K čemu je ekonomická demokracie?

Co je to ekonomická demokracie? Zkusme se na ni podívat podrobněji. Nejčastěji je ekonomická demokracie spojována, poněkud úzce, s demokratickým rozhodováním na pracovišti. A svým způsobem je skutečně zvláštní, že západní společnosti, vzývající politickou demokracii, přijímají bez komentáře vzdálené vlastníky a nevolené hierarchie ve většině soudobých firem. Alternativa ovšem existuje, a začíná se znovu připomínat. Zředěnou formou ekonomické demokracie na pracovišti je tzv. zaměstnanecká participace, kdy zaměstnanci současně drží část akcií firmy. Pokud jsou ale zaměstnanci vlastníky jen malé části akcií, nerozhodují o směřování firmy a zaměstnanecká participace může být jen zástěrkou, resp. formou zaměstnaneckých bonusů (v podobě dividend), a ne cestou ke skutečně demokratickému pracovišti. Autentičtějšími demokratickými pracovišti mohou být družstva – pokud zde skutečně členové rozhodují, účastní se schůzí, volí a kontrolují vedení. Každý člen tu totiž má, na rozdíl od akciovky, jeden hlas. Je stále ještě málo známé, že před druhou světovou válkou bylo Československo družstevní velmocí: v roce 1938 tu bylo přes šestnáct tisíc aktivních družstev.

Hlubší proměna ekonomických subjektů, a to nejenom k větší demokratické účasti těch, kdo v nich figurují, je velkým tématem dneška (viz též autorčin text v KN 48/2015). Potenciál pojmu „ekonomická demokracie“ je nicméně daleko širší, a je škoda, že se o něm dosud nevede širší diskuse. Zkusme se podívat, jak by taková diskuse mohla vypadat.

Víra v ekonomickou demokracii by mohla vést například k prosazování rozmanitosti – plurality – ekonomických forem. Tak to viděli někteří meziváleční středoevropští ekonomové, mezi nimi český družstevní činovník a exilový ministr financí Ladislav Feierabend, jenž v roce 1944 prezidentu Benešovi nastínil svou vizi ekonomiky poválečného Československa, sestávající ze tří rovnocenných sektorů: družstevního, soukromého a veřejného. Rozmanitost ekonomických forem se může vztahovat i na měřítko a stupeň industrializace: podle indické myslitelky Vandany Shivy by měl spotřebitel mít možnost nakupovat nejen ve velkých supermarketech, ale i v malých rodinných prodejnách. A výrobce by zase měl mít možnost zaměřit se i na řemeslnou výrobu, či obhospodařovat malou rodinnou farmu.

V realitě mají ovšem velké podniky tendenci převálcovat ty malé. Velké měřítko se vyplácí vinou výnosů z rozsahu a problematické aplikace ekonomické moci, o které jsme již hovořili. Vyplácí se však i proto, že státní regulace, vycházející z ideologie rovného hracího pole, dopadají zdánlivě stejně na malé jako na velké, ve skutečnosti však deptají mnohem více malé hráče na ekonomických kolbištích…

Celý článek najdete v Kulturních novinách

Přejít do diskuze k článku