Máme se po chodníku plazit po břiše?

Chystám se o tom napsat už delší dobu, protože tento druh soudcovského selhání se opakuje znovu a znovu, v nejrůznějších variacích: Okresní soud v Havlíčkově Brodě zkrátil na polovinu nárok žalobkyně na náhradu za úraz na neošetřeném městském chodníku (což by zároveň mělo znamenat, že žalobkyně nedostane ani náhradu nákladů a byla-li zastoupena advokátem, finančním výsledkem pro ni tedy bude přibližně nula).

Osel je vyčerpán, já tímto cunami hlouposti rovněž, tak pouze stručné poučení pro havlbrodskou soudkyni:

Ustanovení § 441 ObčZ o spoluzavinění poškozeného vyžaduje ke své aplikaci, k níž české soudy přistupují naprosto nezřízeně, splnění podmínky protiprávnosti jednání poškozeného. Pokud je tento stav dovozován toliko z nedostatku obezřetnosti na straně poškozeného, nelze v žádném případě vycházet z toho, jak by v dané situaci postupovala průměrná osoba, protože pak bychom museli nutně dospět k nesmyslným závěrům typu, že průměrný člověk nejezdí na skateboardu a nelze proto nahradit škodu způsobenou skateboardistovi řidičem, který jel sto deset na čtyřicítce.

Ještě markantnější je to zde, kde hloupá soudkyně patrně vůbec neuvážila, že chůze po chodníku je pro běžného občana nezbytností a nelze od něj požadovat, aby v rámci přiměřené prevence lezl městem po čtyřech.

Aktualisováno.

Více podrobností přinesly Novinky:

Pro mé rozhodování bylo důležité, jak si obě strany unesly svá tvrzení a důležitý byl také zákon o pozemních komunikacích, který klade povinnosti nejen vlastníkovi, ale i tomu, kdo po něm jde. Myslím, že je to spravedlivé, protože žalobkyně měla mít povědomost o povětrnostních podmínkách ten den a přizpůsobit tomu chůzi. Na druhé straně měl vlastník náležitě chodník udržovat, zdůvodnila rozhodnutí soudkyně Růžena Janečková. Ta v odůvodnění zmínila také značku Pozor náledí, která měla na nebezpečí uklouznutí upozorňovat.

Což je ovšem jednoznačně na facku.

 

Převzato z blogu Paragraphos

 

Foto: zdroj