Londýn hoří, v Tripolisu je klid

Srpen 09, 2011

http://blackstarnews.com/tpllib/img.php?im=cat_135/7570.jpg&w=224&h=150Není ironií, že zatímco ulice v Tripolisu zůstávají v klidu, tak v ulicích Londýna, hlavního města jedné z imperiálních mocností, tak principiálně zapojených do agresivní války v Libyi, zuří ohně?

Již třetí den v řadě pokračují násilné protesty v Londýně a šíří se dále – do Birminghamu, Liverpoolu, Manchesteru a Bristolu. Následovaly po zabití 29letého muže, o němž policie podle korporátních médiích řekla, že „pocházel z etnicky rozmanitého nízkopříjmového pásma.“ Jinými slovy, někdo z oblasti, kde je vysoká nezaměstnanost a tvrdé policejní akce jsou tu velmi často.

Ekonomikou zkoušená Británie se místo toho, aby se soustředila na své vlastní domácí strasti, angažovala v libyjské dobyvačné válce o ropu. Je to válka, kterou zahájil nevyzpytatelný francouzský prezident Nicholas Sarkzoy na pokyn svého přítele Bernarda Henri Levyho, který si myslel, že to bude přiléhavá a módní válka, která z Francie opět učiní pro svět důležitou mocnost. Sarkozy dokonce ani neinformoval svého vlastního ministra zahraničí, když rozhodl o invazi do Libye, a ponechal tak Levymu, aby nezávisle, jako Bůh, rozhodoval o otázkách života a smrti v Libyi. Spojené státy, které jsou nyní také uprostřed nejhorší hospodářské a finanční krize v poslední době, mezitím stále tvrdošíjně odmítají oficiálně potvrdit mírový plán Africké unie. Plán, který podporují téměř všechny africké země, vyzývá k příměří, jednání o ústavě a k demokratickým volbám za účasti všech stran a všech libyjských občanů.

Ve stejné době se Sarkozyho „rebelové“ v Benghází požírají mezi sebou navzájem. Sarkozyho „rebelové“ nedávno zavraždili generála Abdela Fattaha Younese, svého vojenského velitele. Jeho kulkami prostřílené tělo bylo spáleno a pohozeno v ulicích Benghazi, společně s těly jeho dvou vysokých důstojníků. Právě dnes Sarkozyho „rebelové“ rozpustili svoji vlastní vládu v Benghází. Obvinění a protiobvinění létají mezi různými frakcemi „rebelů“ (včetně al-Kájdy a islámských bojovch skupin) a příznivci generála Younese, kteří slibují, že pomstí jeho vraždu. To jsou tzv. „libyjští demokrati, kterým šlo o získání kontroly nad 30 miliardami dolarů z libyjských aktiv ve Washingtonu? Tyto různorodé skupiny jdou nyní zřetelně po oddělených cestách.

Přesto byl antidemokratický mandát „rebelů“ nejdříve překryt poddajnými médii, včetně The New York Times, CNN a BBC. Tato korporátní média, roztleskávačky pro válku NATO, ignorovala rebely prováděné stínání hlav černých Libyjců i migrujících pracovníků z jiných afrických zemí i etnické čistky černých Libyjců v Misuratě, o nichž informoval 21. června Wall Street Journal. Existují zprávy o masových hrobech zahrnovaných buldozery v Benghází, o nichž není ani zmínka v NY Times, CNN nebo BBC. Ale propaganda může něco pouze hodně zakrýt.

Ironií je, že vražda generála Younese byla zjištěna hned den poté, co Spojené království pošetile „uznalo“ tyto vrahy černých Libyjců jako „legitimní“ zástupce celé Libye. Toto rozhodnutí Velké Británie následovaly podobné akce Francie, Itálie a Spojených států. Nezáleží na tom, že většina Libyjců, kteří žijí v západní části země, včetně 1,5 milionu v Tripolisu, nedala ani náznakem najevo, že chtějí, aby Sarkozyho "rebelové" zvítězili. Naopak, více než jeden milion Libyjců prý vyrukoval v Tripolisu, aby odsoudil Sarkozyho „rebely“ a podpořil vládu.

Možná, že existuje poučení, které může z chaosu zde v ulicích Londýna čerpat britský vůdce; varovný příklad proti nestydatému vměšování do záležitostí jiných suverénních států. Představte si, že by Libye byla nyní v pozici, v níž by podala pomocnou ruku „rebelům“ v Londýně – Francie porušila rezoluci OSN 1970 a shodila z letadel vraždící bomby na západní Libyi, a tím zvýšila krveprolití. Představte si, že by Libye byla v takové pozici, v níž by poslala vojenské instruktory do Velké Británie, aby vycvičili „rebely“ v Londýně – Francie i Británie vyslaly několik desítek vojenských „poradců“ do Benghazi trénovat Sarkozyho „rebely“. Představte si, že by Libye byla v pozici, v níž by poskytla útočiště „vůdci rebelů“ z Londýna a vyzvala další země, a ty by vytvořily „kontaktní skupinu“, která by se setkávala v pravidelných intervalech, aby sledovala pokrok v londýnském „povstání“ a zavázala se je financovat. Představte si, že by Libye byla v pozici, že by přiměla Africkou unii, aby přispěla stíhačkami sil Africké unie, které by začaly bombardovat Londýn a Downing street č. 10 v zájmu „ochrany britských občanů“ s použitím „nezbytných prostředků“ schválených Africkou unií. Představte si, že by se na Londýn snesly „prorebelské“ hordy novinářů z celého světa a hlásily jednostranné „zprávy“ pouze z pohledu „rebelů“, zatímco prohlášení oficiálních zdrojů Spojeného království a Londýna, včetně premiéra Davida Camerona a policejních úředníků, by zesměšňovali či zpochybňovali.

Tato lekce přesahuje Londýn.

Ekonomiky Spojených států a západní Evropy budou po dlouhou dobu trpět kvůli finanční potížím a nestabilitě trhu; některé země již nikdy neobnoví své postavení ve světové ekonomice. Spolu s masivními škrty ve vládních službách – včetně pořádkových sil – a škrty v sociálních programech budou řešit rozpočtové schodky, což bude nutně spojeno s větším množstvím sociálních otřesů. Při těchto scénářích – a Londýn je jen začátek – je absurdní, aby NATO i nadále bombardovalo Libyi na podporu hroutícího se „povstání“, zatímco ulice jedné ze členských zemí NATO, případně více než jedné, jsou stravovány požárem.

Africká unie nabízí mírové řešení libyjského konfliktu.

Když budeme mluvit pravdu, bude to možné.

Převzato z Global Research

Překlad: Aram

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments