Výstavba lesních železnic jako prvek šetrné dopravy dřeva, ochrany přírody, vodního režimu krajiny, citlivého turismu.
Provoz lesních železnic jako součást integrovaného systému organizovaného cestovního ruchu, jako jednoho z důležitých nástrojů organizace cestovního ruchu přátelského k přírodě.
Výroba, stavba a údržba vozidel, tratí jako forma podpory strojírenské výroby v regionu, udržení a rozvoje kvalifikované zaměstnanosti.
Přibližně od r. 1982 (pokud pominu dětství) se pohybuji po horách naši vlasti, do níž jsem mimo soudobé ČR nikdy nepřestal počítat také Slovensko. V různých podobách jsem se v horách setkával jak s turismem a sportem, tak s těžbou dřeva, vodou v lese i ochranou přírody.
Přešla desetiletí a ve všech těchto oblastech došlo k rozsáhlým a často i vemi hlubokým změnám.
Za nejzávažnější změny z pohledu (nejen) ochrany přírody a krajiny je třeba pokládat jednak zástavbu dříve volných přírodních ploch, nárůst a modernizaci dopravní sítě a zásahy do terénu, které často vedou k závažným změnám hydrologických poměrů a schopnosti krajiny zadržovat vodu, a dále fragmentaci (drobení, kouskování a narušování) krajiny, jejich funkcí a vazeb vedoucí k destabilizaci ekosystémů a nakonec i celých rozsáhlých krajinných celků.
Ve výsledku se toto vše projevilo také destabilizací klimatu – lokální, regionální i celoplanetární. Paradoxně rozvoj techniky, snadná dostupnost energií a dispozice obrovskou silou vedly postupně k destabilizaci – nejen přírodních systémů, ale také lidského osídlení a zaměstnanosti.
Žijeme v době rozsáhlých změn zasahujících často podstatu toho kolem nás. S dosavadními přístupy si již nevystačíme. Dosavadní schemata maximalizace zisků přinášejí již společensky neakceptovatelné změny a ohrožení. Je třeba změny. Skutečné změny v přístupu, výrazných změn cílů i způsobů jejich doažení. Skutečně změny zcela zásadní.
V éře rostoucího chaosu se musíme vrátit k celostnímu vnímání světa, našeho života i přírody naší země a planety.
Formulace představy toho, co je to ZISK a PROSPĚCH, je třeba zcela zásadně změnit.
Nelze již dosahovat jen izolovaných jednooborových výsledků, nýbrž je nutno dosahovat, sledovat a postupně plnit řadu cílů souběžně a ve vzájemných pozitivně se ovlivňujících a inspirujících souvislostech.
K zatím dosti zkratkovitě podanému příkladu, jak bychom mohli postupně vybřednout z dnešních komplikovaných malérů „všude kolem ven“, jsem si vybral mutiplikačně významnou (zjednodušeně zde ve významu vlivů a mnohaoborových dopadů) lesní dopravu – a to ve formě dnes zdánlivě neaktuální lesní železnice…
Popis stavu a důsledků
Původní úzkorozchodné lesní železnice v Jeseníkách dávno bez výjimky všechny postupně zanikly. Jejich roli převzaly lesní cesty a automobilová doprava. Obnovení s nimi často související dopravy formou plávek dříví potoky a říčkami je i s ohledem na změnu klimatu zjevně nereálné.
Ovšem silniční automobilová doprava těžkých nákladů dříví nakonec v rozsahu svých důsledků přináší natolik zásadní dopady jak do krajiny a přírody, vodního režimu, protipovodňové ochrany, stavu lesních půd a porostů, stejně jako vesměs negativní dopady jak pro ochranu přírody, tak smíšené vlivy na turismus a cestovní ruch – že čekat či pokračovat dosavadním způsobem již celospolečensky udržitelné a výhodné není.
Z hlediska jednoho oboru a konkrétně úzce zaměřeného účelu je sice zjevně výhodné při soudobé maximalizované technizaci dojet s odvozní soupravou s minimem překládek od zpracovatelského závodu až vysoko do svahů hor přímo k „sortimentované“ hromadě klád – ať již z těžeb či výchovy a probírek – ale… DOSUD PŘEHLÍŽENÉ NEGATIVNÍ VLIVY PŘESTÁVAJÍ BÝT PŘEHLÉDNUTELNÉ a stávají se ve výsledku a šíři SPOLEČENSKY NEPŘIJATELNÝMI.
Hustá lesní cestní síť byla přitom donedávna lesním provozem pokládána za předpoklad tzv. šetrných lesních hospodářských způsobů…
Ovšem praxe jednoznačně ukazuje, že zdaleka ne všude to odpovídá skutečnosti. Zkušenosti z povodní r. 1997 a naopak sucha současných let jednoznačně potvrzují také negativa rozsáhlé a velkoryse pojaté lesní cestní sítě. Modernizace parametrů lesních cest probíhající nejen v Jeseníkách v posledních cca 3 – 5 letech již není v souladu s charakteristikami a významem velkoplošných chráněných území – zejména Chráněných krajinných oblastí, chráněných oblastí přirozené akumulace vod i území tzv. Přírodních parků vyhlašovaných mj. z důvodů ochrany a zachování stability a krajinného rázu.
V samotných CHKO pak nejenže nejsou ctěny jejich právně stanovené základy – „charakteristicky vyvinutý reliéf a přirozený vodní režim“ – ale obojí je často velmi drasticky a na velkých plochách ZCELA PŘETVÁŘENO… Stručně řečeno: zatímco mohutné a desítky kilometrů dlouhé zářezy stovek kilometrů lesních cest nám spolu s příkopy vysušují jak svahy, tak prameniště v horách, tak naopak soustředění odtoku do oblasti propustů i při jejich zvýšeném počtu nežádoucím způsobem dále soustřeďuje odtok a snižuje retenci, vysušuje les, značně ochuzuje a destabilizuje přirozené biotopy a ekosystémy. Výjimkou ovšem není lokálně ani silné zamokření…
Vzniklý stav přitom nejen že neoplývá strabilitou (eroze, sesuvy, vysušování lesů i pramenišť, snižování zásaku a vododržnosti krajiny, aj.), ale vyžaduje často zvýšené celospolečensky hrazené náklady v míře, která se postupně stává zcela neúnosnou.
Diskuse o zcela nezbytné výsadbě trvalých zásakových pásů hluboce kořenících listnatých dřevin nad zářezy lesních cest, a o budování soustav lesních tůní a mokřadů pod propusty je díky omezenému tlaku hrstky občanských organizací ochrany přírody teprve v samotných počátcích…
Je navíc zřejmé, že tyto bezesporu zásadní a důležitá kompenzační opatření mohou mít jen určitý význam, a celkové vlivy narušení svahů hor často i ve 3-4 úrovních lesních cest a svážnic nad sebou zcela vyřešit nemohou…
Velmi závažným – a dosud hrubě podceňovaným – dopadem snižujícím závažně retenční schopnosti hor jsou pak lesní cesty a svážnice trasované v úpatních polohách svahů, rozsáhlé výhybny a skládky dřeva v údolních nivách horských bystřin, niv a potoků.Nechceme-li po dalších přívalových srážkách (množících se s destabilizací celoplanetárního klimatu) opět ve smyslu „přesýpacích hodin“ vyvážet za obrovských nákladů stovky kilometrů splavených lesních cest vzůru na svahy, uvažujeme-li, že voda je základ života, možnosti osídlení i výroby, základem stability klimatu, jakož i jednou z nemnoha významných „strategických surovin“ naší země, pak musíme přístup ZMĚNIT. Komplexně a od základů.
Tvrzení o tom, že lesní cesty jsou možné „všude, kde můžeme dopravit bagr či buldozer“ – zcela bez ohledu na reliéf terénu svahů i niv a jeho narušení, stejně jako tvrzení o „standartním a nezbytném“ doplnění lesních cest příkopy je nutno podrobit důkladnému zkoumání, a na řadě míst (prameniště, uzávěry horských údolí, suťové a roklinové lesy a úpatí svahů) musíme razantní zásahy do terénu ZCELA ODMÍTNOUT.
Lesní železnice – možnosti a perspektiva v současnosti
Lesní železnice se v minulosti používaly zejména pro nedostatek či absenci silnic, nerozvinutou dopravu automobilovou. I když v části úseků byly taktéž vedeny ve svazích zářezy, pak většinou díky propustnosti náspu absentovaly příkopy a na většině délky svahů byly naopak koleje úžšího rozchodu (zejm. 700 či 760 mm) kladeny na náspy skládané z kamenů jejich skládáním, rovnáním – PŘISAZOVÁNÍM KE SVAHU. Takto nejen že nevedly k zásadnímu narušení terénu, ale většinou vůbec neotevíraly zvodnělé vrstvy mělkých horských půd. Již ve svahu zasáklé vody tak mohly NESOUSTŘEDĚNĚ protékat většinou délky trasy železnice jen omezeně doplněné propustky. Retenční a retardační (zpomalovací) schopnost zejména svahů hor tak zůstaly vesměs zachovány.
Je tedy nepochybné, že zejména v oblasti s podmínkami příhodnými k zásaku vod, eventuelně v oblasti zdrojů vod a v suťových územích by lesní železnice měly být preferovaným dopravním prostředkem jak materiálu, tak dříví a techniky.
Dnešní technologie nejen ve strojírenství a materiálech dosahují zcela odlišné úrovně, nežli tomu bylo před sto a více lety, v době kdy většina lesních železnic vznikla… Výkon motorů, brzdící technika, možnost neustálé elektronické kontroly (do úrovně bezmála jednotlivých součástek) v režimu „on-line“- to vše jsou možná plus pro NOVOU ÉRU lesních železnic. Nejde o to „dobýt s jejich pomocí“ dosud nedosažitelné polohy a dále dopravní síť v lesích prodlužovat – ale naopak využít jich k částečné náhradě některých velmi diskutabilních a necitlivých „páteřních lesních komunikací“.
Možné souvislosti a výhody NEJEN pro cestovní ruch a ochranu přírody – velká plus pro návrat lesních železnic
Jakkoliv jsem si jako ochránce přírody vědom toho, že každá stavba má další dopady do (většinou již nějak postiženého) území, výstavbu moderních (byť třeba i v historizujícím provedení) lesních železnic v Jeseníkách a okolí na úkor lesní cestní sítě bych z řady důvodů uvítal. Uvedu alespoň některé z nich:
- Citlivě regulovaný a prováděný provoz lesní železnice je nepochybně méně rušivým faktorem nežli dnes již prakticky neomezený provoz na lesních cestách. Ty totiž dnes využívají jak těžké a hlučné automobily lesního nákladního provozu, tak automobily sportovní, lovecké terénní, obslužné osobní, jakož i nemalý počet cyklistů. Jejich provoz je dán z nemalé části náhodou a libovůlí, je prakticky nekontrolovatelný a působí často významné zarušení prostoru.
- Omezení fragmentace území a nezpřístupňování citlivých poloh. V kombinaci s dalším nárůstem automobilového provozu a kvůli rušení z veřejných silnic skrze Jeseníky procházejících toto vše dohromady vede často k tomu, že některé citlivější druhy takto postižené území opouští, či jsou pro ně tyto a spolupůsobící vlivy zásadním ohrožením.Ať již ve formě přímého střetu (srážky), vyrušení nebo usmrcení (pytláci, snadná dostupnost území pro predátory – např. lišky, atd.). Železniční násep nevyužije cyklista, neprojede se na něm bezohledný uživatel sněžného skútru (v jehož stopě liška obejde v zimních měsících velký prostor při minimálním výdeji energie…), atd. Tlupa řvoucích motocyklů slyšitelná na kilometry daleko násep a koleje lesní dráhy také nepoužije… Ba i pohyb osob po něm je podstatně omezenější nežli na lesní cestě či svážnici – otevírající dnes bezmála všechny polohy – i na dosud klidových svazích…
- Provoz lesní dráhy lze snadno regulovat, vystoupit se dá jen někde, zatímco zážitek okolní přírody může být mnohem bezprostřednější a opravdovější (působivější) nežli za izolací skel a karosérií odhlučněných – a přitom do rozsáhlého okolí hluk produkujících automobilů… Intenzitu a délku působení zážitku na návštěvníka lze skrze lesní železnici dobře regulovat a ten při sdíleném zážitku více osob není prost ani jejich vlivu… Lesní železnice využitelné jak pro dopravu lesní, tak turistickou by tedy mohly být nejen lákavým turistickým magnetem s minimem rušivých vlivů, ale také nástrojem organizace dosud živelného cestovního ruchu, nástrojem účelné a prospěšné organizace využívání území.
- Případné regulativní účinky lze s minimem rušení zkloubit také v kombinaci s průjezdem skrze jinak omezeně přístupné území (např. klidové zóny zamýšlené pro velké šelmy či lesní rezervace).Lesní železnice situované například do oblasti dnešních necitlivých asfaltovaných lesních silnic vysušujících svahy a prameniště by tedy měly pro ochranu přírody a krajiny za předpokladu účelného organizování další dopravy a pohybu osob v území nepochybně pozitivní přínos stejně, jako pro zlepšení retence vodozádržnosti – území a protipovodňovou ochranu.
V neposlední řadě by šlo o možnost výroby v regionu, vytvoření nových pracovních míst jak ve výrobě, tak provozu, organizaci a údržbě. Výroba složitých, ale atraktivních a širokospektrálně využitelných a užitečných výrobků by měla dále podnítit hrdost a svébytnost místních obyvatel.
Praktickému nástinu návrhu lesní železnice z okolí Šumperka (kde je navíc dosud soustředěna výroba a modernizace kolejových vozidel) jako šetrného způsobu řešení lesní a turistické dopravy – a zároveň jako prostředku a nástroje ochrany přírody – se budu věnovat v následujícím textu.
19 comments on “Lesní železnice pro Jeseníky”
Pracky pryč od Jeseníků!!!
http://www.povodne.sk/sk/component/content/article/89-realizacie/3976-pilotny-projekt
Sasine, moc Vás prosím o vysvětlení. Vašemu zvolání podpořenému trojicí vykřičníků nerozumím.
Pán peter: to je ono, ovšem my bychom chtěli omezit hloubení těch jam technikou ve svazích NAD LESNÍ CESTOU. To znamená totiž použití techniky, pojezd a utužení půdy – i když použijete „pásák“…
Chtěli bychom to nahradit tzv. zásakovými lesními pásy. Vysvětlím. Zatímco technicky zajištěné narušení terénu znamená TÉMĚŘ OKAMŽITOU PŮSOBNOST provedeného opatření, znamená zase zvýšené zanášení těchto vyhloubených vodozádržných rýh. Ano, na zhutněných půdách lesních cest a svážnic jde jednoznačně o správné – jednorázové opatření. Ovšem dá se to použít jen někde a pokud bychom to dělali plošně a nad každou lesní cestou či hlubší svážnicí, utužovali bychom pojezdem techniky také velké plochy, spalovali mnoho paliva, riskovali havárie. Nejsem proti použití techniky a těmto opatřením, ale spíše jen na vhodných místech a k hloubeni podobných vodozádržných rýh POD LESNÍMI CESTAMI, respektive V KASKÁDOVITÉ SOUSTAVĚ POD PROPUSTKY NA LESNÍCH CESTÁCH s cílem rozprostřít zásak jinak propustem soustředěné vody do co největší plochy. Tam by mnohdy stačil minimální pojezd v terénu (a tím minimalizace utužení) a nebo i jen hloubení pomocí dlouhé mechanické „ruky“ přímo z LC zcela bez nutnosti pojezdu v terénu. Samozřejmě by záleželo na lokalitě.
Princip toho co pán Š. Valo navrhuje NAD LESNÍMI CESTAMI je správně zaměřen na zachycení a převedení vody (kterou jinak vydrenážuje strmý zářez dnes budovaných lesních cest) do hlubších vrstev. Ovšem jak opakuji, všude a plošně se to použít nedá.
K vodozádržným pásům: jednalo by se o různě široké (ovšem s minimální stanovenou šířkou, dejme tomu 25 m) pruhy lesních dřevin HLUBOKOKOŘENÍCÍCH a PROTIEROZNĚ-STABILIZAČNÍCH VYSÁZENÉ NAD ZÁŘEZY LES. CEST.
Tyto pruhy lesa by byly různě široké podle tvaru terénu, expozice ke světovým stranám (toto totiž výrazně ovlivňuje VÝPAR). Tak, aby umožňovaly zacycení a zásak vody podél svých hlubších kořenových systémů do hlubší úrovně- nejlépe by bylo POD ÚROVEŇ PŘÍKOPU U ZÁŘEZU LESNÍ CESTY. Ostatně ty PŘÍKOPY bychom rádi ZRUŠILI VŠUDE KDE TO JEN JDE a kde je možné chránit pláň cesty jinak (třeba drenáží NESOUSTŘEĎUJÍCÍ a tím také NEURYCHLUJÍCÍ odtok vody, kterýžto na strmých svazích VŽDY ZNAMENÁ RIZIKO EROZE A SPLACHU PŮD). Druhově by šlo zejména o javor klen, mléč, buk, místy i jiné dřeviny (habr, borovice, jedle). Zkrátka o druhy s bohatým a hlubším kořenovým systémem.
Výhodou ZÁSAKOVÝCH PÁSŮ KTERÉ BY SE NIKDY NESMĚLY ÚPLNĚ ODTĚŽIT je to, že stabilizují pak už bez nutné údržby, bez utužování půdy pojezdem (naopak kořeny a listím oživovanou půdou tuto neustále kypří) a převádí vodu k zásaku do větších hloubek. Nevýhodou tohoto opatření je podstatně pomalejší účinnost (než kořeny prorostou hloub). Ovšem další výhodou je, že jde o dřeviny které půdu zlepšují a umožňují pod sebou díky světlu růst dalších dřevin – bříz, osik, olší, vrb, jeřábů – které v hospodářských lesích mnohde zcela chybí ač jsou pro zdravý les zásadním obohacením. Světlo by se pod koruny javorů i buků ostatně dostávalo z boku i z průseku nad vlastní cesní cestou (či železnicí). Tyto v lesnickém slangu tzv. „MZD“ (meliorační a zpevňující dřeviny) jsou nesmírně důležité pro živočichy lesa (od lesních kurů po brouky a mravence, zpěvné ptáky a motýly). Znamenaly by rovněž plochy odkud by se do lesa vracely veledůležité a téměř chybějící KEŘE. Samy rostou rychle, dobře půdu zpevňují, kolonizovaly by i obnaženou půdu zářezů LC a okolí nádržek/hrázek pod propustky. Takže výhodná je asi kombinace „zásak.pásy“-technika.
Jak jsem již napsal, tyto pruhy lesa se speciální vodozádržnou, infiltrační, retardační a protierozní funkcí by ŽÁDNÝ VLASTNÍK NIKDY NESMĚL ZCELA VYKÁCET. Bylo by povoleno jejich obhospodařování jen a pouze tak, aby se tyto jejich funkce JEN ZLEPŠOVALY. Takže jen výběrové kácení.
Často monotónní plošně rozsáhlé monokultury, které nevhodně unifikují les a stírají bohaté expoziční a podložím či půdou a vodou dané drobné rozdíly (které činí les pestrým, stabilním a zdravým) by se tak TRVALE ROZČLENILY LISTNATÝMI ČI SMÍŠENÝMI PÁSY lesa kde by produkční funkce nebyla nikdy tou hlavní. Ovšem různorodost, pestrost lesa (biodiverzita) by se výrazně zlepšila a podpořila, a příroda sama by nám pak ukázala další směr, pokračování…
Výhodou páteřní lesní dopravní sítě založené na železnici je ale stabilizace, možnost multifunkčního působení a víceúčelového využívání, PŘÍMÁ VAZBA NA REGION A JEHO OBYVATELE (vč. možnosti „podílnictví“ jak propaguje Sasin), ale technologie PŘIKLÁDÁNÍ KAMENNÝCH ROVNANIN Z MÍSTNÍHO MATERIÁLU TÉMĚŘ VYLUČUJE ZÁŘEZY A TÍM I ODVODŇOVÁNÍ LESŮ. Vznikla by dále různě pospojovaná síť různorodých biotopů vhodných třeba pro některé druhy živočichů (plazy, ještěrky, brouky), dále by se otevřel prostor osídlitelný jeřáby, keři… Tím by se skrze živočichy (trusem ptáků, pomocí hmyzu) jejich semena dále šířila do okolních lesů kde nyní zoufale chybí, protože ekonomicky nejsou „výnosné“ (na kubíky měřeno)…
Zásakové pásy nad lesními cestami a kaskády zásakových tůní a lesních mokřadů pod propustky by měly být ZÁKONNOU POVINNOSTÍ. Pak by měly i ten efekt, že by minimalizovaly další stavbu LC, neboť s vzrůstající délkou cest by plošně rostl podíl těchto pásů.
Ale Vážení: s odkazem na sucha dneška: mělo by platit: PRO VODU A JEJI ZADRŽENÍ V NAŠÍ KRAJINĚ – VŠE !!!
Byl bych velmi rád, pokud se zde rozproudí další diskuse, pokud sami najdete další možnosti, zdokonalení, výhody i řešitelné způsoby problémů.
V ČR vznikly podobné projekty jako u pana Š. Vala pokud vím bohužel zatím jen na nelesních pozemcích. Sám jsem se na několika účastnil.
ZOUFALE JE ALE POTŘEBUJEME!!!
Lesní železnice by měly ZASTAVIT ŘÁDĚNÍ STAVITELŮ A MODERNIZÁTORŮ LESNÍCH CEST. V Jeseníkách a okolí je totiž milý Sasine v tomto případě situace na úrovni katastrofy… stovky kilometrů nových příkopů, zářezů… obrovské vysušování hor…za veřejné peníze…pro maximalizaci zisků SOUKROMÝCH FIREM…bez vazeb na místní obyvatelstvo…
Lesní železnice ve formě menších „vláčků“ by rovněž znamenaly citlivější formu využití techniky, kupu kvalifikovaných pracovních příležitostí (zejména UVNITŘ REGIONU). Tedy SMYSLUPLNOU PRÁCI PRO LIDI, a mimo jiné také SMÍŘENI ČLOVĚKA S PŘÍRODOU, ZNOVUNALEZENÍ PŘÁTELSKÉHO VZTAHU K NÍ.
Nakonec to „choulostivější“: stavba lesní železnice (byť ji prosazujeme zejména ve vybraných trasách dnešních lesních cest) by vždy znamenala určité (zejména dočasné) dotčení přírody a krajiny, a provoz by MUSEL BÝT REGULOVÁN. Jako kompenzaci bychom chtěli prosadit LIDMI TOLEROVANOU, RESPEKTOVANOU A AKCEPTOVANOU síť určitých, třeba časově v roce s omezeným vstupem „ZÓN KLIDU“ VE VYBRANÝCH MÍSTECH. Cílem by bylo umožnit zklidnění situace kdy dnes všichni chodí a jezdí všude zcela NEORGANIZOVANĚ a znemožňují tak zejména rozmnožování a vyvádění mláďat některých vzácnějších a citlivějších zvířat, která v lese ale i pro jeho zdraví potřebujeme. Týká se to zejména rysů a všech velkých šelem. Některé z nich /speciálně rysy/ bychom totiž měli v ČR mít na 38 – 45% plochy lesů. Dnes naopak i v posledních klidových zónách řádí davy turistů či kola harvestorů…
Abych předešel zbytečným střetům ještě jedna poznámka: jádry zón klidu by byly přírodní rezervace a EVL, kde by byl vstup regulován na dohodnuté naučné stezky a tur. cesty, zatímco volně v terénu ŠÍŘEJI VYMEZENÉ tzv. KLIDOVÉ ZÓNY by byl na VYBRANÉM ÚZEMÍ omezen vstup ve vybraných měsících v roce (např. únor – srpen) tak, aby lesní kuři i šelmy mohly vyvádět nerušeně mláďata. Pak by tam bylo možno zase do příští sezóny chodit, a tyto plochy by tvořily dejme tomu sotva pětinu-sedminu celkové plochy CHKO… Možná kdybychom se zase mohli svézt lesním vláčkem, cítit vítr ve vlasech a slyšet komentované tlumené vysvětlování s videoukázkami, kdybychom viděli (sdíleli) radost v očích ostatních lidí – že by zase lidskost a ohleduplnost ve vztazích lidí začala opět sílit a alespoň někde stavěla hráz násilí, bezohlednosti a neporozumění…
Děkuji adminovi za trpělivost s množstvím mých komentářů a poznámek. Má můj email, a hrůzy stavby lesních cest pošlu milerád každému na jeho adresu, pokud projeví zájem. To jsou mil Sasine ty „pracky“, které v současnosti bohužel již přes 3 roky TRHAJÍ nejen JESENÍKY DOSLOVA NA KUSY…
Ty lesní železnice by mohly být počátkem změny k lepšímu… jen je prosadit proti obrovské a bezcitné lobby budovatelů lesních cest…bude hodně obtížné…a potřebuje veřejnou podporu.
p.Martin :
Ja som sa na túto tému bavil s našimi lesákmi a oni všetky vami vymenované opatrenia schvaľujú.Zároveň ale tvrdia,že čo sa týka narušenia vodozádržných schopností lesa,tak hlavný problém vidia v iných faktoroch ako sú lesné cesty.Vidia ho v
reštitúciách po novembri 89,keď vlastníci novonadobudnutých lesov,chceli čo najskôr z nich zbohatnúť a zanechali po sebe rozsiahle holoruby.Na obnovu lesa sa vykašľali.Na každej doline bola píla a drevo sa vyvážalo do Nemecka.
Škodcovia a prírodné lesné kalamity spôsobili vznik ďalších svojim rozsahom obrovských holín.Neobhospodarovanie horských lúk a pasienkov,ktoré boli predtým vypásané ovcami a jalovicami a dnes sú zarastené vysokými trávinami a náletovou burinou,ktorá pri daždi poľahne a voda po nej ako po streche skĺzne do doliny.Do zeme sa z nej nedostane nič,alebo len málo.
Čo sa lesných ciest týka,tak je to nepochybne problém.Údajne je ich na Slovensku cca 6 tisíc km.Pri priemernej šírke povedzme 4 m vychádza,že zaberajú plochu asi 24 km2,čo ak uvážime,že lesy pokrývajú 41% územia SR(cca 20 000 km2) sa nezdá byť až tak veľa.Ja si myslím,že riešenie problému spočíva v sprísnení legislatívy týkajúcej sa hospodárenia v lesoch tak.aby sa radikálne obmedzili práva ich vlastníkov hoci aj dočasne,na dobu kým sa funkcie lesa v plnej miere neobnovia.Najhorším príkladom zlého hospodárenia s lesmi je u nás RKC,ktorá nechala v záujme svojho zbohatnutia tak spľundrovať lesy ktoré získala v reštitúciách,že to nemá obdobu v doterajšej histórii obhospodarovania slovenských lesov.
pokr.:
Lesné cesty tu boli aj pred tým(min.50% z nich)ale ako odvodňovacie kanály začali slúžiť až v dôsledku hore uvedených faktorov.K tomu treba pridať vymiznutie tradičného využívania koní ktoré nahradila ťažká technika.Ja sa ešte pamätám ako sa vyťažené drevo „rizňovalo“(rizňa-vodný žľab).Na vine je ľudská nenažranosť a túžba po rýchlom zbohatnutí.
pán peter: s restitucemi souhlas, pošlu Stanovi fotku mapky jak to dopadá v Jeseníkách – doslova hrůza co se rozsahu týče.
Co se těžeb týče mám obavy aby to nekopírovalo Vámi uvedené zkušenosti. Nejvíc mne ale štve že velká část hor (Rychlebské skoro ze 3/4 -!!!) byly ukradeny národu a věnovány církvi prokorupční vládou…
jinak k LC není to jen o nich, ale i svážnicích -a to musíte 3 – 5 x znásobit. Navíc nejde uvažovat o PLOŠE, resp. jen o ploše – ale O FUNKCI V ČASE. Ty zářezy zrychleným odparem vysušují i při normální srážce, a i jen 1km LC v složitém terénu ODVODNÍ ZRYCHLENĚ – a hlavně ZAMEZÍ INFILTRACÍ – DOPLŇOVÁNÍ SPODNÍCH VOD i na MNOHA KILOMETRECH ČTVEREČNÍCH SOUVISEJÍCÍCH PLOCH. Vím co píši, z Jeseníků jsem skoro 25 let bezmála ani na týden neodešel, většinu přívalů vč. těch 1997 zažil naživo a VÍM O ČEM MLUVÍM. Mám hodiny videí, tisíce fotografií…
Jde o NAPROSTO ZÁSADNÍ VLIVY, NEBOŤ OVLIVŇUJÍ OBROVSKÉ PLOCHY KOLEM. Třeba lesní propusty soustřeďují odtok a extrémně jej urychlují – a to prosím zejména při extrémních srážkách. Sám asi víte, že v mnoha pohořích jiné nežli extrémní srážky nejsou…
Takže nejde spočítat plochu a říci – opakuji ve strmých svazích jde o obrovské ovlivněné plochy.
Navíc: vysušená půda PRAKTICKY TRVALE MĚNÍ SVÉ VLASTNOSTI, ÚŽIVNOST, OŽIVENÍ /a tím zásadně ovlivňuje možnost obnovy lesa/ a vyplavuje zásadité sloučeniny a prvky. To je SPOLU S POKLESEM ÚRODNOSTI LESNÍCH PŮD pán peter KONEČNÁ, FATÁLNÍ KATASTROFA…
Neexistují dlouhodobé řady měření účinků lesních cest…
v baumaxe je potom dostat predrazeny bavorsky alebo tatransky profil s vyznacenim povodu – „seversky“ smrek, alebo „severska“ borovica…
Martin je evidentně vzdělaný a zapálený ochranář, který může objasňovat veškeré problémy péče o krajinu. Děláte Martine moc záslužnou osvětovou práci (samozřejmě kromě té ostatní, odborné).
Existuje názor, že za starého režimu se drancovaly lesy, zacházelo se s nimi kořistnicky a mělo se to všechno napravit s příchodem tržního hospodářství. Nemohu jako naprostrý laik v těchto záležitostech seriozně hodnotit, ale prosté pozorování situace nyní a dříve mi ukazuje, že se k lepšímu nezměnilo mnoho, spíše nic a v mnohém je situace horší. Restituované lesy jsou často vykácené a ponechané osudu, zarostlé hustým náletem se vzhledem křoví. Přímo nad mým bydlištěm býval krásný les, ve kterém rostlo plno hub, nyní je restituovaný, starý majitel, který měl snahu se o něj starat zemřel a jeho dědička zavolala firmu, nechala vykácet krásné zdravé stromy, přičemž sušky a v poslední době vyvrácené stromy zůstaly trčet. Nevím proč, ale vykáceli i stromy, o které asi neměli zájem, protože po lese se povaluje plno polen zdravých habrů a dalších listnáčů.
Za starého režimu byla alespoň povinnost vykácené holiny do dvou let prosadit novým porostem a o ten se lesní hospodář staral. Vím, byla to často smrková monokultura, ale ke konci totáče už ne, to se už sázely stromy odpovídající té které oblasti. V Beskydech to byly jedlobukové lesy.
jj „restituce“…
„Co bylo ukradeno, musí být vráceno..“ ,PP .]
Jeden známý policajt to trefně klasifikoval jako „Navracení výnosu z tresné činnosti“
Sám jsem se pokoušel vynést restituční mapku okolí, ale ty data nikde nejsou.
Úřady pustily nějaké souhrnné plochy převáděné na církev v různých okresech, co jsem našel, ale konkrétní pozemky nedaly.
Martine, vy píšete o „mapce“ – kde se dá k nějakých těch dat dobrat?
Česi! Poučte sa na našich chybách :
Ako prebehli u nás cirkevné reštitúcie a kedy bude mať cirkev konečne dosť.
http://spravy.pravda.sk/domace/clanok/284559-statky-zmaetky-neprospeli-ani-cirkvi/
Ako cirkev hospodári v reštituovaných lesoch
https://atlara.wordpress.com/2014/01/19/rakusania-drancuju-narodny-park-velka-fatra/
Prečo je cirkev taká nenažraná
http://audiklub.cz/forum/prispevek/947078-cirkevne-bohatstvo-su-krvave-peniaze-jak-se-do-lesa-vola-tak-vyjedou-tanky
Ten web „Atlara“je podivný ale údaje o V.Fatre sú presné a overiteľné.
karpi: zkuste požádat orgán státní správy lesů na vašem Krajském úřadě.
Jinak Vážení, rád bych podnítil tu diskusi i směrem k té vysněné lesní železnici. Vím že v Hostýnkách se snaží parta nadšenců o obnovu Rajnochovické lesní železnice, na Slovensku také obětaví lidé alespoň části několika drah zachránili.
Ale já mám na mysli MODERNÍ DOPRAVNÍ PROSTŘEDEK, který by alespoň z části lesů vytlačil těžké náklaďáky. Ty totiž vozí od 25 m3 (smrk) do 20 m3 (buk) dřeva na jednom vozidle. Váží dohromady s nákladem až 43 tun… z toho 22 tun auto…
Devastují se mostky, obecní cesty… a platí to mnohde ve výsledku stát. Tedy my… často šíleně předimenzované, nebo naopak poddimenzované… Buduje se infrastruktura kterou těžko někdo zaplatí i co jen do údržby… Jde o systematické, dlouhodobé dotace firmám – které plundrují naše životní prostředí…
Přitom je dopravní síť lesních cest hodně JEDNOÚČELOVÁ, přírodě i vodě jednoznačně nepřátelská. Jizvy zářezů lesních cest se ani po desetiletích nezacelí, roste tam jen tráva a mech… Je to přímá ztráta tzv. porostní půdy, nemalá. Znám zářezy vysoké přes 8 m a dlouhé stovky… + kilometry příkopů odvodňujících nejcennější úpatní prameniště, SYSTEMATICKY snižují hladinu spodních vod (a tím i hladinu v lesních potocích).
Citlivě provedená (jistě – „zprasit“ jde vše) lesní železnice by měla být k prameništím jednoznačně šetrnější, prakticky neznamená žádný úbytek půdy utužené tak že neumožňuje zásak vody. A lze ji použít i k rekreační dopravě a omezit tak jízdu auty, vytvořit kostru organizované a k přírodě ohleduplné rekreační dopravy…a hlavně… smysluplné pracovní příležitosti – a kvalifikované. A to VŠE V REGIONU… Zatímco s náklaďákem po surově provedených cestách z regionu se dřevem mizí vše – surovina, voda i zisk a práce…
p.Martin:
https://rail.sk/skhist/lz.htm
Bolo by pekné,keby sa obnovili.Bohužiaľ si myslím,že je to nereálne hlavne z ekonomických dôvodov a ja osobne budem rád,ak sa podarí niečo z toho uchovať pre budúce pokolenia aspoň vo forme turistických atrakcií.
Martine, naposledy to dopadlo s Jeseníkama tak, že se někomu líbilo uřezat kopec.
Chudáci v Karlovicách na to pořádají školu v přírodě. http://www.ekopobytykarlovice.cz/clanky/vylety-a-exkurze/dlouhe-strane/ Voni z toho mají ve skutečnosti suché z nosa. S tou kolejnicí mě přišlo totéž. Škola v přírodě se bude smět dívat na vláčky jak odvážejí naše lesy na cizí pily. A to všechno jenom proto, že není boha, který by zmrskal větce aby vymysleli do roka a do dne zdroj do každé rodiny, plácnu 3,5KW, a levně se stopadesátiletou zárukou. Jenže story není celá, se směle domnívám, že už to něgde existuje, atěch fičůrů je hned víc, ale bojí se to vyvalit, páč by mohli taky skončit pod vláčkem. A tak si tady furt hrajem na DPH a jiné cipoviny, ze kterých užitek skončí jako pomýlené představy intelektuálů, co berou jaderný spad za přijatelné a přesně změřitelné riziko k úrovni jejich zlo dějského konzumu. Tož tak.
Sasin: Martinův návrh je nahony vzdálen od hloupých řešení řezání kopců a poroučení větru a dešti s vtíravou mantrou na rtech “ POKROK NEZASTAVÍŠ!!“ Asi jste nezaregistroval, ale Martin je jeden z největších kritiků situace, kdy naše lesy končí na cizích pilách např. STORA ENSO či u LESS and FOREST jistého pana Mičánka z Bohdanče.
A samozřejmě pokud podobným loupeživo-dřevorubeckým systémem budou pokračovat UNILES či WOTAN jistého pana Andreje B., také budou existovat podobná rizika. Ale Martinův návrh jde proti takovým tlakům. Perpetum mobile na energii a materiály tu nemáme, jen nepodmíněný základní příjem by měl být samozřejmostí. A pak nápady a jejich realizaci. Jako lesník se podepisuju pod Martinovi návrhy jako rozumné.