Říjen 19, 2012
Kajmanské ostrovy, Guernsey a mnoho dalších zemí. To jsou daňové ráje pro firmy využívající „daňovou optimalizaci“. Podle některých názorů jsou pak další země nuceny snižovat daňové zatížení. Má to ale háček. Ročně jsou ve světě zakládány desítky tisíc takových firem a státním rozpočtům unikají miliardy, které potřebují pro zajištění servisu občanům. Nejinak je na tom i Česká republika.
Mezi daňové ráje patří mimo jiné Libérie, Panama, Hongkong, Lichtenštejnsko, Madeira či Monako. Podle Wikipedie se jedná o země, ve kterých jsou mimořádně daňově zvýhodněny zahraniční firmy. Zisky zahraničního podniku (offshore společnosti) jsou daněny zanedbatelně, dividendy, stejně jako firmy s vedením mimo danou zemi, vůbec, firmy získávají i další daňové výhody, například osvobození od cla při dovozu hmotného či nehmotného investičního majetku, většinou nezbytného pro podnikatelský provoz (automobily či kancelářská technika a zařízení). Údaje o majitelích společností nejsou veřejně přístupné. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha využívají daňových rájů firmy (někdy i fyzické osoby), aby se vyhnuly placení daní ve svých domovských zemích: „Převádí svá jakoby sídla do daňových rájů, i když tam samozřejmě žádnou činnost nevykonávají.“
Cílem daňových rájů má být přilákání zahraničního kapitálu či vytvoření významného finančního a hospodářského centra. Dochází k paradoxům: počet obyvatel je v některých rájích nižší než počet firem. Zalíbení v daňových rájích našly i mnohé české společnosti. Na kolik to přijde státní kasu? „Určitě je to v řádech desítek miliard korun,“ říká poslanec Jiří Dolejš (KSČM). Neodvažuje se tvrdit, zda se jedná především o firmy s fiktivními sídly: „Méně seriózní firmy to dělají výhradně z důvodu daňové optimalizace, sídla tedy fiktivní mají. Seriózní velké firmy takto nepostupují, ty si nepotřebují vytvářet fiktivní struktury, protože je mají.“ Podle vedoucí oddělení komunikace Generálního finančního ředitelství Jany Kaslové je zatím částečně známo jen to, že na účtech fyzických osob (nikoli firem), vedených v takzvaných daňových rájích, je uloženo asi 100 miliard korun.
Podle České kapitálové informační agentury daňových rájů využívá asi 11 750 firem registrovaných v ČR, což je 3,28 % z celkového počtu českých společností. Trend meziročně roste o 15 až 20 %. „Nejlákavějšími destinacemi za účelem daňového plánování jsou z hlediska klasických daňových rájů Seychely, Britské Panenské ostrovy, Panama a Belize, přičemž s Britskými Panenskými ostrovy je sjednána Dohoda o výměně informací v daňových záležitostech a s Panamou bude smlouva o zamezení dvojího zdanění,“ říká Kaslová. Čeští poplatníci využívají ale i země, které uplatňují určité preferenční daňové režimy a jsou tedy kvazidaňovými ráji – především Nizozemsko, Kypr a Lucembursko, ale i Spojené státy americké.
Česká srážková daň pro dividendy z rájů
Na problematiku daňových rájů reaguje vládní daňový balíček, projednávaný zákonodárci. Od 1. ledna 2013 má být z 15 na 35 % zvýšena srážková daň na definované odchozí platby do daňových rájů. Zákonodárci mají na stole i další návrhy. „Předložili jsme majetková přiznání. Lidé, kteří by neprokázali, že majetek oficiálně nabyli a zdanili, by ho museli zdanit dodatečně. Například ti, kteří přeprali peníze přes daňové ráje a potom si tu koupili nemovitost, by dostali sankční daň,“ říká poslanec Michal Babák (VV). Podle návrhu VV by museli lidé i firmy přiznávat nabytí nemovitostí za více než 20 milionů korun v roce, u dalšího majetku by to bylo 5 milionů. Majetek, jehož nabytí by nebylo prokázáno, by mohl propadnout, následoval by trestní postih.
S návrhem nesouhlasí ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09): „Majetková přiznání by v otázce daňových rájů nepomohla. Nechci to podceňovat, ale nemyslím si, že úniky do daňových rájů jsou dominantním problémem výběru daní v České republice, tím je bohužel výběr DPH, v tom se snažíme dělat maximum.“
Mezi kvazidaňové ráje patří i některé členské státy EU. V Nizozemsku, kde je silná ochrana právnických osob, má sídlo více než 4500 českých firem, na Kypru, který má nejnižší 10% firemní daň v EU, více než 1700. Kypr v současné době předsedá Radě EU a žádá finanční injekci. Europoslanec Richard Falbr (ČSSD) považuje toto chování za amorální: „Kypr ostatní členské státy okrádá.“ Švihlíková jde ještě dál: „Milému Kypru bych řekla, že pomoc získá jen v případě, že nebude daňovým rájem, ale normální ekonomikou.“ Dolejš by byl opatrnější. Kypr by upozorňoval na to, že pracuje s daňovým dumpingem, neposkytnout mu pomoc by ale považoval za riziko: „Kyperské banky jsou úzce propojeny s Řeckem a pro zemi by to byla obrovská ekonomická rána.“
Zájem je i o Lucembursko, kde sídlí více než 1190 českých firem, lákadlem je hlavně zaručení anonymity. Babák vidí problém právě v anonymních akciích, spolu s kolegy proto předložil změnu obchodního zákoníku: „Předložili jsme návrh, který anonymní akcie ruší, veškeré akcie by byly zapsány v centrálním registru. Nemohlo by se pak stát, že by firma, která usiluje o zakázky, měla například netransparentní strukturu vedoucí do daňových rájů.“ Kalousek říká, že ČR uzavřela už devět smluv o výměně informací mezi daňovou správou ČR a zeměmi, které bývají označovány za daňové ráje: „To je důležité, protože teprve když informaci získáte, můžete s ní nějak pracovat.“ Podle mluvčího ministra financí Ondřeje Jakoba bude na základě dohod s takzvanými daňovými ráji možné získat informace potřebné ke správnému stanovení, výběru a vymáhání daní, popřípadě využití v rámci přípravné fáze vyšetřování či stíhání daňových trestných činů. V současné době podle něj probíhají jednání s dalšími státy.
Zamezit přístup k veřejným zakázkám
Dolejš uvádí, že existují určité techniky, jak daňové ráje eliminovat, nejsou však dokonalé: „Je to záležitost regulačních pravidel mezi sídly společností a dceřinými společnostmi.“ Jakob vidí cestu i v pozitivní motivaci podnikatelů, tedy ve zlepšování podnikatelského prostředí ČR, třeba snižováním vyvolaných nákladů přes zavedení jednoho inkasního místa. Podle Švihlíkové by bylo možné i částečné řešení na národní úrovni, změnit by se musel zákon o veřejných zakázkách: „V ČR se hovořilo třeba o tom, že firmy, které mají fiktivní sídla registrovaná v daňových rájích, by se nesměly zúčastňovat veřejných zakázek.“ Některé firmy by to podle ní odradilo od toho neplatit daně v tuzemsku. „Šli bychom ještě dál – společnosti, které žádají o zakázky, musejí mít transparentní strukturu, nesmějí být na anonymních akciích,“ říká Babák.
Ilona Švihlíková by uvítala jednání o eliminaci daňových rájů v rámci EU, obává se ale, že některé kvazidaňové ráje by to vetovaly. Podle Jakoba Česko společně s ostatními členskými státy OECD a EU usiluje o teritoriální rozšíření mezinárodní daňové spolupráce. Globálně se o daňových rájích hovoří dlouho – v rámci EU, OSN i na setkáních G8. Na daňové úniky upozorňují hlavně Francie a Německo. „Nejradikálnější návrhy přišly v roce 2008 s hospodářskou krizí, uvažovalo se i o zákazu daňových rájů. Možností by bylo také zakázat firmám přesidlovat se tam,“ říká Švihlíková. Pro větší kontrolu daňových rájů jsou i zastánci hnutí ekonomického nerůstu, který má být postaven na spravedlivějším přerozdělování. Podle Dolejše je ale důsledné řešení složité: „Musely by se obnovovat hranice, což asi nechceme, volný mezinárodní či světový obchod je jedna z věcí, kterou můžeme těžko zvrátit. Pokud bychom ji zvrátit chtěli, ztráty by byly možná větší, než je boj s daňovými ráji.“
ČMKOS to vidí v širších souvislostech
Také ČMKOS vystupuje proti existenci daňových rájů. V nedávno zveřejněné Vizi ČMKOS pro Českou republiku jde ovšem dále než jen k odmítání daňových rájů. Uvědomuje si, že problém veřejných financí nelze řešit jen jednotlivými opatřeními zaměřenými proti daňovým „optimalizacím“. Proto požaduje komplexní řešení problémů daní – „nastolit elementární daňovou spravedlnost pro všechny daňové poplatníky, prostě nastolit v daňové soustavě pořádek“. S tím pak souvisí i požadavky na tvrdý boj proti korupci, který musí předcházet všechna další opatření v hospodářské a sociální oblasti.
Makroekonom ČMKOS Jaroslav Ungerman zdůrazňuje, že sice můžeme potlačovat přesuny sídel firem do daňových rájů, ale daleko efektivnější bude, jestliže dokážeme omezit vznik jejich nezdaněných zisků a dalších podvodných praktik, které jim vytvářejí zisky v tuzemsku a ty následně převádějí právě do daňových rájů. Je třeba zabránit, aby skulinami v českém daňovém systému – a že těch skulin je velmi mnoho, daleko více než v jiných zemích – získávaly neopodstatněné zisky a ty si pak odvedly do daňového ráje. Proto ČMKOS požaduje jako zcela zásadní zavést kontrolní pokladny, plošně a co nejdříve, zavést majetková přiznání, zdanit dědictví jako v jiných zemích EU, zakázat anonymní akcie a udělat elementární pořádek ve výdajích veřejných rozpočtů.
Zdroj: eSondy
