Michail Děljagin: „Nobelovku“ za ekonomii udělili za důkaz, že dvakrát dvě jsou čtyři

V minulých dnech byli vyhlášení nositelé Nobelovy ceny za ekonomii. Tato nová cena nebyla zřízena Nobelem, ale před 50 lety Švédskou národní bankou, nicméně, je považována za „nobelovku“ pro ekonomy.

Nobelovu cenu obdrželi Francouzka Esther Duflo, její americký manžel Abhijt Banerjee (etnický Ind) a další americký ekonom Michael Kremer. Dostali ji za velmi zajímavé téma. Přitom pokusy o vysvětlení, za co vlastně nobelovku dostali, v čem spočívá jejich vědecký úspěch, tento úkol zavádí do slepé uličky…

Poté, co Nobelovu cenu za mír obdržel pan Obama – za to, že vyhrál volby a projevoval se jako republikán, se – obecně vzato – tato cena stala za hranicemi společenských věd terčem posměchu. Stala se symbolem byrokratického marasmu, pokud ne politické korupce. Zdůrazňuji přitom, že se to týká jen toho, co je za hranicemi přírodních věd. Nikdo jistě není svatý, ani nobelovský výbor, ale v přírodních vědách dávají cenu velmi často za skutečně fantastický výsledek.

Před třemi lety dostala Nobelovu cenu mezinárodní skupina vědců za naprosto úžasný objev. Jak se ukazuje, představujeme si, kam půjdeme, nebo někomu vysvětlujeme, jak někam jít, tak se nám v mozku na úrovni nejmenších struktur, trochu větší než molekula, vytváří mapa území, které si představujeme… ale když si ji přestanete představovat, rozpadá se, protože se nervová spojení stanoví jinak. Je to prakticky mystika, protože je mnoho středověkých mystických rituálů, nebo prostě fantasy, postaveno na tom, že pokud si představíme mapu, tak se tato mapa materializuje. Znamená to, že to částečně má nějaký vztah k realitě… Takže Nobelova cena za přírodní vědy – je věc seriózní.

Formulace výboru, který vysvětluje rozhodnutí o udělení ceny, je naprosto úžasná. Cituji: „Laureáti tohoto roku předvedli nový přístup k hledání spolehlivých odpovědí, nejlepších způsobů boje proti světové chudobě“. To je jistě dobře, protože chudoba je jedním z nejostřejších problémů. A to, mimochodem, vysvětluje, proč byli vybráni nikoli ekonomové ruští, ale ekonomové z USA. No, krom toho, že odměňují svoje, ruští oficiální ekonomové se chudobou nezabývají, stejně jako ruská vláda. Protože, pokud by se někdo ve vládě zabýval bojem s chudobou, tak by naši lidé žili, domnívám se, o něco lépe.

Ale pokračování oficiálního oznámení švédské akademie věd je naprosto úžasné. Nový přístup, za který lidé dostali cenu, předpokládá, že otázky světové chudoby rozdělí na menší a řiditelnější otázky. A to je kvintesence celého stavu současných společenských věd na Západě. A naše vědce, kteří se orientují na Západ namísto reálných problémů Ruska, místo reálných problémů světa… My máme obrovský problém světové chudoby, která má politický a ekonomický charakter, a proto souvisí s tím, jak globální korporace Západu rabují celý svět. K nim se, pravda, potichu přidávají i ty čínské. Ale když tento makroproblém rozdělíme na menší, řiditelnější, odcházíme od problému uspořádání světa, odcházíme od politiky, odcházíme dokonce i od ekonomiky a přecházíme k psychologii.

Noví nobelisté se přidržují experimentálního přístupu v ekonomice, jak o nich píší, takže místo statistických výkazů a burzovních zpráv, které dávají obraz vcelku, oni studují jednotlivé lidi, jejich život a jednání. Takže se otázky politiky, otázky moci, otázky ekonomiky, organizace, struktury trhů zaměňují otázkami jednotlivých lidí. A jednotlivým lidem lze vždycky pomoci. Zvětšit detail a vyprávět o tom, jaký je to významný úspěch… Díky pracím těchto nobelovských laureátů 5 milionů indických školáků skutečně dostalo další vzdělání.

Jejich závěry? Oni například dokázali, že nestačí do škol zavézt učebnice. Proto, aby se děti lépe učily, je nutné zvýšit kvalitu výuky, rozvíjet individuální přístup k žákům…

Takže tito lidé dostali nobelovku za konstatování, že dvakrát dvě jsou čtyři.

Další výsledek. Laureáti Nobelovy ceny dokázali, že pro vyřešení problému chronického hladovění v chudých zemích lépe funguje zabezpečení těhotných žen a dětí vitamíny, než dodávkami obilí. Zdálo by se to samozřejmé, protože pokud tam na neovládané území zavezete obilí, tak je chudým okamžitě seberou, prodají ho na černém trhu, nebo ho snědí sami a chudí stejně pomřou hladem. Ale vitamíny v podstatě nikdo nepotřebuje, protože nikdo nechápe, co to je. Ale ti lidé provedli ohromné výzkumy, které na pečlivém sledování velkých skupin lidí ukázaly, že ano, skutečně, dvakrát dvě jsou čtyři.

Vědci došli k neuvěřitelnému závěru, který, podle mého, každý z nás zná podle sebe. A sice, že trvalý stres, vyvolaný chudobou, oslabuje schopnost přijímat racionální rozhodnutí, mj. i finanční. A dokonce, že i když rozdáte chudým peníze zadarmo, tak v důsledku stresu, nedostatku vzdělání, nejspíš nedokáží změnit svůj život. Panebože, to je to, co socialisté dokazovali už od poloviny 18. století, daleko před Marxem! To je ono pozorování, které přimělo Marxe k pochopení nezbytnosti změny společenského řádu. Protože, pokud rozdáte lidem peníze, tak lidé zdeptaní chudobou, s nimi nic kloudného udělat nedokáží… Ale laureáti to dokázali pěkně, úhledně zabalit a vyhráli tvrdý politický boj o Nobelovu cenu.

Jejich zásluha spočívá v tom, že přitom objevili několik sociálních technologií, které umožní tyto chudé lidi nasměrovat k rozumné činnosti. To jistě naprostá zásluha. Ale na příkladu této nobelovky velmi zřetelně vidíme, že dnešní západní věda – za prvé odměňuje dosažení předem naprogramovaného výsledku a předem naprogramovaný výsledek s velkým nadšením označuje za cosi nové, za jakýsi objev. V čem je smysl těchto prací? Lidé chápou, že to funguje a provádějí práce, které nepochybně povedou ke kladnému výsledku. A potom říkají, jací jsou chytří. Je to velmi výhodné z hlediska prosazení se v jakémkoli byrokratickém prostředí. A současná západní věda – ale i ta naše – to je absolutně byrokratické prostředí.

A za druhé – odměňuje se odmítání studia reálných problémů, odmítání světového řádu, protože se rozpadá jakékoli studium globálních trhů, a otázka moci vede k výsledkům, které jsou pro umírající vládnoucí partu, globální západní nepřijatelné, a odměňuje se odmítnutí posouzení skutečných problémů velkých ve prospěch problémů malých. Kdysi si Felix Klein (něm.matematik přelomu 19.a 20.stol. – pozn.překl.) zavtipkoval: „Když vědci přestanou vidět za stromy les, řeší problém cestou studia jednotlivých listů“. Pokud by se dožil dneška, dodal by, že za to dostávají Nobelovu cenu.

A přitom je třeba říci, že – samozřejmě – výběr těchto lidí působí dojmem čehosi politicky úhledného a politicky oprávněného. Madam Duflo je teprve druhou ženou, která obdržela Nobelovu cenu za ekonomii. První byla v roce 2009. Ta dokázala, že lidé, působí-li společně, jsou schopni efektivně využít svých sil. A to byl vědecký objev! Jakoby nebylo Sovětského svazu,nebyl obrovského množství družstev, národních podniků, atd. To jsou mi ale významné objevy, které diskreditují samu myšlenku Nobelovy ceny. Madam Duflo je pouhých 47 let, takže je nejmladším laureátem Nobelovy ceny za ekonomii za celou dobu jejího trvání. A nakonec to hlavní – její manžel je Američan, navíc původem z Indie. Takže z jedné strany lze demonstrovat úplnou internacionálu, na druhé straně je to všecko Amerika. V té či oné formě. A to znovu ukazuje, nakolik politicky angažovaná cena to je.

Navíc, dle názoru jiného významného ruského ekonoma, Michaila Chazina, nebylo tématem ani jednoho z dosavadních 84 laureátů Nobelovy ceny za ekonomii téma „Krize“. (Nejspíš proto, že je to pro vyznavače „economics“ téma zakázané – pozn.překl.).<

Zdroj: Radio Komsomolskaja pravda

Překlad: st.hroch 191023

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
racek
racek
27. 10. 2019 21:32

No, v oboru humanitních věd už mě nic nepřekvapuje. Etiopský předseda vlády, co právě nechal zastřelit 70 lidí, byla taky správná volba. Další volba byla Thubrgová … ta způsobí ovšem mrtvých mnohem víc, když jí vezmeme vážně. To už budou stamiliony a rozvrácená planeta. No, ale Honkong pořád vzrušuje, už 3 měsíce čekáme na první obětť a furt nic … snad konečně první tři ranění že. To v Barceloně naflákali zlým separatistům zcela zaslouženě. Holt chtějí demonstrovat, když jsme jim to zakázali, že. Španělsko by zasloužilo nobelovku, ne?
A že je to už v oboru exatkních věd …

Gatta
Gatta
28. 10. 2019 19:29

Z clánku: “ … ani u jednoho z 81 laureátů nebyla tématem krize …“

Osobně bych na tuto neNobelovku navrhl pana Taintera za knihu „Kolapsy složitých společností“. Viz i hodnocení v komentářích.
https://www.databazeknih.cz/knihy/kolapsy-slozitych-spolecnosti-155139?c=all

pozn. – právě ji čtu už podruhé.