Konstantin Rokossovskij: Maršál, aristokrat, miláček armády

21. prosince 2016

Před 120 lety se narodil jeden ze slavných sovětských vojevůdců.

Dne 21. prosince 1896 se narodil jeden ze slavných vojevůdců Velké vlastenecké války, v Sovětském svazu jediný maršál hned dvou zemí – Sovětského svazu a Polska – Konstantin Rokossovskij.

Kolem jeho života existuje mnoho legend, mnohé z nich už není možno ověřit. Nepochybné zůstává jedno – decentní a rozšířené označení „miláček armády“, které bylo naprosto zasloužené.

Maršál a aristokrat

Konstantin Xaverjevič Rokossovskij byl přesídlencem z Polska a byl také představitelem polské aristokracie. Narodil se ve Varšavě. Jeho rodina patřila ke starobylému polskému erbovnímu rodu Glaubich a měla v držení velkou vesnici Rokosovo, podle níž měli předkové budoucího maršála příjmení. Jenomže v polovině 19. století byli zbaveni šlechtického titulu. Konstantinův otec, jak později sdělil ve svém dotazníku, pracoval jako revizor u Varšavské železnice a matka byla učitelkou ruského jazyka a literatury. Ač rodina nebyla bohatá, přesto otec zapsal synka na placenou technickou školu. Malý Rokossovský ale studium nemohl dokončit, když mu bylo 8 let, zemřel otec a poté i matka.

Vycházející hvězda

Když chlapec osiřel, změnil několik zaměstnání, od pomocníka u zubaře, až po cukráře a kameníka. Avšak 2. srpna 1914 po začátku 1. světové války se přihlásil jako dobrovolník k regimentu Kargopolských dragounů a jeho kariéra prudce stoupala. Kavalerista Rokossovskij se vyznačoval tím, co je ve válce potřeba, odvahou a rázností: několikrát se účastnil průzkumných akcí, úspěšně působil v partyzánských oddílech a už na jaře 1917 byl povýšen na poddůstojníka. Jestliže hvězda Rokossovského mířila vzhůru, říše ve své dosavadní podobě mířila k zániku. Ovšem Rokossovskij se hned, jakmile Mikuláš II abdikoval, připojil k Rudé armádě a fungoval v ní s dřívější rázností a odvahou. Byl jmenován velitelem.

Přímluva maršála Timošenka

Po skončení občanské války se zdálo, že Rokossovského čeká hvězdná kariéra v armádě, začal studovat v jezdeckých kursech pro zdokonalování velitelské struktury, které v přibližně tutéž dobu navštěvoval i Georgij Žukov. V roce 1929 byl jmenován velitelem Kubáňské jízdní brigády a v roce 1935 byl velitelem divize. Všechno padlo, když byl v průběhu velkých čistek v Rudé armádě v roce 1937 uvězněn. Po dobu tří let byl držen ve vězení NKVD a s největší pravděpodobností by byl zastřelen, kdyby se dopisem na jeho obranu nepostavil účastník polské kampaně a finské války Semjon Timošenko, který byl zakrátko po propuštění Rokossovského jmenován lidovým komisařem obrany.

Shromáždit armádu za pochodu

Rokossovskij se proslavil především v období Velké vlastenecké války. Zastihla ho v postavení velitele sboru a už 11. července byl jmenován velitelem 4. armády na jižním křídle Západního frontu. Když dorazil na místo, dostal nové určení. Nyní, v postavení velitele operativní skupiny, bylo třeba, aby zorganizoval obranu v oblasti Smolenska. K tomu musel sám shromáždit armádu z různých ustupujících oddílů. Vojáky se mu podařilo stmelit a pod Smolenskem dosáhla Rudá armáda jedno z prvních vítězství v této velké válce.

Soudruzi a soupeři

Tento hrdinský čin Rokossovskij zopakoval pod Moskvou. Aby zadržel německý tlak, dokázal těsně před připravovaným protiúderem sjednotit síly, které byly k dispozici – k tomu musel někdy i odvolat kolony z pochodu. Ovšem podařilo se mu zorganizovat obranu kolem Volokolamsku, za účasti vynikajícího oddílu Panfilovců. Po bitvě o Stalingrad – zlomové pro průběh války – v níž velel Donskému frontu, jej začal Stalin oslovovat jménem a otčestvem. Až dosud byl takto poctěn jenom náčelník generálního štábu Boris Šapošnikov. Vojenský génius Rokossovského naposled  zazářil při plánování bitvy v Kurském oblouku a při osvobozování Běloruska.

Velitel přehlídky

Přes veškeré úspěchy se nemohl zúčastnit dobytí Berlína – na poslední chvíli byl tento čestný úkol dán jeho stálému soupeři – Žukovovi.  A stejně jako spolu prožili všechny nejsložitější boje Velké vlastenecké války, předvedli se i na Přehlídce vítězství v roce 1945. Rokossovskij přehlídce velel a Žukov přijímal hlášení.

Prakticky okamžitě po skončení války se stal Konstantin Rokossovskij ministrem obrany Polska, později se vrátil do Sovětského svazu, kde byl nejprve náměstkem ministra obrany SSSR a později vrchním inspektorem ministerstva. V této funkci pracoval až do své smrti v roce 1968.

Převzato z Izvestia.ru

Překlad: Zajoch

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
19 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
leho
leho
29. 12. 2016 19:55

A oslavy generálů Wehrmachtu a SS se zde také dočkáme? Maršál nesloužil o nic lepšímu režimu než proti čemuž za války bojoval…

peter.
29. 12. 2016 20:07

leho napsal

A oslavy generálů Wehrmachtu a SS se zde také dočkáme? Maršál nesloužil o nic lepšímu režimu než proti čemuž za války bojoval…

Konkrétne vy by ste si mal zadovážiť sošky Stalina a jeho maršálov,aby ste im tri krát denne mohol bozkávať riť zato,že vôbec existujete.

leho
leho
29. 12. 2016 20:21

peter. napsal
Konkrétne vy by ste si mal zadovážiť sošky Stalina a jeho maršálov,aby ste im tri krát denne mohol bozkávať riť zato,že vôbec existujete.

Ano o tom už jsem zde psal. Nebýt „osvoboditelů“, opravdu bych se nenarodil. Totiž první manželka mého otce by nikdy nebyla brutálně zavražděna při výslechu komunistickými gorilami a on by pak nikdy nepotkal moji maminku a nevzal si jí.

Gatta
Gatta
29. 12. 2016 20:27

leho, se vším co píšete máte jeden zásadní problém – nikdo Vám tady nevěří.

leho
leho
29. 12. 2016 20:31

Gatta napsal

leho, se vším co píšetemáte jeden zásadní problém– nikdo Vám tady nevěří.

Je mi úplně jedno, jestli věříte nebo ne. Už z principu mi věřit nemůžete, jinak se váš vysněný svět zbortí jak ten domeček z karet a to nesmíte dopustit.

Gatta
Gatta
29. 12. 2016 20:59

RE leho:
To jsem rád, že jsme si to vyjasnili.

peter.
29. 12. 2016 21:57

Ukazuje sa,že do pamäti Rusov,treba vštepiť iných maršalov ako tých,čo stáli na čele Červenej armády pri porážke hitlerovského Nemecka.Napríklad tohoto:
comment image

leho
leho
29. 12. 2016 22:07

Gatta napsal

RE leho:
To jsem rád, že jsme si to vyjasnili.

Ono nejde jenom o mne. Ti, kdo brutálně povraždili jednu část elity národa a tím nemyslím manželku mého otce, ale např. Miladu Horákovou nebo generála Píku, a druhou část elity vyhnali ze země, si nezaslouží žádné jiné označení než zločinci. Generál Rokossovskij verně těmto zločincům sloužil. A vy zde tyto zločince oslavujete. Že vám není hanba…

zajoch
30. 12. 2016 5:57

Petere a Gatto, škoda debaty s některými lidmi, ze kterých čiší nenávist a vztek a kteří zde možná pracují v rámci svého zaměstnání. Mne mrzí, že jsem nenarazila na žádný článek o generálu Vatutinovi, který se také narodil v prosinci, ale v roce 1901, takže má jen půlkulaté výročí. Ten je také považován za vynikajícího vojevůdce, jednoho z nejlepších v bojovém poli. Byl zřejmě natolik významný (naplánoval vyčištění Ukrajiny), že se v roce 1944 Ukrajinská povstalecká armáda postarala o jeho zastřelení. Jeho práci zde převzal a dokončil maršál Žukov. Jeho velitelské umění uznávala i nepřátelská generalita. Jestlipak ještě na Ukrajině… Číst vice »

peter.
30. 12. 2016 6:47

zajoch napsal
Mne mrzí, že jsem nenarazila na žádný článek o generálu Vatutinovi, který se také narodil v prosinci, ale v roce 1901, takže má jen půlkulaté výročí.

Pekný deň p.zajoch!
http://www.druhasvetova.com/?p=osobnosti/soveti/General_Nikolaj_Fjodorovic_Vatutin

zajoch
30. 12. 2016 7:51

Děkuji Petere, ale měla jsem na mysli nějaký ruský článek, něco podobného jako byl tento o Rokossovském. Na stránky druhasvetova jsem už kdysi narazila, ale mnohé informace tam mi připadaly zkreslené, tak jsem s nimi přestala. Nicméně jsem si článek z Vašeho odkazu přečetla. Všimněte si, že je podaný tak, aby nebyl pro generála a pro tehdejší Sovětský svaz moc příznivý.
Autorem většiny (prý 98 %) článků je Tomáš K. To je sice pěkné ale i tak jsou pro mne články anonymní, jméno Tomáš K. mi nic neříká.

Béda
30. 12. 2016 8:02

leho napsal Ono nejde jenom o mne. Ti, kdo brutálně povraždili jednu část elity národa a tím nemyslím manželku mého otce, ale např. Miladu Horákovou nebo generála Píku, a druhou část elity vyhnali ze země, si nezaslouží žádné jiné označení než zločinci. Generál Rokossovskij verně těmto zločincům sloužil. A vy zde tyto zločince oslavujete. Že vám není hanba… Ti „barbaři“ z východu alespoň neměli plán KONEČNÉHO ŘEŠENÍ pro Čechy (a slovany) – na rozdíl od „civilizovaných“ demokraDů ze Západu. Proti tomu co USA prováděly v 68-ém roce ve Vietnamu (1959-75, začalo to Tonkinským podovdem) a na svém „zadním“ jihoamerickém dvorku… Číst vice »

peter.
30. 12. 2016 8:03

zajoch napsal
Všimněte si, že je podaný tak, aby nebyl pro generála a pro tehdejší Sovětský svaz moc příznivý.

p.zajoch:
Máte pravdu!O autorovi asi nemožno povedať,že by bol priaznivcom ČA.
V minulom roku som aj na ruských weboch zachytil správy o tom,že v Kijeve chcú zbúrať Vatutinovu sochu.V tej súvislosti sa spomínala aj dcéra gen.Vatutina žijúca v Prahe.Neviem to teraz narýchlo vyhľadať.

peter.
30. 12. 2016 8:06

peter. napsal
p.zajoch:
Máte pravdu!O autorovi asi nemožno povedať,že by bol priaznivcom ČA.
V minulom roku som aj na ruských weboch zachytil správy o tom,že v Kijeve chcú zbúrať Vatutinovu sochu.V tej súvislosti sa spomínala aj dcéra gen.Vatutina žijúca v Prahe.Neviem to teraz narýchlo vyhľadať.

Tak predsa niečo:
https://rg.ru/2015/04/29/vatutin.html

zajoch
30. 12. 2016 10:05

Peter, děkuji. Moc zajímavý článek s velkým množstvím informací. Kde by mne a jistě i mnoho dalších napadlo, že Vatutinova dcera, už stará paní, žije v Praze.
Vy máte pozoruhodně věcí načtených, všechna čest. Buďte zdráv a spokojený v příštím roce.

asym
asym
30. 12. 2016 10:16

Leho cítím, že jste v dobrém rozmaru. Využiji ho proto na otázku k vám. Proč se opakovaně zapojujete do diskusí na webu, který očividně není vaším názorům nakloněný? Děkuji za vyčerpávající odpověď.

Bety
Bety
30. 12. 2016 10:28

Kdyby Američané neukradli štěchovický archív, tak bychom možná o světici Horákové věděli víc. Např. její uvěznění v Terezíně bylo podivné – volné vycházky, měla pod palcem hospodaření s léky…

peter.
30. 12. 2016 11:34

zajoch napsal

Peter, děkuji. Moc zajímavý článek s velkým množstvím informací. Kde by mne a jistě i mnoho dalších napadlo, že Vatutinova dcera, už stará paní, žije v Praze.
Vy máte pozoruhodně věcí načtených, všechna čest. Buďte zdráv a spokojený v příštím roce.

Ďakujem p.zajoch!
Všetko dobré aj vám.Len aby preboha nebol ten budúci rok ešte horší ako tento a aby nám vospolok slúžilo zdravie.