Nám milí příbuzní a přátelé!
Oslavme svátek slunečního boha Mithry, dávného prostředníka mezi bohem a člověkem, mezi Zemí a Nebem. Narodil se z panny v jeskyni 25. prosince. Měl dvanácte druhů, svých učedníků, s nimiž světem šířil slávu Slunce. Najmě pak dva svátky, tj. zimní slunovrat a jarní rovnodennost. Jeho symbolem byl beránek.
Den 25. prosince slavily starověké civilizace na březích Středozemního moře jako datum narození boha Mithry. Lidé jej uctívali coby dobrého pastýře, božské světlo a symbol lásky. Nejstarší podobizna Mithry pochází z doby před více než čtyřmi tisíci lety a archeologové ji nalezli začátkem 20. století v Chattušaši, metropoli maloasijské říše Chetitů. Mithra se zrodil ze skály a jako dospělý zabil býka, jehož prolitá krev se stala pramenem života. Vyznavači tohoto boha se nechávali pokřtít ponořením do vody, obětovali mu víno a chleba. Mithra po své smrti vstoupil do nebe.
Kult tohoto boha velmi zdárně prosperoval ještě v roce 250 našeho letopočtu prakticky v celé Římské říši. Důkazem jsou Mithrovy svatyně u Heidelbergu, Trevíru, ba i v Británii. I „inteligence“ zarytého katolíka musí po krátkém podumání připustit, že všechny tyto atributy bez uzardění převzali křesťané, respektive instituce, jež jimi byla zbudována, tj. církevní organizace.
Mithraismus takovou organizaci nevymyslel, stal se ochranným kultem toliko vojáků. Těch bylo sice hodně, ale životní zdroje poskytovali jiní: rolníci a otroci. Těchto si mithraismus nevšiml, i proto byl poražen křesťanstvím.
Tak na zdravíčko a na sluníčko!
Mějte se!
Přejí Hoffovi a Boby, malý to knírač pepřatý.
