„… takže soudruhu řediteli, sedmnáctý bod v části redakce dětských pořadů je v podstatě pohádkový příběh od sovětského meziválečného autora s řadou mravních naučení, bod osmnáctý máme pověst z Povltaví zpracovanou jako …, bod devatenáct ……, bod dvacet ….“
Jaromír si ovšem věřil.
Přesto si ale oddechl, když už byl za dveřmi Ředitelovy pracovny.
Josef čekal u zábradlí vedle schodů. Byl napjatý jak struna a snažil se poznat něco z Jaromírovy tváře, když kamarád mířil přímo k němu.
Džery ale – jak bylo ostatně i jindy jeho zvykem – nasadil tvář pokerového hráče.
Takže si Josef musel těch pár vteřin ještě počkat …
„Tak jak …?“
„Vyšlo to, Pepíku, vopravdu vyšlo. A to mám pro tebe ještě jednu dobrou zprávičku. Víš přece, že ten Ďábel je sice ďábel, ale jinak celkem sympatická, ironizující, sarkastická figura, která má takříkajíc srdce. Takže ti sděluji, že ten, kdo se na takovou kombinaci hodí asi tak nejlíp, …“
V tu chvíli ho Josef přerušil: „To snad se mně jenom zdá. Fakticky?“
„Jó, fakt …“, a Jaromír se spokojeně zašklebil,
„ … Kopecký bude hrát Wolanda …“
(tento fiktivní mikropříběh je založen na skutečné události, která se skutečně na sklonku normalizace stala – Bulgakovův Mistr a Markétka byl v r. 1987 jako divadelní představení nastudován a předveden v kategorii dětských pořadů – i s tím Milošem Kopeckým v roli sympatického satanáše)
v Chrudimi dne 28. 2. 2015
…Azazela tehdy vycházející hvězdička kalousek a Hellu stárnoucí hvězdička veškrnová – bohužel Mistr mi zůstává utajen…