Korporátní Pornhub a katolické Velikonoce

ïssenheim.jpg Problém není s ukřižováním, ale se vzkříšením. To je celkem úzkoprofilový artikl i v normální zdravé době. A čím víc se propadáme do klerikálního a občanského marasmu, tím je znamení nového života problematičtější a tím méně je ho vidět.


Celkem pravidelně píši zamyšlení k Velikonocům, protože jsou to zajímavé svátky. Příchod jara slavily tak či onak všechny rozumné civilizace. Pak tento svátek dostal biblický charakter východem Židů z Egypta. A po zavraždění Ježíše tehdejší židovskou Veleradou (alias dnešní biskupskou konferencí) má tento svátek i velmi katolický charakter. Není snadné najít smysl Velikonoc v daném roce.

Jistěže není problém ukázat, co a jak bylo zmasakrováno a zmanipulováno, o tom píšeme u nás na webu celkem pravidelně. A jsme rádi, že jsme před lety přiložili ruku k dílu, aby se nerozkradlo naše veřejno-právní zdravotnictví v privatizaci. Tím jsme jistě zachránili pár lidí navíc. Ale problém je se vzkříšením. To je celkem úzkoprofilový artikl i v normální zdravé době. A čím víc se propadáme do klerikálního a občanského marasmu, tím je znamení nového života problematičtější a tím méně je ho vidět.

Začala epidemie, nejsou veřejné mše a poprvé v životě budu sledovat Ježíšovo vzkříšení on-line na streamingu a s vyloučením věřících. Kněží jsou skutečnými kouzelníky, protože na toto se nezmohla ani židovská velerada. Ta sice zabila Ježíše, nechala úředně zavřít a zapečetit hrob a postavila k němu stráž, ale neměla videokamery a internet. Takže kostely jsme direktivně zavřeli dokonce v případech, kdy tam (jako v Sudetech) skoro žádní lidé nechodili a sociální vzdálenost se dala počítat málem na kilometry. Ani kněží, ani věřící neměli možnost žádné volby, přišlo nařízení diecézních biskupů. Vzkříšení děláme on-line a necháme ho přenášet stejnými placenými korporátními providery, kteří zařizují přenos zmíněného porna.

Pornhub a možná i další kanály se v době epidemie staly charitativní institucí a zpřístupnily placenou část porna pro on-line zájemce zadarmo. Tak srovnejme oba mediální přístupy dané virtuálním sexem a virtuálním vzkříšením, protože je provádí stejný operátor sítě. Má kontrolu nad celým provozem, provádí cenzuru obsahu pomocí umělé inteligence, sleduje a lokalizuje diváky porna a zmrtvýchvstání přes jejich IP, vyřadí nečekané mimořádky a zajišťuje zajímavý pořad pro nudnou dobu karantény. Je to ideální stav sexuální a spirituální rozkoše bez rizika.

První teoretik kapitalismu byl skutečně chudý františkán Johannes Olivi (1248–98). Církev exkomunikovala některé jeho spisy a jeho řádoví kolegové nakonec zrušili jeho hrob v Narbonne, protože se stal lidovým poutním místem. Zemřelí, kterým se církevně zapečetí hrob, ti jsou zajisté originální a je třeba se od nich učit. Zvláště v době, kdy Olivim poprvé teoretizovaný kapitál je skrytou příčinou dnešního oslabení imunity státu (Vyměním neoliberalismus za respirátor aneb Autoimunita státu). Olivi považuje dodržování smlouvy mezi prostitutkou a zákazníkem za dobrou věc, i když materie činu dobrá není. Ale vůle k dodržování smlouvy o provedené práci je sama o sobě dobrá věc. Tím vznikla první teoretická verze kontraktuálního kapitalismu. Takže US kompanie na distribuci porna se zavázala k plnění kontraktu na morálně problematickou materii, ale přidala k tomu v době epidemie i formálně etickou charitu. Ok, i to je vzkříšení a na stejné síti, na které jede církevně streamovaný Ježíš. Ale ve skutečnosti jde během epidemie o mnohem více, než o hledění na divadelní sex. Poslechněme si úvod Boccacciova Dekameronu (1353), kterým začala epocha literární renesance.

Pravím tedy, že již leta od požehnaného Vtělení Syna Božího byla dospěla počtu tisíce tří set čtyryceti osmi, když ve slavném městě Florencii, nad jiné mezi italskými městy krásnějším, povstal smrtonosný mor, jenž následkem působení těles nebeských, anebo následkem vlastních našich nešlechetných skutků, seslán spravedlivým hněvem božím k našemu napravení na smrtelníky, počavší několik let před tím v zemích východních, kdež zahubil nesčíslný počet živoucích, neustále postupuje s místa na místo, hrozným způsobem rozšířil se na Západ. (…) Ve ctihodném chrámě santa Maria Novella jednoho úterka z rána, kdy tu skorem nikoho jiného nebylo, vyslyševše mši svatou ve smutečních šatech, jak toho takováto doba vyžadovala, sešlo se sedm mladých dívek, všechny jedna s druhou buď přátelstvím, neb sousedstvím anebo příbuzenstvím spojeny, z nichž žádná nebyla starší dvaceti osmi let a ne mladší osmnácti, každá rozšafná a ušlechtilého rodu, krásná tělem a zdobena pěknými spůsoby a počestnou veselostí. (…) Zatím co dívky takto hovořily, vešli do kostela tři mladíci, z nichž nejmladší čítal nejméně dvacet pět let a jichž přátelství ani nepřízeň doby, ani ztráta přátel nebo příbuzných, aniž bázeň o sebe sama nedovedla nikoli vyhladit, ale jen ochladnout. Z těch jeden jmenoval se Panfilio, Filostrato druhý, a poslední Dioneo. Byli vesměs velmi příjemní a spůsobní, a vyšli si vyhledat, jako jediné svoje potěšení v takovém zmatku věcí, svoje dívky, jež náhodou všechny tři byly mezi oněmi sedmi, jakož jiné z nich byly spřízněny s tím neb oním. (…) Toto místo nalezalo se na malém vršku, na všech stranách poněkud vzdáleném od silnic a porostlém různými křovinami a bylinami pěkně se zelenajícími, rozkošnými na pohled. Na vrcholi pahorku stál palác s krásným a velkým dvorem uprostřed, a s pokoji, síněmi a ložnicemi, z nichž každá sama o sobě byla překrásná, pěknými malbami spůsobně ozdobená, obklopený lučinami a překrásnými zahradami, se studnicemi chladné vody a sklepy vzácného vína, jež spíše bylo určeno pro mlsné pijáky než střídmé a počestné dívky. Vše toto bylo pěkně uklizeno, v ložnicích postele odestlány, a všude plno květin, jakých v tuto roční dobu bylo lze dostati, a podlahy pokryty rohožemi, tak že příchozí společnost nalezla tu nemálo zalíbení.

Převeďme to do dnešní češtiny a zavřených kostelů pro bohoslužby. Chytré a celkem bohaté kupecké holky si řekly, že nebudou šílet jako jiné katoličky ve městě, našly si k tomu odpovídající protějšky, společně založili přechodnou komunitu katolických hippies. My jsme dostali epochu renesančního vzkříšení života, na jejímž korporátním úpadku se dnes steamuje porno a velikonoční vzkříšení. Epidemické porno je formálně etická a renesančně inspirovaná událost, tehdy i dnes. Jistě, popularita Dekameronu nemá na jedničku US-porno kanálu, který údajně vlastní i část kongresmanů. Na tomto lukrativním sajtu mají tichý podíl jistě i velké banky, možná včetně těch, u kterých si naše církev uložila restituované peníze. Mimochodem, Holandsko a Německo odmítlo ekonomickou pomoc Itálii a Španělsku právě proto, že by v rámci EU muselo přijít o zisk se záporných dluhopisů. Viz náš článek (Summit EU ohledně koronaviru dospěl k hořkému konci). Tak, kdo tady dělá porno? Banksteři operující s balíkem peněz, kam patří i peníze z církevních restitucí, nebo charitativní pornokanál?

Od formálně a renesančně etického porna k církevnímu farizejství

A nyní k té smutnější části vzkříšení, viz článek Korunový virus a protektorát. Velikonoce jsou pro kněze, jako jsem já, velmi zajímavý a podnětný svátek. Slavíme úspěšný počin našich bývalých kolegů v úřadě, kteří zabili posledního tehdy známého a všeobecně uznávaného proroka. Důvod justiční a náboženské vraždy přesně označil tehdejší židovský arcibiskup: „Jeden z nich, Kaifáš, velekněz toho roku, jim řekl: Vy ničemu nerozumíte; nechápete, že je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.“ (Jan 11:59-50) Takže jsme v krizi úředně zavřeli kostely, což je kaifášovsky správné a rozumné. Aritmeticky je lépe, aby eventuálně umřel na koronavirus jen jeden, a ne všichni katolíci v Česku. Jistěže, ten jeden byl za svého života mimořádně kvalitní prorok a lidem oblíbený. Hlavně od doby, kdy osobně rozkopal v tehdejší arcibiskupské katedrále kompletní směnárnu i s prašulemi a církevním manažerům řekl, že z božího domu nemá být tržiště. Jak sami vidíte, proroci jsou pro normálního faráře naprostý mor, natož pro tehdejšího arcibiskupa Kaifáše. Tak, za co máme žít a opravovat ten restituovaný kostel?

Ježíš množil chleby, ale ne peníze. Tím se církevní rozhodování o dotyčném Jošuovi hodně usnadnilo. Celá věc se navíc využila k získání popularity u lidu a politicky se postavila proti Římanům (Matouš, kap. 27). Římané tehdy dodávali Židům hygienické roušky, alias stavbu akvaduktu pitné vody do Jeruzaléma. A na tuto veřejnou stavbu si vzali prachy z pokladnice Jeruzalémského chrámu, což byl jistě pekelný hřích. To my ten chrám raději zavřeme i s pokladnou. Nebudeme jako ve fanatickém Íránu, kde mešity během epidemie nezavřeli a teď mají problémy. Takže je to výborné. Jsme rozumní, chválení korporátní vládou, protestní hlasy v církvi proti postupu biskupů během epidemie prakticky neexistují. To je ten budoucí papež Petr, který Ježíše tehdy celkem 3x zapřel. A hlavně se nebude oficiálně mluvit o tom, jak naše hierarchická církev 30 let pilně kolaborovala s neoliberálním režimem, který tento stát vytuneloval i se zdravotnictvím. A to je jeden z důvodů, proč budeme o velikonocích streamovat Zmrtvýchvstání na síti s pornem. Tak se podívejme na dalšího klasika, který k tomuto farizejství katolické hierarchie má co říci. Citujme z Dostojevského Legendy o velkém inkvizitorovi (román Bratři Karamazovovi, 1880)

„Máš-li pak právo zvěstovati nám aspoň jedno z tajemství onoho světa, z něhož jsi přišel?“ – táže se ho můj stařec a sám za něho odpovídá: – „Nikoliv, nemáš, co bys připojil k tomu, co bylo již dříve řečeno, a abys neodňal u lidí svobody, jíž ses tolik zastával, když jsi byl na zemi. Všechno, co znovu bys zvěstoval, dotkne se svobody víry lidí, neboť se to projeví jako zázrak, ale svoboda jejich víry byla jim dražší nad všechno již tenkráte, před půldruhým tisícem let. Zdaž jsi tehdy často neříkával: Chci vás učiniti svobodnými. Nuže, teď jsi spatřil ty „svobodné“ lidi,“ – dodává náhle stařec se zamyšleným úsměvem. – „Ano, ta věc nám přišla draho – pokračoval, přísně na něho pohlížeje, – „ale dokončili jsme konečně to dílo, ve jménu tvém. Patnáct století jsme se trápili s touto svobodou, ale nyní je to skončeno a pevně skončeno. Nevěříš, že je to pevně skončeno? Hledíš na mne mírně a neuznáváš mne ani za hodna svého hněvu? Avšak věz, že nyní a právě nyní jsou tito lidé přesvědčeni více než kdykoliv jindy, že jsou úplně svobodni, ale zatím přinesli nám sami svou svobodu a pokorně ji položili k našim nohám. Ale to jsme učinili my, zdaž sis toho přál, takovéhle svobody?“

Takže to shrňme. Korporátní Pornhub v nejlepší tradici renesance provedl během nákazy koronavirem sexy-charitu. Špatnou materii (to je prosím ten Olivi) pozvedl k zmrtvýchvstání díky charitativnímu rozhodnutí, kterým se bezprostředně ekonomicky poškodil. Ale vůli k dodržení smlouvy má dobrou, to se o epidemických velikonocích opravdu cení. Církev zavřela kostely a mlčí k neoliberálnímu vykradení státu. Za rok, dva bude možná další epidemie a dopadneme stejně. Nešlo testovat, nebyly ochranné pomůcky, nešlo léčit. Jednotky intenzivní péče a nemocnicích se ruší a peníze se potichu převádějí na privátní zařízení. Viz článek našeho redakčního kolegy, který pracuje ve velké nemocnici, s ironickým titulem Doba koronovirová a postkoronovirová aneb Nechť žije Babiš! Neoliberální církevní pravicové tlampače mohou mlžit o tom, jak jsme my smrtelníci křehcí, jak máme být spirituálně vynalézaví a tak podobně. Prorocky je třeba mluvit o tom, kde je křesťanská svoboda slova a činu za sociální stát. Jenže na to teď není doba, protože máme na krku to zařizování on-line zázraku vzkříšení. Hlavně si nespleťte webovou adresu, ať neskončíte na té korporátní charitě.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

Převzato z e-republika.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments