Květen 14, 2010
Do 10. května proběhlo více než dvacet případů bombardování a střelby v Iráku, při kterých zahynulo nejméně 85 lidí a bylo zraněno nejméně 300 dalších. Byly to koordinované útoky, nepochybně od stejné organizace.
Americkou reakcí na tyto i další nedávné útoky je odložení plánu na stažení vojsk z Iráku. Volebním slibem Baracka Obamy bylo stažení vojáků z Iráku do května letošního roku. K tomu nejen že samozřejmě nedojde, ale po jeho zvolení jsme se dozvěděli, že "stažení" znamená ponechání 50 000 vojáků jako "školitelů", jakož i 4 500 příslušníků speciálních sil a desítky tisíc polovojenských žoldáků (jako jsou zabijáci Blackwateru a jiní – pozn. překl.).
Spojené státy právě teď přehodnocují harmonogram odsunu, prý z obavy o bezpečnost iráckého lidu. Vezmeme-li v úvahu milion zabitých Američany a čtyři až pět milionů uprchlíků, které vytvořili, nemyslel bych si, že by se měli zatěžovat s méně než sto mrtvými v důsledku nějakých drobných vnitřních potíží. Mohlo by se říci, že to je jenom vylepšení amerického skóre. A protože tyto útoky poskytují US záminku pro otálení i s tímto symbolickým stažením, musíme začít přemýšlet o tom, kdo za nimi stojí.
20. dubna jsem napsal, že je pravděpodobné, že za těmito útoky je CIA, která k tomu využívá místních skupin. Jsou to špinavé lstivé podvody toho druhu, které CIA provádí a za něž je od vlády Spojených států dobře placena. USA nikdy neopustí Irák, dokud tam bude v zemi ropa, jak už jsem říkal v dubnu 2008. Jsem udiven, že média a dokonce i protiválečná americká hnutí stále ještě věří tomu, že dojde k odchodu. Spojené státy přece nešly do Iráku s cílem vybudovat si zde pevnost, aby ji poté opustily. Stalo se však nicméně to, že volby, které měly u moci udržet jejich loutku, nešly úplně podle plánu.
Tato nejnovější viditelná série útoků, která navazuje na dlouhou řadu menších, ale stejně smrtících útoků, není výsledkem činnosti malé skupiny. Jedná se o velkou, velmi disciplinovanou, dobře financovanou skupinu s pevným zázemím.
Jako obvykle, nejmenovaní představitelé nespecifikované národnosti řeknou, že tyto útoky podnikla Al Káida. Jistě, mohlo to tak být, ale také nemuselo. Dělám chybu, když připomenu, že hlavním úspěchem generála Davida Petraeuse v Iráku byla eliminace Al Káidy? Nebo to bylo pouze v době, kdy se snažil zaplatit sunnitským šejkům (akce Awakening Councils – také Synové Iráku – pozn. překladu), aby je pronásledovala – tedy v případě, že Al Káida ve skutečnosti v Iráku vůbec kdy byla. Vzhledem k tomu, že invaze do Iráku byla sama založena na sérii lží, není důvod věřit ničemu, co se nám předkládá k uvěření o tom, co se tam nebo kdekoliv jinde, kde jsou Spojené státy angažovány, děje.
Ve skutečnosti dokonce ani lidé přímo v Iráku často neví, kdo a co dělá, a spojenectví se neustále mění. Šeptá se, že Al Káida nechce, aby Američané odešli, protože náklady spojené s okupací Ameriku poškozují. Existují také irácké skupiny, které se okupací obohatily, a proto by byly rády, aby Američané zůstali. Zda by kterákoli z těchto skupin byla schopná útoků v takovém měřítku, nebo by je byla ochotna provést, je nejisté. Osobně však na tu moc Al Káidu nevěřím. Je to normální americký příběh, který má děsit lidi, a je už otřepaný, stejně jako desítky obvinění, že Írán podporoval írácký odboj dodávkami zbraní a bombových náloží bez náznaku důkazů. Všechno je to propaganda a nesmysl – podobně jako Saddámův jaderný program, jeho zbraně hromadného ničení, jeho spolupráce s Al Káidou, jeho mobilní chemické laboratoře. Všechno jsou to už teď úředně potvrzené lži.
Jedno je jisté: Americká invaze způsobila v Iráku nepředstavitelné škody a její pokračující přítomnost je pro Iráčany problém. Nejpravděpodobnější je, že Spojené státy jsou samy za těmito útoky, protože nemají žádný úmysl zemi opustit. Mohou to být také Izraelci, kteří je zastupují, a kteří k tomu zneužívají místní organizované skupiny.
Izraelci totiž opravdu v Iráku jsou a neplanou žádnou láskou pro Araby. V roce 2005 se zjistilo, že školili Kurdy v severním Iráku, nyní napůl autonomní oblasti. Brigádní generálka Janis Karpinski, na kterou byla svalena zvěrstva ve vězení v Abú Ghraib, řekla, že byla šokována, když potkala izraelské vyšetřovatele v Iráku. Je zde ohromný prostor k zapírání jak ze strany americké armády, tak ze strany CIA, kterým jsou nejčastěji kladeny dotazy. V rámci izraelsko-americké spolupráce v Iraku je možné cokoliv. Izraelci se začínají objevovat v problematických místech, jako je například Gruzie, kde působili také jako "instruktoři".
Izraelci, CIA, americká i britská armáda, ti všichni pravidelně vraždí podezřelé radikály spolu s nevinnými muži, ženami a dětmi. Nevinný podle nich není nikdo. Ani provokace pod cizí vlajkou by nebyla ničím novým v americko-izraelském spojenectví. Dne 8. června 1967 se Izraelci pokusili cíleným útokem potopit křižník USS Liberty, zemřelo při něm 34 a bylo zraněno 173 amerických námořníků. Americké ministerstvo obrany se tajně dohodlo s Izraelem. Odvolali stíhací letoun, který vzlétl z nedaleké dopravní lodi, aby poskytl pomoc, a pravděpodobně tento incident společně naplánovali. Posádce bylo vyhrožováno, že nesmí o útoku mluvit.
Byl to evidentně útok pod cizí vlajkou, který nevyšel, s pravděpodobným záměrem obvinit Syřany nebo Egypťany, k němuž byli Američané ochotni obětovat svou vlastní loď a posádku. Pro celý příběh navštivte webové stránky Liberty Veterans Association nebo si přectěte jejich zprávu. Osa USA-Izrael spolupracuje hlouběji, než jsou si schopní Američané či Evropané vůbec uvědomit, a my musíme být připraveni chápat jejich myšlení.
Proč bychom měli věřit tomu, že bombový atetntátník z Times Square, Faisal Shahzad, získával instrukce od pakistánského Talibánu – i v případě, že tomu sám věřil? Prokázali mu snad jeho příslušnost k Tálibánu pomocí členského průkazu? Byly snad jeho pákistánské řídící orgány certifikovány Tálibánem, a víme to od někoho spolehlivého a charakterního? Podle mého názoru šlo o skupinu podpořenou CIA, která se aktivizovala v Pákistánu, a o níž se tam veřejně hovoří v tom smyslu, že jejím cílem je poskytnout důkazy o tom, že si Tálibán přeje zaútočit na Spojené státy. To odůvodňuje jejich zvěrstva a udržuje válku v běhu.
Primitivní mechanismus Faisala Shahzada nevybuchl, a o to tady nešlo. Dokonce to ani nebyla bomba – pouze několik plechovek benzinu, propanbutanové bomby, zábavná pyrotechnika, hnojivo, které se nehodí pro tvorbu bomby. Jenom neškodné strašení. Faisal nebyl nikdy vyškolen na skutečného bombera, a pokud byl, jeho primitivní konstrukce mohla přinejhorším způsobit požár. Při čtení tohoto odstavce nezapomeňte na loď USS Liberty.
Tito lidé myslí, že je chytré, když někdo jiný provede za ně jejich špinavou práci, nebo ještě lépe, že to svedou na příslušníky svých cílových zemí. Říše mohou existovat, pokud lze nalézt spolupracovníky s okupanty – jedině tak – a to není nikdy obtížné. Palestinci mají Mahmúda Abbáse, Írán měl Šáha Pahlaviho, Afghánistán má Karzáího, Irák Malikího, Spojené království mělo Tonyho Blaira a Gordona Browna, a k tomu ještě spolupráci většiny politických elit Spojeného království, a to jak v americkych agresivnich válkách, tak při umístění svých základen ve Spojeném království Naše vláda se změnila, ale jak říkají Francouzi plus ça change, plus c’est la meme chose (čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné).
Přichází k nám neustálý proud protichůdných zpráv od Američanů i našich vlastních válečných zločinců, kteří byli uplaceni a navedeni: budou brzy opouštět Irák a Afghánistán, ale zároveň jsou v něm na dlouhou dobu deseti či více let. Účelem tohto zdánlivého nesmyslu je to, že je třeba dát každému něco, co rád slyší a čemu věří, a tak může alespoň na chvilku přestat vnímat to, co nechce slyšet. Tyto zprávy nesou jasné otisky prstů spolupracujících psychologů.
Toto je kritická doba, kdy potřebujeme muže čestné a dobré vůle, kteří budou působit pro blaho Velké Británie a Evropy. Znamená to odchod z Blízkého východu a odpojení se od Ameriky a jejích zločinů. Některé země přicházejí na to, že se tato parazitní země na ně přisála jako pijavice. Japonci v Okinawě zjištují, že USA neodstraní své základny na požádání. Německo, Nizozemsko a Belgie vyzvaly k odstranění amerických jaderných zbraní z Evropy. Spojené státy říkají, že je to problém, o němž má rozhodovat NATO, a nejmenovaný úředník k tomu uvádí: „Jednotlivé země by neměly přicházet se samostatnými rozhodnutími či jednostrannými hodnoceními.“ A o tom to je.
Podle amerického zákona "NATO First Act" bude odchod Spojených států, jejich základen a jejich jaderných zbraní z Evropy chápán jako nemožný, až si jednou Evropane uvědomí, že je nezbytný. Tento mimořádný zákon praví, že Kongres nebo hostitelské země mohou uzavřít americké základny či stáhnout jaderné zbraně. Teď to však vypadá, že jednotlivé země nemohou požádat o stažení jaderných zbraní ze své vlastní půdy. Podle statutu NATO je to jen malý krůček mezi spojkami nebo a i, a zdá se, že je to právě tento případ.
Možná si myslíte, že současná hospodářská krize a válečná situace na Středním východě jsou špatné. Je to ve skutečnosti mnohem horší. Myslíte si, že USA by neudělali v Evropě to samé, co dělají na Blízkém východě? Co udělali na Guantanamu? Zločiny, na kterých se plně spolupodílejí evropští politici? A kdo získal peníze z bezcenných derivátů, které koupily naše banky, a za něž zaplatí evropští daňoví poplatníci? Politici Evropy jsou buď raněni slepotou, odmítají to brát na vědomí z obavy, aby se jim nezobrazily obrázky z Wikileaks Collateral Murder video, a představují si, že ať se stane cokoliv, oni a jejich rodiny se udrží, bez ohledu na povahu těchto zločinů – jako Anthony Blair.
S Amerikou, jež je pod svým vlastním ekonomickým a geopolitickým útlakem, je budoucnost Evropy zrovna tak svízelná a špatná, jako je tomu u ostatních zemí, které Spojené státy okupují. Měli bychom si připomenout zločiny chilského diktátora Augusta Pinocheta, mezi nimiž bylo mučení a zavraždění asi 7000 osob na stadionu Santiago v roce 1973, popsané v nekrologu novin Washington Post. Co noviny opomínají zmínit, je to, že Spojené Státy Pinocheta podporovaly.
Christopher King je penzionovaný konzultant a lektor řízení a marketingu. Žije v Londýně.
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
