Když jde o NATO, musí jít zákony i ústava stranou

Vysílání vojáků do misí odporuje ústavě, zjistili poslanci. Běží to tak už kolik let, ale tentokrát se zákonodárci rozhodli k tomu postavit čelem a změnit – ústavu.  No ano, pokud nějaký zákon nebo dokonce sama ústava překážejí NATO, tak se v horším případě ignorují a v tom lepším změní. Že by se snad měly zákony dodržovat a přehodnotit náš vztah k NATO tak, aby byl v souladu s ústavním pořádkem republiky, to našim poslancům snad ani na mysl nepřišlo.

Hierarchie priorit a loajality našich politiků je jasná: řádné plnění povinností pomocných sborů NATO stojí nade vším. Nejde totiž o nic menšího, než o schvalování vysílání českých vojáků do zahraničních misí pod velením NATO parlamentem. A této kontrolní funkce se chce nyní parlament vzdát a vystavit tak vládě de facto generální bianco šek na použití české armády kdykoliv, kdekoliv a k čemukoliv s výjimkou obrany České republiky, protože v zahraničí žádná Česká republika logicky není.

To máte tohle, přidejte si k tomu plán na obnovení odvodů, tentokrát včetně žen, a nutně vám z toho vyjde změna trendu. Pamatuji ještě časy, kdy byla armáda tak podezřelá, že musela být pod přísnou civilní kontrolou a ministrem obrany nesměl být voják. Teď je trend opačný: armádě jsou uvolňovány ruce, posilován rozpočet a těší se intenzivnímu pozitivnímu PR. Z nástroje společnosti k obraně státu se pomalu ale jistě stává nástroj státu daný k dispozici cizí moci.

Jaké že jsou to ty naše západní hodnoty, které jsou tak vzácné a pokrokové, že je musíme „bránit“ za každou cenu, i za cenu militarizace společnosti? Protože o nic jiného, než o plíživou – doufejme, že ne brzy pádivou – militarizaci tu nejde. A uvědomme si, že militarizace neznamená schopnost obstát v nesnázích a odhodlanost bránit svou zemi, militarizace je kult války.

Převzato z blogu Tribun

[do_widget id='custom_html-6']

9 comments on “Když jde o NATO, musí jít zákony i ústava stranou

  • Zákony píší zákonodárci a těmi jsou ti, kdo mají právo ty zákony psát – tedy ti co mají sílu si toto právo prosadit a obhájit. Zákony jsou tedy vždy jen vyjádřením předcházejících skutečných sil ve společnosti – a současně, a pak následně ještě více, upevňují moc těchto zákonodárců.
    Je sice někde psáno, jak je možno zákony měnit … ale když se spěchá … a když se to udělá jinak … kdo bude soudce … ? Jakou silou se domůžete práva proti přestupcům v parlamentu?
    Ztratíte-li sílu (schopnost účinně působit na okolí ve svém zájmu) přijdete brzy nejen o svá zákonná práva, ale také i své peníze a majetky.

    A ještě něco poezie pro naše militaristy:
    https://www.youtube.com/watch?v=-F3yY47mwrk

  • Admirál says:

    Znovuobnovení odvodů (na tom samo osobě není nic špatného, k atributům státu patří též obstát tlakům a to hrozbě násilí) by mělo být provázeno zpřísněním kontroly nad případným užitím naší branné moci volenými orgány.

    Bohužel, jak vidíme a slyšíme, směr uvažování poslanců a vlády je zřejmě opačný tím nám tu narůstá akutní nebezpečí, že se branci mohli stát kanonemfutrem ve válkách, vedených proti našim zájmům, válkách po boků novodobých banditů.

    Měla by každému zablikat červená kontrolka. Konec srandy.

  • No, já to říkal takhle:
    *****

    „Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

    Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz presidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

    Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

    Tak přísahám!“
    *****

    Sice jsem si už kdysi dohledal, že nějakým zákonem odhlasovali, jakože ta stará přísaha se všem dříve přísahajícím tak nějak transformuje na to nové polistopadové znění, a možná i na tu následnou verzi z roku 1993 … ale ona taková „Přísaha“ hodná toho označení a jaká by to měla být jiná než Přísaha vojenská, to nejsou jakési ponožky. Navíc vše tradičně „o nás bez nás“.

    Více zde:
    http://www.acr.army.cz/scripts/detail.php?id=6766

Napsat komentář


[do_widget id=recent-posts-2]