Manželství, islám, demokracie a svoboda

Všechny společnosti na světě řešily problémy spojené s manželstvím a je samozřejmé, že každá společnost to řešila alespoň trošku jinak. Nikdy se nenašel způsob platný všeobecně pro všechny. O co se v podstatě jednalo? No, jako vždycky, o peníze, o hmotné statky, respektive o soukromé vlastnictví. V době lovců a sběračů žádné problémy s manželstvím neexistovaly, protože žádné manželství ani neexistovalo. Nač taky, vždyť tlupy „pralidí“ měly všechno společné, žádné soukromé vlastnictví nebylo, nanejvýše tak oštěp, sekyrka, luk a šípy byly v soukromém držení. Manželství a rodina mohly vzniknout až ve společnostech zemědělských, kde vznikaly přebytky, které si někteří členové přivlastnili. Vzniká společenská nerovnost, někdo vlastní více a někdo méně. Jenom výjimečně vznikají společnosti rovnostářské, takové tehdejší kibuce, kde je vše společné, takový prvobytný komunismus. Je ovšem evidentní, že se to nijak v širším či většinové měřítku neuplatnilo. Byla a je to dodnes jenom pouhá ojedinělá rarita. Soukromé vlastnictví se rozšířilo jako samozřejmost po celém světě a funguje podnes a je ústavně všude zajištěno.

Představme si, jak asi uvažoval prvotní zemědělec: Postavil jsem dům, mám stáje s dobytkem, úrodná pole, nadřel jsem se docela dost, blíží se stáří a brzy odejdu z tohoto světa. Co bude s mým majetkem? Ostatní se s ním podělí. Tož to ne! Já chci majetek odkázat svému synovi. Jiný uvažoval podobně: Jsem válečník, naloupil jsem si spoustu bohatství, při loupení jsem riskoval život, a co bude po mé smrti s mým bohatstvím? Předám ho synovi. Oba uvažovali stejně. Vznikla tedy nutnost zavést manželství. V podstatě šlo o dědictví. Pouze ten, kdo nic neměl, nic nevlastnil, manželství nepotřeboval, nebylo co dědit. Ale jak zařídit, aby manželka byla věrná, aby to dítě bylo skutečně moje a ne sousedovo? Vyvstal problém s regulací sexu. Sexuální puzení je ve své podstatě rozumem skoro nekontrolovatelné, holt pudy, člověk je přirozeně polygamní. Co s tím? Ani drastické židovské zákony o kamenování nevěrných žen nepomohly, byly málo účinné a často se obcházely. U nás v Evropě ostatně ony starozákonní biblické příkazy nikdy nebyly ani zavedeny. A těch nemanželských dětí bylo samozřejmě neúrekom, já bych to odhadoval tak na čtvrtinu, škoda, že nejsou někde uvedeny statistické údaje, byly by to stejně pouhé odhady, kdo by se přiznával, když nemusí.

Islámská společnost svým způsobem vyřešila tzv. ženskou otázku docela racionálně, i když ke zdůvodnění použili boha. Alláh stvořil muže a ženu a přidělil jim odlišné role, poslání a úkoly. Žena ručí za rozmnožování a pokračování rodu, to je její smysl a cíl života. Muž zase musí zajistit hmotné zabezpečení rodiny. Úkoly jsou jasně dané a srozumitelné a docela žádoucí a vhodné pro společnost, pro soulad společenského nažívání. Muž se neplete do ženských záležitostí a naopak žena se neplete do mužských, každý má svých starostí dost. Žena se nemůže rozptylovat nad hmotnou stránkou rodiny a muž se nemůže plést do vedení domácnosti a výchovy dětí. Každý musí plnit svou roli, neboť tak to přikázal Alláh. Ale tohle přece není nic neobvyklého, odlišného a zvláštního, to přece takto fungovalo a mnohdy ještě funguje i v Evropě dodnes. I já osobně jsem vyrůstal v rodině, kde to tak fungovalo. Žádnou nadřazenost otce a podřízenost máti jsem nepozoroval, ba spíše naopak, máti dost často pěkně s otcem cvičila třeba s tím, že musíme koupit to a to, dle otce ale i mne nepotřebné zbytečnosti a přesto se koupily.

Tak jaké jsou rozdíly mezi námi a muslimy? Vypadá to, že vlastně žádné. Ale přece jenom se najdou. Je to oblečení. Muslimové se zabalují do jakýchsi prostěradel a nám je to poněkud divné. Pro muslimy je to ovšem naprosto normální. No a když nosili staří Římané tógy, nebylo to stejné? Katoličtí kněží při kázání jsou také zabaleni do jakýchsi prostěradel všelijak ozdobených, viz Halíka a Duku, to je ostatně pozůstatek z antiky. Mnichové nosí kutny dodnes. Stejně jsem přesvědčený o tom, že takové oblečení je mnohem pohodlnější a zdravější než to naše nepohodlné současné. Stejně jako u nás, tak i u muslimů existují různé výstřelky a extrémy, třeba to zahalování obličeje ve velmi zaostalých zemích. Zahalování těla má také za účel schovat před veřejností tělesné nedostatky, třeba tloušťku či vyzáblost, různé tělesné neduhy, ale také ženské půvaby. Takže to zahalování těla do docela slušivých „prostěradel“, tedy alespoň mně se to docela líbí, není rozšířeno pouze u muslimů. Takový indický premiér Naréndra Módí se nechává fotit v dlouhatánské košili až pod kolena a hinduistky se také zabalují do různých slušivých sárí, které se v Indii nosí už od dob Harappské kultury, tedy dávno a dávno před antikou.

Pokud by se v muslimské zemi procházela nezahalená žena, byla by automaticky považována za prostitutku. No a prostituce u muslimů je přísně zakázána. Taková méně zahalená žena by okamžitě byla policií odvedena do vězení a třeba potrestána veřejným zbičováním, případně přemístěna do psychiatrické léčebny. Moc se mně líbil rozsudek čínského soudu, když si nějaká žena přišla stěžovat po evropském vzoru, že byla v tramvaji či na ulici obtěžována muži. Soudce se s ní vůbec nemazlil a pronesl: Byla jste nevhodně oblečená a tím jste provokovala muže, budete-li to ještě jednou opakovat, pošleme vás na roční převýchovu (do nějakého zapadlého kraje). Bylo to vyřešeno. No a v Číně se stížnosti na obtěžování nevyskytují, ono taková roční převýchova není asi nic moc příjemného, že?

Homosexuál nemá v božích záměrech žádné místo, nač je ve světě, když se nemůže a nechce rozmnožovat? Ať se odstěhuje do dekadentní úpadkové Evropy. V Bibli je jasně přikázáno nejenom kamenování nevěrnic, ale smrt zasluhují i homosexuálové. No a kdo porušuje boží zákony, musí nést následky. Islám tohle přebral z judaismu, to islám nevymyslel, pouze přejal!

No a teď přejděme na principy muslimského pojetí rodiny a manželství. To se také od našeho pojetí moc neliší, pouze v nepodstatných drobnostech.

Uzavřít manželství a mít děti jsou vážné a osudové záležitosti, které nelze brát lehkovážně. Všichni dospělí muži i ženy velice dobře ví, že nějaká láska či vzájemná přitažlivost je pouhá pubertální iluze. Všichni, tedy i my v Evropě, víme, že tzv. manželství z lásky je pouhý přelud. Vždyť každá taková velikánská láska se během roku dvou vypaří a změní v nenávist, láska zmizí, manželství se rozpadne a děti trpí. No a ubližovat dětem je všude odsouzeníhodné. Sice existuje spousta překrásné literatury a poezie o všemocnosti lásky, ale to je platné tak jeden maximálně dva roky. Co se děje později, o tom se ale literáti a poeti zmiňují pouze výjimečně a jsou nazváni naturalisty a dekadenty.

V životě jsou přece mnohem důležitější věci než nějaká milostná poblouznění. V islámských zemích proto domlouvají sňatky většinou rodiče, což se dělo i v Evropě ještě docela nedávno. Teprve takových posledních sto let se zaběhnuté a osvědčené způsoby uvolňovaly až do úplné krajnosti, kdy rodiče nesmí do toho vůbec zasahovat. No a samozřejmě to dopadá tak, jak to dopadá, rozvodovost stoupá do nebývalých výšin. Svoboda řádí. Mladá generace už ani manželství neuzavírá, co dva roky se vyměňují partneři, o plození dětí není zájem, no a národy budou pomalu vymírat, až zanedlouho zaniknou a zmizí. Jistě, je to důsledek svobodného rozhodování. Ať žije svoboda! Ať národ zanikne. Kdo chce kam, pomožme mu tam. V islámských zemích k takové svobodě ještě nedospěli, jsou tudíž příliš zaostalí, žijí ještě pořád ve středověku, jak tvrdí naši islamofobové.

Manželství podle zákonů islámu je pro muže finančně velmi náročné. Muž už před svatbou musí vyplatit rodině nevěsty i jí samotné vysoké věno a mnohem vyšší částku musí mít připravenu pro případ rozvodu. Žena je tudíž do budoucna hmotně dobře zajištěna. Nemusí taky chodit do práce jako ženy v Evropě. Jenom si představme nějakou muslimku či izraelitku v montérkách třeba u soustruhu či jako jeřábnici. Naprosto nepředstavitelné!

Muslimové tedy dávno před Marxem zjistili, že hmotná stránka je nejdůležitější a rozhodující. Proto také nemajetný (neschopný) muž nemá šanci, možnost ani právo založit rodinu. Je to krásná selekce, přežívají jen schopní jedinci, kteří dokáží uživit rodinu, kdo to nedokáže, nemá nárok na pokračování rodu. Naše sexuální pracovnice by tam měly zlatý důl, škoda, že jim ten džob imámové nedovolují, ale možná se umoudří a v budoucnu povolí toto svobodné podnikání i u nich, třeba výměnou za povolení mít atombombu. Z našeho pohledu je to jakoby kupování a prodej ženy. U nich je to platný zákon. Převážná většina muslimských mužů má pouze jednu ženu, i když je dovoleno mít až čtyři manželky. Vícenásobná manželství se omezují jen na nejbohatší příslušníky islámské společnosti. Třeba takový otec Usámy bin Ládina měl oficiálně pouze čtyři manželky, ale neoficiálně jich bylo ještě více. Mohl si to holt finančně dovolit. Samotný Usáma bin Ládin měl 40 sourozenců mužského pohlaví plus asi stejný počet sestřiček. Nebylo to ovšem nic proti islámskému platnému právu. Pokud si některý muž může dovolit „koupit“ další ženu, musí zajistit, aby jednotlivé ženy byly vůči sobě i vůči manželovi materiálně v rovném postavení. Takový kvalitní zákon u nás nemáme.

A ještě zmínka o požívání alkoholu. Ve svaté knize Koránu není nikde uvedeno, že je zakázáno popíjet alkohol. To bylo nařízeno až v pozdější době, a to kvůli jednomu totálně opilému imámovi, který nebyl ve své opilosti schopen pronést kázání. No a aby se to někdy v budoucnosti nemohlo opakovat, tak bylo vydáno nařízení plošného zákazu, což se ovšem nějak moc nedodržuje, vždyť to je pouhé nařízení, nejsou to slova Mohameda.

Pak nám ještě připadá podivné to jejich klekání a klanění se směrem k posvátné Mekkce. Muslimům zase připadá podivná modloslužba-mše prováděná v našich křesťanských chrámech, no a pojídání oplatku a pití vína coby těla a krve našeho Boha, by jim připadala jako úplná zvrácenost – bohojedství. To klanění se směrem k Mekkce mi připadá docela sympatické. Proč? Samotné klečení a tlučení čelem o zem je mně jako ateistovi naprosto lhostejné. Jde přece o něco jiného. Obřad se provádí pětkrát za den, u šíitů stačí pouze třikrát za den. Než se přistoupí ke klanění, je nutné se očistit, tedy umýt, v poušti bez vody se stačí otřít pískem. Obřad se provádí společně ve skupinách a trvá minimálně půl hodiny. Co by za to dali naši dělníci u pásu, řidiči náklaďáků a autobusů, prostě lidé tvrdě makající, aby si mohli pětkrát za šichtu vždy nejméně půl hodiny odpočinout, pokecat s přáteli, uklidnit se, psychicky i fyzicky se zotavit…

Podobné je to s ramadánem, což je zvláštní měsíční půst, kdy se přes den nemá jíst. Zato jakmile se setmí, je pořádána bohatá hostina a přitom vzniká velice družná společná zábava. Dle mne je to zase vynikající způsob očišťování tělesných funkcí a je to bezesporu pro udržení zdraví a společenské soudržnosti velice prospěšná věc. Tedy to klanění a půst je naprosto racionální kladná záležitost, ač v hávu víry.

K té mé chvále muslimského přístupu k životu bych ještě přidal fakt, že převážná většina muslimů se vůbec nezabývá nějakými věroučnými názory na boha. Prostě Alláh je Alláh je Alláh, a to je naprosto dostačující. A to je také celá jejich teologie. Kus pravdy (ale ne celou) má heslo o islámu v Ottově slovníku naučném z konce 19. století. Konstatuje se zde, že islám je náboženství lehké, vyhovující lidským slabostem. Proto prý přitahovalo jednak národy primitivní anebo jen málo pokročilé, jednak jeho lehkost čili jednoduchost vyhovovala lidem se sklonem k náboženskému fanatismu.

Islám o bohu (Alláhovi) v podstatě mlčí, dokonce v islámu nějaké spekulace o tom, jaký je bůh, jsou přísně zakázány, věřící akorát může vědět, že Alláh má 99 přívlastků, něco že je jako šlechetný, vznešený, důstojný, velkolepý apod. Ve své podstatě je Korán jakási muslimská Ústava plus zákony o řízení společnosti a soužití. Některé islámské země vůbec nepřijaly západní systém soudního práva a podřizují veškerý svůj život podrobnému souboru předpisů zvanému šaríja. Vlastně bych dokonce řekl, že islám ani není pořádné náboženství, nemají nějaké nesmysly o Panně Marie, o zázracích a nadpřirozenu, jsou prostě naprosto racionální. Přemýšlení o bohu je přenecháno univerzitním profesorům, ti se mohou na půdě univerzity dohadovat a přít o teologických otázkách, ale pro veřejnost je to naprosto lhostejné a nezajímavé. No a případně pokud se to jejich mudrování o bohu nezamlouvá vládě, tož na onu univerzitu vtrhnou policajti a teology pěkně pozavírají, pokud je hned nepopraví, viz Pákistán či Egypt apod. Být muslimským teologem je riskantní záležitostí.

Znám se docela dobře s jedním muslimským právníkem Farízem Tádžikem. Shodneme se snad ve všem, tak rozumně a racionálně uvažující člověk o mnoho převyšuje většinu mých moravských známých, prostě si s ním rozumím více než s našimi demokratickými liberály.

Ještě se podívejme jenom tak povšechně na muslimský svět. Na zemi žije 1 miliarda 620 miliónů muslimů. Je jich tedy více než Číňanů. V naší Evropě, tedy v západní části Asie, žije celkem 742 500 000 obyvatel. Evropa je název poloostrova na západě Asie a pouze z historických důvodů je považována za kontinent. Vojevůdce Kutuzov se vyjádřil jadrněji: „Evropa? To je ten balkón Asie s výhledem na Atlantik?“ Spousta inteligentů dokonce tvrdí, že Rusko a pravoslavní do Evropy nepatří, že pravá skutečná Evropa je pouze těch 28 evropských států EU s 510,3 miliony obyvatel, z nichž je 44 miliónů muslimů. V Americe žije pouhých 5 miliónů vyznavačů Alláha. Můžeme také porovnat lidnatost muslimských států s Německem, které má 82 miliónů obyvatel a Francií se 62 milióny. Takže muslimů žije jenom v Indonésii 200 milionů, v Pákistánu 204 miliónů, v Indii 180 miliónů, v Bangladéši 150 miliónů, v Egyptě 80 miliónů, v Nigérii 76 miliónů, v Turecku 77 miliónů, v Afghánistánu 34 miliónů, v Íránu 82 miliónů, v Iráku 40 miliónů… Každým rokem jich přibývá a Evropanů každým rokem naopak ubývá. Co s tím? Není to pro nás příliš depresivně skličující výčet?

V islámském světě nadělala nejvíc paseky Velká Británie, která má hlavní podíl na oddělení Pákistánu a Bangladéše od Indie. Nebýt onoho odtržení, měla by Indie málem dvě miliardy obyvatel, tedy mnohem více než Čína. Angličané jsou původci mnoha zla a svinstev v našem světě. Taktéž se podepsali na zmatku na Blízkém Východě stanovením hranic nově vzniklých států, a to bez ohledu na místní obyvatelstvo. Spolu s Francií si rozdělili Blízký Východ někde v kabinetu na mapě dle pravítka bez ohledu na to, zdali je to země šíitská nebo sunitská, zda jsou to Arabové či Peršané či Syřané (Asyřané) nebo Egypťané. Arabů je celkem 160 miliónů, araba znamená poušť, jsou to tedy děti pouští. To ale znamená, že Angličané s Francouzi tím dle vlastní libovůle určením hranic zadělali na vznik budoucích konfliktů, no a vznik Izraele dovršil onen galimatyáš. Lze tam vůbec někdy nastolit nějaký pořádek? Má vůbec někdo šanci? Peršané (Írán)? Turci? Saúdové? Že by USA?

Podívejme se ještě na rozdělení muslimů na sunnity a na šíity. Šíité tvoří pouze nějakých 10 %, sunnitů je 90 %. To rozdělení mi připadá podobné rozdělení křesťanů na katolíky a na protestanty. Evangelíci u svatého přijímání se drží doslovně Bible, kdy chléb (oplatek) je jako tělo Krista a víno je jako krev Krista. To čiňte na moji památku, píše se v NZ. Jsou to tzv. kališníci. Kdežto katolíci přijímají pouze oplatek bez vína, říkalo se jim Jednušky. A proč bez vína? Stejně jako v islámu, i evropští věřící se při tzv. Večeři Páně pěkně ožírali, takže se to zakázalo.

Mohamed po sobě nezanechal mužského potomka, pouze dcery. Podobný problém nastával i u našich evropských královských rodů, když vládnoucí nezanechal mužského potomka a zůstaly pouze dcery, tedy problém zněl: může se dědit království i po přeslici, když v minulosti se dědilo pouze po meči? Po Mohamedově smrti v roce 632 vyvstala otázka, kdo dál povede muslimskou obec. Jedni tvrdili, že nejvyšší duchovní autorita má být demokraticky volena, což prosadili sunnité. Druzí tvrdili, že to má být potomek Mohamedův, tedy jeho dcery Fátimy a zetě Alí ibn Abú Táliba, což prosazovala Alího strana Ší’at ’Alí, zkráceně ší’a. Odtud pak pochází označení šíité. Nedohodli se, a tak šíité tvoří většinu v Íránu, Iráku, Ázerbájdžánu a Bahrajnu, významné menšiny jsou například v Sýrii (šíitskou odnoží jsou například alávité, k nimž patří rodina prezidenta Bašára Asada), Libanonu, kde např. tamní Hizballáh je šíitskou organizací, v Jemenu i v Saúdské Arábii, kde si ale stěžují na útlak ze strany přísného sunnitského režimu, který se projevuje i v napjatých vztazích s Íránem. Korán je totožný pro sunnity i šíity a oficiálně se zástupci obou větví uznávají navzájem jako muslimové, což je zřejmé například při tradiční pouti do Mekky, které se šíité běžně účastní pospolu se sunnity.

Šíité si tedy prosadili, že imámem může být pouze potomek prorokovy dcery a Alího. Na čele šíitů stojí ajatolláh, který je v podstatě ekvivalentem papeže, nebo spíš pravoslavného patriarchy, s tím, že ajatolláhů je v dané zemi více, ovšem jeden z nich je vždy první mezi rovnými a íránský nejvyšší ajatolláh se považuje za někoho, kdo reprezentuje šíitský islám a tato funkce v doslovném překladu znamená „člověk označený/vyvolený Bohem“. Ajatolláh je jeden z mudžtáhidů, což je člověk, který má v šíitské hierarchii víceméně ekvivalent kardinála, a který je ostatními mudžtáhidy vybrán k nošení titulu ajatolláha. Proces tedy velmi nápadně připomíná volbu hlavy Římskokatolické církve. Na rozdíl od Římskokatolické církve se ovšem mudžtáhidem i ajatolláhem může stát i žena, a už takové byly. Šíitský islám a jeho výklad a učení je podřízen ajatolláhovi, proto kdyby náhodou některý z šíitských imámů kázal nenávist, lze čistě teoreticky jít za ajatolláhem a zeptat se, zda to, co onen imám káže, je, či není v souladu s (šíitským) islámem a případnou odpověď lze brát za bernou minci. Háček je v tom, že se šíitskými imámy problémy nemáme, a i kdyby, k šíitskému islámu se hlásí jen 10-13 procent všech muslimů. Šíitský islám zároveň dává imámům pozici podobnou katolickým kněžím s tím rozdílem, že se mohou ženit a mít děti. Šíitský imám je do funkce vysvěcen, není to pouze laik, který je znalcem víry, a neexistuje, aby někdo mohl být šíitským imámem mimo hierarchii, tj. musí být potomek Alího. A je třeba zmínit ještě jednu důležitou věc: na šíitské imámy, kteří zemřeli, se pohlíží přinejmenším jako na – v katolické terminologii – blahoslavené, u některých rovnou jako na svaté. To je důvod, proč mají někteří šíitští imámové honosné hrobky (které IS likviduje, kamkoliv přijde) a důvod, proč šíitský islám neničil historicky vzdělanost, naopak ji pěstoval. Mnozí šíitští (tedy hlavně perští) učenci totiž byli zároveň vysvěceni a požívali tak výrazně většího respektu, než jejich ekvivalenty v sunnitském světě, a jejich památka se těší zvláštní úctě, takže tradice navazování na moudrost předků a zemřelých myslitelů a rozvoj jejich myšlenek a bádání dál je pro šíitský svět podobně přirozené, jako pro náš vlastní. Šíitské společnosti mají v podstatě všechny prvky moderní západní společnosti, stačí navštívit íránská, irácká a syrská města, budete se tam cítit jako doma v Evropě.

No a zbývá ještě probrat sunnitský svět. Sunnitským imámem může být prakticky kdokoliv, koho si obec zvolí. Existuje spousta sunnitských islámských škol (univerzit) a snad každá má jiný pohled na to, jak být správným muslimem, jejich názory se jednotliví imámové mohou, ale také nemusejí řídit. Imám reprezentuje pouze sebe samého a své věřící, ke kterým káže. To je demokracie, o níž se nám nezdá ani v nejbujnějších snech. Sunnité vynalezli a praktikují demokracii o více než tisíc let dříve než my. Když zvolí imáma, mohou ho i odvolat? Nebo to má doživotně či pouze na určité období? Místo odvolání mu asi pomohou na onen svět. To fakt nevím a ani jsem se o tom nikde nedočetl.

Kmenové společenství bych přirovnal třeba k našim Hanákům a Valachům. Kmen Hanáků si zvolí imáma, který doporučuje televizi, počítače a automobily. Kmen Valachů si zvolí imáma, který naopak tyto vymoženosti odmítá a zdůvodňuje to tím, že musíme dodržovat tradice našich předků, žádné zavádění elektřiny, musíme být zdravě konzervativní a žádná moderní satanská lákadla nepřipustíme. Nějak ovšem zamlčí, že nejsou penízky na zavedení elektřiny do osad a chalup roztroušených v kopcích a že by to bylo příliš nákladné. Proto raději dodržujme osvědčené zvyklosti a hodnoty našich předků. Přes tyto rozdíly ovšem Hanáci s Valachy vycházejí v dobrém a jsou k sobě navzájem tolerantní. Když už jsem u toho kmene Hanáků, tož si neodpustím jeden osudový příběh pro město Kroměříž. V polovině devatenáctého století se začaly u nás budovat železniční tratě. Samozřejmě bylo naplánováno, aby železnice vedla do Kroměříže, do těch slavných moravských Athén, vždyť to bylo po Brně a Olomouci třetí největší město. Jenomže slovutní kroměřížští radní stavbu odmítli, přece tolik úrodné půdy bude znehodnoceno, to nelze dovolit. No tak se železnice vedla o pár kilometrů bokem do dědiny Přerov. Během deseti let se Přerov vyrovnal počtem obyvatel Kroměříži a za další desetiletí je dvakrát větší. (Přerov má 44 tisíc obyvatel a Kroměříž pouhých 29 tisíc obyvatel.)

A ještě opačný příklad z počátků naší státnosti. V Čechách žily vedle sebe kmeny Přemyslovců, Slavníkovců a Vršovců. Jejich imámové, tedy knížata, ovšem už uvažovali jinak, po evropsku. Takže nejdříve byl kompletně vyvražděn kmen Vršovců, pak byl do nicoty poslán kmen Slavníkovců a kmen Přemyslovců se stal jediným vládnoucím. A to se ještě Přemyslovci ze setrvačnosti vraždili i mezi sebou, takže se málem vyvraždili úplně. Česká holubičí povaha se ukázala v plné parádě. Nebylo to ovšem nic neobvyklého, tak to v Evropě holt chodilo.

Základním problémem sunnitského islámu je jeho roztříštěnost. Přestože je sunnitů na světě něco přes miliardu, procentuálně jen relativně málo z nich (ovšem stále jde řádově o desítky milionů) vyznává jeho radikální a našemu způsobu života nebezpečné směry, tedy zejména wahhábismus a saláfismus. A to vzhledem k roztříštěnosti sunnitského islámu a neexistence jediné autority už z principu nemá řešení; když už pro nic jiného, tak minimálně kvůli tomu, že jeden učenec řekne, že je to či ono v pořádku a jiný, že ne, a není nikdo, kdo by vydal konečnou odpověď. Proto vzniká potřeba neustálého vyjasňování, co je zakázáno a co je povoleno. Nějaká shoda všech je téměř nemožná.

Jak je tedy zřejmé, bezbřehá demokracie, a to nejenom u sunnitů, je docela nefunkční. Podívejme se, co by teoreticky mohlo vzniknout třeba i u nás v demokratickém Česku. Vezměme si za příklad křesťanskou sektu zvanou Svědkové Jehovovi. Pro mne je to docela odporná a velice nesympatická sekta. Ovšem ve světě má minimálně 20 miliónů přívrženců a odhadem 8,2 miliónů aktivních kazatelů. U nás v Česku působí kolem 15 tisíc kazatelů. Je to státem oficiálně uznaná církev. Kupodivu islámských saláfistů je také kolem 20 miliónů. Představme si, že by si Jehovisté koupili všechny sdělovací prostředky od televize přes noviny po internetové servery. A teď by ty jejich zvrácenosti do nás hustili horem dolem. Nějaké kritické poznámky by nebyly dovoleny, případně důsledně znevažovány. No, to samé, co se děje v Polsku, co hlásá rádio Maryja s Otcem Rydzikem a Kačinským. Jakou má demokracie proti tomu obranu? Žádnou!

V Saúdské Arábii takto podobně ovládá společnost silně konzervativní sunnitský wahhábismus a teroristický saláfismus. Království Saúdské Arábie bylo vyhlášeno v roce 1932 za nezištné a obětavé pomoci Velké Británie. V roce 1938 byla objevena ložiska ropy a zahájena těžba. Stalo se tak vlastně docela nedávno, no ne? Saúdští chovatelé velbloudů znali detailně svou poušť, pokud chtěli někde vykopat studnu a vyhloubili třeba tři čtyři metry hlubokou díru, tož přes noc do rána se tam neobjevila voda, nýbrž ropa, která byla naprosto k nepotřebě, sice hořela, ale k přípravě jídla se nehodila, samý kouř, smrad a saze. Šéfové beduínských kmenů (šejkové) měli přesný přehled, kde je možné vykopat studnu a kde nikoliv, měli precizně zmapováno, kde se nalézá ropa a kde voda. A té ropy tam je neskutečné množství, ne jenom obyčejná jezera, nýbrž přímo moře ropy. Anglické a o málo později americké firmy se dohodly se šejky na těžbě asi takto: My zařídíme technicky vrty a těžbu a potrubí k přístavům a samozřejmě i prodej, o zisk se budeme dělit půl na půl. Dohoda uzavřena, šejkové se přejmenovali a stali se královskou rodinou a bohatli a bohatli a bohatli a pokračují v tom bohatnutí podnes. Vládnoucí vrstvy společnosti, tzv. naftokracie, se vyznačují přímo pohádkovým bohatstvím. Saúdská Arábie je ovšem strategickým spojencem Západu, tedy USA. Všechny státy, které ze Saúdské Arábie po léta nakupovaly ropu, vlastně nepřímo financují a chrání džihádistické fanatiky. No a bohatě financovaní saláfističtí kazatelé mohou zakládat své školy (univerzity) nejenom po celém muslimském světě, nýbrž automaticky i v nemuslimském světě, stačí, aby se tam usídlila třebas jenom malá komunita muslimů a už je tam vyslán kazatel. S financováním není problém.

Společnost sunnitských kmenů fungovala úplně stejně také i v Libyi, ale naprosto diametrálně odlišně od ideologie Saúdů. Holt nejsou sunnité jako sunnité! Muammar al Kaddáfí 1. září roku 1969 zrušil království. Král byl někde v lázních v cizině, takže změna režimu proběhla bez krve a násilí, jak ostatně většina socialistických revolucí. Nekonala se ani žádná občanská válka ani agrese cizích států. Kaddáfí vládl až do roku 2011 a byl tak jeden z nejdéle vládnoucích vůdců na světě. 42 let! První, co učinil, bylo znárodnění ropných rafinérií. Pokračoval zrušením americké vojenské základny na předměstí Tripolisu a britské vojenské základny v Tobruku. Vyhnal ze země asi 20 tisíc obyvatel italské národnosti. Mezi roky 1975 a 1979 patřila Libye dle HDP na hlavu k jedněm z nejbohatších států světa. Gramotnost stoupla z 10 na 89 %, přičemž poslední údaj Libyi řadil mezi třetinu nejvzdělanějších zemí světa (12. ze 44 pozic). Zdravotnictví bylo bezplatné a průměrný věk dožití byl nejvyšší na kontinentu, muži 75 let, ženy 80 let; tedy vyšší než v České republice. Za vlády Muammara Kaddáfího byl veřejný dluh Libye nulový. V osmdesátých letech byla zahájena stavba Velké umělé řeky, největšího zavlažovacího systému na světě podle Guinessovy knihy rekordů, kam byla zapsána v roce 2008. Dne 20. června 1978 převzal Kaddáfí při návštěvě ČSSR z rukou prezidenta Gustáva Husáka Řád Bílého lva I. třídy s řetězem. Libyjský diktátor celým jménem v anglickém přepisu: Muammar bin Mohammad bin Abdussalam bi Humayd bin Abu Manyar bin Humayd bin Nayil al Fuhsi Gaddafi, měl přezdívky „Vůdce“, „Největší proletář světa“, „Prorok z pouště“, „Býk arabského lidu“ nebo též „Vzteklý pes Blízkého východu“.

Kaddáfí prohlašoval, že státní uspořádání jeho země je alternativou k socialistickému i ke kapitalistickému modelu. Nejedná se o republiku ani o monarchii. Je to stát založený na přímé demokracii bez politických stran, řízený jeho lidem prostřednictvím místních rad. Jak takový stát funguje, popsal Kaddáfí v takzvané Zelené knize publikované ve třech dílech. Lze si ji stáhnout z internetu, já jsem tak učinil už před mnoha lety, doufám, že je tam i nadále k dispozici, je to vynikající čtení. Muammar k židovskému státu neměl příliš kladný vztah, neboť dle jeho slov „sionisté plánovali vytvořit Palestinu bez Palestinců.“ V roce 2011 byla Libye zbombardována do doby kamenné, už zbývalo pouze posypat tu zemi solí. No a Kaddáfí byl hovadským způsobem zlynčován. Agresorem bylo NATO v čele s USA a mimořádně důkladně se na ničení angažovala Francie. Od té doby je Libye tzv. zhroucený stát. Celý název Libye za Kaddáfího zněl takto: „Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja.“ Výraz džamáhíríja je odvozen od arabského slova džumhúríja, což znamená vláda lidu, v českém překladu je to přímá vláda lidových mas.

Irák za Saddáma Husajna a Sýrie za Bašára al-Asada byly země ideologicky podobné jako byla Libye, tedy socialistické džamáhíríje v takové umírněnější podobě. V obou vládla strana Baas, tedy Socialistická strana arabské obrody, která kombinuje arabský socialismus, nacionalismus a panarabismus. Byly to vzkvétající, bohaté a svobodomyslné demokracie, kde se obyvatelstvu žilo v mnoha případech lépe než u nás v Evropě. Dnes jsou to zhroucené státy. Libyjský Kaddáfí, irácký Saddám Husein a syrský Bašár Asad nalezli v sunnitském rozhádaném kmenovém společenství způsob, jak je všechny sjednotit. Přitom jim stačilo, aby prosadili, že ústava státu má přednost před názory kmenových imámů a bylo to vyřešeno a fungovalo to. Ve školách seděli vedle sebe v jedné třídě sunnité vedle šíitů a křesťanů a zarathurovců a Kurdů a Jezídů… Jakákoliv nesnášenlivost byla trestným činem. Všechny kmeny byly spojeny a „přinuceny“ k přátelské spolupráci. A dařilo se jim! Evropské země mohly závidět. Jistě, jsou to země oplývající naftou, bez ní by se jim tak nedařilo. Byly to kvetoucí země s optimistickou perspektivou budoucnosti. No a proto museli být jejich vůdcové odstraněni. První dva Američané sprostě zavraždili a Asad k nebytí měl už kousíček.

Skutečně nechápu a nerozumím, proč ti Američané spolu s přátelskými přicmrndovači totálně zničili tři solidní vyspělé země. Že by to bylo pouze z důvodu, že to byly socialistické země, jako byla třeba i Jugoslávie, aby si i jiné státy z nich nemohly vzít vzor? Nebo je přinutil vojensko-průmyslový komplex, aby mohl vládě nadále prodávat za peníze daňových poplatníků zbraně? Přece by mohli místo zbraní vyrábět i něco lidem prospěšného, no ne? Nebo jim šlo pouze o prestiž, tj. ukázat světu, kdo je vládcem zeměkoule? Nebo jsou to zvrhlí šílenci vyžívající se ve vraždění? Vizte ten nezapomenutelný televizní úsměv Clintonové po vraždě Kaddáfího.

Nakonec jsem ale přece jenom přišel na racionální důvod. Kdepak, žádná průmyslově válečná lobby, nýbrž války prosadila učitelská lobby, aby se jim ve školách lépe učil zeměpis. Takový americký učitel začne hodinu zeměpisu názorně dle Komenského: Tak děti, kde dnes válčí naše chrabrá a neporazitelná armáda? Ukážeme si na mapě. A kde válčila včera? A kde bude válčit zítra? Tak se výborně zapíše do dětských mozků zeměpis. Generace amerických padesátníků a starších zná perfektně polohu všech zemí v jižní Asii, tedy snadno najde na mapě Koreu, Vietnam, Kambodžu, Barmu, Indonésii… No a generace třicátníků zná perfektně umístění států na Blízkém Východě od Libye, Iráku, Sýrie, Afghánistánu… A za co budou lobbovat učitelé dnes? No aby se zaútočilo na státy ležící v Evropě, tam americké děti ještě nemají přehled, netuší, kde leží Polsko, Česko, Maďarsko, Rakousko, o tom nemá potuchu ani mluvčí amerického ministerstva zahraničí, viz Psaki či Haleyovou. Myslím, že to je naprosto logické vysvětlení, no ne?

Tu neznalost zeměpisu dokladuje i ta likvidace Iráku, přece by v Pentagonu měli snad vědět, že zničením sunnitského Iráku ovládnou zemi šíité, tedy bratři íránských bratrů, čímž posilní pozici už tak dost silného Íránu. To snad nechtěli, nebo jo? Nebo také původním záměrem bylo napadnout a zdemokratizovat Írán, ale asi i američtí presidenti mají problémy se zeměpisem a spletli si Irák s Íránem. To je myslím takové nejrozumnější vysvětlení. Přece pomáhat Íránu na výsluní asi neměli v úmyslu.

Nebo ještě jedno vysvětlení by mohlo být logické, a to, že nejenom v Pentagonu ale i ve vládě jsou samí cvoci patřící do psychiatrických léčeben. Prostě se zbláznili. Ono by to nebylo ani tak nějak moc divné, vždyť už i v OSN hlasují společně s USA mnohokrát pouze státy jako Tuvalu 12 373 obyvatel, Nauru 14 019 obyvatel, Palau 20 796 obyvatel, Marshallovy ostrovy 64 522 obyvatel. Vždyť to jsou státy velikosti českých a moravských maloměst! Z takové situace je fakt možné zcvokovatět.

A také občas čtu o tom, že záměrem USA bylo oslabit ekonomicky EU tím, že z oněch zhroucených zemí budou proudit uprchlíci do EU. To se mi ale jaksi nezdá, na oslabení ekonomiky EU stačí bohatě Ukrajina, velmi brzy další zhroucený stát.

Závěrem rozeberme problém migrantů a teroristů. President Zeman pronesl již slavnou větu: „Nevím, zda každý muslim je terorista, ale vím, že každý terorista je muslim.“ Byl jsem z té věty docela v šoku. Přece v Evropě byly prvními teroristy tzv. Rudé brigády (Meinhofová, Baader a spol.), které řádily hlavně na území Západního Německa a Itálie, kde např. unesli ministerského předsedu a drželi ho pár měsíců v bytě na pátém poschodí nějakého paneláku, než ho zavraždili, a to mu ještě předtím stačili amputovat malíček a poslat do italského parlamentu. Samozřejmě bylo všem naprosto jasné, že teroristické skupiny Rudých brigád řídil z Kremlu přímo Brežněv. Po sametových revolucích chrabré tajné služby tyto teroristy pochytaly a zavřely do vězení, kde v šest hodin ráno všichni teroristé spáchali sebevraždu oběšením se. Proč je ale nepochytali třeba o deset let dříve? Po třiceti letech byla CIA povinna odhalit informace o Rudých brigádách. Byla to tzv. operace Gladio, kterou řídila CIA. Brežněv s tím neměl nic společného. Co se asi dovíme za třicet let (?) o teroristických útocích od demolice Dvojčat 11. září po dnešní dobu, kdy CIA odtajní tajné informace? Asi že to všechno řídil Usáma společně s Putinem. Ale to přece dobře víme už dnes i bez odtajnění. A to Putin už bude v prezidentském důchodu.

K migraci jenom krátce. Cožpak si můžeme myslet, že když v EU bude barevné obyvatelstvo a islámské právo šarí’a, že to bude pro zbytek světa nějak zajímavé? Vůbec ne! Ale počet obyvatel-spotřebitelů bude možná i větší, budou kupovat výrobky nadnárodních kartelů a platit a platit. Zbytku světa bude naprosto lhostejné, že půl miliardy bílých bude zabarveno, no a co? Stejně by k tomu během pár století došlo tak jako tak přirozenou cestou. A že bude do našeho evropského právního řádu implantováno i právo šarí’a, to nikoho nebude popouzet, neboť naši slovutní právníci jako exministři Pospíšil a Sokol, plus Rychetský a Wágnerová skloubí naše zákonodárství se zákony šarí’i a ani to nezaregistrujeme, vždyť ten chaos v právech je stejně pro normálního smrtelníka nesrozumitelný, takže přidání zákonů šarí’e k našemu zákonodárství si nikdo ani nevšimne. A ta okrajová záležitost saúdsko-arabského wahábismu a saláfismu (ISIL) podporovaná a financovaná Američany je skutečně pro světové společenství okrajovou záležitostí v režii USA.

Copak nějaký imám v Malajsii či Indonésii má zájem o EU? Nebo nějaký imám paštunského kmene má zájem o nějakou EU? Vláda Pákistánu je bezmocná vůči severním horským kmenům, jsou to vlastně stovky miniaturních samostatných suverénních státečků. Když například chce vybudovat nějakou železnici či jenom silnici, musí jednat a přesvědčit stovky těchto kmenů o výhodnosti a stačí jeden kmen, který se postaví proti stavbě a konec. Poslat tam vojsko a ten kmen vyhubit? Nelze! V Afghánistánu je to stejné, ani Sovětům se nepodařilo něco s tím udělat, žádný plynovod a ropovod se ani nezačal budovat. Holt jim schází politici formátu Kaddáfího a Saddáma.

A že i z těchto zemí do Evropy přicházejí imigranti? No není divu, těch pár jedinců, kteří neodolají americkým hollywoodským filmům, které přímo vybízejí – běž do EU, dostaneš zadarmo auto, byt, pracovat nemusíš, ženy jsou tam volných mravů… No proč by nešel? V těch zemích nikdy neproběhla nějaká průmyslová revoluce, ti lidé vůbec netuší, co je to osmi či desetihodinový pracovní den, protože nikdo, ani jejich otcové a dědové, to nezažili.

Každý stát bez výjimky má ve svých dějinách i hanebné stránky. Nejvíce hanebností ovšem napáchala Anglie, tedy Království Velké Británie, která ovšem docela dovedně tyto nejhanebnější stránky historie dokáže zakrývat třeba už jenom vznešeností královského rodu. Amerika je pouhý důsledný učenlivý následník v páchání „dobra“.

No a jak si mám vysvětlit ten po celé Evropě rozšířený silný odpor proti muslimským imigrantům? Je naprosto jednoznačné a nezpochybnitelné, že tato migrace je řízena a perfektně organizována. To nejsou žádní uprchlíci před bezprávím! Máme vůbec nějakou šanci, malilinkou, se ubránit? S tím naprostým odmítáním muslimských nájezdníků naprosto souhlasím a jejich vřelé vítání kancléřkou Merkelovou kategoricky odmítám. Je to skutečný útok na zničení Evropy. Jaká je asi příčina a v čím zájmu je ten vpád vyvolán? Kdo na tom vydělá množství peněz? Kdo to ví, odpoví? Domnívám se ale, že neodpoví, i kdyby to velice dobře věděl!