu, co to představuje. Viditelně je u velvyslanectví 8 osob. Ale vynaložená částka na platy představuje 16 osob, takže to jsou osoby, zapojené do zpracování zjištěných informaci. A do toho nejsou zahrnuty náklady MI5 a náklady britského centra pro zpracování informací (GCHQ).

AMY GOODMAN: A našli jste – našlo velvyslanectví ve svých prostorách odposlechové štěnice?

JULIAN ASSANGE: Ano. Bezpečnostní síly velvyslanectví našly, krátce před návštěvou Ricarda Patiña, ekvádorského ministra zahraničí, umístěnou štěnici – vysilač GSM skrytý v síťové zásuvce pracovny velvyslance.

AMY GOODMAN: Myslíte si, že tu jsou další?

JULIAN ASSANGE: Možná někde ano. Naštěstí velvyslanectví tu má 24 hodinovou bezpečnostní stráž – mne – který nikdy neopouští budovu a vše stále sleduje. Takže celá budova jistě odposlouchávána není, ale někde něco být může.

AMY GOODMAN: Co vám dává naději? A co vidíte jako hlavní přínos WikiLeaks?

JULIAN ASSANGE: Hlavní přínos, doufejme, teprve přijde. WikiLeaks vznikly v r. 2007, ale veřejně jsme vystoupili v letech 2010, 2011. Takže nová generace viděla, jak se historie rozprostírá před jejich očima, historie, které jsou součástí. Mladí lidé vidí internet jako svůj prostor, kde si vyměňují nápady a kulturu. Dříve byli mladí politicky apatičtí, protože se necítili být součástí procesu vládnutí. Ale pokud vidíte na vlastní oči telegramy Hillary Clintonové a dalších osobností z různých zemí, boj, který v této věci vedeme, pak rozšiřování takových informací znamená být součástí tohoto procesu a tuto generaci to vzdělává. A internet se tak stal z apolitického média politickým prostorem. Proto myslím, že to je nejvýznamnější věc, kterou jsme udělali.

My jsme v termínech publicistiky, rozšířili okruh toho, co je přijatelné pro publikování. To je velmi důležité a spustilo to kaskádu případů, které odhalují zneužívání práva vládami – příkladem jsou kauzy Chelsea Manningové, Edwarda Snowdena, Jeremy Hammonda a mnoha jiných.

AMY GOODMAN: Je už na vedení připojený další Edward Snowden?

JULIAN ASSANGE: Jsem si jist, že je nebo bude. Myslím si, že už určitě je.

AMY GOODMAN: To byl zakladatel a editor WikiLeaks Julián Assange. Interviewovali jsme ho uvnitř Ekvádorského velvyslanectví během víkendu. Právě jsme se vrátili. Julián Assange oslavil 3. července své čtyřicátétřetí narozeniny zde na velvyslanectví. Získal politický asyl v Ekvádoru, ale vzhledem k tomu, že pokud vyjde z velvyslanectví, bude zadržen britskou policií. Děkuji za spolupráci Mike Burkeovi, Johnu Hamiltonovi a Denisu Moynihanovi. Kopii rozhovoru najdete na democracynow.org.

Zdroj: Democracy Now!

Překlad: onlooker