Mýtus o globálním oteplování… Kde je východisko?

Pokud jde o zastánce „zelené energetiky“, zdá se mi, že nevěří studeným zimám, a dokonce, podle mého, ještě úplně neuvěřili této zimě. Následující zajímavé vyprávění se bude týkat naprosto neobyčejných věcí a já se vůbec nechci dotknout energetiky jako takové.

Nepříliš dávno se na internetu objevil zajímavý článek o tom, čím se liší způsob života ruské ženy od způsobu života ženy na Západě. Pochopitelně se liší v mnohém, nicméně jednou ze základních odlišností je, že my v Rusku jsme zvyklí se sprchovat denně, a někteří i dvakrát, přičemž je to horká sprcha s horkou vodou, což znamená dost významnou spotřebu energie. Na druhé straně jsme zvyklí na horké radiátory, a otevřít si na noc ventilační okénko při venkovních minus 25 stupních považujeme za normální. To znamená, že významně ohříváme okolní prostředí – ale o to tady teď nejde. V Rusku jsme si zvykli na to, že máme tepelné energie mnoho a velmi levné. Přičemž je levná ve všech směrech – jak cenou, tak náklady na její výrobu, a je to součástí našeho způsobu života.

Teď se hovoří o tom, že je třeba myslet na ochranu životního prostředí a že je třeba šetřit, a potichounku nám začínají dávat za vzor obyvatele Západu, kteří mají vysoké platby za teplo, a proto byty prakticky nevytápějí. Velmi málo používají teplou vodu k mytí nádobí i sebe sama, teplou vodou šetří, a to velmi silně. A tady bych právě chtěl položit velmi zajímavou otázku, co je to vlastně teplá a studená zima…

Jestliže máte venku teplotu +5, +10 °C a bydlíte ve správně postaveném domě, můžete skutečně doma být bez topení a můžete se při této teplotě mýt chladnou vodou. Pokud je ale venku -15 nebo -20 °C, je to fyzicky nemožné. A tudy prochází hranice mezi energetickou zelenou a normální. Podstatou zelené energetiky není stavění větrníků nebo slunečních baterií – dnes už, chválabohu nikdo nenavrhuje široké pěstování řepky (a já si ještě pamatuji doby, kdy bylo nutné dokazovat, že je to ekonomicky velmi nevýhodné), ačkoli už v 19. století kdosi z velkých řekl, že pokud potřebujete získat reálnou energii slunce a země, tak je nejvýhodnější osít pole pšenicí, všechny ostatní varianty jsou méně výhodné. (V ČR to o té řepce ještě „nevíme“, s tou pšenicí bych nesouhlasil – pozn. edit.) Tehdy, ovšem, ještě nebyla vymyšlena atomová energie.

V této situaci otázka nespočívá ve větru a slunci, ale v existenci rezerv. Dokud máte tepelnou energetiku, vždycky budete mít rezervy nikoli pro případ jedné studené zimy, ale pěti až deseti takových – a v takové situaci můžete nejen přežívat, ale reálně žít. Celá podstata zelené energetiky je v naprosté absenci rezerv.

Pojďme si připomenout, že tu byla malá doba ledová, tedy především chlad a pošmourné nebe a nepřetržité deště. To znamená, že vaše sluneční baterie se nejen rychle špiní, ale navíc mají 2-3násobný propad výkonu a můžete je prakticky vyhodit z energetické bilance, protože těch 8 až 9 %, které dokáží vyprodukovat, vás nezachrání. Pokud začnou skutečně silné zimy, dojde k tomu, co jsme viděli v Texasu. Začnou vám fyzicky zamrzat větrníky, vaše energetické rezervy se rovnají nule, rychle si opatřit energii není kde, nechcete dostávat ropu a plyn a pokud jste si rozvrátili energetickou soustavu plyno/ropovodů, které jste zavřeli…

U nás se například mluví v tomto smyslu: Podívejte se, na Západě probíhá energetická revoluce a my jsme znovu všecko propásli a naši ropu a plyn po roce 2025 nebude nikdo potřebovat… Dejme tomu, že to bude vyslyšeno a my začneme přecházet na zelenou energetiku a zastavíme například těžbu a přepravu energetických surovin, jadernou energetiku. Obnovit je nepůjde rychle, stejně jako nepůjde je rychle znovu vybudovat, a můžeme se dostat do situace, kdy lidé budou mrznout nejen venku, ale i doma – což je pro 21. století něco jako jakási středověká katastrofa.

Říkají, že ale přece u nás probíhá globální oteplování, a tak nemůžeme očekávat znovu zamrzání Temže anebo kanálů v Holandsku. To že to neočekávají, to je pravda – ale mrznout budou. Dnes jsem měl to potěšení rozmlouvat o spiklenecké teorii a kolik blbostí se o tom vykládá, ale nikdo nechce pochopit tu prostou věc, že spiknutí vůbec není situací, kdy nemůžete získat správné informace jinak než porušením zákona apod. Prakticky vždycky velmi snadno potřebnou informaci najdete v encyklopediích nebo na internetu, nikdo ji ale nehledá. Podívejte se na internet, kde jsou grafy teplot od počátku časů, tedy od kambria (první perioda prvohor) a jsou mnohem podrobnější grafy vývoje teplot v historickém období života člověka, tj. poslední milion, či posledních 15 tisíc let.

Obecně vzato, v období velkých zalednění u nás bylo o 5 až 6 °C chladněji, než je dnes. Ale i pokud se potvrdí i ta nejkatastrofičtější oteplovací prognóza, dostaneme teplotu o 4 až 5 °C teplejší než je dnes, a podstatně vyšší než na počátku civilizace – mám na mysli konec doby ledové a první holocénové (mladší čtvrtohory) maximum. Problém ale spočívá v tom, že během posledního tisíce let probíhají nepřetržité oscilační procesy, jejichž frekvence je známa. Z tohoto hlediska se ještě nějakou dobu má průměrná teplota zvyšovat, ale je také pravda, že z různých důvodů může ke katastrofě s jejím prudkým poklesem o 3 až 5 °C (2,5 °C je vzdálenost mezi rozkvětem a krizí) dojít kdykoli. Teď máme studenou zimu. Je šance, že příští zima bude teplá a všichni si s ulehčením oddechnou, že to máme za sebou a dál budeme mít oteplování, takže zavedeme zelenou energetiku. Pokud ale bude příští zima opět studená, a já říkám s pravděpodobností dejme tomu 75 %, že studená bude i třetí zima. A tři studené zimy po sobě, s deštivým létem, to už znamená změnu povětrnostního trendu. Ano, po dost velký časový úsek proces šel do plusu, ale kdykoli se může obrátit a padat. Nevyhnutelně dojde k poklesu ve 22. století, kdy překročíme hranici stability systému, ale může k tomu dojít kdykoli, a není vyloučeno, že k tomu už došlo.

Co k tomu mohu říci jako prognostik a analytik, který se zabýval strategickými hrami, se znalostí přijímání rozhodnutí: Nikdy bych vládám nedoporučoval energetiku bez rezerv. Tedy takovou, která je celá postavena na hypotéze zvýšení průměrných teplot. To může být rozhodnutí více než nebezpečné. Víte, co mi to všecko připomíná? Myšlenku o tom, že v dnešním světě nepotřebujeme mít ani armádu, ani polici, protože jsme všichni rozumní lidé, s vysokou mírou tolerance, kteří se umí dohodnout… a budeme žít šťastně a spokojeně. Přitom chci říci, že ještě existuje naděje, že se lidé mezi sebou dokáží dohodnout – ale dohodnout se s chladem se nikdy nikomu nepodařilo.

Pokud jde o Rusko, tak si vzpomínám, jak mi na jednom z expertních setkání před nějakými lety plynaři říkali, že já jako prognostik si myslím, že oni jen škodí. Na to jsem jim odpověděl, že v mnoha směrech jsou jedinou naší nadějí v podmínkách toho blázince, který kolem nás je.

U nás za prvé stále roste těžba ropy a plynu (poznamenávám, že ceny rostou, což při tak studené zimě není překvapení), a podle řady expertů začalo nové období růstu cen ropy. Do dohadů, zda se zase dostaneme na cenu kolem sta dolarů za barel, se pouštět nebudu, protože takové výkyvy nikdo nepotřebuje, ale růst bude. A pokud jde o NordStream-2, tak koluje vtip, že: „S poklesem průměrných teplot je ruský plyn stále méně nedemokratický…“

Za druhé Rusko nejenže pokračuje ve výstavbě jaderných elektráren. V této souvislosti dochází ke směšným situacím. Uvádí se do provozu Běloruská JE, je kolem toho spousta rámusu a nejvíc křičí Litva, zatímco se ostatní snaží celou hysterii potichu brzdit, protože chápou, že Lukašenko tu jadernou elektrárnu stejně do provozu uvede. My budujeme svoje JE, mimo jiné v Petrohradské oblasti. Vznikne jistý přebytek energie a vzniká otázka, jak ji budeme využívat. Tedy nikoli s jadernou energetikou končit, ale jak nejlépe levnou energii využít. Zajímavé na tom je, že JE, podle svého schématu, produkuje nanejvýš 1/3 energie v podobě elektřiny. Vyprodukované teplo se z větší části odvádí chladícími věžemi považovanými bůhvíproč za symbol JE. V pozdním SSSR byl projekt využití odpadního tepla k vytápění cestou kogenerace. Zatím se u nás nevyužívala, nicméně projekt existuje a kterýkoli z našich reaktorů typu VVR může být do režimu v případě potřeby rychle převeden.

Protože se Rosatomu daří a začal se výrazně prosazovat doma i v zahraničí, investuje do perspektivních projektů. Máme, mimochodem, výročí spuštění první námořní plovoucí JE „Lomonosov“ na vodu. Já, pravda, nejsem u vytržení z projektu a stanice tam umístěné, nicméně je to právě případ, kdy je lépe mít hotovou stanici podle špatného projektu, než se rozmýšlet nad tím, jak udělat stanici ideální. Tento projekt existuje a lze ho kdykoli, v případě potřeby, zavést do sériové výroby. Pokud se budeme zabývat Severem, Severní mořskou cestou, Kurilami, atd., bude potřeba mnoho.

Dále existují experimentální stanice.  9.února t.r. byla v Gatčině taková spuštěna na plný výkon a dnes je to jeden z nejsilnějších zdrojů neutronů na světě, což umožňuje provádět spoustu užitečných věcí ve vojenské i civilní oblasti, pro nás hlavně studium vzájemného působení kovů se silným proudem neutronů, protože na jaderných elektrárnách budoucnosti budou nové reaktory, v nichž budou právě ony silné proudy neutronů, které mění vlastnosti kovu. A pokud bychom se zmýlili, bylo by to drahé. V Dimitrovgradu budují „Imbir“ – pravdaže pomalu, jak by řekl Napoleon, s pomalostí, jež nemá jméno ani omluvu, ale dělají ho, a bude to jeden z na světě nejsilnějších, funkčních reaktorů na rychlých neutronech. Takže v tomto smyslu u nás vše nepokračuje špatně.

Pokud jde o Evropu, tak jsem si v nedávno v evropském tisku přečetl zprávu, že se francouzsko-německá AREVA NP přece jen chystá spustit poslední finskou JE – třetí energoblok na JE „Olkikuoto“. Jediné, co mě mate, je, že takovou zprávu čtu nikoli prvním rokem. (Měla být spuštěna v roce 2010, měla stát 3 mld. eur – zatím stála 8,5 mld. – pozn. překl.) A to je zatím vše.

V Japonsku nic, v USA nic. Takže nakonec v této oblasti pracují úspěšně jen Rusko a Čína, o indickém programu, po jeho mohutném nastartování a následných problémech, dlouho nemám informace.

To poskytuje určitou šanci naší energetice. Já osobně mám jednoznačně za to, že ve vztahu k Evropě může mít Rusko jen jednu pozici – pokrčit rameny a říci jim, že až budou potřebovat zachránit, bude je to stát peníze…

Překlad: st.hroch 20210410

Stanův komentář: Nesdílím zcela autorův pohled na globální změny klimatu ani na roli jaderné energetiky.

Co se týče vlivu člověka na klima, jedná se o naprosto evidentní procesy spojené s průmyslovou činností, těžbou surovin, masivním odlesňováním, zbrojením, globální leteckou, námořní a pozemní dopravou, konvenčním zemědělstvím, průmyslovým rybolovem a chovem ryb,  jež negativně ovlivňují ekosystémy naší planety, koloběh vody, uhlíku, proudění vzduchu v atmosféře, tepelnou bilanci na pevninách i v mořích, mořské proudy a spoustu dalších věcí, z nichž mnohé nejsou ještě ani prozkoumány. Všechny tyto procesy samozřejmě mohou působit pozitivně v případě ochlazování způsobeného například cyklickým poklesem sluneční aktivity. O tom, co se bude naopak s velkou pravděpodobností dít, pokud se naše chování nezmění a dojde k cyklickému růstu sluneční aktivity, bylo už natočeno několik katastrofických sci-fi filmů.

Co se týče jaderné energetiky, jsem jejím zásadním a dlouhodobým odpůrcem, vy, kteří mne čtete, znáte argumenty, které mě k tomuto postoji vedou, ostatním mohu nabídnout heslo jaderná energetika na e-republice. Doporučuji také tento cyklus článků na Kulturních novinách. 

Přesto jsem se rozhodl článek zveřejnit, protože otevírá důležité téma tzv. „zelené energetiky“, kterým je právě nízká stabilita systémů v důsledku neexistence záložních zdrojů. Pokud se mají alternativní zdroje energie dále rozvíjet, musí být existující řešení (napadá mě třeba využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů k výrobě vodíku či výstavba přečerpávacích elektráren) dotažena do technicky a ekonomicky uskutečnitelných řešení.