Korea – 13

Přeložil Ladislav Sýkora, odtud

Z dříve uvedeného je jasné, jaké bylo rozpoložení sil k létu 1950 a v čem spočíval plán nejen Pchjongjangu, ale také Moskvy. Jenže „zítra se válčilo“ a už za pár měsíců bylo jasné, že se cosi nevydařilo, a když válka neskončila (dodnes není formálně ukončena), a nastoupilo příměří na pěknou řádku let¹, prach nad oběma Koreami usedl a objevil se neradostný obrázek. Přičemž obzvlášť deprimující byl v severní části, protože kdo má víc, víc také ztrácí. Závodů, továren a lokomotiv měla více Korea severní, a také měla více naprosto zničeného území. Pokud začínáte válku a chcete ji vést na protivníkově území, měli byste počítat s možností, že válce rupne v bedně a může přijít na návštěvu taky k vám.

Seveřané tuto možnost nezohlednili, a tak se dostavilo nepříliš vítané překvapení, když se v létě 1953 jejich průmyslová výroba ztenčila na 40 % a zemědělská produkce KLDR klesla skoro na čtvrtinu – 24 %. Bylo zničeno 75 % bytového fondu a nesčetné množství zemědělských ploch se stalo nepoužitelných². Výroba poklesla u elektřiny na 26 %, u chemického průmyslu na 22 %, ve zpracování ropy na 11 %, v metalurgii na 10 %. Byla zničena dopravní infrastruktura a ztraceno cca 70 % železničního parku. Vláda KLDR v osobě Velikého Vůdce, Maršála, Soudruha Kim Ir Sena ohodnotila státní ztráty v důsledku války na 420 mld. wonů, neboli 14 mld. rublů, čili 3,5 mld. dolarů. Přepočet na dolary je nutno brát s rezervou, jelikož se v těchto součtech projevuje ne tržní hodnota, ale energický odhad energických soudruhů Kima a Stalina. Ať už to bylo, jak chtělo, než se Severní Korea změnila na tu, kterou známe dnes, v ten zmiňovaný slunečný čas její existence, obdržela formou pomoci kolem 4 mld. dolarů (skutečných, ne odhadnutých), jež se lvím podílem spotřebovaly v letech sovětsko-čínské družby – 1954-1961.

Je to málo nebo hodně? Srovnejme sumu 1,5 mld. dolarů, kterou dostalo Západní Německo na poválečnou obnovu v rámci Marshallova plánu. Jinými slovy, nepatrná Severní Korea stačila, dokonce i s přihlédnutím k inflaci, zchytrale promrhat na svou obnovu minimálně dvakrát více než Západní Německo, při vší nesrovnatelnosti tehdejších ekonomik obou zemí a při přibližně stejném stupni zničení národního hospodářství. 33 % pomoci korejským soudruhům poskytl Sovětský svaz, 29 % Čína a ostatní „země socialistického tábora“ (včetně 0,5 % pomoci z Mongolska a Vietnamu.)

Za dobu Korejské války a po ní vzrostla role Číny a její vliv v KLDR přímo fenomenálně, což je pochopitelné, zvážíme-li, že zásadní břemeno války (války jako války) v Koreji nesla právě Čína. (Čína rovněž nesla i zásadní vojenské ztráty, podle oficiálních čínských zdrojů, jen počet zabitých přesahoval 100 000 (podle neoficiálních čínských zdrojů to bylo 400 000, a podle neoficiálních nečínských zdrojů to muselo být ještě dvakrát tolik. Číňané bojovali v Koreji tak, jak byli řízeni, a z tohoto důvodu byl Veliký Vojevůdce a Maršál z velení také odvolán, a ponížení nesl velmi těžce, dokonce apeloval na Stalina jako na vyššího soudce, jenže Kim už dostatečně demonstroval své vojevůdcovské umění a Stalin se přiklonil na stranu Číňanů, což nebylo mstivým Kimem zapomenuto. Hned po válce si při návštěvě Číny stěžoval na Penga Dehuai. Bezprostřední reakce nenásledovala, Kimovy invektivy však byly využity po vypuknutí Kulturní revoluce při vnitrostranickém boji, kdy Mao obvinil Penga z „imperialistického šovinismu“, když v Koreji předstíral komunistu – internacionalistu a ve skutečnosti se stavěl k malému, ale hrdému korejskému národu šovinisticky. Na samotného Kim Ir Sena se přitom Mao neodvolával, neboť v ty kulturní časy se stranický tisk o Velikém Vůdci a Maršálovi³ vyjadřoval nejinak než jako o „vypaseném revizionistovi“.)

Nicméně, vraťme se k našemu neveselému rekonstrukčnímu dění. V září 1953 vedl Kim vládní delegaci do Moskvy, kde si zajistil bezprostřední pomoc v rozsahu 250 mil. dolarů, pak vyslal severokorejskou delegaci na cestu po Polsku, Československu, Východním Německu, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Albánii (tak, tak, socialistická Albánie také přispěla svým grošem na nám známý blahobyt z žurnálu „Korea“. Z východní Evropy si korejská delegace odvezla materiální pomoc v hodnotě 287 mil. dolarů, přičemž polovinou té částky se zavázalo přispět NDR – trochu to vypadalo jako další, Sovětským svazem vymáhané reparace z Východního Německa.

Za dva měsíce se Kim Ir Sen vypravil na čtrnáctidenní návštěvu Číny, kde s Čou En-lajem podepsali tajnou, „Korejsko-čínskou smlouvu o ekonomické a kulturní spolupráci“. V této smlouvě Čína nejenže KLDR „odpustila“ dluh ve výši 382 mil. dolarů, ale ještě „darovala“ Kimovi 800 mil. juanů (tehdy 400 mil. dolarů), ze kterých měla 125 mil. dolarů KLDR obdržet během prvního roku po uzavření smlouvy (1954). Tenhle čínský „dárek“ byl bledou, ale přece jen kopií amerického Marshallova plánu, v tom smyslu, že Korejci museli podarované peníze utratit výlučně nákupem čínských výrobků či čehokoliv, co by se jim hodilo do obnovy země. Kromě toho se Čína zavázala přijmout k zaopatření 22 735 korejských válečných sirotků a vůbec se snažili ukázat Korejcům „velkorysou čínskou duši“, nevtíravě dávajíc do protikladu podmínky poskytované pomoci ze strany Číny a SSSR – do Koreje odvelení čínští specialisté tam dostávali tutéž výplatu jako doma v Číně, zatímco sovětští specialisté byli zaplaceni nesrovnatelně lépe a ještě k tomu ve valutách, severokorejským studentům v Číně (jen v roce 1954 jich přijala 3 000) vyplácel Pchjongjang pouze stipendium, vše ostatní, co potřebovali, zajišťovala čínská strana, atd. atd.

Jen za první poválečný rok poskytla Čína KLDR pomoc ve výši 750 mil. dolarů, což bylo více než pomoc SSSR a východních Evropanů – 550 mil. dolarů, pro korejskou pomoc Čína vyčlenila průměrně 3,5 % z rozpočtu na rok 1954, Číňané chtěli mít v KLDR vliv a byli ochotni za něj zaplatit. Platit třeba penězi nebo třeba životy svých vojáků a KLDR to využívala – roku 1954 činilo „přátelské“ napumpování severokorejské ekonomiky téměř 32 % rozpočtu KLDR (v dané časové období roku 1954, uprostřed všemožného čehokoliv, co ČLR do KLDR dodávala, figuruje i 300 000 šikovnýma rukama čínských švadlen prošívaných kabátů – vaťáků).

V otázce, kterou zkoumáme, je jeden podstatný, doposud nikým a nikde neevidovaný detail. Mám na mysli přímé (doslova) srovnání pomoci, poskytované oběma Koreám. Vždyť se pomáhalo nejen seveřanům, ale i jižanům. Za přibližně tutéž dobu byla i jihu poskytnuta přibližně táž pomoc ve výši 4 mld. dolarů. Jde o to, že západní (především americká a japonská pomoc, což ji činí ne tak úplně západní) se poskytovala formou účelových dotací a státních půjček, za tyto peníze se něco postavilo, vybudovalo, vykopalo, vysadilo, část těchto prostředků se poskytla bezplatně a část jako půjčka, kterou bylo třeba vrátit bezúročně, a část se úročila, z půjček se platily i vzdělávací programy pro jihokorejské studenty v USA, atp. Ovšem v jihokorejském případě naprosto chybí faktor bezplatně darované práce, který Korea severní bez problémů využívala.

V letech 1953 až 1958 bylo v KLDR rozmístěny 34 čínských divizí, které používali jako stavební čety. Fakticky se jednalo o otrockou práci, když čínští vojáci pracovali v Severní Koreji za vojenské příděly a nic více nedostávali. Když odcházeli, zanechali po sobě významné dílo. Přidělený čínský kontingent postavil v KLDR 880 veřejných budov, na 45 000 bytovek, postavil nebo opravil 4 263 mostů, navršil 430 km přehrad a hrází a také prokopal 1 200 km kanálů. Co vy na to? Jakou sumu by asi obnášel podobný objem prací u kapitalistů? Severní Koreu to nestálo nic, šlo přece o družbu!

Vyjádřena v číslech, vypadala družba takto – mezi lety 1953 a 1957 dodala Čína do KLDR produkty za zhruba milión jüanů. Dodalo se tam 449 tisíc tun obilnin, 178 tisíc tun sóje, 4 tisíce tun bavlněné příze, 35 tisíc tun surové bavlny, 88 tisíc metrů bavlněné látky, 3,5 mil. tun uhlí, 250 tisíc tun koksu, více než 11 tisíc tun umělého kaučuku a vůbec kdejaké drobnosti. Zpětný import z KLDR zahrnoval dary moře, chemické výrobky a jablka, celkem asi za 127 mil. juanů. Vzniklý obchodní deficit 800 mil. juanů (téměř 400 mil. dolarů!) byl Čínou odpuštěn a započten jako pomoc pro KLDR, vstávající z kolen.

Je dobré využít cizí pomoci? No – když dávají, proč nebrat. Hlavně, když dávají ze srdce. A ze srdce se bere. 28. října 1955 Veliký Vůdce Kim Ir Sen vystoupil s kritikou „příživníků“, kteří se zbytečně spoléhají na pomoc zvnějšku. „Ti, kdo se vracejí z SSSR, nám doporučují sovětskou cestu, ti kdo se vracejí z Číny, doporučují čínskou cestu, ačkoliv jak to, tak ono postrádá smysl, my jsme uskutečnili Korejskou revoluci a máme svou vlastní, korejskou cestu.“ V tom dni poprvé zaznělo slovo „čučche“⁴, spoléhej na sebe, na své vlastní síly. „Mysli svou hlavou“. To všechno by bylo skvělé, kdyby se pod záminkou „myšlení svou hlavou a životem dle svého rozumu“, svým bezchybným korejským rozumem nechtěl Kim zbavit prosovětské a pročínské frakce v Korejské straně práce. Labouristé, do pr..! A prosovětských a pročínských elementů ve stranických řadách se labourista Kim zbavil nejrozhodnějším způsobem. Některých se zbavil v přímém fyzickém smyslu.

Bez diskuse. Jaképak copak! Rok 1956 na krku a oni – podívej se na ně.

Já sám, ňam ňam, bla bla. Když se to vezme kolem a kolem – prostě čučche⁵.

Poznámky překladatele:

1. Letos to bude už 64 let
2. Dle mého by bylo správné dodat, že to bylo nejpravděpodobněji zásluhou amerického humanitárního shazování napalmu, přikládám snímek v knize pana Švamberka „Nasazen v Koreji“:
3. Nemohu popřít, že pan Alexandrov píše vtipně a informovaně, ale pozastavuji se nad tím, jak nešetří „obdivem“ ke korejskému Vůdci, ale naproti tomu skromného amerického Napalmového a Jaderného Generála ze svého „obdivu“ zcela vynechává. Autor vyčíslí ztráty severokorejského hospodářství, aniž by se aspoň trochu zabýval cíleným americkým rozbombardováním všeho, co by po válce lidem umožnilo žít lépe. (Pro zajímavost – sovětské stíhací eso, letec Kramarenko, přímý účastník bojů nad Koreou, se ve své knize vysmívá americkému fňukání, jak museli čelit vždy přesile Migů a uvádí, že Američané téměř vždy letěli ve výrazné přesile. A stávalo se, že pokud ve výrazné přesile nebyli, raději rychle otočili a do boje se vůbec nepouštěli.)
4. Volně překládáno – „absolutní soběstačnost“
5. V lidové ruštině také používáno ve smyslu „mišmaš“, zmatek.

Převzato z ostrova Janiky