
Naši šéfku zaujala kromě legální zlodějny i jiná věc, předávám jí slovo: "V pobočce České spořitelny na Jánské v Brně jsem brala pořadní lístek s časem 14:46 a odcházela v 16:07. Banka si mého času neváží, přitom můj čas jsou její peníze. Ze zbylých 24.747 Kč ještě sebrali dvě stovky za výkon nazvaný "zrušení účtu". A to se mi slečna věnovala jen 35 minut, z toho 15 minut byla pro radu u kolegy. Slečna zjišťovala, proč byly poplatky tak vysoké. Ostatní čas jsem strávila čekáním v pořadí. Pak jsem vyšla před banku, naštvaná a rozladěná. Na rohu Masarykovy a Panské stál houslista, na zemi před sebou futrál, bylo pět nebo šest stupnů nad nulou. Hrál dost slušně a mě napadlo, že jeho hraní má nesrovnatelnou hodnotu, co se týká vkladu energie a schopností. Jak dlouho trvá naučit se hrát na housle, to vím jako profesionální učitelka hudby. A hrál fakt dobře. Slečna v bance studovala možná s menším úsilím než on, ale přesto je její práce ceněna neskonale více. Pak jsem si vzpomněla, že ministerstvo kultury chce zrušit Stavovské divadlo, propustí kolem 160 lidí z orchestru, samozřejmě v rámci šetření."
A nyní slovo filosofa. V posledních časech kapitalismu se cení pouze manažerská činnost, ale nikoliv poctivá lidská práce, která tyto kapitálové cizopasníky živí. Proto čteme stále znovu Marxův Kapitál. Jen jsem nemyslel, že po Sametu spadneme zpět do 19. století.
Převzato z Umlaufovin