Mnichovská dohoda, Křišťálová noc, Protektorát Čechy a Morava, boj o Moskvu a maršál Koněv  

V jednom dokumentu o Mnichovu 1938 se mj. říká: „Bismarck řekl, že Čechy jsou klíčem k ovládnutí Evropy. Ale Praha je daleko od Londýna a Bismarkcova slova neznamenala nic pro britské ministry zahraničí, kteří měli pocit, že války v tak odlehlých koutech světa se britského impéria netýkají.Československo bylo pro ně jen vzdálenou zemí, na níž Britové nikdy neměli žádný zájem… Pro některé Brity zůstávají Čechy jen dějištěm legendy o králi Václavovi“. 

Takovou kritiku Západu by každý očekával od nějakého rusofila. dokument je však zajímavý nejen tím, že je britský, ale především tím, že jeho tvůrcem je Jan Němec – bratranec Václava Havla a první manžel Marty Kubišové. Jan Němec v roce 1974 emigroval a dokument s názvem „Mír podle Mnichova“ natočil při svém pobytu v Británii pro britskou TV Channel 4 v roce 1988, k 50. výročí podpisu Mnichovské dohody.

Dokumentem se nese tesklivě znějící zvuk Smetanovy Vltavy v podání kytary E. Claptona a celý dokument je ironizující kritikou Británie a tehdejších spojenců Československa, jak je vidno už z popisu obsazení  a rolí. Kdysi bylo možné dokument vidět na YouTube, ale zakrátko poté, co jsem jej použila pro samostatný článek, z YouTube zmizel a k dohledání už je pouze zde.

Socha maršála Koněva

Od vzniku dokumentu uplynulo cca 30 let. Nakolik jsou české země klíčem k ovládnutí Evropy, nebudu soudit, každopádně se ale role Prahy opět jeví klíčová v tom smyslu, jako by se Češi z tehdejší zrady Západu vůbec nepoučili. Dnes už víme, že Mnichovská dohoda vůbec nebyla o zachování míru, ale naopak byla o otevření válečné cesty k Hitlerovu tažení na Rusko. Jak to dopadlo, dnes už také víme – podpisem Mnichovské dohody Spojenci Československo obětovali a z Česka se 15. března 1939 stal protektorát,který skončil až 9. května 1945. Aby ovšem Česko coby protektorát netrvalo věčně, k tomu naprosto zásadní podmínkou bylo, aby někdo Hitlera zastavil!

A k tomu došlo, když německá vojska od Moskvy dělilo pouhých šest kilometrů. Když 6. prosince 1941 v 6 hodin ráno Rusko přešlo do protiútoku, výsledkem byla historicky první porážka Hitlera. Nevím jakou náhodou se stalo, že Slovenská televize právě včera odvysílala film „Boj o Moskvu“. Film znám, stejně jako ještě lepší dokument ze série Velká vlastenecká válka, který odvysílala i Česká televize, ale v jeho zcela závěrečné části (čas od 1:26:50 zde) mě tentokrát zaujal tento text: „V bitvě o Moskvu se vyznamenali vojáci armád generála Žukova, generálplukovníka Koněva“ …a výčet pokračuje, nyní však je důležité to, že hned na druhém místě je armáda generálplukovníka Koněva.

Nevím, nakolik se zpráva o na ruské půdě nečekané porážce Hitlera dostala k Čechům v protektorátu a nakolik k lidem v Osvětimi, svět ale jásal nadšením. A jásal ještě více, když Rusko Hitlera hnalo až do Berlína – kdo o nadšení světa pochybuje, ten ať se podívá na dobový americký dokument z roku 1943.

V něm mj. zaznívají tyto citace:

  • “Historie nezná větší ukázku statečnosti, než jakou předvedl lid sovětského Ruska.” (Henry L. Stimson, ministr války)
  • “My i všichni naši spojenci si uvědomujeme, že máme navěky dluh armádě a lidu Sovětského svazu”(Frank Knocks, tajemník vojenského námořnictva)
  • “Udatnost a agresivní bojový duch ruských vojáků vyžadují obdiv americké armády” (George C. Marshall, náčelník štábu armády USA)
  • “Připojuji se… k obdivu historické obrany Sovětského svazu” (Ernest J. King, vrchní velitel flotily Spojených států)
  • “Rozsah a velkolepost ruského výkonu z něj činí největší vojenský úspěch v historii” (generál Douglas MacArthur, velitel oblasti jihozápadního Tichomoří)

Mnichov, Hitler, Koněv

Porovnejte britský kritický dokument českého disidenta o Mnichovské dohodě a americký dokument o oslavě ruského národa na straně jedné a českou současnost s odstraňováním sochy maršála Koněva na straně druhé. Přijde mi, že historie se opakuje a český národ opět hledá spojence tam, kde už jednou zažil zradu. Naštěstí se to netýká celého českého národa, pokud ale těm, kteří se odstraněním sochy maršála Koněva rozhodli znesvětit roli Ruska v boji proti nacismu, nestačí dokument britský i dobový americký, pak v tom americkém by se měli podívat především na čas od 6:35, kde je jasně a polopaticky vysvětleno, proč tolik jde o to věčné tažení proti Rusku. A jen dodám, že případná další válka s Ruskem nebude probíhat v zájmu těch, kteří přisluhují Západu, ale v zájmu toho jednoho procenta mocných, které i bez toho dnes vlastní už téměř polovinu světových zdrojů.

Fašismus zahrnuje genocidu Slovanů a Židů

Podpis Mnichovské dohody byl posvěcením fašismu. Co je ale důležité, hned za deset dnů od podpisu nastala tzv. Křišťálová noc, kterou byla zahájena genocida Židů. Ve skutečnosti šlo o záminku k tažení na Rusko – vždyť přece každý Rus je židobolševik…. A jestli se v těchto dnech objevil i text Ľuboše Blahy, v němž zaznělo:

¨Fašismus páchal genocidu na Slovanech a Židech. Ano, v tomto pořadí. Slovanů fašisté povraždili přes 30 milionů, Židů okolo 6 milionů. Nějak se na to zapomíná, takže to ještě jednou připomeňme – fašismus je v první řadě protislovanská rasistická ideologie. A v rusofobii má dnes zuřivého následovníka…,“

tak bychom se měli zamyslet i nad každým, kdo vyvolává opětovnou nenávist vůči Židům, ale to už je téma na jiný a samostatný článek. Pro tento platí, že to, co si zřejmě až dodatečně uvědomil přítel Václava Havla při pobytu v Británii, a dále to, co došlo Američanům v roce 1943, by si měli uvědomit i ti, kteří dnes chtějí odstranit sochu maršála Koněva pro zájmy Západu. A u příležitosti dalšího výročí Mnichovské zrady by si to tedy měli uvědomit především všichni rusofobové. Protože kdo se z minulosti nepoučí, ten si ji musí znova prožít.

Slova z úvodu, citovaná z dokumentu Jana Němce: „Praha je daleko od Londýna a Bismarkcova slova neznamenala nic pro britské ministry zahraničí, kteří měli pocit, že války v tak odlehlých koutech světa se britského impéria netýkají,“ totiž neztratila nic ze své aktuálnosti. Obzvláště pak v souvislosti s tím, že pražská kavárna nikdy neslevila ze svých plánů o Kaplického knihovně, ač přesnější je, že Británie opět jednou chce Česko použít proti Rusku, aniž by jí na Česku  záleželo byť jen o píď více, než v roce 1938.

Přejít do diskuze k článku 2 komentáře