Něco málo o podstatě událostí v Kazachstánu

Ne tak jako na Ukrajině a v Bělorusku

Jak jsem prožil v Kazachstánu 22 let, mám velkou úctu ke Kazachům a považuji Kazachstán za svou druhou vlast, ale neodvažuji se říci nic konkrétního o událostech v Kazachstánu, protože 22 let, které jsem tam prožil, mne vedlo k závěru, že o Kazaších vím jen velmi málo. Tehdy mne nezajímalo to, co by mi dnes pomohlo pochopit současné události, a když jsem se o to začal zajímat, tak mne vyhnali z Kazachstánu (prodávali podnik, kde J. M. pracoval, cizincům).

Ale přesto na něco upozorním, například na to, jak se věci v Kazachstánu vyvíjejí jinak než na Ukrajině nebo v Bělorusku. Je celkem ne tak hloupá sentence – revoluce se odehrávají v hlavních městech a mimo hlavní města dochází k povstáním. V souladu s tím ukrajinští a běloruští demonstranti na Majdanu vyrazili z hlavních měst a okamžitě ukázali světu své vůdce – které chtějí vidět v čele svých zemí. Jak by to mohlo být jinak?

Ale v Kazachstánu to šlo jinou cestou, periferie země začaly hořet, a to v rozsahu, který neodpovídá problému (no dobře, kolik aut tam jezdí na zkapalněný plyn, aby bylo možno být tak nervózní kvůli nárůstu jeho ceny na pozadí skutečnosti, že benzín v Kazachstánu je jeden a půl krát levnější než ruský?).

Policie Kazachstánu – 86 tisíc, armáda – 135 tisíc, včetně 238 letadel a vrtulníků a asi 2600 jednotek vojenského vybavení. A najednou, hned od prvního dne, bylo nutné povolat 3 000 vojáků z Ruska, 500 z Běloruska, 200 z Tádžikistánu a 70 z Arménie? A jejich armáda a policie, kam odešly?

A pak, můžete si vzpomenout na případ, kdy by Británie nepodporovala „rebely“, kteří se snažili rozdělit a vyplenit svou vlastní zemi? Vzpomeňte si na aktivity Britů při rozpadu SSSR, Jugoslávie nebo Libye. A zde je bezpodmínečná podpora stávající vlády: „Kazachstán má suverénní právo vybrat si své spojence,“ řekla britská ministryně zahraničí Liz Trussová a komentovala zapojení sil CSTO (ОДКБ – Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (Организация Договора о коллективной безопасности)) na pozadí krize v republice.

A my nevíme nic o vůdcích povstání – koho chtějí namísto Tokajeva? A vždyť bez toho, zdá se, nemá smysl požadovat svrhnutí vládnoucího režimu.

Kromě toho se vzbouřili téměř výhradně Kazaši a pouze ze dvou hord (žüz – horda viz – 1), ačkoli v Kazachstánu je nekazachem prakticky každý třetí obyvatel.

A pokud se podíváme na záležitost z této strany, je nemožné nedospět k závěru, že v Kazachstánu národnostní aspekt převažuje nad politickým – že v tomto případě členové některých národních skupin bojují proti skupinám jiných národností.

Ale nebojují o moc – nepotřebují ji. Bojují o příjmy z moci, o tom budeme mluvit.

21 kmenů a 170 klanů

Už 5. ledna Petr Miloserdov zhodnotil, co se děje v Kazachstánu na FORUMMsk, souhlasím s ním téměř se vším, s výjimkou prvního závěru v jeho článku:

Odseděl jsem si téměř dva roky ve vězení za přípravu státního převratu v Kazachstánu. A ten teď ve skutečnosti probíhá. Co si myslím na základě informací, které mám, a mé vlastní vidění situace?

1. 1. Nevěřím ani na minutu v sebeorganizaci „lidových kazašských mas“. Kazaši prostě nemají takové zkušenosti. Vůbec žádné. Maximum, čeho jsou tyto masy schopny, je účastnit se organizovaného pogromu, jak tomu bylo v roce 1986, kdy se místní elita rozhodla ukázat Moskvě zuby.

Mám diametrálně odlišný názor – v celé Evropě nejsou lidé, kteří by byli tak SEBEorganizovaní jako Kazaši, ale problém je v tom, že ve své mentalitě nejsou jedním jednotným národem. A Kazaši se chovají jako Židé – když dojde k nátlaku na Židy, všichni Židé společně zorganizují odpor, a když nedochází k žádnému nátlaku, Židé mezi sebou nemilosrdně bojují. Stejně tak Kazaši v Kazachstánu.

Kazachstán se skládá ze tří sdružení kmenů, které se nyní nazývají žüz, ve své době měly název „Horda“ – Nejstarší žüz, Střední a Nejmladší. Musím říci, že Kazaši různých kmenů jsou dokonce navenek od sebe velmi odlišní, když jsem žil v Kazachstánu, věřil jsem, že jsou rozděleni do 4 skupin podle jejich rasových charakteristik.

Nejmenší a zabírající nejmenší část obrovského Kazachstánu je však Nejstarší žüz, bývalá Velká horda. Proč je „nejstarší“ – netuším! (Proto jsem začal tím, že o svém skoro rodném Kazachstánu vím velmi málo.) Kmeny Nejstaršího žüzu ve své době byly součástí původní říše Čingischána – byli jeho armádou a generály. A například Kazaši ze středního žüzu (Střední horda) nenávidí Čingischána, protože kdysi dobyl území jejich předků. Ale Kazaši Středního žüzu byli zastánci jednoty s Ruskem a SSSR a je velmi obtížné pochopit, proč s takovou podporou celého Svazu nedostali právo na moc v celém Kazachstánu.

Kazaši Nejmladšího žüzu (Menší horda, Bukejevská Horda) i v sovětských dobách byli hrdí na skutečnost, že Chán Tochtamyš, který vedl jejich předky, byl nejslavnějším chánem Kazachů, protože nejenže získal vítězství nad některými kočovníky, ale zabral Zlatou hordu a v roce 1382 vyloupil a vypálil Moskvu (za vlády Dmitrije Donského, již pokrytého slávou bitvy u Kulikova). Nicméně, členové kmenů Nejmladšího žüzu jako vládnoucí elita Kazachstánu, mírně řečeno, nejsou oslavováni.

Početnost jednotlivých žüzů dnes není spočítána, takže se to pokusme odhadnout ze sčítání lidu na počátku minulého století. Nejstarší žüz, okupující jih Kazachstánu, v letech 1897-1915 měl početnost kolem 942 tisíc obou pohlaví, Střední žüz, který obsadil sever a východ Kazachstánu, – 1 350 tisíc, a Nejmladší žüz, který obsadil západ kazašských stepí – 1 100, celkový počet všech Kazachů na počátku sovětské moci byl asi 3 392 tisíc (dnes více než 13 milionů). Z nich je 28 % Nejstaršího žüzu, 40 % je ze Středního žüzu a 32 % je Nejmladšího žüzu. Je možno předpokládat, že takový poměr ve složení kazašské populace je přibližně i dnes.

Žüzy to jsou armády, ale dnes nevím o žádném řídícím orgánu těchto armád a nikdy jsem o nich neslyšel. Tyto armády jsou rozděleny na korpusy – do kmenů. Ve všech třech žüzech je 21 kmenů. Neslyšel jsem ani o jejich nějakých řídících orgánech. Ale kmeny jsou rozděleny do divizí – do klanů. Klany v Kazachstánu lze spočítat, podle mých výpočtů z Wiki je jich více než 170. Nejen to, klany jsou rozděleny do ještě menších klanů, například kmen Dulat se skládá ze 4 klanů a oni jsou dalším z 33 již vytvořených a mají vlastní jména menších klanů. Ale o řízení těchto kmenů a klanů je mi něco málo známo.

Šéfredaktor biografické encyklopedie „Kdo je kdo v Kazachstánu“ Danijar Ašimbajev objasňuje:

Vědět, že ‚Kazaši mají tři Žüzy‘, samo o sobě nestačí. Žüzy jsou rozděleny do klanů, klany – na podklany, jejichž vůdci a zástupci mají své vlastní zájmy a vlastní historii vztahů. Bez úplného obrazu je obtížné vybudovat, jak se říká, plnohodnotnou formu událostí.

Kromě toho, klanová nebo podklanová příslušnost – to jsou informace spíše uzavřené. V letech 1990-2000 byl názor, že Nazarbajevova rodina z klanu Šaprašta, se prý, „zmocnila veškeré moci“. Ale klan nikdy nebyl monolit: někdo byl pro Nazarbajeva, někdo byl proti a „velká rodina“ prvního prezidenta, obecně zaměřená na svého vůdce, si periodicky konkurovala a bojovala mezi sebou. Válka mezi nimi zuřivostí někdy připomínala občanskou válku.

Všichni proti všem

Abychom pochopili, proč je to válka, musíme nejprve pochopit cíl těchto sdružení – proč jsou Kazaši sjednoceni ve svých kmenech a klanech i dnes?

Začneme od toho, že tyto kmeny a klany jsou skutečně aktivní organizace, protože mají své vlastní hlavy a disciplinované členy, kteří nešetří úsilím na realizaci společných cílů klanu. Navíc hlavy kmenů a klanů nejsou voleny – stávají se jejich hlavami podle kritéria kazašské šlechty – tak jako se Michail Romanov stal ruským carem kvůli tomu, že byl nejbližším potomkem Rurika. Taková volba hlavy vylučuje hádky uvnitř klanů, zachovává jejich jednotu.

A detaily výběru jsou následující. Každý Kazach je povinen znát nejméně 7 generací svých předků, například Nazarbajev znal 12 generací, tajemník okresního výboru Jermakovskij, který mi byl dobře znám během sovětské éry – Čingischid – znal všech 28 generací svých předků, počítáno od Džučiho (případně Džoči), nejstaršího syna Čingischána.

Tato znalost dává zaprvé kazachovi znalost o tom, kolik chánů, batyrů, baisů, mulláhů a další archaické šlechty bylo v jeho rodině – umožňuje vědět, zda je povinen vést klan po smrti staré hlavy klanu, nebo zda ho mine tento osud. (Být hlavou klanu není privilegium, ale povinnost, hlavy klanů nezaujímají žádné „šťavnaté“ pozice, v mém Jermaku hlava místního klanu zastávala funkci jen sekretáře stranického výboru Jermakovské GRES.)

Za druhé, znalost předků je nutná například pro takový případ. Předpokládejme, že dva dříve neznámí Kazaši, kteří se setkali a zjistili, že jsou ze stejného žüzu, z jednoho kmene a jednoho klanu nebo rodu, začnou probírat své předky a mohou tak najít společné předky a zjistit, že jsou příbuzní, a aby zjistili stupeň příbuznosti. A pak, řekněme, vzdálený strýc bude povinen pomoci svému vzdálenému synovci všemi možnými způsoby a ten bude zase poslouchat a ctít svého strýce.

A teď o účelu klanového a kmenového sdružení.

Jak jsem si uvědomil (i když pozdě), tyto asociace mají ušlechtilý cíl – blaho klanu, ale hlavy klanů vidí, že jediný způsob, jak dosáhnout tohoto cíle, je obsadit všechny možné vedoucí pozice. Ale obsadit je ne v těchto pozicích proto, aby národ (celý Kazachstán) byl bohatý a šťastný, ale aby se oni osobně stali bohatými a chlubili se bohatstvím před všemi ostatními. Nebudu ukazovat prstem jen na Kazachy, v tom se Kazaši nijak neliší od Židů a ruských intelektuálů – nahromadili peníze a tito „intelektuálové“ je utrácejí jen proto, aby se chlubili před ostatními svými dalšími paláci a jachtami. Ale pracovat za ně bude muset někdo jiný.

Zde má Miloserdov pravdu – když se chopili moci, vládnoucí Kazaši sami neřídí ekonomiku – jsou na to příliš tupí – předali ji Britům, a nejen jim. Státní činitelé Kazachstánu, to jsou čistí parazité v čele s Nazarbajevem.

Takže, aby Kazaši mohli obsadit vedoucí pozice, řekněme určitý klan, je nutné odstranit Kazachy jiných klanů z těchto pozic a k tomu vždy bylo vhodné všechno – nespravedlivé propouštění, udávání a provokace. Proto neustálé války mezi rody, klany a kmeny. Pravda, pokud nejsi členem klanu, prostě tuto válku neuvidíš, stejně jako jsem ji neviděl já.

A co je nejdůležitější, kmeny a klany vždy bojovaly a bojují za korýtka pro své příbuzné, a ne pro štěstí celého lidu Kazachstánu. Je třeba si uvědomit, že tyto rody, kmeny a klany se nestarají o zbytek lidí – na lidi z ostatních klanů Kazachstánu se prostě kašle.

V SSSR měly kazašské klany problémy – bylo jen málo takových pozic, ve kterých bylo možné jen žrát a nepracovat, jako jsou akademici a další žvanilové, ale zbytek náčelníků byl povinen splnit plán. Aby však bylo možné plán splnit, jsou v podřízených pozicích zapotřebí specialisté, nikoli příbuzní, jinak budete vy a vaši příbuzní vyhozeni z jakýchkoli pozic. Ale i přes to bylo nutné bojovat o pozice v SSSR – pozice hlav klanů je nutí povinně pozvedat svůj klan nahoru. Mnoho klanů se ocitlo v patové situaci. Proto, jak mi v té době vysvětlil jeden Kazach, který řídil kolchoz, v SSSR se hlavy klanů chovaly opatrně a radovaly se, pokud byli na odpovědných pozicích v jejich oblasti Rusové, Němci nebo Židé – to dalo hlavám klanů příležitost ospravedlnit se členům klanu – jako „co můžeme dělat, když tam sedí Rus, který nezná příbuznost a neumožňuje nám povyšovat naše hloupé příbuzné nahoru?“

Ale po rozpadu SSSR, kdy se všechny pozice změnily pouze na korýtka, když úřady v Kazachstánu předaly všechny podniky cizincům a sobě ponechaly pouze okrádání, začalo nejbrutálnější období meziklanových a mezikmenových válek, které pokračuje dodnes.

Moskva kapitulovala

Ale Kazachy nikdo neorganizoval – oni sami se do těchto struktur zorganizovali. Pokud jde o disciplínu: vzhledem k mnoha smíšeným sňatkům a prosazování evropských myšlenek do způsobu myšlení Kazachů si myslím, že klanová disciplína již není stejná jako dříve. Nicméně přesto je!

Tak například, když po roce 1991 přešla moc v Kazachstánu na národní debily, neschopné jakékoliv užitečné tvorby a práce, kteří (stejně jako v jiných republikách) potřebovali ukázat svou užitečnost. Ale v debilních mozcích nebyly žádné jiné nápady než národní jazyk, přejmenovávání osad a ničení památek. A tak k nám přijely dva autobusy s národními debily z Alma-Aty, do města Jermak, aby svolaly místní Kazachy na shromáždění požadující přejmenování města Jermak a zničení památníku Jermakovi ve městě. Ale ani jeden místní Kazach, dokonce ani byť jen zvědavý, nepřišel na shromáždění, v důsledku čehož shromáždění těchto dvou desítek debilů nebylo o zničení památníku, ale o tom, co jsou tito místní Kazaši za mamrdy. A pak mi kazašský přítel, který mi vysvětloval národní situaci, řekl, že kdyby staří lidé (stařešinové) požadovali, aby přišli, pak by všichni Kazaši z oblasti byli na shromáždění, ale staří lidé řekli: „Tyhle bestie přijedou a odjedou, ale my musíme žít s Rusy!“

Zde je třeba si uvědomit, že pokud Evropané provádějí nějaké akce pouze svou vlastní vůlí, pak u Kazachů do značné míry jsou prováděny vůlí vůdců klanů a respektovaných starých lidí. A pro Kazacha je velmi obtížné neposlouchat klan, jinak se stane podobným antisemitskému Židu – pro antisemity takový Žid zůstane Židem a pro Židy přestane být Židem.

Takže, když vidíte davy Kazachů, pak chápejte, kdo je vyvedl na ulici. Když vidíte, že policie ustupuje před těmito davy, musíte pochopit, že policie je rekrutována z Kazachů stejného klanu a jim také „staří lidé říkali“.

A když místo použití 250 000 členů mocenských struktur Kazachstánu kazašské úřady se slzami v očích žádají o vyslání žoldáků z jiných států, pak musíme pochopit, že je například obtížné dát rozkaz velení jednotkám, ve kterých slouží také zástupci Nejstaršího žüzu, zaútočit na hlavní město Nejstaršího žüzu – na Alma-Atu.

Poprvé jsme podobné události viděli v roce 1986. Do této doby byla moc v Kazachstánu pevně obsazena Nejstarším žüzem, prvním tajemníkem Komunistické strany Kazachstánu po dobu 25 let byl D. Kunajev, velmi vynikající zástupce kmene Ysty, který je součástí Nejstaršího žüzu. V té době mi věci znalý Kazach řekl o Kunajevovi, že kdyby nebylo sovětské vlády, Kazaši by „pozvedli Kunajeva na bílém koberci“ – vybrali by si jej za chána Velké hordy. Ale Kunajev přeplnil kazašskou administrativu členy Nejstaršího žüzu a svými příbuznými (dokonce i jeho bratr byl prezidentem Akademie věd) a v roce 1986 se Moskva rozhodla zastavit tento nekontrolovatelný nepotismus. V důsledku toho byl Rus Kolbin zvolen prvním tajemníkem Komunistické strany Kazachstánu, což do ulic „vyvedlo studenty“, ale ve skutečnosti Kazachy Nejstaršího žüzu k násilným protestům – Nejstarší žüz nechtěl ztratit moc v celém Kazachstánu.

A Kolbin i tak neovládal situaci a udržel se ne příliš dlouho v Alma-Atě kvůli sabotáži místních Kazachů, takže o tři roky později se Moskva vzdala a jmenovala kazašského Nazarbajeva prvním tajemníkem – zástupce kmene Šaprašty, který byl také součástí Nejstaršího žüzu.

Nu, a po rozpadu SSSR, se Nazarbajev ocitl v čele Kazachstánu jako prezident.

Nazarbajevova moc

Problém však spočíval v tom, že za prvé, kmen Nazarbajev – Šaprašty – není velký – jen o něco více než 5 % počtu Kazachů celého Nejstaršího žüzu, řekněme například, zástupci kmene Dulat v Nejstarším žüzu tvoří téměř 40 %.

Za druhé, všechna „žírná“ místa ve správě Kazachstánu již byla zasednuta Kunajevovými nohsledy a pro Nazarbajeva nebylo snadné umístit své příbuzné na tato místa.

Takový příklad. V polovině 90. let Ministerstvo zahraničních ekonomických vztahů Kazachstánu zbavilo náš státní (! – kde tehdy J. Muchin pracoval!) závod licence k obchodování s naší slitinou v zahraničí a Kazachstán neměl žádné domácí odběratele, to znamená, že ty bestie bezostyšně ničily státní závod, aby ho pak prodaly cizincům. Podařilo se mi zúčastnit se schůzky s Nazarbajevem, vyjádřil jsem mu své stížnosti a ten nařídil ministrovi zahraničních hospodářských vztahů, aby mi okamžitě vydal licenci. Po schůzce jsem se obrátil na ministra, abych zjistil, kdy obdržím příslušný dokument, a on mi klidně řekl, že se mu chce vykašlat se na prezidenta a licenci podniku nevydá. A také nevydal! A žádné stížnosti nepomohly. V každém případě mě nepřekvapilo, když Nazarbajev přesunul hlavní město do Celinogradu – jeho kmen Šaprašty jednoduše migroval z dusivého tlaku ostatních kmenů Nejstaršího žüzu na sever – na území Středního žüzu, které se vyznačovalo velmi slabým svazkem svých kmenů.

No a samozřejmě, že pod vedením Nazarbajeva se všechny tři žüzy nejprve vrhly na Rusy, odstranily je ze všech vedoucích pozic státu a obecně je vůbec vytlačovali z Kazachstánu. Zaujali místa Rusů ve státní správě (až do roku 1994 byl premiérem S. Tereščenko), ale už nebylo možné se zastavit, protože hladoví příbuzní se do toho také opřeli a požadovali také pro sebe „místo na slunci“. A po Rusech byl čas vytěsňovat od korýtek zástupce Středního a Nejmladšího žüzů.

Tak například, v souvislosti se současnými událostmi, jsem viděl komentáře dvou bývalých státníků, kteří uprchli do zahraničí, kteří padli v boji proti Nazarbajevovi – bývalého premiéra Kažegeldina a bankéře Abljazova, kteří podle své biografie tehdy odpovídali svým postům (ne právníci nebo Kágébáci). A nejen to, v Kazachstánu byli odsouzeni za korupci. To je trochu směšné, protože podle všeho je hlavním zkorumpovaným úředníkem Kazachstánu Nazarbajev a jeho rodina. Takže Kažegeldin pochází ze Středního Žüzu a Abljazov není vůbec členem žádného Žüzu, je to seit-koža (сеит-қожа) – potomek rodiny proroka Mohameda. Ale tato příbuznost s Mohammedem mu nepomohla v bitvách kmenů Kazachstánu o korýtka.

A dnes, jak konstantuje šéfredaktor biografické encyklopedie Ašimbajev, polovina všech státních koryt v Kazachstánu je obsazena zástupci Nejstaršího žüza, pokud vezmeme v úvahu jeho početnost, která mírně přesahuje čtvrtinu všech Kazachů, pak Kazaši Nejstaršího žüza se krmí dvakrát lépe než zbytek – na základě jejich podílu na složení obyvatelstva, je jich dvakrát tolik v manažerských pozicích než všech ostatních Kazachů. Takové jsou manažerské talenty v Nejstarším žüzu!

Ale v průměru i Kazaši Nejstaršího žüzu nejsou rekordmani, protože každý desátý člověk, který přežvykuje u státního koryta Kazachstánu, je nazarbajevcem – zástupce kmene Šaprašty, a to navzdory skutečnosti, že tento kmen sám má 1,5% počtu všech Kazachů a mezi 12 kmeny Nejstaršího žüzu, opakuji, Šapraštů je o něco více než 5 %, to znamená, že zastoupení klanu Šapraštů u krmítek je 4krát větší, než ostatních klanů Nejstaršího žüza.

Zajímavé je, že při rozhovorech charakterizovali Kožegeldin a Abljazov současného prezidenta Tokajeva z přesně opačných stran – Kožegeldin ho považuje za celkem nezávislého, schopného činit vlastní rozhodnutí a Abljazov považuje Tokajeva za „bílého koně“, jakési krytí pro Nazarbajeva a jeho klan. Tokajev je z kmene Žalayyry Nejstaršího žüze, to znamená, že se zdá, že Nazarbajev začal sdílet pozice se svým žüzem, ale skutečnost, že nejnásilnější bitvy se odehrály v Nejstarším žüzu, naznačuje, že Abljazov, zdá se, má více pravdy.

Neuskutečnitelná nezbytnost

Nyní o nepřítomných vůdcích rebelů.

Vždyť jestliže chápeme, co protestující nebo rebelové chtějí, pak nepotřebují vůdce – nepožadují, aby se stal hlavou Kazachstánu někdo z nich, aby pracoval v jeho prospěch – dokonce i osoby, které vedou klany, nevědí, jak to udělat a proč to potřebují – to je velké „dobro Kazachstánu“. Hlavy klanů Nejmladšího žüzu chtějí, aby se Nejstarší žüz uskrovnil a dal jim jejich podíl na „šťavnatých“ pozicích starostů, prokurátorů, soudců, policejních náčelníků atd. A hlavy klanů Nejstaršího žüzu vyžadují, aby se klan Šaprašta rovněž uskrovnil! A obyčejní protestující z těchto žüzů také požadují jen to – když by zaujali vedoucí pozice, jsou to přece členové tvého klanu a pak i tebe postaví někde u koryta.

Nyní o technice organizování povstání. Koneckonců, nebyl žádný problém ve skutečnosti, že hlavy klanů nebo starých lidí pomalu komunikovaly s hlavami jiných klanů svého kmene a žüzů a stěžovaly si, že „rodina Nazarbajeva se nakonec stala drzá“, a že „s tím musíme skončit“ a přemýšleli, jak to ukončit, když zákony nejsou v platnosti, žádné volby nepomohou. A chtě nechtě, zainteresovaní vůdci klanů přišli k myšlence, že je nemožné se obejít bez nějakého toho druhu lidového povstání, ale události a vystoupení by neměly okamžitě naznačovat cíl – průlom ke korytům. Dohodli se, že takové představení by se mělo konat společně na začátku ledna pod nějakou cizí omáčkou, jako je například zvýšení ceny něčeho. (Zajímavé je, že americké velvyslanectví v Kazachstánu varovalo americké občany v Kazachstánu, že na začátku roku se očekávají nepokoje.)

Ať už Západ zasáhl nebo ne, i bez něj bylo příliš mnoho lidí, kteří se zajímali o státní koryta, a proto protest podporovali. Ale opakuji, žádnému z těch protestujících vůbec nejde o Kazachstán! Ani podněcovatelům, ani vykonavatelům. Pouze rozkrást!

Problém je zřejmý, ale co dělat?

Aby bylo možné vytvořit stát z Kazachstánu pro všechny jeho občany, je technicky nezbytné, za prvé, aby byl veden lidmi, kteří nemají příbuzné v Kazachstánu. Byly doby, kdy to autoritativní Kazaši chápali. Například v roce 1954 si Kazaši zvolili ukrajinského P. K. Ponomarenka jako prvního tajemníka Komunistické strany Kazachstánu, což ani Chruščov nečekal, pak byl zvolen hlavou Kazachstánu Brežněv, následován Jakovlevem a Beljajevem a teprve v roce 1962 Ústřední výbor KSSS rozhodl, že internacionální kádry již byly v Kazachstánu vychovány a Kunajev byl jmenován hospodářem. No, oživil národní tradice a znovu rozdělil lidi do 170 klanů.

A za druhé, chcete-li vytvořit stát z Kazachstánu pro všechny jeho občany, musí být Kazaši nejprve sjednoceni ne na základě okrádání státu, ale na základě toho, aby mu sloužili. Přesvědčit je, že vlastenec Kazachstánu není ten, kdo něco ukradl a utekl, ale ten, kdo oslavuje Kazachstán svou myslí a prací. Ale pro to je nutné, aby lidé s inteligencí a prací oslavující Kazachstán vedli Kazachstán. V Kazachstánu jsou určitě takoví lidé, ale kdo je tam potřebuje, stejně jako v Rusku (nebo i u nás)? K vytvoření státu potřebují Kazaši svého vlastního Ivana Hrozného nebo svého vlastního Stalina, nebo alespoň svého vlastního Lva Mechlise. Ale ve své hlouposti, masové obyvatelstvo Kazachstánu, stejně jako obyvatelstvo Ruska, vidí jen peníze, peníze, peníze! Hodně a okamžitě!

Oživení Kazachstánu je tedy neuskutečnitelný sen!

***
Takže, co zůstává v holé kostře?

Je docela možné, že tato kazašská revolta je také machinací Západu, aby (jako na Ukrajině) rozhádala Kazachy s Ruskem a se samotnými Rusy. Mohlo by to tak být. Po vyslání karatelů z Ruska do Kazachstánu se situace Rusů v Kazachstánu asi nezlepší.

Je však třeba mít na paměti, že obyčejní bojovníci a velitelé rebelů nebojovali za Západ, ale za místo u krmítek pro svůj kmen a klan. A pro takové případy jsou Kazaši dokonale organizovaní.

Mimochodem, k otázce debility kazašské „elity“, kterou shromáždil Nazarbajev. Koneckonců, jmenování Nazarbajeva jako vůdce národa vypadalo a vypadá jako mistrovské dílo idiotství.

Tady je národ, který se bouří, a kde jsi ty, vůdce milovaný, k čertu!? Au!! Celá tato „Elbasy“ (елбасы – titul využívaný ve vztahu k Nazarbajeovi – význam – „vůdce národa“) zavěšená na Nazarbajevovi vypadá jako nejvyšší idiocie, protože Nazarbajev byl vždy jen vůdcem pouze svého kmene, a dokonce i tehdy – ne všeho. Maximálně 1,5 % Kazachů bylo vůdcem, ale dnes, když mlčí v tak těžkém okamžiku pro národ, pak Nazarbajev není člověk, ale jen další špinavá skvrna v historii Kazachstánu.

Pozn. překl.: Nazarbajev měl údajně být celou dobu v Kazachstánu, dobrovolně předal své plnomoce ohledně Rady obrany státu Tokajevovi a prohlásil, že jej podporuje. V době překladu jej ale prý ještě nikdo neviděl.

(1) Kazaši, kazašsky қазақтар /qɑzɑqtɑr/; jednot. č. kaz. қазақ /qɑzɑq/, také zastarale Kirgizové, Kirgiz-Kazachové či Kirgiz-Kajsakové (vlastním jménem Қазақтар) jsou turkický národ žijící ve Střední Asii. Jejich počet je odhadován na přibližně 17 milionů osob.

Kazaši se dělí na tři základní skupiny kmenů, tzv. žüzy (hordy) – Velkou či Starší hordu (Uly žüz), Střední hordu (Orta žüz) a Malou či Mladší hordu (Kiši žüz).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kazaši

Zdroj: Muchin Jurij Ignaťjevič

Překlad: Bedřich Vinopalník