Masaryk by je ze Staromáku hnal

Samozřejmě ne s býkovcem v ruce, ale pěkně od plic by jim to řekl: „Vzýváte mě zde jako modlu, demokracie a svobody máte v ústech tolik, že se jimi div neudusíte, ale skutek utek. Jsou to jen slova. A víte proč si to dovoluji tvrdit? Protože jste všichni, jak na té tribuně stojíte, prachobyčejní dogmatici. Pro vás je např. Západ svatý a Východ ničemný. S tím, jako byste se už narodili, a kdyby mezi vás přišel někdo s opačným názorem – či s argumenty pro ten opačný názor – shodíte ho z té své tribuny se zlomenými žebry dolů na dlažbu. Žádná řeč s takovým ničemou, že ano? Ale já přece vždycky tvrdil, že o každé věci je třeba diskutovat.

Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě. Vždyť jen diskuzí o problémech lze dojít k dobrým závěrům. A nikdy k nim nedospějete, když názor, který se vám nelíbí, bez okolků z debaty vyloučíte. Prohlašoval jsem: Vy, jeden každý, musíte snést mínění druhého! A jak vy snášíte mínění např. svého prezidenta? Za to, že občas řekne cosi, co se vám nelíbí, byste ho nejraději ukamenovali. Nu a když už je ukamenovávání jaksi nemoderní, s velikánským gustem byste ho za odlišný názor chtěli aspoň zbavit úřadu. Proč si k němu namísto toho nesednete a o sporném problému si s ním nepopovídáte? Možná by to tak beznadějné nebylo. Něco byste ze svého třeba slevili vy, možná by něco slevil i prezident – a výsledek by mohl být pro obě strany přijatelný.

Ale něčeho takového vy nejste schopni. Vy jste pro monolog – nikoliv pro dialog. Vy se chcete rvát, prosadit to své, a všechno to své a nejen pouze něco svého, o němž si myslíte, že je jedině možné a správné. A diskutovat o tom s nikým nechcete. Vy po žádné diskuzi netoužíte – ale pak si mě neberte do úst jako svého maskota. A neberte si do úst ani demokracii a svobodu, protože k oběma máte daleko. Tak daleko, že je mi národa, který se chystáte vést – nezlobte se na mě – skutečně líto.

Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty, říkal jsem před necelými sto lety, a věřte, že ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že po té stovce let na tom budemě – soudě podle vašeho počínání – ještě hůř, než když jsem zemi prezidentoval já.“