Ačkoliv se v dnešní době zdá, že být bohatým kapitalistou je jistě příjemné, tak to ještě nezaručuje, žít si ve štěstí a v klidu. Naopak je to existence v ještě větším stressu, než život kohokoliv jiného, kdo je jen o trochu chudší a nedej-přírodo, snad i trochu mladší. Vlastně, je to pořád jen ten starý problém Moliérova Harpagona, který má sice bohatství dost, ale pořád prožívá jen strach, aby právě o to jmění nepřišel. A telefony zvoní a krevní tlak stoupá, obličej je čím dál červenější, dokonce i ruka se šestým šálkem kávy se už taky třese – a ten den konec nemá.
Boháč si totiž musí své movité a nemovité majetky neustále hlídat a nějak si je jistit a stále musí někomu platit za to hlídání a pojišťování. Musí pořád myslet, jak to zařídit, aby uchránil, co už on sám hlídat nezvládá. Musí mít své movité a finanční bohatství v trezorech a v bankách, ačkoliv ani tam si nikdy není jist, kdy mu zas některý z jeho trezorů někdo vykrade, nebo který bankovní účet mu banka pod jakousi podnikatelskou či soudní záminkou zablokuje. Navíc se stejně jako ti lidé nejchudší, i on musí bát o ztrátu svého zdraví vinou zhoubných nemocí, smrtelných nehod či katastrof, protože v životě platí, že čím víc kdo má, tím větší strach prožívá z toho, co by bylo, kdyby všechno ztratil.
Takže jediná jeho radost, kterou mu to bohatství občas dá, je jen to, že si může myslet, (ale skutečně jen sám ve své hlavě myslet), že mu to jeho bohatství snad i někdo závidí podobně, tak jako on vždy záviděl a dodnes závidí jiným, když zjistí, že někteří jiní jsou ještě bohatší, než je on. A co je navíc přímo ku vzteku, on ani tu závist druhých chudších jistou nemá a tak musí usilovat, jak by získal nad těmi druhými i nějakou tu vládu a manažérskou moc. Moc, kterou by je mohl komandovat, šikanovat, pronásledovat a občas je tak i společensky ponížit.
Jenže pak nastane problém, protože zas pro změnu zjistí, že ke všem těm starostem s majetkem a strachem aby o něj nepřišel, navíc ztrácí spoustu času tím, že výkon moci nad druhými je sice pro něj příjemný, ale už mu nedovoluje tak jako dřív – ani chvilku oddechu. Zkrátka, občas si moci jen tak trošíčku zalenošit, aby přitom nebyl strach, že jej nejen o majetek ale už i o tu jeho moc někdo jiný, stejný jako on, zítra možná připraví a nebo se o to aspoň pokusí – čemuž on musí pochopitelně a s předstihem zabránit. A tak si zase ani na vteřinu od starostí neodpočine.
Nu a aby toho nebylo málo, když už tu volnou chvilku nakonec nějakou má, tak vlastně pro samé starosti po celé měsíce a roky ani neví, jak vlastně žije jeho rodina a zda ho vůbec ještě má ta manželka ráda a jestli děti na něm nemilují víc to, co nahromadil, než jeho samotného, protože jim po celý jejich život nikdy nedal to, co pro ně u táty bylo to nejcennější – svůj čas. Čas na pohlazení, když byly malé, čas na popovídání a pohádku před spaním, když byly větší a čas na štěstí, že všichni doma mohou být alespoň jeden večer v týdnu v klidu pospolu.
Ono je to jistě příjemné, například se vozit autem a nemuset chodit pěšky. Problém však nastane, když zjistíme, že tím autem už jen jezdit musíme. Musíme například proto, že vlastní nohy našeho štěstí nám sloužit přestaly a nosit nás už nechtějí. Zkrátka žijeme život, kde sice nic není zadarmo a na první pohled to jistě vypadá, že všechno se klidně dá za peníze nakoupit, ale – obrazně řečeno – štěstím boháče není jen ten sex, co za peníze prodá nevěstka. Štěstí je i láska druhých vůči nám a pocit právě téhle jistoty.
Je to také pocit z práce, která se podařila a po nás tu snad jednou i nějakou tu tvůrčí stopu zanechá. Je to pohled na rostlinku, která na zahradě naší péčí pěkně vyrostla. Je to upřímné slovo a stisk ruky někoho, koho máme vedle sebe rádi a komu i na nás záleží. Toho, kdo nemá strach jen o svůj majetek a občas nás ráno s úsměvem a vlídným slovem přijde probudit.
Tohle všechno jsem nedávno u narozeninové sklenky vyprávěl člověku, kterého jsem po mnoha letech znovu potkal a přesto až dosud jsem jej měl za svého přítele. Brzy potom, co jsme se pak rozešli, jsem ale pochopil, že už se s ním asi nikdy znovu nesetkám, protože mne přestal za přítele mít. Nu, co se dá dělat. Nevěděl jsem totiž, že za ty roky značně zbohatl a že bylo ode mne velmi netaktní, neprojevit mu závist nad jeho bohatstvím a tím i jeho štěstím v životě. Závist, která by ho potěšila.
No nic, tak až bude mít zase to své další výročí, tak mu alespoň napíšu mail a tu závist mu tam nějak projevím. Aby mu na světě nebylo tak smutno.
– – –
Jo, a kde tu zlatou mušku najdete? Zkuste například Facebook.
Za chvilku zamyšlení snad ta krátká básnička stojí.
44 komentáře
Sio, krajane, vy mi připomínáte jeden starý vtip o tom, jak jakéhosi Rusa školili před cestou na Západ. Nařídili mu, aby na dotaz, kolik stojí Volha (auto), odpověděl, že 500 rublů. Když se pak toho Rusa opravdu ptali na cenu Volhy, odpověděl, jak mu radili, a k tomu dodal, že jim na auto kašle (lze použít jiné české sloveso), přidá 50 rublů a koupí si flanelovou košili.
Sio, uznejte, že ten vtip bez peněz nemá smysl.
Proč se ptáte, chcete vědět, kolik vydělávám? Myslíte také někdy na něco jiného, než na peníze? Začínáte být s těmi řečmi o výplatách poněkud unavující. Začněte u sebe, mám poněkud jiné priority, než drahé auto. Nepotřebuji ho ke štěstí.
Sio, jako příslušník střední třídy byste si mohl dovolit koupit co tři roky nový automobil také střední třídy za jeden až jeden a půl milionu Kč. Zvládnete to finančně?
Tolik příspěvků mimo mísu!
To se mi asi jen zdá.
Je špatnou vizitkou školství,
když lidé berou čtení pouze jako poznávání písmenek,
která znají.
A píší, aby ukázali kolik,
písmenek znají.
Bohužel při čtení článku se pouze malé procento diskutujících
dopídilo k myšlence autora.
Tedy wocogo.
je zajímavý sledovat, jak od středověku se rozevírají nůžky mezi čím dále více vyvoleným panstvem a prostým lidem ( i v příjmové oblasti a dostupnosti základních potřeb ), které jsou dnes dnes rozervány úplně astronomicky – genealogii se trochu věnuju od slavného Klausovic počinu ( potvrzený zákonem ) o čistotě české ( árijské) rasy ( trochu nutnost a po té i jistá hrdost na své předky, kteří nebyli žádná ořezávátka a když přišlo na věc, tak i vojenské řemeslo zvládli znamenitě ) a protože jeden z mých příbuzných je v úzkém kruhu vatikánské kurie, měl jsem možnost nahlédnout do archívů ( matrik ), které jsou poměrně dost nepřístupné i pro odbornou veřejnost a tady mi poskytl náležitý systematický výklad a péči v plné palbě, bez kterých bych byl úplně v dupě. ..)
Darwin a jeho dílo – nechci nějak zbytečně zabřednout to nějaké polemiky na toto téma, ale považuji ho za dobře zmáknutý zájmový projekt, který ( nějakým zázrakem ) vydržel až do dnešních dnů, to jenom na okraj – nemyslím si, že příroda je nějak krutá, dokonce krutější než člověk ( to ani omylem ), mám za to, že je v přežití jedince i druhu daleko, o několik řádů přátelštější než její nepovedený omyl, který co nevidět pojde vlastní rukou. ..)
Re fajt – zajímavý odkaz i zajímavý celý web.
Ještě krátce k včerejšímu problému.
Pokud budeme věřit v Darwina, tak celý ten „pozitivní evoluční mechanismus evoluce“ je jen falešný mýtus. Žádná „moudrá příroda“ – jde jen o miliardy miliard pokusů o přežití. A přežívají ty místně a časově nejživatoschopnější jedinci a formy života.
Celá lidská civilizace je snahou popřít či obejít tento princip drsného přirozeného výběru … a ona nás (lidi) ta evoluce stejně vždy dožene.
Snad by byla šance, pokud by se podařilo najít nějakou „rozumnou“, tedy únosnou hranici tohoto přirozeného zákona všeho živého , ale na to situace zatím moc nevypadá.
Přirozený výběr postavený na zákonech peněz je opravdu slepá ulička, lépe řečeno cesta do pekel.
jistě, určitě ho má…duchovní rozměr…v zabíjení… našel jsem docela zajímavé stránky, jak asi bude vypadat statistika této problematiky v dnešním století, bude v něm česko vůbec hrát nějakou roli? . ..)
http://www.genebaze.cz/dv/voj/Vojenska_sluzba.txt
Už ve starém Římu platilo, že:
Kdo má hodně, zakrátko ještě víc mu bude dáno,
kdo má málo, zakrátko i to mu bude sebráno.
Nemáš-li nic, pak ať tě, lumpe, pochovají,
neboť právo na život mají jen ti, co něco mají!
Vypadá, že tahle říkanka má trvalou platnost – zejména v „demokracii“.
Dostala jsem se k monitoru přibližně před půl hodinou a mohla si přečíst článek i s téměř všemi 35 komentáři. Aram, tvůj komentář se mi moc líbí, je takový nejen pochvalný, ale zároven doplňující a vysvětlující, alespoň podle mého chápání. Článek a tvůj komentář k sobě patří, tvoří moudře napsaný celek. Dovoluji si pozdravit autora i tebe.
Re fajt – taková ta „Spravedlivě a ohleduplně aplikovaná Bohulibá idea podepřená pořádným klackem“?
Problém je že Bohulibá idea nikde žádná a klacek pevně drží neviditelná ruka trhu.
Ať si o náboženství myslíme cokoliv, lidská společnost nějaký duchovní rozměr musí mít – něco co dává lidské existenci a lidské společnosti nějaký vyšší smysl – jinak zhyne na ten primitivní zvířecí „boj o přežití“. Tak to aspoň vždy fungovalo. Když to fungovalo.
a vám ten feudální systém v různých kabátech vylepšený o lichvářské kasíno přijde naprosto přijatelný a v pořádku ? Myslím si, že taková spolupráce na úrovni respektování základních potřeb, které by v podstatě všem umožnily důstojnou, nenásilnou existenci a patřičný duchovní rozvoj by nemusel být špatný směr…ale jo, tohle je utopie, prostě člověk je zkažený, na takový život bez agresívní konfrontace nemá a ani nejde opravit, prostě máte recht, více než na chamtivost o život už nemá. ..)
Skvěle, takže – Jak by takový „pozitivní evoluční mechanismus“ v nejen finanční, ale i obecně lidské civilizaci, měl nebo mohl vypadat ?
Nějak si na žádný nemohu zrovna vzpomenout, krom válečných hrůz plynoucích z nezvládnutého vývoje společnosti.
uměle vytvořená finanční potřebnost, která je tlačena k chamtivosti je určitě i boj o přežití, ale bez pozitivního evolučního efektu, je to pouze slepá, lidmi vytvořená větev, která úpadek jenom graduje. ..)
Re fajt – rozumím, asi by to chtělo formulovat jinak.
Ta peněžní platforma je odtržená od přírodních zákonů, ale to finanční chování lidí je klasický „boj o přežití“.
Federální odvolací soud v New Yorku vynesl rozsudek svědčící o nezákonnosti odposlouchávání telefonických rozhovorů americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA), oznámila ve čtvrtek agentura Associated Press.
Jak se zdůrazňuje v usnesení soudu, vyžaduje shromažďování záznamů telefonických rozhovorů tajnými službami povolení od kongresu USA, které dáno nebylo. Přitom soudci neprojednávali otázku o tom, jestli odpovídá jednání tajné služby ústavě Spojených států.
Žalobu na NSA podala koalice lidsko-právních organizací, která pokládá shromažďování informací osobního rázu za porušení ústavních záruk svobody slova.
Informace o hromadném shromažďování telefonických údajů americkou NSA se objevila v roce 2013 díky zveřejnění řady materiálů bývalým pracovníkem CIA Edwardem Snowdenem. Snowden, který získal dočasný azyl v Rusku, předal médiím velké množství tajných materiálů o činnosti NSA, které se staly příčinou mezinárodních skandálů.
Více: http://cz.sputniknews.com/svet/20150507/369804.html#ixzz3dtT9Ratk
ne, milý Gatto, to se mýlíte, peníze nejsou žádnou verzi (platformou ) darwinovského evolučního boje o život, ba naopak, jde o čistou degeneraci ( samozřejmě taky masívně smrtící) přírodního procesu, a jak ukázala paleoantropologie má to neblahý dopad na jeden živočišný druh ( samozřejmě i na ostatní, kteří byli člověkem úplně zbytečně a marně vyhubeni ), který tak nezadržitelně mílovými kroky míří zpět na větev…a dobře mu tak. ..)
Re fajt … takže nic … třeba jindy.
Ony ty peníze jsou vlastně jen takovou platformou na které se v lidské společnosti projevuje ten Darwinovský boj o život.
A já bych doplnil ještě oblíbenou průpovídkou Otty Wichterle: „Peněz nemusí být moc, ale musí být furt.“
ne, chráním pověst webovek, děda by na to byl hrdej – v každém případě vám mohu říci jeho další pořekadlo, se kterým končil skoro každý , vážný i nevážný rozhovor a které je , myslím, společensky přijatelné a univerzální pro všechny časy, a to, že lidé jsou svině a nikdy lepší nebudou – doufám, že vás to uspokojí. ..)
Chápu chráníte pověst dědečka. Tak dobrá, nemusíte říkat z které strany rodiny byl.
a že vy mermomocí chcete, abych tady byl za sprosťáka . ..)
Ste to nějak zeslušněl až do nevýstižné nesrozumitelnosti.
Nemůžete raději Vašeho dědečka odcitovat ?
Citovat myšlenky jiných, to přece není žádné sprosťáctví 🙂
chudého nemá nikdo rád, i kdyby to byl samotný Ježíš – to mi s láskou říkávala babička, která ke konci života z kostela skoro nevylezla a děda ji za to neustále peskoval – ten mi taky za mlada podaroval zlatý dukát ( který měl z karbanu s německým oficírem, kterého pro upomínku čestného dluhu bodl do břicha vidlema) s upřimnou radou, že to mám pro dobu, kdy zjistím , že rozum a inteligence maj u lidí své limity a prosté přesvědčení ( se vším, co k tomu patří) je dobré pouze pro zblblé fanatiky ( von to řekl jadrněji, ale ať tady nejsem za sprosťáka). ..)
Problém mají i děti s bohatstvím.
Jednou jsem hovořil se synem známého.
Seděl uprostřed místnosti plné hraček a tvářil se smutně.
Když jsem se jej optal co jej trápí.
Odpověděl, že má problém s tím, že už si nemá co přát za hračku.
Protože již je všechny má doma.
Inu i bohatí mají své problémy, které ti co bohatství nepoznali nemají.
Já jsem se hodně dozvěděl o známých, kterým jsem položil otázku se zapojením fantazie.
Co byste dělali, když byste denně mohli vybrat z konta neomezenou částku a neomezenou částku také mohli z konta odeslat?
Mohu jen potvrdit a dodat,že lidí vybavení vnějšími znaky nadprůměrného standartu,kteří si hlavně na stará kolena uvědomili čím za to zaplatili v mém okolí stále přibývá. Protože jsem znal
osobně většinu z těch,kteří se po 89. prodrali do vysokých exekutivních pozic,nepřijal jsem žádnou nabídku a dnes jsem tomu opravdu rád. Kdykoliv někoho z nich potkám, třeba na pohřbu někoho, koho znali oni i já, vidím v jejich fysiognomii zkušenosti,kterým jsem se já svou „hloupostí“vyhnul.
Jeden druhému z nich nevěří ani právě platné datum a kecy o 18.jamce na tom báječném golfovém hřišti mezi Vltavou a Berounkou mi jsou k smíchu.S některými zvlášť dravými individui,kteří by za
peníze získané na účet společnosti udělali cokoliv,jsem se programově rozešel přesto,že v dobách
kdy neměli skoro nic jsme byli přátelé. Ta velká změna se neodehrála hlavně v materiální oblasti,
k té doslo až pod vlivem příležitostí,které nabízel ďáblův mluvčí V.Klaus se svou družinou. Pro
lidi se slušnou morálkou se věci změnily většinou k horšímu,když normalizace pokračovala a nabrala ještě daleko bezohlednější formu,než tomu bylo v prvních létech po srpnu 1968.
Jinak – opravdu mě nezajímá, zda lidé v mém okolí mají více nebo méně, než já nebo moje rodina.
Prakticky každý člověk by měl rád více prostředků, třeba jen proto, aby nebyl jednou vynucen žebrat. Rozumný člověk ví, že se může dostat do situací, kdy mu stát nepomůže a bude muset prosit děti, rodinu nebo lidi obecně, jako tento nešťastník.
http://blisty.cz/art/77871.html
Patrně nemá ani přátele, ani rodinu a jistě ani úspory. Pokud někdo tvrdí, že by se nechtěl takové situaci vyhnout, tak nejspíš lže.
A kdo chce tvrdit, že by nechtěl proti podobnému pádu zajistit své děti nebo vnuky, své rodiče? Pokud to někdo tvrdí, mám odůvodněné pochybnosti o jeho zdravém rozumu.
@aram: Máte v textu otázky, tak na ně odpovím.
Pokud jste pochopil napsané mluvím o vlastní zkušenosti s těmi, kteří se zřejmě za bohaté považují nebo by byli rádi ostatními považováni. Na ty, o kterých se zmiňujete oni nedohlédnou a s nimi se nesrovnávají.
[S] A to je chyba, nemyslíte?
Pan PPK to vzal v článku podstatně šířeji než já jsem se pokusila doplnit a přece se Vám to zdá málo propracované? Já nevím, ale lépe to popsat nemohl. Obávám se, že to Vy jste tak zcela nepochopil.
[S] Pochopil jsem, že míří na špatnou skupinu.
Jaký lid závidějící (píšete jinde)? Netvrdím, že ti, kteří mají hodně málo nezávidí, ale já mohu potvrdit, že ti, kteří mají relativně dost nejsou závisti prosti, ba právě naopak. Dokonce to na mne i občas dělá dojem, že v jasných chvilkách dokážou závidět i to, že druzí se dokázali oprostit od té honičky, které oni podlehli a radovat se z maličkostí, které oni pro samé obavy nevidí.
[S] A já zase netvrdil, že bohatí nezávidí.
Máte pocit, že Babiše volili především ti nejchudší (a nejhloupější)?
[S] Ne především, ale zhusta. Nejchudší není totéž, co nejhloupější, pokud nevolili Babiše.
Ale houby volili jej ti, o kterých se tady bavíme, ti kteří před tím volili např. Bártu. Jen proboha ne ČSSD, když mají v názvu sociální. Nemáte ani pravdu v tom, že to, o čem PPK napsal platí pro tu hloupější a nevzdělanější část nižší střední třídy. Divil byste kolik a s jakým vzděláním jich podlehlo.
[S] Moudrost se vzděláním nepřichází automaticky. Vzdělání nerovná se moudrost.
Celé je to o tom co napsal Gatta „Člověk má mít jen tolik kolik potřebuje, vše ostatní je jen na chlubení“. A já dodám i pro zlost. Celé je to o tom, jak si to člověk sám v sobě přerovná.
[S] A také my, co toho moc nemáme se můžeme falešně utěšovat, že mít víc, tak máme jen problémy.
jo to je přesný.. taky jich pár znám, v komunikaci mezi náma dochází vždycky k trapnejm situacím, kdy já v podstatě kašlu na to co ten člověk má, kde byl co dokázal a přitom pro něj to jsou jediné hodnoty. Jinak prachy znamenaj svobodu, dělat (nebo nedělat) to co chci, na nikoho se nevázat, nezávislost atd.
oprava..napřímo vstoupil pan Babiš do politiky, aby…
být podnikatelem v nelukrativním oboru a mít pod sebou hodně zaměstnanců je jedna velká starost. Ani se nedivím panu Babišovi, že napřímo vstoupil do podnikání, aby si zajistil pravidelné dotace z veřejných prostředků. A to už patří mezi ty větší, kteří mají na chod firmy podřízené. Nehledě na to, jak se dovedou na firmy přisát různí paraziti- jako reklamní agentury či jiní nabízeči různých produktů a služeb.
Vycházím ze znalosti podnikatelského prostředí a tvrdím , že vést dobře firmu, shánět prostředky na opravy nemovitostí,a obnovu technologií, řádně a včas platit zaměstnancům na okolní poměry slušnou mzdu, to je fakticky řehole. Luxusní dovolená, dražší typ vozu a lepší bydlení tu honičku nevynahradí( přibude pár závistivých, kteří ale nedohlédnou na pracovní vytížení a starosti).
Výhodnější je být zlodějem, ať už v legální formě jako majitel ubytovny pro nepřizpůsobivé- nově pro imigranty, kteří dostanou zaplaceno od státu, či zakládáním firem v daňových rájích, kteří dostávají v česku veřejné zakázky.( tzv. česká zlodějna). Nelegální forma je pak zlodějna, kdy firmu tunelují, neplatí a počítají i s kriminálem. V tom objemu finančních prostředků se jim to vyplatí.
Skutečná extratřída jsou pak ti, mají větší polovinu svých příjmů z renty, a zaměstnání či podnikání jako koníčka. Ale ti se už mezi námi smrtelníky ani nepohybují, takže je ani nemáme na očích
sio
Pokud jste pochopil napsané mluvím o vlastní zkušenosti s těmi, kteří se zřejmě za bohaté považují nebo by byli rádi ostatními považováni. Na ty, o kterých se zmiňujete oni nedohlédnou a s nimi se nesrovnávají. Pan PPK to vzal v článku podstatně šířeji než já jsem se pokusila doplnit a přece se Vám to zdá málo propracované? Já nevím, ale lépe to popsat nemohl. Obávám se, že to Vy jste tak zcela nepochopil.
Jaký lid závidějící (píšete jinde)? Netvrdím, že ti, kteří mají hodně málo nezávidí, ale já mohu potvrdit, že ti, kteří mají relativně dost nejsou závisti prosti, ba právě naopak. Dokonce to na mne i občas dělá dojem, že v jasných chvilkách dokážou závidět i to, že druzí se dokázali oprostit od té honičky, které oni podlehli a radovat se z maličkostí, které oni pro samé obavy nevidí.
Máte pocit, že Babiše volili především ti nejchudší (a nejhloupější)? Ale houby volili jej ti, o kterých se tady bavíme, ti kteří před tím volili např. Bártu. Jen proboha ne ČSSD, když mají v názvu sociální. Nemáte ani pravdu v tom, že to, o čem PPK napsal platí pro tu hloupější a nevzdělanější část nižší střední třídy. Divil byste kolik a s jakým vzděláním jich podlehlo.
Celé je to o tom co napsal Gatta „Člověk má mít jen tolik kolik potřebuje, vše ostatní je jen na chlubení“. A já dodám i pro zlost. Celé je to o tom, jak si to člověk sám v sobě přerovná.
Ono teoreticky by měl mít člověk v životě tolik prostředků, aby mohl naplno rozvinout své fyzické a psychické schopnosti a to ku prospěchu nejen sebe, ale celé společnosti.
Něco jako říkala maminka Forresta Gumpa: „Člověk má mít jen tolik kolik potřebuje, vše ostatní je jen na chlubení“.
A skutečně potřebuje maximálně tolik, aby mohl naplno rozvinout ty své fyzické a psychické schopnosti.
„Chudoba cti netratí – ale taky ji nepřidá“ 🙂
A „čím více chechtáků člověk má, tím více je také právoplatným občanem“. Ona i ta antická, i ta revolučně francouzská demokracie nebyla určená pro bezdomovce.
obecně je lépe mít starosti jak naložit s majetkem a fin. prostředky ( čím více, tím lépe), než se starat jak k ním přijít – a protože v dnešní době taky platí, že čím více chechtáků člověk má, tím více je demokrat ( s obdivným nádechem k starému římskému pravidlu, které praví, že nejdříve se má člověk starat o svůj majeteček a pak teprve o svojí čest) a naopak nouze je vnímána i prostým lidem jako velmi nebezpečná nemoc, tak takové lidové modro, že chudoba na ctí netratí vzalo v dnešních časech rychle za své a je použitelné snad jenom v pohádkách pro hodně malé děti. ..)
Pěkně napsáno. Takže jen pár poznámek.
„Majetek zatěžuje“ – a není to jen fráze, protože: „Ke všemu co chcete, dostanete i něco co nechcete“. A přitom nemůžete mít nikdy jedno bez druhého.
Na druhou stranu, ta chudoba také zatěžuje – i bezdomovec má spoustu starostí, ne s pojistkou na dům, ale třeba jestli najde volný teplý kanál na dnešní noc. A ta jeho „svoboda“ je jen svobodou „někde svobodně chcípnout“. Majetek přeci jaksi zajišťuje.
No, ono to „dělání peněz “ je ale také pořádný „adrenalin a prostředek budování vlastního ega“ – a dá se s ní vydržet do pozdního stáří. Je to totiž činnost dostupná i pro ty, kteří na jiné – sportovní, či sexuální aktivity nemají už žádné dispozice.
No, popravdě jsem to tu trochu provokativně upřesnil právě proto, že lid závidící má pocit, že boháč je někdo, kdo vydělá těch 60000 měsíčně. Jaksi přitom zapomíná na ty, co mají milión a více měsíčně a dokonce volí s láskou Babiše, zatímco nenávidí svého lékaře, protože má třeba lepší auto. Je to taková směs blbosti a nenávisti hlupáků. Doufám, že takových je v našem národě menšina, ale pořád je jich dost.
Na druhé straně, pravda, to, na co PPK ukazuje je typické pro tu hloupější a nevzdělanější část střední nebo spíše nižší střední třídy. Jsou to obvykle lidé kteří se domohli určitého majetku díky tomu, že měli dost drzosti a kliku v dobách, kdy se k penězům dalo přijít lehce, někteří politici, co zaprodali i svou babičku a samozřejmě drobní (nemyslím kapsáře) zloději a podvodníci.
Myšlenka správná, ale dalo se to víc promyslet a vyjádřit precizněji. PPK to určitě umí, ale nejspíše se mu nechtělo to propracovat.
@aram a Dolmen – děkuji vám za ocenění článku i za postřehy, svědčící o správném pochopení jeho smyslu. Kajícně přiznávám, že formulaci „.. být bohatým kapitalistou“ jsem tam nastražil. Ano, byla to ode mne taková malá autorská pastička, nicméně lichvář Harpagon tam nebyl zmíněn zbůhdarma a byl i upozorněním na nutnost zvýšené úrovně vnímání při schopnosti rozlišit, kdo vlastně je tím textem míněn jako nejčastější „prototyp“ posametového cz rychlo-zbohatlíka. Pochopitelně, faktický majitel deseti paneláků se stovkami bytů, z nichž si jen vybírá nájem, to jistě bude jiná klasa než jeho šafářský realitní správce, který okrádá jak ty „vlastníky“ bytů, tak i pana majitele těchhle baráků. Podobné je, takto nesrovnávat privátního lékaře v okresním městečku, vděčného režimu za malého Peugeota a netto výdělek nad 60 tisíc měsíčně plus občasný nějaký ten „lékařský kongres“ na lyžích v rakouských Alpách, v relaci k akciovému majiteli bývalé státní lékovýrobní Pharmy či zdravotní pojišťovny. Zkrátka, je to podobné i stejné, jako když pisálek v bulvárním deníku také není žádný Axel Springer, ale být jím, to by strašně rád taky chtěl. Zkrátka, článek byl o těch našich středních a spíše pocitových kapitalistech a jejich problémech. Byl o těch malých, kteří někdy i konzumují koks jenom proto, aby se jednoho dne stali velkými. Také i o těch, kteří by za Systém pro(v)dali i vlastní dceru, kdyby jim to něco vyneslo. A uznávám, byl i skrýší pro přísloví o kamenu hozeném do hejna husí. Nicméně, a na tom trvám, ten text byl o životě tak, jak ho dobře a zblízka znám, přičež jeho jádro je zcela pravdivé.
Paní/pane aram, je vidět sledujete tep společnosti…., je to tak. Sám jsem spoustu takových poznal a člověk se musí sám sebe ptát – jsou to vůbec ještě lidé? Dokonce když tito zjistí, že nepatříte k shromažďovatelům materiálních a zážitkových požitků, tak na vás dokáží být i zlí.
@Aram: To nemluvíte o boháčích, možná tak o nižší střední vrstvě. Copak lepší auto, bazén, zahrada, dům – to je bohatství? Skutečný boháč má domů několik, jeden třeba v Katalánii nebo na Floridě a rozhodně se tím nechlubí. Skutečný boháč nepotřebuje zdravotní ani sociální pojištění od státu, protože bude bohatý i v důchodu (vlastně do něj ani neodejde), a pojištění má zaplaceno za své tak, že dostane péči na nejlepších klinikách, popřípadě si je tam zaplatí. Ti ostatní jsou jen chudáci, byť by měli velký dům a pěknou káru. Pokud si toho navíc nejsou vědomi, tak navíc hlupáci.
Hezky sepsáno pane PPK
Žádná teorie sio, je to ze života. Ono je bohatsví a bohatství. Předpokládám, že o tom 1 procentu článek není a někteří spoluobčané jsou skutečně tak zaměření na to, co si nashromáždili, že se nedokáží bavit už téměř o ničem jiném a jestliže nejste na stejné vlně považují vás za závistivce. Přičemž opravdu je samontné neustále zajímá pouze to, co máte, co mají oni, kde byli a jestli to bylo all inclusiv a proč vy nechcete to nebo ono. No neříkejte, že o to nestojíte, to není možné. Podle jejich omezeného myšlení to nechcete proto, že nemůžete nikoliv proto, že o to nestojíte. To totiž nedokážou pochopit a celá odmněna toho jejich lopocení nakonec spočívá v tom, že si vsugerují, že jim přece musíte závidět, protože oni sami závidí těm, kdo mají ještě víc. Jsou spíše k politování, ale vy jim to nesmíte dát znát. Mít víc je totiž smyslem jejich života. Znám takové co chodí po městě a porovnávají svůj dům s ostatními.
Víte vy, co je to za trauma, když má někdo lepší zahradu, bazén, auto?
A čím víc mají, tím víc se bojí. Je to tak, opravdu. Objeví se kamery, alarmy atd.
Nakonec zjistíte, že si s nimi nemáte o čem povídat, protože to, co zajímá je nezajímá vás a je tak únavné někomu vyvracet jeho přesvědčení, že nakonec omezíte kontakt na minimum. A jestliže to máte navíc v širší rodině, tak je to dost průšvih.
„Chlapi, buďte rádi, že nic nemáte. Víte, co to só za starosti s takovéma prachama?“ Bohumil Stejskal, Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
🙂
🙂 Čistá teorie. V něčem i pravdivá. Ale řekl bych, že toho o bohatství víte asi tolik, co farář o souloži. Tedy pokud nemá kuchařku. Pak ví víc.