O diktatuře proletariátu je veřejně rozšířeno mínění, že šlo o nehumánní, utlačovatelský systém s omezeným podílem lidu na moci, kde politická nomenklatura generovala do svého čela lidi nevzdělané, že šlo o společnost kde každý měl „všechno“ a nikdo vlastně neměl nic, nebo spíše kde všichni až na omezenou politickou špičku měli stejně málo (poslední tvrzení lze lehce vyvrátit argumentem, že kromě politických špiček podnikové managementy, kasta zasloužilých umělců a příslušníků zakázané šedé ekonomiky nebyly majetkově a finančně součástí příjmového standardu).
Jaké hlavní rozdíly mezi diktaturou proletariátu a buržoazní „demokracií“ spatřuji:
- Za tzv. buržoazní demokracie diktuje svou vůli a zájmy zbytku společnosti špička buržoazie. Ať zvolíte kohokoliv s jakýmkoliv programem, nakonec se realizuje politika neoliberalismu – válek, zadlužování, daňového podstrojování mezinárodním kapitálovým špičkám, likvidace sociálního státu, odbourávání pracovních a politických práv…
- Vůle většiny voličů je pro politické špičky po volbách nezávazná a nepodstatná – ani není potřeba ji zjišťovat. Tak tomu bylo při přechodu od tzv. reálného socialismu ke kapitalismu, kdy etablující se politické špičky kapitalismu činily těžko vratné hospodářské (privatizace státního majetku, transformace do závislého postavení kolonií a vazalů imperiálních center, zadlužování) a politické změny (změna ústavy) podobně jako to v obráceném gardu provedly špičky komunistů po převzetí politické moci. Názor a vůle voličů byly nepodstatné, když vládnoucí špičky rozdělovaly československý stát, když určovaly změnu ze socialismu na kapitalismus, když rozhodovaly o vstupu do NATO, když rozhodovaly o účasti státu v imperiálních válkách, když je rozhodováno o migračních pravidlech (plíživé likvidaci konceptu národního a sociálního státu), TTIP, tzv. církevních restitucích a podobně. Většina lidu, který údajně v demokracii vládne, je v klíčových otázkách pro budoucnost opět zcela mimo rozhodovací procesy. Volič prý není dostatečně vzdělaný, zralý, zkušený, svéprávný. Zajímavé, že to má jedinou výjimku – den voleb.
- Na rozdíl od diktatury proletariátu je ve volbách v buržoazní demokracii mnohem širší výběr politických stran a tím i pestřejší vzorek nomenklaturních kádrů, které si strany podobně jako komunisté za diktatury proletariátu vybírají na své kandidátky.
- V buržoazní demokracii je po volbách volič pravidelně podveden zvolenými stranami a vlády vládnou s menšinovým mandátem (voleb se obvykle účastní kolem 50 až 60 procent oprávněných voličů a potenciál vítězných vládnoucích koalic se pohybuje kolem 30 % hlasů, které získají od všech registrovaných voličů). Koaliční vlády pak realizují kompromisní politické programy, které v této podobě nikdo ve volbách nevolil. Dost často přitom podvedený volič jenom nevěřícně zírá, co si vlastně vybral za budoucnost.
- O „humánnosti“ buržoazní demokracie svědčí život států i narůstajícího počtu jejich obyvatel v dluhovém režimu, existence početné vrstvy nezaměstnaných, bezdomovců a zejména politika válek a pracovního zotročování v tzv. zemích třetího světa, které jako kdyby ani neexistovaly.
Závěrem: Ať již nazveme oba politické systémy jakkoliv, v obou dvou případech jde o diktatury. V obou případech prosazuje a vnucuje svou politickou vůli zbytku společnosti menšina.
67 komentáře