Nezapomeňme na 6. prosinec 1941 – neporazitelná armáda už nebyla neporazitelná

Po úspěšném tažení Evropou Hitler o letním slunovratu 1941 napadl Sovětský svaz. Měla to být záležitost čtyř měsíců a další hlavní město mu mělo říkat „pane“. Když měl po pěti měsících úporného snažení Moskvu na dohled, stalo se to, co nikdo nečekal  – do té doby neporazitelná armáda utrpěla první porážku. Platilo: „Za námi je Moskva, už žádný ústup a jen vpřed“.

Chtěla jsem původně vložit video nějakého dokumentu, ale nakonec volím video hudební.  Byť pro někoho může vyznívat bombasticky, Rusko na něj má nárok, protože za ním jsou nejen skutečná a nezpochybnitelná fakta, ale i obrovské oběti. NATO opět jednou jedná o obraně před Ruskem, jeden český občan chce odstranit sochu maršála Koněva a jiný český občan chce postavit památník vlasovcům. V době, kdy jsou přepisovány dějiny, mi závěrečná slova textu přijdou výstižná:

Není dobré nás provokovat a povyšovat se nad nás
Není dobré nám vyhrožovat a znova si hrát s ohněm
Ale jestli nepřítel znova bude chtít poznat naši sílu
Navždy ho odnaučíme se o to pokoušet

A nakonec mi přece jen nedá připomenout dobové hlasy z US, která jsou z amerického dokumentu z roku 1943:

„Historie nezná větší ukázku statečnosti, než jakou předvedl lid sovětského Ruska.“
(Henry L. Stimson, ministr války)

„My i všichni naši spojenci si uvědomujeme, že máme navěky dluh armádě a lidu Sovětského svazu.“
(Frank Knocks, tajemník vojenského námořnictva)

„Udatnost a agresivní bojový duch ruských vojáků vyžadují obdiv americké armády.“
(George C. Marshall, náčelník štábu armády USA)

„Připojuji se… k obdivu historické obrany Sovětského svazu.“
(Ernest J. King, vrchní velitel flotily Spojených států)

„Rozsah a velkolepost ruského výkonu z něj činí největší vojenský úspěch v historii.“
(generál Douglas MacArthur, velitel oblasti jihozápadního Tichomoří)

Dne 6. prosince 1941 nastal zásadní obrat, bez kterého by nejspíš nejen Česko už nebylo. Žádný soudný člověk nemůže tuto ruskou zásluhu snižovat, ale naopak ji bude mít vždy v úctě. A komu to v rámci přepisování historie uniká, tak zatímco pro svět to byla 2. světová válka, pro Rusko to byla Velká vlastenecká válka. Pro Rusko to byl boj za národ a za vlast – což ovšem jsou dnes velmi nežádoucí pojmy a tedy i proto dnes ten „strach“ z Ruska.