Na co myslel Nejvyšší soud USA

…aneb Noblesse oblige 4.1 *)

A opravdu… na co tak asi myslel Nejvyšší soud USA, když odmítl projednat podání Texasu ve věci porušení zákona při volbách v jiných státech? Těžko předpokládat, že tento soud myslel na politiku (přičemž v interpretaci Demokratické strany):

1. Protože nesmí myslet na politiku, ale na právo.
2. Protože v něm mají většinu republikánští konzervativci.
3. Protože je teoreticky vrcholem právní pyramidy v USA a takové odmítnutí znamená pokles jeho statutu v situaci, k dnešku vzniklé.

Takže proč to odmítli?

Já samozřejmě nemohu vlézt do hlavy každého ze soudců, ale jistou interpretaci (která, samozřejmě, bude jen jednou z mnohých), založenou na teorii Moci, předložit mohu. Podstatou je, že Nejvyšší soud v USA interpretuje nějakou právní kolizi v rámci existujícího právního modelu. Lze mít za to, že nynější podání Texasu tuto konstrukci narušuje?

Formálně samozřejmě, ne. Ale proč ho tedy nepřijali? Mohli ho přijmout, mohli ho odmítnout, ale projednat ho měli! Ale oni ho vůbec odmítli přijmout k projednání. To je divné. Lze se ale podívat na situaci z jiné strany. Pro začátek si připomeňme občanskou válku v 60. letech 19. století. Tehdy bylo Nejvyššímu soudu vše jasné: Část států vystoupila z právního systému Spojených států a začala budovat cosi svého. A to „svoje“ bylo nutné tvrdě ignorovat a trestat za jeho použití, protože – je cizí.

Analogická situace, jakkoli je to divné, vzniká i dnes. Jenom se Texas, pro potvrzení své pozice, obrátil k Nejvyššímu soudu USA. Nabízí se otázka, proč, jestliže jde o právní kolizi? Ukazuje se ale, že ne! Konflikt stoupenců Trumpa a Bidena překročil hranice předvolebního sporu, ale jejich hospodářské modely jsou protikladné: vítězství jednoho skoro jistě znamená ekonomickou smrt druhého. A Trump v posledních týdnech tuto kolizi jasně demonstroval!

Co to znamená?

Znamená to, že pokud podpoříte Trumpa, tak začne skutečně likvidovat, naprosto mimo rámec formálního práva, ale v souladu s politickým záměrem podstatnou část státní elity?

Ano, oni budou podvrženi konkrétním trestním požadavkům, ovšem jen k podstatně menší jejich části, zatímco většina bude likvidována fakticky. A tento proces překračuje rámec stávajícího právního modelu.

A pokud vyhraje Biden… Pak budou právy menšin likvidována práva většiny. Inu, o požadavcích na povinné zastoupení černochů a homosexuálů v řízení společností jsme už slyšeli (a někde už i viděli – například v Hollywoodu), lze ale uvést další příklad. Tady jsem si v karanténě přečetl všechny romány o Perry Masonovi a přesvědčil jsem se o tom, nakolik může být efektivní zkušený advokát při křížovém výslechu. Tak si představte, že probíhá soud s Weinsteinem, a na místě svědka obžaloby sedí herečka, která ho viní ze znásilnění.

Zkušený advokát, v rámci „starého“ systému, jí musí položit sérii otázek, jako:

• Jak jste se ocitla v pracovně Weinsteina?
• Přišla jste sama? A proč?
• Chtěla jste dostat roli? A jaké jste měla argumenty, které demonstrovaly právě Vaše právo na roli?
• Byla jste zásadně proti sexu? Nebo jste na něj byla od začátku připravena?
• Chápala jste, že Vaši konkurentky mohou použít různé argumenty, aby zaujaly místo, které se Vám líbí?

Atd, atd…

To neznamená, že Weinstein je vzorem morálky a slušnosti. Znamená to jen, že to, k čemu tam došlo, nebylo znásilnění, ale standardní model vzájemného působení pro řešení konkrétního problému, který se vžil během desetiletí. Koneckonců, u nás také byli (a jsou) tací „Weinsteinové“ – např. někdejší šéf Mosfilmu Pyrjev zkazil kariéru mnoha herečkám. Upřímně řečeno, ale mnohé z nich byly nakonec šťastné. Takže si každý vybírá sám…

Ale to, co se děje potom, není příliš pěkné – vždyť právě Weinstein je vytáhl „mezi lidi“… Ale, pokud se vám nelíbí manýry Hollywoodu, tak tam nechoďte! Já jsem například odmítl hrát v privatizačních korupčních hrách – a v důsledku toho nejsem milionářem ani ministrem. Na rozdíl, řekněme, od některých jiných, které jsem v procesu kariérních her předběhl. Je možné si zaplakat, ale je také možné přemýšlet o něčem jiném.

Mimochodem, kam se poděli Perry Masonové? Ale oni nemohou obhajovat Weinsteina férově a doopravdy, protože budou okamžitě podrobeni veřejné štvanici, která je krajně efektivní. My koneckonců víme, kolik právnických kanceláří odmítlo podpořit podání Trumpova týmu – prostě proto, že jakmile by souhlasili, utečou od nich mnozí velcí klienti… Technologie štvanice v podmínkách monopolu pod kontrolou masmédií funguje velmi efektivně.

Vraťme se k Nejvyššímu soudu USA. Jeho členové nežijí ve vakuu a velmi dobře chápou, co a jak se děje v jejich zemi. A také chápou, že jakékoli rozhodnutí, které přijmou – a nezávisle v čí prospěch – rozbije ten právní (a sociálně-politický) systém, ve kterém žijí. A to, popravdě, převáží nad jejich pravomocemi! Jinak řečeno, samo přijetí podání Texasu k projednání znamená, že soudci Nejvyššího soudu na sebe berou závazky, které, ve své podstatě, překračují hranice jejich společenské role.

A proto se odpovědi vyhnuli. Prakticky, na rovinu, vysvětlili společnosti: Přátelé, ocitli jste se před volbou, (modelem budoucnosti) která se nalézá za hranicemi právního systému. Musíte se rozhodnout, jak chcete žít, a až se rozhodnete, můžeme my interpretovat zákon v rámci právního systému! Tak, například, kde existuje presumpce neviny, a kde presumpce viny (například v případech znásilnění nebo utiskování černochů).

Ale vykladači právního systému nemohou rozhodnout předtím, než si společnost zvolí, jakému modelu rozvoje a obrazu budoucnosti dává přednost. Protože dnešní alternativa sestává ze spolu naprosto neslučitelných konstrukcí – buď liberalismus, nebo konzervatismus, ale vůbec ne „a…, a…“. Nejvyšší soud tedy předvedl vysokou odpovědnost. On nemůže za společnost tuto otázku vyřešit, jinak to bude uzurpace moci.

Jistě, jestliže Trump rozhodne o tvrdém řešení, bude to rovněž uzurpace moci, ale on je politickým činitelem, za nímž stojí minimálně polovina obyvatelstva. Zatímco za Nejvyšším soudem – jen stoh zákonů a precedentů. Trump může – a v tom je jeho historická a politická odpovědnost. Ovšem Nejvyšší soud ne. A to soudci, dle všeho, pochopili.

Obecně vzato, tyto úvahy si, samozřejmě nečiní nárok na absolutno – napsal jsem už na začátku, že je to jen jedna z možných interpretací. Přičemž právě s hlediska popisu teorie Moci. Ale jak se ta interpretace projeví v budoucnu, to ještě uvidíme…

*) Noblesse oblige (Stav zavazuje) – název Chazinovy knihy z tohoto roku navazující na jeho předchozí knihu „Schody do nebe“. Kniha – soubor statí, reagujících na konkrétní události v letech 2018-19 – v tomto případě se odvolává na 4. stať věnovanou pravidlům chování

Překlad: st.hroch 20201215