Karel Hoff

Vzpomínáš, jak jsme říkávali, že smrti dožijeme. Z toho vyplývá, že se zase uvidíme. To není pesimismus, to je život!

My syfilisti my to máme jistý nezhynem bídou ale syfilídou Nad námi rudý mráček pěkně vlaje Buď tak nebo tak uřežou nám pták

O moji lícní kost si zlomila ručku první sněhová vločka Mráz leze do sklepa aby se ohřál Zima se rozhlíží kam a jak rozmístit nábytek

A tož / Co vlastně pořád píšeš / vole starý / Konstatuje kámoš

Zaručeně objektivně Si z nás Dělají prdel Až se za pupky Popadají rohlíčci loupáčci masnými rty se chválící Aniž by tušili (Kde by taky KDYŽ MÁME teď PRAVDU MY!)

Co bude místo státu?

Dlaj – šuga – šuga ťaj – šuga – tlop – tlop šuga – šuga – šuch

Kdysi se mnou cloumali démoni Po čase jsem si myslel že s nimi budu cloumat sám TO TEPRVE se mnou cloumali démoni

Moderní Čína je hádankou…

Nenasytný císařův je hlad po vládě světa. Před ním jako dým se tratí tisíců dech lidí. Marně ořou naše ženy — bodlák v polích zkvétá — marně ořou, jenom trní …