Třetí Modlitba Rovnováhy
Bože, jsem jako provazochodec,
našlapuji po špičkách, krůček za krůčkem,
pohupuji se nad propastí svých emocí.
Pode mnou prázdno,
nade mnou prázdno,
slyším své srdce bít,
neúprosně jako mechanické hodiny.
Nedýchám, abych nerozkolísala svou nehybnost.
Hledám mír a rovnováhu
mezi mnou a sama sebou.
Když je ticho a noc se proměňuje v den,
stébla trávy se sklánějí pod kapkami rosy
a jelení šíje se vypínají k nebi.
Oko jitřenky pomrkává na obzoru
a tvoje dlaně mne hladí po čele.
Náhle všechna tíseň opadá
jak hladina moře po odlivu.
Bílá magnolie se rozvinula v květu
a moje duše se vznáší ve vzduchu
jako chmýří ptáčete
jež poprvé vzlétlo z hnízda.
Bože, modlím se k tobě poctivě a vroucně,
dopřej mi balancovat na špičkách
a zdánlivě bez jakéhokoli úsilí
točit se kolem své osy,
zářicí jako kometa.
Smát se a zpívat,
zapomenout na hluboké proudy řeky,
plynoucí mými útrobami.
Smát se a zpívat.
Překřičet bolest a žal,
povznést se nad svoje potřeby a touhy.
Potlačit v sobě hlasy démonů a temno.
Smát se a zpívat,
nehasit požár svého přesvědčení a lásky.
Jen ať hoří, ať svítí na cestu nám
i lidem budoucím.
Bože, dej mi sílu a odhodlání
vrhnout se do svých vlastních plamenů.
Plápolat a volat:
“Tudy vede cesta!”
Dokud moje spálená a okoralá ústa
nevydechnou naposledy
. . .
Amen.
Copyright © 2005 Dominika Dery
