Je tomu bezmála dva roky, co jsme došli k rozhodnutí, že pokud má nastat v problematice toulavých zvířat nějaká hmatatelná změna, bude se muset zodpovědnost přesunout také na úředníky a politiky. Cesta k zapojování obcí do kastrací koček a edukace obyvatel byla však trnitější, než jsme mysleli a krom výstavby obřího webu pod iniciativou Obce kastrují to znamenalo detailně se seznámit s legislativní a právní agendou, abychom se dokázali v problematice orientovat tak zdatně, aby nás úředníci nemohli odbýt několika prvními větami. To úsilí bylo náročné, ale troufáme si tvrdit, že v rámci útulkářského prostředí máme vyjednávání s úředníky a lobbing zvládnuté nadstandardním způsobem.
Nicméně i přes veškeré znalosti právní, odborné či aktivistické stále dál narážíme na neochotu obcí se do problematiky toulavých zvířat zapojovat, a to i za předpokladu toho, že je tato odpovědnost definována zákonem, který je často obcházen, ohýbán nebo rovnou porušován. A pokud člověk nevyvine dostatek času a energie ke shromáždění důkazů a absolvování klasických byrokratických koleček jako je paragraf 106, rozporování úředního postupu či stížnost na krajských úřadech či ministerstvech, nemá nárok pro zvířata lepší podmínky vydobýt.
Pokaždé, když oslovuji obce a jejich zástupce, jednám nanejvýš slušně s prosbou o otevření diskuze nad zapojením té které obce do kastrací a edukace a to rovnou s nabízeným řešením a ne zrovna malým servisem. Pokud nebudu počítat vlažné přijetí a osobní nastavení ve smyslu „proč nás otravujete s kočkami“, tak další časté reakce jsou už zmíněné popírání reality, výmluvy, zlehčování nebo naopak výsměch, pohrdání a nezřídka i nadávky či zvýšený hlas. A to prosím pěkně od úředníků, které platíme z našich daní, kteří jsou zde pro nás (nikoli naopak), a kterým povinnost postarat se o toulavé zvíře ukládá zákon. Pokud vyloženě neurguju každý email, každý pronesený slib mnohonásobným vyvoláváním, nic se neděje a musím se připomínat donekonečna, protože v opačném případě se doufá, že to prostě vyšumí. A to se často děje – obcí je zde 6 400 a jen hrstka s vámi jedná vstřícně.
S postupujícím časem pochopitelně dochází čas, síly a bohužel i trpělivost. Zoufalých občanů se na nás obrací čím dál víc s prostou o řešení něčeho, co místní úředníci neřeší a nám se dostávají buď stále stejné nesmyslné výmluvy namísto efektivních řešení. Někde jsme nedostali odpověď nikdy, někde se nemůžeme opakovaně dovolat, jinde zase odmítají zveřejnit nález toulavého zvířete nebo poskytnout pomoc. Rozhodli jsme se ke změně. Stovky a tisíce slušných oslovení mělo za výsledek jen několik desítek spolupracujících obcí, část byla vyřešena vlastní cestou, jen aby obec nemusela spolupracovat s někým, kdo si dá tu práci s takovým nabízeným řešením, aby se problematika zvířat někam posunula.
Vždy jsem byl diplomat, dával úředníkům dost času, aby si sami zvolili řešení, které jim dává smysl a pokrývá jejich očekávání, ale když místo toho dostanu úřednickou byrokracii, která nás akorát obírá o čas, zatímco venku mrzne stále se rozrůstající kolonie koček, je jasné, že pohár trpělivosti jednou musel přetéct. Dospěli jsme k rozhodnutí, že každý občany otevřený případ s prosbou zapojení obce do problematiky toulavých koček budeme průběžně monitorovat a hlavně zveřejňovat – někdo by mohl říct medializovat a k tomu budeme využívat sociální sítě, média, paragrafy, naše advokáty i ostatní kontakty lokální samosprávy. A to i u případů z minulosti.
Úředníci často argumentují tím, že nehodlají z obecní kasy řešit kočky lidí, kteří je množí jak na běžícím páse. Problém ovšem je, že nepodnikají nic pro to, aby takový nešvar nějak ovlivnili či eliminovali. A to ani za předpokladu, že v obci dochází k usmrcování zvířat a tedy naplňování skutkové podstaty trestného činu. A nebo edukaci svých občanů odmítají, protože se obávají toho, že by lidé požadovali řešení toulavých zvířat. Obce se bojí být motivační nebo direktivní a raději riskují utrpení či týrání zvířat.
Dlouhodobá praxe odhaluje velkou neochotu úředníků a komunálních politiků řešit problematiku toulavých zvířat za použití stále se opakujících argumentů:
a) Tvrdí, že problém s toulavými kočkami nemají, přestože existují protichůdné důkazy;
b) tvrdí, že nemohou toulavé kočky řešit, protože neví, komu patří;
c) tvrdí, že nevědí jak problematiku řešit, přestože je jim předkládána metodika s poučením a koncepčním řešením nebo spolupráce s útulky;
d) vydávají závadné vyhlášky, které zakazují zvířata krmit;
e) chovají se k občanům nevhodně, manipulují a vyhrožují;
f) argumentují absencí financí v rozpočtu, aby toto téma řešit mohli;
g) nevědí, co jim ukládají zákony ČR;
h) zákony ČR vědomě či nevědomě porušují.
Od pondělí začínáme připravovat agendu, která bude odhalovat přístup obcí v celé své nahotě. Za využití všech dostupných prostředků budeme přinášet společnosti osvětu toho, co obce mají ve vztahu ke zvířatům dělat, radit jak se proti tomu bránit a otevřít téma natolik, aby vyvolaná debata vedla k celospolečenské změně.
Ve vztahu ke zvířatům, která se nemohou bránit, není nic mezi. Buď jste na jejich straně nebo ne. A každý úředník si tu stranu svým přístupem vybírá sám.
Chcete jako občané této problematice pomoci? Seznamte se s naší činností na webech a ozvěte se nám:
http://www.obcekastruji.cz
https://kasprocats.cz
Můžete také podepsat výzvu úředníkům, aby se do řešení toulavých zvířat zapojili:
http://www.obcekastruji.cz/forms.php?tid=petition
Videa s advokátním výkladem povinností obcí můžete vidět zde:
https://cnn.iprima.cz/povinnosti-obci-k-toulavym-a-opustenym-zviratum-26748?fbclid=IwAR0Zb_dMwjWyJYA-8HdmmwO7wfyRf3gq9YwL6KmXMEbkwjzMuP8PPN6HjPA
Díky
Luboš Kristek
koordinátor projektu
4 comments on “KasProCats: Otevřený dopis úředníkům a komunálním politikům ohledně problematiky toulavých a opuštěných zvířat”
Dlouhodobě nejen uznávám, že zvířata žijí kolem nás i „na obcích“ (kde není nějaké „katastrální“ území ?!), ale především FAKT ŽE PŘETVÁŘENÍM KRAJINY a ZÁSAHY DO NÍ MĚNÍME DLOUHODOBĚ PROSTŘEDÍ ZVÍŘAT, KTERÉ JE S NÁMI VŽDY SDÍLELY, SDÍLEJÍ a také nadále BUDOU SDÍLET.
Jsem ale přesvědčen, že PROBLÉM MÁ HLUBOKÉ KOŘENY, nejde jen o kastrace.
Dlouhodobě nejsem žádný nepřítel kastrací, ovšem problematika musí být řešena ODBORNĚ a je třeba vědět, že KASTRACE JE VÝZNAMNÝ A TRVALÝ ZÁSAH DO ŽIVOTA ZVÍŘETE.
Je to sotva 5 dní, kdy nám zemřela jemná, vnitřně i vnějškově jemná a krásná kočička, duše která se celý život musela vyrovnávat s neodborně provedenou kastrací VE VĚKU POUHÝCH CCA 6 MĚSÍCŮ… Zvířátko tak bylo postiženo zásadním zásahem do vývoje v době před dokončením vývoje kostry, zubů, etc.
Ony ty „pohlavní“ orgány a hormony mají ve skutečnosti také mnoho dalších účinků, funkcí, významů a vlivů.
JSEM PRO KASTRACE – ale NEJDŘÍVE OD VĚKU 1 ROKU !
PROBLÉM JE MNOHEM HLUBŠÍ, nejde zde o nějaké „nadlimitní výhody“ které by člověk změnami v prostředí pro kočky vytvářel.
JE TO ODRAZ VŠEOBECNÉ NEÚCTY K PROSTŘEDÍ A ZVÍŘATŮM sdílejícím nároky i potřebami prostředí kolem nás.
Kočky jako DIVOKÁ , SVÉBYTNÁ VYSOCE INTELIGENTNÍ ZVÍŘATA žijí kolem nás od nepaměti, přičemž jsou na planetě Zemi mnohem, mnohem déle nežli my…
Udává se, že jejich vývoj probíhá již nějakých 40 milionů let (!!),
jen od doby „oddělení“ od skupiny starých „proto- promyk“ je to odhadováno na cca více než 20 milionů let…
Jako KOČKA DIVOKÁ byl druh již dříve ODVĚKOU SOUČÁSTÍ PŘÍRODY kolem nás- snad s výjimkou vyšších částí pohoří (kde jim dělá problém vysoká vrstva sněhu). Na rozdíl od větších kočkovitých (rys ostrovid například) nemají „rozšiřovací“ schopnosti u tlapek, mají poněkud odlišnou fyziologii – od stavby kostry přes pohybový aparát, poměr těla a končetin, atd…
Tzv. „Kočka domácí“ NENÍ DOMESTIKOVANÝM DRUHEM (s výjimkou speciálně vyšlechtěných plemen- a i tam jde mnohem spíše jen o vnějškové znaky). Soužití s člověkem (jen odhadovaným na cca 12 -14 tis. let) je ve fyzionomii a vývoji druhu v
podstatě jen několikavteřinový okamžik… odráží mj. EXPANZI ČLOVĚKA do prostoru, od poslední doby poledové.
Je třeba být především ve vztahu ke zvířatům CELKOVĚ ODPOVĚDNĚJŠÍ,
není to jen o nějakém „šmik- fik“…
Ani u kocourů nemusí být kastrace „jednoduchá“ (znám konkrétní příklady), natož pak u koček, kde s ohledem na významný zásah do těla i vývoje je nezbytná rekonvalescence nejméně 10 dní v hájeném prostředí… Mimo viditelných proměn ( u kocourů např. velikost hlavy, poměr svalové hmoty, atd.) jde o závažnou a velice náhlou změnu v životě zvířat.
Opakuji: jsem pro kastraci- ale odborníky a vybranou. Nejde ji také dělat de facto plošně u každého zvířete.
Navíc: i když jsou kočky svobodné – VNITŘNĚ PO CELÝ ŽIVOT – bez ohledu na soužití s člověkem (na venkově nepochybně v podstatě vždy jen dílčí, jen určitý čas), jako zvířata dá se povrchně říci že alespoň některé „jsou v péči“ , tj. někomu jako že patří – i když většina koček si svého „dvounožce“ vybírá sama… Tj. v podstatě jen K NĚKOMU patří. A jako u mnoha dalších zvířat pak záleží mnoho na tom JAKÝ JE TO ČLOVĚK, i jaké je jeho okolí, jaké je to v jeho okolí…
Závěrem komentáře bych chtěl zmínit, že největším nebezpečím pro zvířata v lidmi využívaném prostoru je současné naprosto BEZOHLEDNÉ, PŘÍLIŠ ČASTÉ nepochybné NADUŽÍVÁNÍ AUTOMOBILŮ- které vede často ke sražení, zranění i zmrzačení cca odhadem 100x většího počtu zvířat nežli si lidé běžně vůbec jsou sto uvědomit…
Vedle například vyder tak tímto trpí i mnozí obojživelníci, plazi, ale i savci jako např. ježci či právě kočky …
Funkční i prostorová FRAGMENTACE KRAJINY je nepochybně hluboký a velmi nebezpečný proces který má nepochybně svůj význam nejen navenek – ale i v problémech (rozčleňování, izolaci částí, narušení „jednoty“ – spojitosti) i celého našeho myšlení…
Život v obcích, krajině obecně je zejména PŘÍMÝM I ZPROSTŘEDKOVANÝM odrazem našeho přístupu ke krajině, našeho konání v sídlech i volné krajině, našeho života v krajině- či jeho opomíjení.
Kočky mají tu smůlu, že jako zvířata nesmírně šikovná a chytrá, i svými přirozeně vývojem danými možnostmi a vývojem sdílejí s námi společný prostor více a šířeji, plošněji nežli mnohá jiná zvířata – a tak je náš vliv na jejich populace výrazněji patrný. Třeba i přes trápící se „přebytečná“ zvířata.
Dokud si lidé neuvědomí svou POVINNOST ke krajině, k životu, dotud se budeme setkávat s obdobnou problematikou i problémy často v míře doslova zoufalé…
Úcta ke zvířeti znamená vždy také určitou POVINNOST- v PÉČI O KRAJINU, ZODPOVĚDNOST dalece přesahující jakékoliv S-právní hranice a vymezení…
Byla to Hvězdička? Jednou jste se o ní zmínil.
Každý, kdo nezažil soužití se zvířetem o hodně přichází, i přes ztrátu, kterou s sebou pak jeho úmrtí nese.
Ano.
Hvězdička už svítí „tam nahoře“… kde se jednou všichni sejdeme znovu.
Teď máme ještě POVINNOSTI tady „dole“…
V současnosti už více než rok sdílím prostředí s třemi dalšími sirotami, u 2 došlo i na kastraci, u jednoho z kocourů ne. I to mělo své důvody.
Může to přijít někomu zvláštní v době kdy umírá tolik lidí…
Naopak – myslím si skromně.
Kdybychom si hleděli více toho kolem nežli „zisků“, „úspěchů“, „statusu“, myslím že by bylo té bolesti i odchodů méně.
Teprve skrze přírodu (zvířata, rostliny…) je možno se poznávat, i učit se chápat mnohé souvislosti světa, planety, života.
Mnohé lze pochopit jen skrze respekt a porozumění ke zvířatům při respektování jejich svobody jak jen to jde.
Toulavé kočky zlikvidují toulaví psi.
Toulavé psy zlikvidují asijští a jinak menšinoví spoluobčané.
Zadarmo – samoregulačně.