V předešlých dvou článcích jsem se pokoušel objasnit podstatu takzvané demokracie. Dnes přistoupím k věci poněkud „technokratičtěji“.
Etablovaná parlamentní pravice i levice odvolávající se na svou legitimitu danou výsledky parlamentních voleb vede občanskou společnost prakticky k témuž – k diktátu (neo) liberalismu, to je k prohlubování krize, ze které systémové strany neznají žádného východiska. Žádná doposud použitá kosmetika ani matematická, politická a finanční ekvilibristika nepomohla a dokonce i systémoví ekonomičtí Nobelisté zůstali vůči prohlubující se krizi zcela bezmocni. Oba hlavní systémové politické proudy dneška vedou společnost ke zvětšování bídy plynoucí z dalšího nárůstu nesouměřitelnosti příjmů, úbytku práce, k růstu zadluženosti a k válkám. Dnes, jak je vidět na případu Ukrajiny a vývoje v ropném středovýchodním regionu, obě hlavní strany parlamentního politického spektra Západu zaštiťující se lidskými právy, svobodou a humanitou dokonce shodně podporují mezinárodní terorismus a plíživý nástup fašismu.
Z hlediska prováděné praktické politiky se zdají jako jednovaječná dvojčata, z nichž jedno je hyperaktivnější a přímočařejší a druhé sice ze stejného vrhu, ale umírněnější a diplomatičtější. Jak stárnou, podstatných rozdílů jako kdyby nimi stále víc ubývalo. Byť systém celkově směřuje k havárii, žádnou podstatnou systémovou změnu provádět nechtějí.
Co obě strany spojuje, jsou rostoucí obavy z dalšího vývoje „demokracie“ to je obavy o svůj vlastní osud, obavy o ohrožení své moci „populisty z ulice“, kteří by snad chtěli měnit zažitý systém. Pravice před hrozbou politických populistů navrhuje zavést volební cenzus, který by politickou moc natrvalo převedl do rukou „nejzasloužilejších“, tzv. elitních reprezentantů „občanské“ společnosti, kteří společnost dovedli tam, kde je dnes, Kritéria v tomto ohledu je možno tvořivě přizpůsobovat měnícím se podmínkám. Kupř.: vyloučit, omezit anebo umenšit volební sílu a mandát těch, co neodvádějí daně (podnikatelů, „socek“ odkázaných na pobírání sociálních dávek z důvodu ztráty práce, nemoci, stáří…), případně odvádějí nízké daně… Část levice, jak jsem si vyslechl z úst bývalého vůdce přední české levicové strany (dnes hradního nadstraníka) koketuje v kuloárech naopak s nápadem zavést povinnou volební účast, t.j. chce povinně nahnat „ulici“ k volbám, protože postupným pádem volební účasti k nule se obnažuje „demokratická“ podstata systému. Takže se nakonec opět možná dožijeme (nedobrovolné) volební účasti 99,99 %.
Aký vývoj demokracie,keď žiadna neexistuje.
Radšej si vypočujte tohoto Poliaka.Je dobrý :
http://ibezhranic.cz/najvacsie-talenty-asi-vychovava-ulica/
Hradní nadstraník. Do učebnic dějepisu vejde jako premiér vlády, jež zradila hlavního našeho spojence, Srbsko…
Pokud povinné volby neskončí jednotnou kandidátkou bez plenty,nevidím v povinných volbách nebezpečí. Patrně se předvolební tlak soustředí na obsah kandidátek. Větší billboardy už nebudou. Pokud ,,socky“ budou tvořit většinu
voličů,jsou úvahy o demokracii bezpředmětné. Existuje Demokratická republika
Kongo. A funguje.
Štěpán Kotrba tvrdí, že definitivně jsme přišli o všechno, když banky byly zašantročeny do ciziny.
Jsem z článku v rozpacích. Je mi líto, ale nebudu lhát. Napadá mě jediné slovo – eintopf. Nebo mišmaš. Míchá obecné s konkrétním a to dost podivně. Asi by se to nemělo jmenovat Mýtus demokracie, ale něco jako „Chceme volby tak jak jsou. Dokazují to události na Ukrajině.“
Sice to tuším, ale přeci jen – jaké dva hlavní „systémové proudy“, co jsou „jednovaječnými dvojčaty“? Pravice x Levice? Nebo snad neoliberalismus a … ? Proč vlastně ne povinné volby? Přišlo by více zástupců pravice, když by se zapojily socky?
Sio, ad „Chceme volby tak jak jsou. Dokazují to události na Ukrajině….“ Volby na Ukrajině vyhrál Janukovyč. Junta se moci chopila neústavním násilným pučem a podvodem. ad „dva hlavní „systémové proudy“, co jsou „jednovaječnými dvojčaty“…“ Jenovaječná dvojčata znamená, že jde o dva proudy, které jsou PROSYSTÉMOVÉ, systém směřující k bankrotu, chtějí měnit pouze kosmeticky, bez toho, že by změnily jeho podstatu, která vede k rostoucí zadluženosti, k rostoucímu konfliktu třídy bohatých a chudých (kteří jsou vytěsňování z ekonomiky – zejména z pracovního procesu). Zatímco jedno dvojče mluví otevřeně o tom, že zastává pouze zájmy třídy bohatých, druhé předstírá, že zastupuje… Číst vice »
ještě ad ukrajinské volby – junta se chopila moci protiústavním pučem, násilím a parlamentním podvodem díky podpoře právě těch dvou hlavních systémových proudů (jednovaječných dvojčat) sloužících 1%. Fašismus pro obě jednovaječná dvojčata (to jedno již asi zapomnělo na své vlastní historické zkušenosti s ním) představuje krajní „řešení“ systémové krize kapitalismu.
Sio, ad „Proč vlastně ne povinné volby? Přišlo by více zástupců pravice, když by se zapojily socky?“ Já poukazuji na to, jaká „řešení“ přinášejí obě jednovaječná dvojčata. U povinných voleb vidím vážné dilema v proklamované „SVOBODĚ“. Povinné volby mají zamaskovat to, že společnost o tuto formu korporátní „demokracie“ již v podstatě přestává mít zájem – voliči přestávají chodit k volbám, které jsou tím nejprůkaznějším statistickým důkazem „demokratičnosti“ systému. Jedni to vysvětlují jejich spokojeností. Spokojený volič by ale logicky upaloval k volbám, aby jeho zájem čirou náhodou nepřehlasovala protistrana a nerealizovala politiku směřujícíc proti jeho zájmu. Takhle to vypadá, že volič… Číst vice »
Za vlády komunistů volič prakticky (z obavy o svůj osud a osud své rodiny) musel povinně k volbám (i když ve skutečnosti nemusel). Vysokou volební účastí pak systém obhajoval svou demokratičnost a vysokou podporu KSČ (ostatní strany Národní fronty byly mediálně marginalizovány). Přitom ten systém na rozdíl od toho dnešního prakticky realizoval NÁRODNÍ a PROLIDOVOU politiku (včetně řešení ekonomických otázek) – všechno patřilo českému lidu, byla snaha o soběstačnost, nezadluženost atd..
dovětek: …cílem systému bylo postupně zlepšovat životní a pracovní podmínky, životní úroveň, úroveň sportovního a kulturnéího vyžití… Co je cílem dnešního systému?
Ještě poslední věc. V dnešním systému volič (prozatím) nemusí k volbám. Dvě hlavní systémové strany „hodný a zlý policajt“ (jednovaječná systémová dvojčata) jsou mediálně protěžovány a ostatní marginalizováni. Výsledkem je politika s nejasným cílem ve prospěch globálních elit.