K Putinově návštěvě Sýrie…

Jako Ašik-Kerib, hrdina Lermontovovy pohádky a Paradžanovova filmu, který se ráno modlil v Damašku, v poledne v Káhiře a večer v Istanbulu, stihl se prezident Putin za jediný den setkat s prezidenty Sýrie, Egypta a Turecka – a ještě týž den se vrátit do Moskvy. Tato blesková návštěva přinesla mnohé výsledky – od atomových projektů až po politické dohody, nicméně hlavní pozornost na sebe poutá Putinovo oznámení o stažení podstatné části ruských vojsk ze Sýrie.

Když v roce 2003 potřeboval americký prezident George Bush jr. ukázat úspěch své války v Iráku, nechal se vysadit na palubu letadlové lodi, stojící na rejdě v Perském zálivu a prohlásil: „Mise je splněna!“ Od té doby uteklo mnoho vody; americká vojska stejně jako tehdy bojují v Iráku; válka, kterou rozpoutal, je i v USA považována za nesprávnou a neúspěšnou, protože porodila „Islámský stát“ (IS) a na léta podkopala Irák a Sýrii. A Bushova věta vyvolává dnes už jen pohrdlivý smích.

Prezident Putin to měl na paměti, když se po svém příletu na základnu Chmejnim v Sýrii zdržel hlasitých slov, po svém setkání se syrským prezidentem B. Asadem nicméně oznámil stažení podstatné části ruských vojsk z této země domů.

Daleko ne všech – letecká a námořní základna pokračují ve své činnosti; byly uzavřeny smlouvy na sto let, které umožní upevňovat a rozšiřovat tyto opory ruské přítomnosti v Sýrii. Nicméně, ruské operace v Sýrii se významně omezují. Souvisí to především s likvidací „IS“ jako vážné vojenské hrozby.

V momentě vstupu Rusů na syrské jeviště kontroloval „DAEŠ“ alias Islámský stát podstatnou část syrského území. Dnes je s tím konec. Po pádu Rakká přeživší islamisté a jejich rodiny utekli, rozptýlili se po Sýrii a po celém Blízkém Východě, mnozí se ale vrátili i do Evropy. Teď se změnili v trvalý, přestože nepříliš velký zdroj nebezpečí, se kterým se mohou vypořádat místní policejní síly. Ruské kosmické a letecké síly k tomu už potřeba nejsou.

Jisté to ale není. Lze pochopit, že prezident chce ukončit úspěšnou operaci. Předpověděli mu, že Rusko v syrské bažině uvázne, že islamisté z DAEŠ změní ruská města na hřbitovy a že se sem vylije proud „dvoustovkových nákladů“ (padlých) ze Sýrie. Tyto chmurné předpovědi se nevyplnily.

Rusko si překvapivě lehce a bezbolestně poradilo se syrskou válkou a navíc se skvěle prezentovalo, demonstrovalo svoje moderní zbraně a svou obnovenou a bojeschopnou armádu. Zdánlivě všechno funguje výborně, všechno jde hladce, ale pro opatrného ruského prezidenta je to nejspíš znamením k návratu domů. Chápe, že v případě velkého zlomu, velkého neúspěchu, a to vyloučit nelze, dokud probíhají válečné akce, tak lidé na úspěchy zapomenou a před očima budou mít jen neúspěch – právě před volbami v roce 2018.

Úplně se stáhnout nelze, ale dát na vědomí přání odejít bylo třeba. Američané se v Sýrii pevně zakotvili a odejít se zatím nechystají. I když se Putin s Trumpem během svého setkání ve Vietnamu na stažení vojsk dohodli, Pentagon od těch dob prohlašuje, že Američané neodejdou, dokud nezafunguje Ženevské fórum o spolupráci a usmíření vlády s ozbrojenou opozicí. Předtím ale, před odjezdem do Ženevy, se opozičníci setkali v saúdské metropoli, aby se – nahuštěni svými saúdskými kurátory – rozhodli především požadovat sesazení prezidenta B. Asada. Na tento požadavek syrská vládní delegace zareagovala jednoduše – sbalila kufry a vrátila se do Damašku, když požádala, aby ji napříště neplašili, dokud opozice nesleze ze svého vysokého stromu.

Rusko se rozhodlo, že v Soči uspořádá kongres představitelů Sýrie a opozice. Budeme doufat, že se v Soči zadaří lépe než v Ženevě, ale jisté to není.

Situace by byla patová, ale Turecko vyvíjí nátlak na USA. Turkům nevyhovuje, že Spojené státy pokračují v dodávkách zbraní Kurdům a jejich spojencům. Proto pravděpodobně, i když neochotně, bude americká přítomnost v Sýrii ubývat. A částečné stažení ruských vojsk tomu napomůže. Ale pokud ne – tak k návratu to nemají daleko.

Odchod Rusů může souviset i s jejich neochotou být zamícháni do konfliktu mezi Íránem a Izraelem na syrském území. Tento konflikt a možné vojenské střetnutí intenzivně rozdmýchávají princové ze Saúdské Arábie a Emirátů, a nedávné rozhodnutí prezidenta Trumpa o uznání Jeruzaléma jako metropole Izraele možná dále přililo olej do ohně.

Hlavním důvodem je ale nesporně vítězství nad extrémisty, které umožňuje zdůraznit mírový charakter ruské politiky na Blízkém Východě. Budeme doufat, že se odlétající vojáci nebudou muset vracet…

Zdroj: Zavtra.ru

Překlad: st.hroch 171216