O diktatuře proletariátu je veřejně rozšířeno mínění, že šlo o nehumánní, utlačovatelský systém s omezeným podílem lidu na moci, kde politická nomenklatura generovala do svého čela lidi nevzdělané, že šlo o společnost kde každý měl „všechno“ a nikdo vlastně neměl nic, nebo spíše kde všichni až na omezenou politickou špičku měli stejně málo (poslední tvrzení lze lehce vyvrátit argumentem, že kromě politických špiček podnikové managementy, kasta zasloužilých umělců a příslušníků zakázané šedé ekonomiky nebyly majetkově a finančně součástí příjmového standardu).
Jaké hlavní rozdíly mezi diktaturou proletariátu a buržoazní „demokracií“ spatřuji:
- Za tzv. buržoazní demokracie diktuje svou vůli a zájmy zbytku společnosti špička buržoazie. Ať zvolíte kohokoliv s jakýmkoliv programem, nakonec se realizuje politika neoliberalismu – válek, zadlužování, daňového podstrojování mezinárodním kapitálovým špičkám, likvidace sociálního státu, odbourávání pracovních a politických práv…
- Vůle většiny voličů je pro politické špičky po volbách nezávazná a nepodstatná – ani není potřeba ji zjišťovat. Tak tomu bylo při přechodu od tzv. reálného socialismu ke kapitalismu, kdy etablující se politické špičky kapitalismu činily těžko vratné hospodářské (privatizace státního majetku, transformace do závislého postavení kolonií a vazalů imperiálních center, zadlužování) a politické změny (změna ústavy) podobně jako to v obráceném gardu provedly špičky komunistů po převzetí politické moci. Názor a vůle voličů byly nepodstatné, když vládnoucí špičky rozdělovaly československý stát, když určovaly změnu ze socialismu na kapitalismus, když rozhodovaly o vstupu do NATO, když rozhodovaly o účasti státu v imperiálních válkách, když je rozhodováno o migračních pravidlech (plíživé likvidaci konceptu národního a sociálního státu), TTIP, tzv. církevních restitucích a podobně. Většina lidu, který údajně v demokracii vládne, je v klíčových otázkách pro budoucnost opět zcela mimo rozhodovací procesy. Volič prý není dostatečně vzdělaný, zralý, zkušený, svéprávný. Zajímavé, že to má jedinou výjimku – den voleb.
- Na rozdíl od diktatury proletariátu je ve volbách v buržoazní demokracii mnohem širší výběr politických stran a tím i pestřejší vzorek nomenklaturních kádrů, které si strany podobně jako komunisté za diktatury proletariátu vybírají na své kandidátky.
- V buržoazní demokracii je po volbách volič pravidelně podveden zvolenými stranami a vlády vládnou s menšinovým mandátem (voleb se obvykle účastní kolem 50 až 60 procent oprávněných voličů a potenciál vítězných vládnoucích koalic se pohybuje kolem 30 % hlasů, které získají od všech registrovaných voličů). Koaliční vlády pak realizují kompromisní politické programy, které v této podobě nikdo ve volbách nevolil. Dost často přitom podvedený volič jenom nevěřícně zírá, co si vlastně vybral za budoucnost.
- O „humánnosti“ buržoazní demokracie svědčí život států i narůstajícího počtu jejich obyvatel v dluhovém režimu, existence početné vrstvy nezaměstnaných, bezdomovců a zejména politika válek a pracovního zotročování v tzv. zemích třetího světa, které jako kdyby ani neexistovaly.
Závěrem: Ať již nazveme oba politické systémy jakkoliv, v obou dvou případech jde o diktatury. V obou případech prosazuje a vnucuje svou politickou vůli zbytku společnosti menšina.
67 comments on “O diktatuře proletariátu”
Jenom technická poznámka. Autorský název článku byl „O diktatuře proletariátu a buržoazní demokracii.“
mozno bola diktatura proletariatu niekedy v 50-tych rokoch, ale to potom neskor diktatura urcite nebola. pivo bolo 2,70Kcs, MHD za korunu, kilo ceresni 10Kcs, mlieko 2Kcs – ked to bola diktatura, mohla by sa zase vratit…
Jeden rozdíl tu přeci jen je. Za diktatury proletariátu byly volby rozhodnuty už předem, tj. ať byl volič jakkoli osvícený, bylo mu to na pendrek. Volby, které máme teď jasně ukazují, jak jsou lidi zmatení. Patrně tedy potřebují to, co je pro ně dobré, prosadit i proti jejich vůli, protože sami to nevědí. No a vnucovat někomu, co je pro něj dobré a ještě silou, to se mi nelíbí.
Nicméně – žádná diktatura proletariátu tu nebyla. Byla tu diktatura stranické věrchušky, která se za diktaturu proletariátu schovávala. Pokud by tu byla skutečná diktatura proletariátu, nežili by straničtí bosové na vyšší životní úrovni, než proletariát. Zřejmě poslední, kdo se snažil diktovat v zájmu proletariátu byl Stalin. Poznávací příznak. Nerozmazloval sebe ani svou rodinu přepychem a tvrdě pracoval. Ne náhodou z něj média v obou blocích udělala nejhoršího diktátora všech dob. Ono to, co dělal, se nelíbilo ani rudé věrchušce, která ho nakonec zavraždila a převzala moc po něm. A to byl konec diktatury proletariátu.
Sio,
já bych poměřoval název diktatury ( resp. lidové anebo parlamentní demokracie – libo jak ten politický systém nazveme, ve skutečnosti je to vždycky diktatura vůle menšiny vůči většině) podle výsledků daného režimu, to znamená komu, jaké sociální skupině politika verchušky (kromě verchušky samozřejmě) slouží. Podle mně systém, kde měl každý právo na práci, byty byly bezplatně přidělovány jako státní anebo podnikové, byly nenávratné půjčky na bydlení, štědrý sociální systém, garantovaný důchod, (průmyslový) proletariát byl mzdově zvýhodněn vůči úřednictvu a pod. i když byla realizována skrze komunistickou stranu byla diktaturou proletariátu. Dnešní diktatura s rostoucími dluhy, nezaměstnaností, bezdomovectvím, oklešťováním pracovních práv a prohlubováním závislosti zaměstnanců vůči zaměstnavatelům považuji podle výsledků za diktaturu špiček buržoazie.
Sio,
ještě jinak. Diktovala menšina (komunistů, resp. jejich špiček) ve prospěch většiny, zatímco dneska diktuje menšina ve prospěch menšiny. Asi tak bych ten základní rozdíl obou diktatur (resp. demokracií – záleží od úhlu náhledu jak je nezveme) viděl já.
Sio,
řekl bych že i dneska jsou volby rozhodnuty předem. Výsledkem vždycky bude koalice s neoliberálním programem. Volí se pouze maňásci, kteří to budou provádět – buďto se sociálnější – lidštější tváří anebo tvrdí „asociálové“.
Vynikající článek, Bédo. Jen dodám: V žádném politickém systému a společenském řádu neexistuje z důvodů v článku uvedených , žádná demokracie. Od vzniku tohoto jazykového útvaru se jedná o nesmyslný termín bez jakékoliv vnitřní hodnoty.
Když se tu mluví o volbách. Předpokládejme hypotetickou situaci, kdy se nyní na scéně objeví nová politická strana s charismatickým vůdcem, nabídne skutečně program, který osloví valnou většinu obyvatelstva, které ji většinově zvolí. Do vlády a parlamentu se dostanou morálně pevní lidé odhodlaní plnit své předvolební sliby, které si bude přát i většina národa. Otázka zní, budou moci (nebo bude jim dovoleno) s tím bordelem co je tady něco ještě vůbec reálně udělat?
A nechám na každém aby si představil, co by si asi tak většina lidí přála.
Ladys,
přiznám se, že takový případ (po Řecku – předtím také ne, nejsem idealista)si nedokážu vůbec představit. V takovém případě bych si tipoval jakési „vyloučení“ země ze společenství „civilizovaných demokratických“ neoliberálních zemí ( veřejná ostrakizace politických špiček), poté kdyby to nepomohlo zavedení ekonomických sankcí, čachry s měnou a ratingy, případně barevnou „spontánní“ zvenčí zorganizovanou „revoluci“ za aktivní účasti zdejších předem připravených pátých politických (neziskových „humanitárních“) kolon a místního transatlantického protektora, v krajním případě internacionální „pomoc“ v zájmu korporátního kapitálu a mezinárodního lichvářského bratrstva.
V obou případech vládnutí bylo možné pozorovat postupnpu degeneraci systému. Možná jde o obecnou zákonitost, systém „tichá pošta“ vždycky vede ke ztrátě informace a papaláši nemají tušení o poměrech v lidu obecném. Když ale jde o možnost nahrabat si, rychlost degenerace stoupne podstatně rychleji. A přímo bleskový fofr jsme mohli vidět po sametu. Vyvrcholením byla Klauzova amnestie- zastavit stíhání miliardových okradačů státu je bez precendentu.
Autor napsal: „Ať již nazveme oba politické systémy jakkoliv, v obou dvou případech jde o diktatury. V obou případech prosazuje a vnucuje svou politickou vůli zbytku společnosti menšina.“
No nevím. Mám zato, že diktarura znamená samovládu. Diktatura proletariátu pak znamená, samovládu proletariátu, zatímco v „buržoazní demokracii“ je proletariát parciální částí zdroje moci a určující úlohu má kapitál (buržoazie). Proletariát rozhodně v dané době nebyl menšinou, ale naopak většinou. Diktaruru proletariátu pak rozhodně nelze chápat jako diktaturu (samovládu) menšiny, ale právě většiny.
Diktatura této většiny měla být přechodnou, patrně pro odstranění třídního rozdělení společnosti, aby diktaruru proletariátu mohla nahradit diktatura lidu.
Diktaturu (samovládu) lidu nazýváme demokracií. Znamená to, že lid je zdrojem veškeré moci (viz příslušný článek Ústavy). To je v kapitalismu samozřejmě jen formální stav. Vedle něho působí neformální vlivy, kterými kapitál ve skutečnosti vládne.
Minulý režim tedy byl diktarurou lidu (nemyslím, že v socialismu byla nějaká buržoazie, abychom lid museli rozdělovat na proletariát a buržoazii), nebo chcete-li diktaturou „proletariátu“, kde ale „proletariát“ byl lidem, protože nikdo nežil z kapitálu a všichni museli pracovat (zákonem stanovená povinnost). Vedoucí úlohu v této diktatuře lidu (demokracii) měla komunistická strana. Šlo o tak o formálně přiznaný autoritativní režim, tj. režim s vůdčí ideou. Vůdčí ideou byl tzv. vědecký světový názor. Autoritativní režim (vůdčí myšlenky) měl sledovat zájem lidu.
(pokračování)
Současný režimu je tzv. laický, to znamená, že vedení společnosti není podřízeno žádné vůdčí myšlence. Samozřejmě, opět jde jen o formální stav zakotvený Ústavou, skutečnost je jiná. Vůdčí myšlenka je prosazovaná neformálně, tentokrát však nikoliv pro zájem lidu, ale pro zájem kapitálu.
Současný režim není diktaturou lidu (tedy formálně ano, nikoliv však ve skutečnosti), nýbrž systémem, kde se lid dělí o moc s těmi, kdo určují, kdo bude zvolen a třeba i jak pak bude vládnout (původně šlo o domácí „kmotry“, mám ale pocit, že určující je dnes mezinárodní autoritativní prvek). Ano, i za socialismu KSČ určovala, kdo bude zvlolen, ale KSČ byla stranou lidovou, zatímco dnes nositel autoritativního prvku v systému je všecho, jen ne lidový. Proto myslím, že dnes o diktaturu lidu nejde.
Shrnutí:
Minulý režim byl autoritativním režimem pod formálně přiznaným vedením komunistické strany v zájmu lidu. Dnešní režim je autoritativním režimem pod formálně nepřiznanou kontrolou v cizím zájmu. Formálně jsou oba režimy diktaturami lidu (čl. 2 odst. 1 Ústavy: „Lid je zdrojem veškeré státní moci.“). Skutečnou diktaturou lidu byl však podle mě jen režim bývalý. Ano, lid byl v této diktatuře veden komunistickou stranou, která to formálně přiznala v Ústavě. Dnešní vedení (kde lid ani ve skutečnosti není diktátorem) podřízené zájmu soukromého kapitálu přiznáno není.
Asfalt,
ať již je to jakkoliv, v obou případech jde o diktatury, formálně prezentované jako demokracie. Já jsem se pokusil vyjít nikoliv z terminologie (diktatura proletariátu) ale z faktického stavu – tehdy diktovala politiku – menšina (= komunistická strana skrze své špičky) ve prospěch a v zájmu proletariátu (pracujícího lidu, zaměstnanců) tedy většiny. Dnes diktuje politiku menšina (bylo popsáno v článku) ve prospěch špiček buržoazie – tedy menšiny. Třeba mezi našimi názory ani není tak velký názorový rozdíl, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Bohužel je lid obecný líný myslet, natož shánět informace. Jako příklad se dá uvést vítězství pravice, když se ODS a TOP podařilo přesvědčit obecenstvo, že ekonomika zaostává díky cikánům a líným nezaměstnaným. A ke sjednocení názoru veřejnosti dochází až tehdy, když hrozí pořádný průser. Byla to rostoucí neefektivnost a vláda blbů před sametem i nástup knížepána a pokračování sovovlády po něm. Zdá se, že nástup islamizace bude mít podobný efekt.
Vzhledem k politické situaci ve Velké Británii před volbami v Labor party (Corbyn),v Itálii(Cvrček),
ve Francii a v Německu jsem přesvědčen,že už velmi brzo dojde k událostem,kdy Vámi uváděné podmínky zažijeme . Bude-li Zeman dostatečně zdráv,snad se k evropskému obrození přidají i Češi.
Zárukou toho je vícekolejná zahraniční politika USA,která se sionistům z AIRPAC poněkud vymknula a která uvedením muslimských bojovníků do pohybu Evropou způsobila rychlou změnu v chápání a přijímání „spojenectví“ ve velmi širokých kruzích evropského obyvatelstva. Nepodporujte a nešířte politický fatalismus,události půjdou stejně jak mají jít.
hudraper,
prozatím jsou zkušenosti s Kaddáfím, Asadem, Putinem a Tsiprasem. Uvidíme, jak to půjde dál. V každém případě vám dávám za pravdu, že věci jsou v pohybu na široké frontě a stínovým strategům (anebo spíš konspirátorům?) se začínají zcela vymykat z rukou. Viz kupř. ISIL, situace na Ukrajině, sestřelení izraelské stihačky nad Sýriií (dnes), migrace a její důsledky, vývoj v Rusku nejde podle očekávání, burzovní lapsy, výbuchy muničáků v Číně a USA, Fukušima, dluhová rakovina atd., atd..
Není mezi námi velký názorový rozdíl. Nemyslím si jen, že minulý režim byl diktaturou menšiny. Formálně byl diktaturou lidu, v reálu šlo vlastně také o diktaturu lidu. Ano, management společnosti byl soustředěn v rukách jisté menšiny. Nemyslím pak, že toto vedení (management) je správné nazývat diktaturou. Šéf v zaměstnání podle mě také není diktátor (byť podřízenému se tak může někdy zdát) a šéfů prostě nemůže být většina.
Z citace: „ať již je to jakkoliv, v obou případech jde o diktatury, formálně prezentované jako demokracie,“ si nejsem jist, zda se shodujeme v tom, že diktatura lidu je demokracíí. Pokud by se lid o vládu s někým dělil (opak diktatury, tj. samovlády), pak by o nešlo o demokracii.
Apropo, jaká je Vaše představa o ideální vládě? Má to být něco jiného než diktatura lidu? Má to být laický, nebo autoritativní režim? Pokud autoritativní, protože lid je mozné opít rohlíkem, pak jak vlastně ty zásady v zájmu lidu chcete v praxi realizovat a prosazovat? Odborný prvek v řízení, který budete muset zakomponovat, bude také znamenat diktaturu?
@hudryper, „Nepodporujte a nešiřte politický fatalismus,události půjdou stejně jak mají jít.“
To jsem rozhodně neměl v úmyslu, naopak, také si myslím jako Vy, že zásadní obroda systému musí přijít od velkých hráčů, a že až pak se jako Evropský lilipután budeme moci připojit k následným změnám, rozhodně však nebudeme ve vůdčí roli, spíše jen ve vleku událostí, jako ostatně již mnohokrát v naší historii. Tím ovšem netvrdím, že nemůžeme už teď tomu systému okopávat kotníky, i kdyby jenom třeba tím, že probudíme v lidech snahu zabývat se věci veřejnými (tedy nejen konzumem) a pochopit…
Asfalt,
– Diktaturou proletariátu (z hlediska postavení velkých sociálních skupin – jejich terminologií tříd) byl ten systém nazván jeho tvůrci – z toho vycházím
– Formálně (z hlediska politické moci) vystupoval jako lidová demokracie, proto jsem o něm takto psal.
– Dnešní systém přitom není (z hlediska postavení velkých sociálních skupin) nazýván diktaturou a přesto to diktatura je (formálně jsou si všechny sociální skupiny rovny, prakticky ovšem nikoliv. Nejbohatší skupina silně dominuje a kupuje si (volební reklamou, nájmem anebo nákupy klíčových politiků, vydržováním celých soukromých politických stran…) politickou moc, kdežto skupina zaměstnanců, drobných „agenturních“ podnikatelů, neřkuli skupiny nezaměstnaných a bezdomovců a dlužníků jsou v silně závislém a podřízeném postavení vystaveni dominující skupině na milost (někdy dokonce s charitativní slupkou, sbírky…) a nemilost.
– formálně vystupuje dnešní politický systém jako parlamentní demokracie, přitom výsledkem voleb je vždycky neoliberální politika buďto s téměř neznatelným sociálním nátěrem anebo neoliberalismus natvrdo bez sociálních šminek.
Takže oba systémy se prezentovaly navenek jako demokracie a přitom jsou to ve skutečnosti diktatury. O tom, která je lepší anebo horší, resp. v čem je která lepší a v čem horší je možno vést nekonečné diskuse, to ale nebylo posláním mého článku. Chtěl jsem v něm ukázat, že z hlediska politické formy i z hlediska politického obsahu jsou to analogie s opačnými sociálními politickými znaménky. Když o jednom budeme mluvit z třídního hlediska (a on se k tomu sám otevřeně hlásil) jako o diktatuře, musíme takto mluvit i o tom druhém, který formálně diktaturu zavrhuje ale fakticky je rovněž diktaturou. Když o jednom budeme mluvit jako o nedemokratickém politickém
pokračování: systému (přitom i Národní fronta formálně vystupovala jako parlamentní systém), musíme po faktickém rozboru (jak velkou skupinu voličů zastupitelé reprezentují a jakou politiku – ve skutečnosti vždycky neoliberální sloužící špičkám nejbohatší buržoazie reprezentují) i o tomto politickém systému mluvit jako o nedemokratickém. Ve kterém politickém systému vláda, parlament víc reprezentují zájem většiny lidu, ponechám na úvaze každého. Již jsem své stanovisko na toto téma vyjádřil mnohokrát (jednou dokonce i v této diskusi) když jsem psal o bytové politice, sociálním systému, pracovních právech,rodinné politice… za minulého systému.
mimo téma, ale propad akcií postupuje dál, sledujte
http://www.patria.cz/
jestli padne akciový trh, padne i globální, je v zájmu fedu pumpovat do činského trhu falešné papírku – a nebo ne a pak rozluka na globálním poli, a dollar se stává lokální měnou ( tím by si Putin pomohl s prozápadní CB RF ). ..)
http://ibezi.net/hned-vedle-hlavni-zakladny-nato-v-afghanistanu-se-pestuje-opium/
Béda:
Nějak mi stále připadá, že diktaturu chápete nějak jinak. Možná by pomohlo, kdybyste sdělil svou definici diktatury. Já ji považuji za samovládu. Na samovládě není samo o sobě nic špatného, podstatným však je, kdo je diktátor, proč je diktátorem a v jakém zájmu vládne. Opakuji, že demoracie je diktatura lidu a nebude-li lid diktátorem, nebude ani demokracie (americký soud to ale vidí jinak, jak uvedu níže). Dost dobře pak nevím, proč svou komparaci systémů zakládáte právě na tomto pojmu. Chtěl jsem Vás přimět k zamyšlení, zda náhodou nejste v chápání a používání tohoto pojmu tak trochu pod vlivem současné propagandy, která ho užívá pejorativně obdobně jako i jiné pojmy, často aniž by znala či se zamýšlela nad jejich skutečným významem.
Také jsem kdysi napsal krátké zamyšlení nad Vašim tématem. Je zde: https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2015/03/09/demokracie-vcera-dnes-a-zitra/ . Slovo diktatura jsem tam vůbec nepoužil, není podle mě potřeba, mluvit o diktaturách podle mě nemíří k podstatě. Tím nejzákladnějším rozdílem obou (i dalších) systémů je rovnost lidí. Kapitalismus je systém formální rovnosti a ekonomické nerovnosti. Socialismus systém rovnosti formální i ekonomické. Z toho pak vyplývá vše ostatní včetně otázek moci ve státě. Rozvedl jsem to trochu zde: https://poznamkypanabavora.wordpress.com/2015/03/19/svoboda-vcera-dnes-a-zitra/ .
Proč dnes nejde o diktaturu, tedy samovládu lidu, je vysvětleno např. v přednášce na TEDu zde: https://www.ted.com/talks/lawrence_lessig_we_the_people_and_the_republic_we_must_reclaim (jsou tam slovenské titulky i transcript).
(pokračování)
Obsah přednášky je ve stručnosti ten, že lid není diktátor, ale jen spoluvládne s lestery (lesterové jsou ti, co volby platí). Ani lesterové ale nejsou diktátoři, neboť ani oni nevládnou sami, ale jen spoluvládnou s lidem, který volí. Podle přednášejícího americký nejvyšší soud i tak považuje takový systém za demokracii. Jistě, co jiného by mohl říci.
Včera ani dnes tedy nešlo o diktatury menšiny. Minulý systém byl diktaturou lidu (ano, vedeného lidu, což ale neznamená diktaturu KSČ), dnešní systém není žádnou diktaturou, ale spoluvládou „lesterů“ a lidu.
zajimavy clanek i diskuse, imho zakladni rozdil je ve formatu voleb, je daleko efektivnejsi realizovat legitimizaci/zmenu elit skrze tzv. svobodne volby (kde pritup k mandatu je limitovan financne a skrze neoficilani represi, nez pokud volby redukuji na ciste formalni akt s predem danym vysledkem. to je velke kompteticni plus soucasneho systemu.
soucasny system je rizen daleko mene zjevne nez ten predchozi, globalizace zde ma pozitivni synergicky efekt pro zastupitelskou demokracii, umoznuje globalnim elitam vyuzit sirsi spektrum nastroju soft/shadow rizeni.
tohle je imho problem ruska, dlohodobe tam zas. demokracii a proruska vlada nemuze koexistovat vzhleden k tomu ze zas., demokracii je nastroj liberalismu ktery je zase soubor nastoroju atlattickych elit.
Zaprvé, jakého proletariátu? Bere se to podle sociálního statusu nebo podle toho, zda si někdo vydělává rukama nebo hlavou? Patrně za proletariát (toto označení vzniklo ve starověkém Římě pro městskou chudinu) považujete za ty, co pracovali na dělnických postech. Jenže jak jste správně zmínil, „proletariát“ byl mzdově zvýhodněn proti úřednictvu (zřejmě pod tento pojem řadíte všechny, co si vydělávají hlavou). Pak mi tedy nutně vychází, že blíže k proletariátu bylo „úřednictvo“. Pak tu tedy byla přinejlepším diktatura dělníků a rolníků ale v žádném případě diktatura proletariátu. Ve skutečnosti tu byla diktatura stranických špiček, kteří podle vaší definice patřily k „úřednictvu“, ale jaksi nezapadají do vašeho schématu „úřednictva“, které bylo méně ohodnoceno než váš „proletariát“. Byli mimo obě kategorie a pro ně byl systém z ekonomického hlediska nejvýhodnější. „Úřednictvu“ nebylo ani dovoleno opustit republiku. Ti nejlepší, co pochopili, by té věrchušce sloužit nechtěli a odešli by. Dělnictvo a rolnictvo bylo tímto systémem mírně korumpováno, čímž si věrchuška zajišťovala jeho podporu.
Jak jsem ukázal, vaše úvaha je nesprávná už proto, že je založena na pojmech, které neodpovídají realitě.
No, jestliže stát po ekonomické stránce zrovna moc neprosperoval, nebylo to ve prospěch většiny. A neberu srovnání s dnešním zločinným systémem, to je naprosto jiné téma. Mluvím o tom, co by se dalo dosáhnout, kdyby věrchuška skutečně sloužila většině. Ekonomické výsledky by vypadaly naprosto jinak. Věrchuška hrabala pod sebe, korumpovala (relativně, protože v absolutních číslech by i ten „proletariát“ na tom byl lépe, kdyby věrchuška lépe řídila stát) značnou skupinu obyvaltelstva, utlačovala jinou, nemalou skupinu obyvatel a nakonec i ten socialismus zradila.
sio – proletariat byl do ucite miry konstrukt, minimalne co se tyce soudrznosti/aktivni/koncepcni stranky sveho pusobeni, realnou silou byly opet elity ktere ale pouzivaly uricou ideologii zalozenou na marxovi a byly ji tedy limitovany.
presne toto sa stalo na Slovensku v roku 1998. jasne ze Meciar je v CR mierne povedane kontroverznou osobnostou, co je take reliktne vyzarovanie este z onych cias, kedy musel byt z medzinarodnych dovodov odstaveny, nakolko nechcel dovolit privatizaciu strategickych podnikov a mensie podniky boli privatizovane po ludovej a stranickej linii, cize jarmulkari a im podobne kozmopolitne elity mali problem sa k nim dostat a ked, tak az v druhej vlne. Meciar mal pravdaze mnozstvo chyb, siroko popularizovanych, kazdodenne zdoraznovanych, ale podstata bola prave majetkova, privatizacna. to vtedy bola neuveritelna, s nicim nezrovnatelna kampan proti jeho osobe ktoru osobne viedol odbornik CIA na prevraty Ralph Johnson z funkcie USA ambasadora a financovali to rozne pofiderne nadacie, mimochodom tie iste, ktore financovali Majdan 2014 v Kyjeve. Meciar usiloval o vlastnu cestu ku kapitalizmu, co teda nebolo dovolene a jeho osud naznacuje nieco o tom, aky by to malo priebeh, keby sa v roku 1989 komunisti branili – proti sucasnemu neoliberalnemu kapitalistickemu molochu nie je mozna obrana v ramci jedneho statu, musela by sa utvorit sirsia fronta…
asflat,
na margo „Chtěl jsem Vás přimět k zamyšlení, zda náhodou nejste v chápání a používání tohoto pojmu tak trochu pod vlivem současné propagandy“. Nejsem, vycházím ze SAMODEFINICE předešlého systému.
Pokud jde o diktaturu lidu (fakticky demokracii). Tato ve skutečnosti nikdy nikde (ani ve starověku) neexistovala, protože široké masy obyvatel (otroků, dlužníků) byly vyloučeny o rozhodování o svém osudu. V dnešním buržoazním systému, tvářícím se, že lidé sami rozhodují o svém osudu, jak jsem se pokusil dokázat v článku, rovněž tak lid o svém osudu nerozhoduje. Rozhoduje pouze o málo podstatných z hlediska směřování celé společnosti – nepodstatných detailech, ovšem o klíčových věcech rozhodují „o nás bez nás“ na vyšší úrovni, tzv. politické špičky reprezentující menšinu voličů s rozplizlými koaličními programy podle neoliberální doktriny. V jistém smyslu je to podobné jako za komunistů, kdy výsledkem vždy bylo naplňování programu KSČ. Dnes je to bez ohledu na volbu naplňování zájmů (politických cílů) kapitálových suprelit.
http://www.lidovky.cz/privatizace-okd-znovu-pred-soudem-skoda-je-podle-obzaloby-skoro-6-miliard-1qt-/zpravy-domov.aspx?c=A150824_153746_ln_domov_ELE – no čezké hornictví to nezachrání a nakonec i celý soudní proces bude asi fraška á la Rath, ale možná na povrch vyplavou nějaké informace , které tomu kapíku ještě více nakopou prdel – jenom si říkám, že i ten Cimrman podcenil švejka,který i důl, tedy díru v zemi dokázal ukrást a z permoníků udělal zbytečné šlapky. ..)
Ano, to je jinak řečeno to, co chci říci.
Bédo, založení strany, která bude hájit skutečně zájmy pracujících lidí není zakázáno. Problémy jsou jinde. Zaprvé, najít lidi, kteří se skutečně OBĚTUJÍ (ne nechají se platit za prdění v parlamentu a korupci) ve prospěch skupiny, kterou hájí. Což znamená, ochotné pracovat za medián příjmů v ČR. Pokud vydělají víc, berou to jako koupční peníze a věnují je hnutí, které zastupují.
Zadruhé, dostatek lidí, kteří pochopí, o co takovým lidem jde a zvolí je. Pro začátek alespoň více než 5% platných hlasů.
Jednoho člověka, který téměř splňuje tyto požadavky (plat si ponechává ve vyšším rozsahu) tu máme. Je to Miloš Zeman. Tento člověk rozhodně není ve funkci, aby si nahrabal. Jak žil v období mezi premiérským a prezidentským obdobím, to všichni víme. Z čehož jasně plyne, že v premiérském období si nenahrabal, jako třeba … o mrtvých prý jen dobré.
Ještě poznámka. Komunistů bylo cca 10% tehdejší populace Československa. Členská základna KSČ byla tvořena podle určitého klíče, s převažujícím podílem dělníků. I když KSČ reprezentovala z hlediska podílu v obyvatelstvu 10%, z hlediska diktatury určité části společnosti museli formulovat své politiky především v zájmu dělníků a své členské základny. Procentuelně dělníci a nižší sociální skupiny (jejichž zájmy vždy komunisté reprezentovali) tvořili mnohem větší podíl v populaci než byl prostý matematický podíl (10%) komunistů ve společnosti. Prostý matematický součet členů všech politických stran v dnešním politickým systému je mnohem nižší než byl 10%-tní podíl členů KSČ v tehdejší společnosti. Z hlediska protiřečivých zájmů různých sociálních, profesních, kapitálových … skupin je to ještě diferencovanější a povolební koalice mnohdy spojují zájmově „nespojitelné“. Tomu odpovídají kočkopsi v podobě koaličních programů.
Ještě jedna poznámka, které se již někteří v diskusi dotkli (lomikel myslím). Politický systém a obsahová náplň politiky v menších a středních zemích (typu Československa, dnes ČR …) jsou určovány a silně limitovány geopolitickými siločárami a vztahy velmocí. Viz to, co se dělo po vyklizení pozic a zrušení poválečných ujednání o rozdělení sfér vlivu a po rozpadu SSSR. Vznik systému pod řídící rolí komunistů by byl těžko možný bez toho, že Českolsovensko bylo rozhodnutím velmocím zařazeno do vlivové sféry SSSR. Dnes je naproti tomu ve sféře vlivu USA těžko možný odklon od neoliberálního paradigmatu diktovaného touto mocností. Tak tomu bude až do té doby až USA dostatečně nezeslábnou a nebudou již schopny udržovat impérium, nevyklidí mocenské pozice anebo se centrum jejich říše ekonomicky a politicky nesesype – podobně jako SSSR. Těžko lze očekávat, že nabyté pozice dobrovolně vyklidí. Lze očekávat všechny myslitelné konspirace, politické podvody, nátlakové metody, dokonce mezinárodní zločiny, které využijí, aby svou říši a dosažené mocenské postavení udržely a upevnily. Jakákoliv bezohlednost je možná.
Ano, členů KSČ bylo skutečně cca 10%. Ale skutečnými komunisty nebylo ani 1%. Ostatně – kolik je členů KSČ dnes? Zhruba 50000, což je asi 1% voličů a 0.5% obyvatel.
Počet dělníků v průmyslu byla umělá záležitost, protože nebylo povoleno podnikání ani na ŽL. Zajímavý byl fakt, že všude bylo slyšet „nejsou lidi“. Že tu máme dnes 500000 nezaměstnaných a uživíme i je a ŽÚ nepoklesla a zároveň „není práce“, to svědčí o špatném řízení státu.
Jenom poznámka. Diktatura proletariátu měla mít primárně ekonomický obsah, vyvlastnění vykořisťovatelů, pouze technicky „na bodácích“. Cíl byl zrušit odcizení práce+uvolnit produktivní síly společnosti.
Nakolik se to dařilo třeba u nás, může soudit každý za sebe. Řekl bych, že to bylo nejednoznačné, tak i některé příspěvky shora. Ani důvodem pádu socialismu nebylo samovolné nebo nutné (sociálně-) ekonomické zhroucení. Jistě při pohledu do Polska anebo Jugoslávie to mohlo vypadat zase jinak. Vždycky si vzpomenu na moudré rčení: naše ekonomika je důkaz nadřazenosti socialismu, kapitalismus by při takovém řízení šel dávno do háje :-) Svým způsobem ta druhá věta zhruba odpovídá tomu, co teď vidíme v Čezku kolem sebe.
Diktatura proletariátu tedy měla být pouze způsob, jak zabránit buržoazii v třídní revanši, využití demokratických institucí k obnově své ekonomické moci. Modelově to asi bylo v Rusku za NEPu, kdy vznikaly reálné kapitály, nebo i v Jugoslávii, kde, jak tu bylo onehdá připomenuto, platily nějaké sociální limity (platy), aby nakonec v ekonomice nepřevážily soukromé kapitály. Komu ale bylo diktováno u nás řekněme v roce 1980?? Odtud pak ten myšlénkový potrat „všelidový stát“, pokud pamatujete.
Demokracie je daleko širší až úplně rozblemcaný pojem, což se samozřejmě mediálně hodí. Je to pak těžké nějak „srovnávat“. Musí si to člověk sám nejdřív nějak definovat, což nakonec Béda činí. Řeč je většinou o zastupitelské demokracii jako o formě vlády bez ohledu na obsah. Pokud se dnes ten obsah nelíbí těm, jež nesmíme jmenovat, nechají většinou zpochybnit (krom jiných zástupných věcí, osobních útoků atd.) nejraději hlavně tu „demokratičnost“, jak se k nežádoucímu výstupu dospělo.
Béda:
„Nejsem, vycházím ze SAMODEFINICE předešlého systému.“
Nerozumím tomuto sdělení. Nevím, co je samodefinice předešlého systému. Ptám se, protože nejsem neomylný a rád poznám i jiný názor.
„V dnešním buržoazním systému, tvářícím se, že lidé sami rozhodují o svém osudu, jak jsem se pokusil dokázat v článku, rovněž tak lid o svém osudu nerozhoduje.“
Ano, ale podstatou není nějaká diktatura (byť obecně by takový stav diktaturou provázen být mohl), nýbrž o autoritativní režim nějaké vůdčí ideje, podkud lid ještě má vliv, nebo o totalitu, pokud lid už žádný vliv nemá. Vůdčí idea (která taky zaručuje, aby systém nevybočil z mantinelů) pak může a nemusí být v zájmu lidu. Minulý režim byl autoritativní i formálně, dnešní jen neformálně. Autoritativní vedení dříve mělo naplňovat zájem lidu, dnes v tzv. laickém režimu není zájem definován, neboť samo vedení je formálně popřeno. Neformální vedení ale pochopitelně naplňuje vlastní zájmy.
Naše diskuze se také možná týká sporu o proporcionalitu laického a odborného prvku. Moc soudní ji řeší profesionálním soudcem a laickými přísedícími (jinde třeba laickou porotou). Moc zákonodárná je dnes čistě laická (legislativní a jiné odbory, které mají odbornost zajišťovat, ani raději nezmiňuji). Co se týče moci výkonné, lze vzpomenout spor Zemana s „kavárnou“, která prezidentovi vyčítala, že nechce jmenovat ministry, o jejichž odbornosti není přesvědčen. Pehe tehdy tvrdil, že vládnout může i ten největší pitomec. Podle toho to pak vypadá. Ještě aby někdo, kdo má koule a rozumí věci, překážel záměrům neformálního vlivu.
(pokračování)
Diktatura lidu (ano, ta co neexistovala ani ve starověku) musí být podle mě doprovázena nějakou proporcí odborného vedení. Záleží pak na tom, jak to chcete realizovat. Minulý režim byl v tomto směru již popsán, nad dnešním můžeme mít jen oči pro pláč. 80% lidí je proti církevním restitucím, ale přírodovědec, humanitní „odborník“ Nečas, prohlásí, že jde o populismus. Přitom ta „odbornost“, pro kterou je lid jen populista, je odborně naprostou kravinou. Nevadí ale, pokoutný zájem byl prosazen a lid úspěšně rozhádán.
Omlouvám se, že Vás zdržel svými pindy. Jen jsem chtěl nějaké věci vzájemně ujasnit.
Nenamítám nic proti možnosti volby Slováků, co se týče Mečiara a odtržení od ČR. Jen si myslím, že byli rovněž zmanipulováni a Mečiar, i když o tom asi ani nevěděl, se někomu dobře hodil. Z dlouhodobého hlediska na tom prodělají jak Češi, tak Slováci. A to je mi líto.
http://www.novinky.cz/domaci/378603-komunistka-semelova-pujde-za-vyroky-o-milade-horakove-pred-soud.html
„Žalobce po zhlédnutí předmětného pořadu pocítil strach a úzkost z možné restaurace zločinného totalitního komunistického režimu. Takovým jednáním tedy bylo závažným způsobem zasaženo do morální integrity žalobce,“ muhehe. ..)
S tím souhlasím. Proto nepřipadá v úvahu vzpoura na poslední prioritě řízení, tedy násilná cesta. Z druhé strany pasivní rezistence vyplývající ze světonázorové (první priority), nám jde. Světonázorová priorita Čechů se opírá o ekonomický pragmatismus a sekularitu. Ekonomická priorita (třetí) se tedy k řízení národa dá využívat velmi dobře. Sáhněte Čechům na blahobyt a rozpálí je to doběla. Dokonce to zapůsobí i na jinak slabé druhé prioritě, což je historické povědomí a z něj vyplývající národní soudržnost.
Všechny tyto jevy vidíme jako na talíři v přístupu Čechů k imigrantům. Ohrožují blahobyt (3 – ekonomická) a dokonce i bezpečnost (1 – násilí) a existenci národa (2 – historická a národní) + případné epidemie (2 – genocidní).
Přinášejí islám (1 – světonázorová).
Podle mého většina Čechů kašle na to, zda jsou bílí, černí, žlutí nebo oranžoví. Jde jim o přínosnost a zařaditelnost. Jasně to dokazuje převážně pozitivní vztah k vietnamcům, kteří na ekonomické prioritě (3) nejsou vnímáni jako ohrožení. Co se týče zařaditelnosti, snaží se a jsou velmi soudržní, uvidíme, jak se to bude s dalšími generacemi vyvíjet. Čechům jde především o ekonomickou a bezpečnostní stránku věci, je to podpořeno ne příliš dobrými výsledky v integraci Romů.
Tohle si ale myslím bude velkým zločinem všech polistopadových i komunistických vlád. Nic moc pro to ani jedni ani druzí neudělali, kromě prázdných multikulti keců. I za tím něco bude, není to jen náhoda nebo neschopnost. Jakkoli se vláda začne snažit o přitvrzení a výchovu, hned vyskočí placení hajzlíci, co se „berou z jejich právo“ nepřizpůsobovat se. Někomu ten vzkaz velmi vyhovuje.
asfalt,
„samodefinice“ ve smyslu, že stejně jak byla v systému zakotvena vedoucí úloha KSČ bylo (tehdy jeho vůdci) prohlašováno, že jde o systém s diktaturou proletariátu. To není nějaká pomluva z hlediska dnešních oponentů tehdejšího systému, to je „samodefinice“ tehdejšího systému.
Vůdčí ideou tehdejšího systému byl veřejně prezentovaný marxismus leninismus, který byl pak do praxe převáděn skrze politiky KSČ. Vůdčí oficiálně zastřenou ideou dnešního systému podle které se všechno v kapitalistickém systému řídí je neoliberalismus = původní liberalismus, který dospěl konkurenčním bojem a koncentrací vlastnictví do stadia totality nejsilnějších (terminologií liberálů nejflexibilnějších, nejúspěšnějších) kapitálových vlastníků, kteří si usurpovali neformální rozhodovací pravomoci. Tyto jsou pak převáděny do praxe v podobě zavádění NWO skrze korupci politických stran a politiků.
Že je současný systém (globální) diktaturou lze lehce doložit na řadě příkladů – viz jak dopadl každý, kdo se nechtěl dobrovolně podřídit diktátu šedé velmoci velkokapitálu reprezentované svojí výkonnou americkou rukou Husajn, Kaddáfí, Asad, viz politika vůči Íránu, viz kupř. osud Tsiprasovy vlády, kterou si zvolil řecký lid, viz osud referend v Irsku, Řecku, viz politika vůči Rusku. Dnešní diktátoři na rozdíl od těch minulých mají v repertoáru mnohem širší rejstřík prostředků. Od ekonomických (sankce, embarga, ultimáta, vydírání, hrozby, umělé ratingy, dluhopisy, kapitálové přesuny, spekulativní měnové nájezdy) přes politické – ostrakizace, izolace, zařazování na“Osu Zla“, zinscenované vědecky propracované politické převraty, mnohem obsáhlejší metody špiclování až po válku.
fajt,
ještě aby tak někdo pocítil strach a úzkost z možného ekonomického bankrotu kapitalismu jako systému, prasknutí a krachu bankovní virtuální bubliny a zmizení svého účtu, z možné restaurace fašismu po vzoru Kyjeva, přelití válečné a teroristické vlny z „osvobozovaných a demokratizovaných zemí“ do své domoviny a dožadoval se satisfakce za zásah do své morální integrity.
Sio,
za aplikaci DVTŘ vám opět musím vyseknout poklonu.
trochu OT, ale dobra sprava, na webe Hlavnych sprav sa konecne objavil Pjakin, takze bude dalsi narast divakov, posluchacov…
http://www.hlavnespravy.sk/videorozhovor-rusky-analytik-valerij-pjakin-porozpraval-o-zmenach-v-a-prekvapivych-udalostiach-na-ukrajine/666346
Vidíte Bédo, když to berou za jiný konec, lze se i dovědět, že minulý režim byl diktarturou lidu, gdy si lid prý sám sobě diktoval a dnešní systém, že není diktaturou žádnou, ale že svorně proti lidu spoluvládou „lester“ a lid. A vo tom, že lid jako svrchovaný vlast ník moci si nechá vládnout bandou darebáků ani slovo.
Gdyž de o podíl, tak nejde o žádnou formalitu. Volby lidí jsou a byly jen o zbavení svéprávnosti vybrané skupiny lidí a to jsou prostě diktatury. A normální lidi prost diktatury nechtějí. Hotové. Intelektuálské řeči o vládě lidem se vedou odnepaměti, už od dob, kdy se tady začali roztahovat harpagondechajčtí misionáři. Dokonce prý lester, vy ho znáte? Muheeeeeee
http://www.novinky.cz/domaci/378638-zeman-podepsal-novelu-posilujici-pravomoci-tajnych-sluzeb.html – za tohle Zemana rozhodně chválit nebudu, tady šlápl do hovna. ..
v podstatě by se dalo říci, že socialismus udělal z lidí převážně naivní idioty, kapitalismus zase bez pardonu nenažrané idioty. ..)
Díky, snad nejste jediný, kdo tomu porozuměl. :-)
no ja cekam na nejakou vetsi vedu :), zatim je to rekneme malo zanorene :)))
http://www.nezavisli.blogspot.cz/2015/08/minulost-hreje-sucasnost-mrazi.html
Hoci od prevratu v roku 1989 sa na Slovensku rodí o polovicu menej detí, chýbajú v jasliach a materských školách tisícky miest. Po zmene spoločenského systému sa privatizovali stovky zariadení predškolského veku.
Začali sa problémy, ktoré sme za socializmu nepoznali. V škôlkach a jasliach boli zriadené bufety, obchody, krčmy a erotické salóny… Za socializmu sa do týchto zariadení dostali všetky deti. Dnes len časť. Denný pobyt stál rodiča 1 – 2 koruny. V súčasnosti je mesačný poplatok v štátnej škôlke 350€ a k tomu ešte za stravu až 3€ denne. V štátnych jasliach stojí mesačný pobyt od 230 – 260€. K tomu treba zaplatiť za stravu mesačne 40 – 50€. V privátnych školách zaplatia rodičia mesačne až 400 – 500€. Kapitalizmus vrhol rodičov a ich potomstvo do ťažkej a neriešiteľnej situácie. Potvrdzujú to slová diskutérky na internete: „ Moja známa aj s manželom bola u nás, mali sme oslavovať jej 30 rokov. Bolo to však smutné stretnutie. Takmer celý večer preplakala. Od malička snívala, že bude mať veľkú rodinu. Vzlykajúc sa sťažovala, že majú len jedno dieťa, ale ani to pre malý príjem nedokážu slušne uživiť.“ Jej sen o početnej rodine zabil zločinný kapitalizmus zodpovedný za otrasnú životnú úroveň na Slovensku.
pokračování: ..Je hanbou súčasných politikov, ktorí majú povinnosť vytvárať podmienky občanom krajiny na slušný život a zvyšovať populáciu. V súčasnosti však Slovensko vymiera a kupuje sa viac truhiel, ako kočíkov! Súčasnosť mrazí! Analytička Eva Sádovská to potvrdzuje: „ Až ¾ domácností na Slovensku sú schopné každý mesiac prežiť len na hrane… Teda s ťažkosťami!“
V jednom mě vývoj po 89 rozhodně poučil – zjistila jsem, že demokracie je prázdný pojem, dobrý jen k oblbnutí lidí.
Ať už jsou výhrady k diktatuře proletariátu jakékoli, jedno je jisté. Vyhlásili tu diktaturu veřejně, neschovávali se za různé pravdoláskařské kecy. Bída je, že většina lidí vlastně o pravdu moc nestojí, raději naslouchá pohádkám.
Někteří se tady zmiňují o potížích a nedostatečném ocenění střední třídy v poměru k dělníkům a zemědělcům. Za prvé mi to připomíná povzdechnutí hlavní postavy z filmu Kulový blesk: „Co tady dělám? Co já mám tady s těmi lidmi společného? Proč bych se měl bavit s takovou nějakou Opatrnou, nebo..“
Ovšem proč? Vždyť on je vysokoškolák, duševní pracovník!
Já jsem si po 89 byla nucena dělnické profese vyzkoušet. I když beru do úvahy, že se dělníkům po sametu podmínky neustále zhoršovaly, zjistila jsem, že ty peníze jsou skutečně tvrdě vydělané. Kdo to nezkusil na vlastní kůži ať naříká, že byl nedostatečně v poměru k nim odměněn. Já už bych něco takového nikdy neřekla.
Pravda, o filozofických otázkách nebo literatuře si s nimi moc nepokecáte, ale i mezi středoškoláky a vysokoškoláky je mnoho těch, se kterými to také nejde.
Někdo se narodí s chytrou hlavou, někdo se šikovnýma rukama a šťasten ten, komu sudička nadělí obojí. Ale i v tom případě by měl být za ty dary rád a neohrnovat nos nad ostatními.
Bety, zřejmě zmiňujete mě. Tak vězte, že jsem pracoval na stavbách i fabrikách, zkusil jsem si to jako student. Mimochodem, odváděl jsem často více práce, než kmenoví zaměstnanci a to za 2/3 platu. Byl jsem přece jenom student, že. Mohl bych vám povyprávět, jak jsem dva měsíce v kovárně na karuselu vybrousil všechno, co mělo nízkou normu a nikdo to nechtěl. Jak brusiči makali 4 hodiny denně.
Dělal jsem pak 13 let ve fabrice a znal osobně dost lidí, ano i výroby. Takže se mě tu nepokoušejte opít rohlíkem, vím své. Netvrdím, že nebyli dříči a talentovaní odborníci, kteří se živili rukama. Ale zase tolik, aby se to dalo nazvat pravidlem, jich nebylo. Platí to samozřejmě i o bílých rukávech. Ono taky kolikrát moc motivace nebylo. Lidi by dělali navíc a líp, ale něco za to očekávali. A ne flákal se – dostal 2000 a dřel – dostal také 2000. To brzy přestane bavit každého. Když jsem byl v Rusku na inspekční cestě, jediný já uměl dobře rusky, jediný já rozuměl elektronice, která se testovala. Se mnou byl jeden šikovný dělník, který se vyznal v silnoproudu a jeden kecal z obchodního, který nám jakoby šéfoval. Hádejte kdo měl 2/3 platu toho dělníka a polovinu toho kecala?
Nikdy jsem se nevytahoval titulem ani vysokou školou, takovou ubohost opravdu nemám zapotřebí, za člověka musí mluvit výsledky ne nějaké diplomy nebo jiné papíry.
Ano, vím i to, jak se po sametu dělníkům platy razantně zhoršily, ale já mluvil o socíku. Tak jsem nějak očekával, že když se lidem zhoršily podmínky práce, tak to budou chtít zpátky, a projeví se to ve volbách. No, neprojevilo. Myslíte, že bych měl jít a vytáhnout za ně ty kaštany z ohně? A přejí si to vůbec? Nějak to na jejich názorech nepozoruji. Nejspíš se potřebují ještě mnoho zavyučit, aby jim to došlo a nechodili volit Karla, bo má pěknou dýmku.
Sio, berete si to moc osobně. A nikoho opít rohlíkem nechci. Něco jiného je zřejmě pracovat u lisu nebo u pásu než to, co jste si vyzkoušel vy. Tam žádné ulejvání není možné. Je to jednotvárná ubíjející robota a proto si myslím, že by slušná výplata byla to jediné, co by to člověku částečně vynahradilo. Asi to za socíku měli snadnější, rozhodně nebyli nuceni držet jazyk za zuby, jak jsem se rychle musela naučit já. Když jdete domů, nemůžete narovnat zkroucené prsty a nohy se pod vámi třesou… Ne, já si stojím na svém. Žádná výplata za tohle není dost vysoká.
Bety, brousil jsem malé výkovky, tedy otřepy. Bylo mi 18. Norma – 1400 ks/ směnu, vážilo to asi kilo a muselo se to otáčet, protože otřepy byly na obou stranách. Dostal jsem 1900 Kčs hrubého, což na kovárnu nebylo moc, brusiči brali přes 3000. Těm pak díky mě zbyly výkovky s lepší normou a půl šichty odpočívali nebo si naddělali a na noční spali. Ano, nemohl jsem narovnat prsty a nohy se mi třásly. Tohle není věc výplaty. Toto je věc pracovní hygieny. V takových podmínkách má být spíše kratší pracovní doba a pravidelné přestávky ne vysoké platy. Bohužel, dnes na takových pozicích nejsou ani přestávky ani vysoké platy, jsem si toho vědom.
Něco, čím si spravuji náladu, zkuste taky.
https://www.youtube.com/watch?v=CPyVnM1MVQ8
z komentářů:
поклонский алексей 2 weeks ago
володя нас согревал в окопах мы за россию стояли скоро будет война от этого не убежать
Bety, něco pro vás:
https://www.youtube.com/watch?v=OJNfV_RrUi4
Zajímavé, jak se stalo tématem, kdo si co smí anebo nesmí říkat a ne to jak to bylo doopravdy.
V detailech asi nepříliš důvěryhodný zdroj, ale některé obecnější informace a souvislosti stojí rozhodně za zamyšlení; kdoví jak to doopravdy bylo:
http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=22470
http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/400662/Jak-dalece-spolupracovala-Milada-Horakova-s-nacisty.html
http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/403886/Tajuplna-smrt-Milady-Horakove-aneb-Byla-vubec-popravena.html
Osobně jsem samozřejmě a jednoznačně proti tomu co té paní provedli. Proti trestu smrti obecně. Naštěstí u nás byl jedním z mála světlých výdobytků sametu to, že se ze trest smrti zrušil.
Alespoň tím jsme se trochu odpíchli od těch primitivnějších států, které se této brutální a tupé praxe dosud drží a k vyšší morální normě musí teprve bolestně propracovat.
Vždy, ať vládne kdokoli, jedná se o diktaturu. Kdo vládne, diktuje co a jak se bude dít.
Záleží pouze na tom, co si ten diktující k plebejcům dovolí a co mu strach nedovolí si dovolit.
Z tohoto pohledu – zlatí „komunisté“. Oni to ve skutečnosti nebyli žádní komunisté, protože komunista není ten kdo si tak říká, ale ten kdo i svůj osobní život podřídí idejím komunismu. A to jak víme, naši tehdejší vládci nedoržovali zcela důsledně. Přesto ve svém jednání a vyhledávání vlastního prospěchu byli do značné míry svázáni idejemi, v jejichž jménu se prodrali k moci a jejichž náplň alespoň formálně prosazovali. Prosazovali ji jen formálně proto, že oni sami osobně po jejím naplnění netoužili, jen ideje používali jako nástroj své vlastní moci a manipulace s masami.
Každý živý tvor na planetě kromě lidí je řízen převážně jedním přírodním zákonem, který mu přikazuje uspokojit své základní životní potřeby s vynaložením co nejmenší námahy a v co nejkratším čase. Zbytek života je pak věnován většinou odpočinku – pokud je dopřán. Lev se nažere a spí… Je-li dostatečně nažrán, nic s ním nehne – jen páření, jiný lev hledající teritorium, popř. jiné nebezpečí ohrožující jeho lví existenci. A na tom pohořel socialismus – naši tehdejší vládcové „měli blíže k přírodě“, byli celkem nažráni, tak se na vše ostatní vykašlali a vykonávali jen činnosti podle nich bezpodmínečně nutné k udržení stavu – ideologicky žvanili a v případě pocitu ohrožení likvidovali konkurenty – ano, konkurenty, téměř všechny „oběti komunistů“ totiž byli převážně další socipaté, deprivovaní nedostupností korýtek. Strategie zvolená našimi vládci ale neodpovídala prostředí, ve kterém jsme žili.
Přirovnáme-li to k přírodě, lvi ignorovali nadměrné množství hyen a byli ze svého teriroria vytlačeni přesilou nepřátel..
Pane autore, měl byste si určitě přečíst Politickou a společenskou doktrínu fašismu od BM. Je tam popisován právě ten jev, který ve svém článku popisujete i Vy. Kdyby Váš článek měl možnost číst Mussolini, jistě byste se v mnohém shodli. Mimochodem, vznik fašistického hnutí byl reakcí právě na skutečnost, že ani marxixtický socialismus, ani kapitalismus, nejsou spravedlivé systémy státního zřízení.
PavelK,
jestli chcete diskutovat, měl byste konkrétně uvést v čem bych se shodl (ve kterém konkrétním bodu uvedeném v článku) s BM. Takhle je to co uvádíte příliš nekonkrétní a obecné.
To, že BM při své kritice palramentního systému dospěl k tomu, že kapitalismus není spravedlivý nijak nezpochybňuje, to co jsem napsal v článku. BM mohl asi velice těžko posuzovat spravedlnost marxistického socialismu v době, kdy formuloval základy své ideologie. Z hesla Benito Musoolini na Wiki specielně pro vás: „…V Popádí, kde měli fašisté podporu velkých i středních vlastníků půdy, se oblastním velitelům úderek dařilo ovládnout města jako Ferrara, Cremona, Piacenza a posléze padla i významná bašta levice Bologna… Ve volbách v dubnu 1924 získala společná kandidátka fašistů, nacionalistů a liberálů 64 % a tím ovládla dolní komoru italského parlamentu. ..“ (jinak pro vaši informaci Hitlerovi dopomohla k moci katolická strana Zentrum a Liberální strana + finanční pomoc mezinárodní oligarchie a korporací, německé a ruské aristokracie)
Nakonec obligátní otázka: kdopak pomohl k politické moci kyjevským fašistům (a oligarchům)?