|
Řecko je na kolenou, a to přitom nezazněl jediný výstřel. Dnešní bandité nepotřebují maskáče a samopaly, stačí jim saka, kravaty a počítače plné virtuálních peněz. |
Řecko hýbe Evropou. Nebo Evropa Řeckem. A není to jedno? Potřebujeme ještě nějakou nezávislost? K čemu? Kde jsou nějaké naše hodnoty, které nás spojují a skrze něž se vymezujeme vůči okolnímu světu? T.G. Masaryk říkal, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. To je pěkné, ale které to jsou? Masaryk říkal: „Ježíš, ne Cézar“. My však často říkáme „Ježíš ne, Cézar!“ Možná se něco změnilo. Možná jsme se tak trochu ztratili v místě i času.
Odkud jsme
Navazujeme na tradice našeho národa. Kdo neskáče s námi, není Čech. Na tom se občas shodneme, zvláště při hokeji když hrají „naši“. Když hraje Sparta se Slávií, už se neshodneme, vzduchem létají nadávky. Když to dobře dopadne. Když ne, tak létá něco tvrdšího, z čehož jsou přinejmenším boule na hlavě. Jinak je toho málo, na čem se shodneme a co máme společného. Ono také naše dějiny jsou plné mýtů, jelikož je sepisovali často pohádkáři, kteří si ovšem říkali a říkají, bůhví proč, historici. A my ty pohádky máme rádi. Proto se neshodneme a nemůžeme shodnout na okolnostech husitských válek, významu bitvy na Bílé Hoře či prospěšnosti samotného vzniku samostatného Československa v roce 1918. O významu Jana Husa ani nemluvě. Jeho heslo „Pravda Páně vítězí“ je pro nevěřící nesrozumitelné, a věřící v Krista zase dali nyní jako tenkrát přednost před vznešenou teologií realitě všedního dne. Husův požadavek chudé církve sice vypadá na papíře pěkně, ale bohatství má také své kouzlo, mínila asi většina současných českých křesťanských církví a sáhla po tzv. „církevních restitucích“. Společnost to samozřejmě rozdělilo a bude jí to rozdělovat již napořád. Jenom jednoho dne se někdo zase chopí osvědčeného hesla „co bylo ukradeno, musí být vráceno“, vyhraje volby a milí křesťané se budou divit novému pronásledování doprovázejícímu zabavení majetku pomocí nějaké další pozemkové reformy nebo něčeho podobného. Šlo to za Masaryka před sto lety, půjde to i v budoucnu. Naše kořeny už nevidíme, naší historii nerozumíme, protože vítězí vždy pohled momentálních „vítězů“. Přerozdělení majetku je tak jen doprovázeno přeformátováním ideologie.
Kdo jsme
Jsme ovšem Češi. A Moravané a Slezané. Máme společný jazyk. Tedy téměř. Rozumíme si. Jenže jaksi jen na jednu stranu. Na druhou stranu si nerozumíme vůbec. Protože jsme nejenom Češi (a Moravané a Slezané) ale jsme také „pravičáci“ nebo „levičáci“. Dále se dělíme na příznivce knížete z TOP 09 a modrých strak z ODS. Na komunisty a demokraty. Tím to však zdaleka nekončí. Někteří pravičáci a někteří levičáci jsou proruští, jiní zase protiruští. Skoro všichni jsou proti uprchlíkům a dost dobrých Čechů (a Moravanů a Slezanů) takříkajíc napříč politickým spektrem je proti islámu. Ti si už chystají pro své odpůrce z řad „špatných Čechů“ šibenice. Kdo by totiž chtěl pohostit cizince ze zemí postižených hladem, válkou a dalším strádáním, není správný vlastenec, a přestože je Čechem, patří jako vlastizrádce na šibenici ZDE
. Naše policie to musí nejdříve ovšem prozkoumat, zda na tom nebude něco protizákonného. Potom ihned začne „pomáhat a chránit“ jak jsme psali v článku Zbabělá policie. Ani tam ovšem rozdělení nekončí. Někteří z nás jsou proizraelští, většina však, i když se to raději neříká, bude asi protiizraelská. Podobně to bude se vztahem k USA. Nu, a to jsme do toho ještě nezamíchali náboženství a ateismus. Takže je otázkou, co nás vůbec spojuje, když nás kde co rozděluje. Spojuje nás jazyk, dále pak vlajka, hymna a snad nějaké další symboly, se kterými se ztotožňujeme. Bude to ale stačit? Nejsou to jen prázdné modly?
Kam jdeme
Jelikož jsme rozděleni a neshodneme se ani na výkladu minulosti ani současnosti, těžko budeme hledat společnou cestu. A nevíme-li kam jdeme, nedivme se, že tam nikdy nedojdeme. Cestu jsme vždy nakrátko jakoby zahlédli, zejména ve chvílích, kdy nám všem bylo ouvej, jako v letech 1938, 1968 a 1989. Vždy nám ta společná cesta však vydržela maximálně pár měsíců. Pak se vlády vždy chopili nějací vykukové, kteří ovšem byli z nás. To na Ukrajině už do vlády jmenují cizince. Možná už je to jedno. Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet. Kam jdeme, stejně nevíme, protože nás nic podstatného nespojuje. Vlastně ano. Touha po prosperitě. Abychom se měli dobře. To je ta „mája,“ za kterou se ženeme. Americký sen na český způsob. Sen se to jmenuje velmi správně, protože s realitou nemá nic společného. Ve společnosti, kterou budujeme, vždy byli, jsou a budou ti nahoře a ti dole. Všichni prostě nemohou být bohatí. Kdo by seděl za pokladnou v supermarketu? Kdo by řídil autobus v dnešním vedru a kdo by čistil kanalizaci? Miliardář asi těžko. Možná jedině jako nějakou vtipnou reality show, ale jako každodenní chleba určitě ne. Občan a čtenář se tedy ptá: Co máme dělat? Kde je tedy návod, jak zjistit odkud jsme, kdo jsme a kam jdeme?
Zastavit se a rozhlédnout se
Abychom mohli jít někam a vědět kam, museli bychom nalézt jiné hodnoty, než jsme vyznávali dodnes. Jinak nás čeká dnešní osud Řecka, přinejlepším. Život bez naděje. Evropská unie se ukazuje jako projekt na počítání peněz, o které jde vždy až v první řadě. O lidi, o ty nikomu nejde. Nasycení, oháknutí, prosperující vládci financí nemají žádný recept, jak dát lidem naději. Hra skončila. Období slibů, ochotných půjček, prodejů na „strašně výhodný“ úvěr skončilo. Teď má otrokář otroky v hrsti. Důchodci jen čerpají, nic nepřinášejí, je třeba je ožebračit co nejvíce. O lidi přece nejde. Půjčky sjednané elitou a především pro elitu musí někdo splatit. Proto je třeba zrušit nebo alespoň co nejvíce osekat sociální jistoty. Jde tu o kurz, jde tu o HDP, jde tu rating, o lidi ne. Snad jen o ty, kteří mají nějaký vliv. Invalidní důchodci to tedy určitě nebudou. Řecko přivedla jeho a evropská elita společně na buben. Ochotně se půjčovalo, přichází doba exekucí. Mnozí naši spoluobčané takovou hrůzu už znají ze svého života. Rozdíl je v tom, že v případě státního bankrotu na vině není drtivá většina lidí, ale jen hrstka těch, co celou tragedii způsobila a které se celá záležitost prakticky nedotkne. V Řecku měli tu smůlu, že u moci byli ještě zkorumpovanější a bezohlednější lidé než v České republice. Ti naši navíc měli tu výhodu, že svojí chamtivost živili z privatizace, kdy prakticky za deset let prodali většinu státního majetku a ještě k tomu stihli vytvořit téměř dvoubiliónový dluh. Ten, jak je vidět, budeme muset asi někdy splatit, jinak se budou věřitelé zlobit a řádně nám, stejně jako Řekům, zatopí.
Co tedy dělat?
Sami toho mnoho nezmůžeme, nicméně měli bychom se připravit na jiný systém fungování společnosti. Přestat žít na dluh, přestože je život z úroků pro bankéře výhodný. Je třeba finančním čarodějům vyhradit jiné místo ve společnosti. Věřitelé musejí být zainteresováni na osudu půjčky a dlužníka. Věřitelé musejí být připraveni nést ztrátu. Není možné, aby stát jako Řecko nebo Česká republika kupoval na dluh zbraně. Těmi se důchodci nenakrmí. Řecko je na kolenou, a to přitom nezazněl jediný výstřel. Dnešní bandité nepotřebují maskáče a samopaly, stačí jim saka, kravaty a počítače plné virtuálních peněz. My možná budeme dobře vyzbrojeni proti afghánským bojovníkům, ale proti evropským, americkým a bůhví jakým bankám budeme bezbranní.
Již teď naše obsluha státního dluhu a výdaje na obranu převyšují každoroční deficit. Co tedy dělat? Neorientovat se výhradně na Západ. Diverzifikovat riziko, usilovat o soběstačnost. Přestat mentorovat Čínu, Rusko a další země a snažit se o spolupráci se všemi. Zamést si nejprve před svým prahem, usilovat o lepší společnost, a teprve potom s největší opatrností radit ostatním, co dělají špatně. Tahat nejprve břevno ze svého oka, abychom lépe viděli svět, který tak toužíme napravovat. Přihlásit se k heslu, na němž vyrostla naše civilizace – „co chceš, aby druzí činili tobě, čiň ty jim“. Mohou sice být spory o to, co by to mělo přesně být, nicméně některé věci jsou celkem nesporné. Kdo by chtěl být nezaměstnaným a pobírat almužnu? Ano, nějaké procento občanů jistě, ale přiznejme si, že 700 tisíc jich asi nebude. Právo na práci by tedy mělo být přirozenou součástí naší společnosti. Vždyť co to je za společnost, která tak velkou skupinu lidí, která se navíc ničím neprovinila, vystrčí mimo s tím, že je nepotřebuje? Že jsou pracujícími jen jako neužiteční trpěni? Je třeba společnost tvořit podle zájmů dolních 99 procent občanů a nikoliv podle horního vládnoucího jednoho procenta.
Změnit směr
Prosperitu a úspěšnost společnosti nelze měřit HDP, nějakým ratingem nebo průměrným příjmem. Je třeba pohlédnout, jak se žije těm posledním. Ostatně to by mohla být ona „Pravda Páně vítězí“. Ano, je třeba hledět jak se žije těm, kteří jsou v exekuci, v důchodu, bez stálého příjmu, v nemoci a jiné složité životní situaci. Naši bezdomovci nám ukazují naší skutečnou úroveň mnohem lépe než finanční zpravodaje. Úspěch nemůže být měřen podle příjmu, ale podle míry spolupráce a solidarity. Přestaňme kupovat noviny, jež nás jen drží v kruhu nevědomých otroků, kterým je možné nabulíkovat cokoliv. Omezme sledování televize, která dělá totéž. Toto a mnoho dalšího je možné udělat a proměnit tak komunitu, v níž žijeme. Neuděláme-li to, ocitneme se, tak jako už tolikrát v dějinách, v situaci, která se nám nebude vůbec líbit. Pak bude pozdě chtít se ptát…
53 comments on “Odkud jsme, kdo jsme, kam jdeme”
A je to vubec tak? Myslim s Reckem, tu podivanou pro davy – prijde mi to jak tezka komedie. A to ostatni bych uz radeji nekomentoval, nechci byt vulgarni, pry to neni slusne….:-). Jachym
Národní by mělo zušlechťovat, nebýt agresivní k „jiným“ „ostatním“, ale zároveň nepovolovat agresivitou trpět. Ani tou zvenčí, ani tou „skrze někoho“ uvnitř – ve prospěch – často opět“někoho“ „z/venku“…
Přestat „snít americký sen“ nicnedělání a ohlupující poživačnosti bez hranic – a přitom si udržet své sny skutečně potřebné, ideály LIDSTVÍ.
Pomáhat si navzájem, podporovat Outsidery a nositele nových myšlenek.
Být otevření výzvám, ale stavět na široce sdílených, prospěšnou prací sdílených jistotách.
Revidovat pojmy „zisk“, „podnikání“ i „společenský přínos“…
Přestat platit žvanily a „polib-tiky“, vyžadovat CELOSPOLEČENSKY PROSPĚŠNÝ a FUNKČNÍ SPOLEČNÝ STÁT. Ten který bude skutečně tím NAŠÍM…
Vyžadovat slušnost a bezpečnost.
Respektovat JEDEN DRUHÉHO I přírodu naší sdílené Vlasti -jako její základní součásti, podstatu toho „našeho“.
Dokázat sdílet trápení i radost a kooperovat…
Věřit v lepší pro všechny Lidi, aktivně o to usilovat.
Spolupracovat na rovném a vzájemně prospěšném základě s „těmi okolo“…
Uvažovat a konat v dlouhodobých horizontech…
Vrátit do důstojného života radost, vyžadovat po zodpovědných, kterým jsme cosi jako díl moci PROPŮJČILI PODMÍNEČNĚ aby svou práci vykonávali skutečně, čestně a ve prospěch společnosti – i toho „nejposlednějšího“ člověka někde „v Horní Dolní“…
Pak si vzpomeneme odkud jsme, budeme vědět kdo jsme a poznáme kam jdeme…
Díky autorovi za otevřenou výzvu k uvažování, každý můžeme doplnit „svůj střípek“ do mozaiky života „U nás Doma“ v zájmu jeho důstojnosti a zlepšení.
Jde to – a mělo by nám O TO jít…
kdo si vzpomene na rok 89, tak každý z nás musí uznat, jak to bylo tenkrát jednoduché, co se týče názorů. Jak téměř všichni byli proti stávajícímu systému. Taková jednotnost už nikdy nebude, jedině tehdy, kdy nás převezme jiný totalitní režim a my poslušně pošlapeme , pouze doma brblajíce.
A k tomu totalitnímu režimu postupně směřujeme, viz úvaha na britských listech
http://www.blisty.cz/art/78096.html
zde se hovoří o tom, jak škodlivé jsou diskuse na internetu. Zdá se, že ovce toho začínají mít dost, a je zapotřebí je ukáznit a poslat do kouta.
Ta frustrace, která čiší z toho článku, má své kořeny. Nejsme vlastenci a nevážíme si svých dějin ani své země.
Alena,
„…Nemyslet, to je základ všeho zla. Totalitní režimy hledají oporu vždy právě u těch, kteří nemyslí, proto se snaží za každou cenu potlačit inteligenci. Po zkušenostech z 20. století bychom měli být v dnešní době mnohem více ostražití vůči těm, kteří nabádají k nesnášenlivosti vůči jinému etniku či náboženství, protože jejich hlas nepovede k ničemu jinému než ke katastrofě…“- See more at: http://www.blisty.cz/art/78096.html#sthash.gFTOOwZX.dpuf
Souhlas: proto se táži. Kde byla inteligence v době když začala slavit svůj triumf nesnášenlivost při útoku na Afghánistán, Irák, Libyi, při rozpoutání násilí v Sýrii a na Ukrajině, v Gaze? Proč nekladla kritické otázky? Co je vlastně extremismus? Je extremistou ten, který pokládá kritické otázky a hledá souvislosti, přitom odsuzuje násilí a požaduje použití rozumu – diplomacie namísto válek, násilí, vydírání, hrozeb a inscenovaných převratů, kritizuje válečné zločiny anebo ten, kdo ty převraty, války, násilí a vydírání zaštítěn mocí a silou provádí a tváří se přitom jako milius a morální vzor? Dávám té mladé dívce za pravdu. Otázkou je, kdo je dnes ten Hitler, kterému všechno prochází a jak je možné, že v dnešním „civilizovaném“ světě vítězí lež, násilí, hrozby a války? Copak inteligentní a civilizovaní lidé napadají, vydírají, zastrašují, vraždí, loupí, podvádějí jiné lidi v jiných zemích anebo ve svých vlastních?
Bédo, lidi jsou podle Vás stejní jako Vy- sedí u počítače a diskutují a diskutují.
Tak tomu ale fakt není. Mají 1000 a jednu starostí, běžných a normálních.
Všem, kteří hází do jednoho pytle všechny, kteří jsou proti imigraci (včetně těch kteří požadují řešení příčin té imigrace a odsuzují násilí a směšují je s holýma lebkama), bych položil otázky: kde jste byli když to všechno začalo? Kdy začalo všechno to násilí, co bylo jeho příčinou? Proč ti lidi vlastně utíkají ze své domoviny? Jak to, že vám vadí, když někdo nechce žít s imigranty ve své domovině a požaduje aby žili doma a tam bylo pomoženo všem, nikoliv pouze nepatrnému množství utečenců, přičemž převážná většina je nucena dál trpět doma a proč vám nevadily válečné útoky, které rozeběhly spirálu násilí a bídy a běženectví jako jejich přímý důsledek?
žijou jak octomilky, myslí jak octomilky a chcípnou jak octomilky – kauzality bych na ovce zbytečně netahal . ..)
Z čeho soudíte, že lidi „jsou podle mě stejní jako já – sedí u počítače a diskutují a diskutují? Tvrdil jsem snad někdy něco takového? Co děláte u počítače vy, paní Aleno? Proč projektujete do mé hlavy své představy?
čepýříte se, pane Bédo, ale ta dáma statistika by vás dostala.
Jaká statistika, paní Aleno? Proč vám vadí co dělám, když mám volný čas? Copak už je zakázáno sedět u PC a diskutovat? Proč vám nevadí spíše to, o čem píši? Sama vnesete námět k zamyšlení a když se v jeho intencích k tématu vyjádřím, tak se namísto merita věci, které jste sama vnesla do diskuse vyhraňujete vůči mně. Copak já jsem ten extremista, který žádá krev, násilí, toleruje a omlouvá podvody a násilí, vybízí k myšlenkové lenosti a tuposti (nepokládání otázek a neodpovídání na ně?), k myšlenkovému konformismu?
Alena: rozumím Vám, ubezpečuji že nejen já jsem asi pochopil.
Bédo, každému aktivnímu člověku se zdá že ostatní sedí a čekají. Bohužel platí co řekl F. Bacon „Rodina je překážkou svobody ducha…“. Tj. zodpovědnost přímá za konkrétní životy blízkých lidí je surová a nemilosrdná „svěrací kazajka“, která nutí mnohé „držet hubu a krok“, a sám Víte jistě dobře jak metodou zmíněnou panem Georgiusem „cukru a biče“ a Vámi nesčetněkrát opakovaným pravdivým „rozděl a panuj“ se lidé ovládají…
Tolik abychom si rozuměli. Píšete známé a obecné pravdy a asi se již příliš opakujete. Jistě – to lze vytknout mnohým z nás -mne nevyjímaje.
Zkusme být více nápadití a originální, a předávat to dále.
INVENCE je vedle ŠIROKÉHO SDÍLENÍ INFORMACÍ jedna z mála skutečných zbraní, které nám „prostým lidem dole“ zůstaly. Programy „špiclování“ jsou zaměřeny jak na kontrolu a blokování nebezpečných, tak zejména na „vykrádání mozků a myšlenek doslova ON LINE“…
Setkávejme se, spolupracujme.
Tvořme mirkoskupinky které se mohou přihlásit k nějaké části sdílených ideí Lidství a důstojných podmínek pro život prostých lidí, buďme SPOLUoBčané. A hlasitě křičme, když se někomu bude ubližovat, veřejně se mu snažme pomoci!
Mnohým už individuální pomoc nemůže stačit a individuální soucítící bývají zastrašováni.
Anonymita netu je fajn, ale víme přece PRO KOHO jsme skutečně kdo ANONYMNÍ… Je to ve skutečnosti jen další nástroj k ovládání lidí a jejich štvaní proti sobě v zájmu „elit“.
Cosi sám dnes a zítra zkusím, ale co z toho vyjde nezáleží jen na mně… až to veřejně půjde ven dám vědět. Udělám co budu moci…
Potřebujeme odvahu a veřejně motivující příklady.
Autorův nadpis není vůbec „od věci“.
A zkusme prosím ALESPOŇ PRO JEDNOU hledat na otázku v nadpisu odpovědi, netříštit diskusi „rozvíjením“ témat.
Alena,
Vy si myslíte, že nemám žádné starosti? Neznám v tomto systému žijícího človeka z běžných lidí (vyjma 1% „nadřazených“) , který nemá „1000+1“ starost v dnešním systému. A rozhodně mám rodinu a mám o ni starost a mnohdy ji dost zanedbávám. Jak jsem už řekl jinde, tyto otázky v diskusích nemíním a nebudu rozvádět, protože v tomto směru cítím velkou zranitelnost. Jinak píšu proto, aby má rodina anebo i jiné rodiny měly před sebou nějakou perspektivu a viděly i odvrácenou – nekonzumní stránku systému, který je porouchaný a je potřeba jej od základu změnit. O tom, konečně svědčí celý autorský rejstřík mých článků. Bohužel z něj nelze vyčíst, že ty problémy jsem dost často pojmenovával a upozorňoval na ně (vnášel je do diskuse) se značným předstihem, (když se o tom ještě vůbec nemluvilo anebo mluvilo jinak) ještě než k daným situacím a procesům došlo. To jediné mi dává smysl při tom „bohapustém“ plácání na netu. A že se opakuji? Ano, opakuji se dost často. A nejsem zdaleka sám. Koneckonců ta kritická situace dnes ve světě (v oblasti ekonomiky, politiky, morálky) je zde právě proto, že selhala historická paměť, že se NEOPAKOVALO, nepřipomínalo to co již zde v minulosti bylo a co se může opakovat (a opakuje se – opět došlo na slova tvůrců historického a dialektického materialismu).
Paní Aleno, vím, že jsme „na jedné lodi“ a právě proto Vám musím napsat, jak nešikovně jste použila myšlenku jednoty. O tu z roku 89 není co stát. Jednota lidí, kteří nemají potřebu číst a ani zajímat se důkladně o venkovní svět, poněvadž jsme za ostnatými a elektrikou napájeným dráty, jednota lidí odmítajících zajímat se o historii jenom proto, že v její současné interpretaci se evidentně lže, tak jako se lhalo už třeba v dobách faraónů, jednota lidí, kterým nestačí nákup v Jednotě a touží po pestré nabídce v ještě pestřejších obalech – taková zhoubná jednota se vyskytuje v modifikované podobě už nyní. Ty ostnaté dráty nahradil většině „jednotných“ nedostatek financí a mediální praní mozků, což spolu s v mnoha případech nelítostným bojem o přežití dokonává dílo zkázy u těch odjakživa „dole“. Sypněte jim do misky „trošku více šošovice“ a máte „střední třídu“, která se o tu svoji výhodu oprávněně bojí a spokojuje se s výkřikem pozitivně myslícího sebevraha, jenž po skoku z amerického mrakodrapu při míjení prvního patra volá: „Zatím je to dobrý!“
Pro tyto lidi je vlastenectví a dějiny vlastní země naprosto prázdný a zbytečný pojem. Jednota těchto lidí, kteří s oblibou kamenují nepohodlné proroky, mne právě od roku 1989 velice děsí.
Georgius,
komunisti měli svým způsobem pravdu. Dnešní „svobodná“ společnost – její politici v podstatě ve všem kopírují komunisty – ovšem velice sofistikovaně a kamuflovaně. Jednostranná propaganda, ostrakizování kritiků nešvarů, „třídní“ diktát (tehdy komunisté, dnes špičky korporátního kapitálu, tehdy výzvy k proletářskému internacionalismu, dnes je ude korporátní globalismus („internacionalismus“), šmírování, hromadné porušování lidských práv (dnes zejména v koloniích a zemích „třetího světa“ – hezké pojmenování od „prvního“ světa, není liž pravda? kde se válčí…) atd., atd.. Ty společnosti jsou podobny jako vejce vejci akorát s opačným znaménkem.
Moc se mi to nelíbí. Nesnáším tu my-formu, protože za mě autor rozhodně nemluví a vím, že ani za spoustu jiných. Z jedné strany je v tom něco, co bych nazval snahou o objektivismus, z mé strany je to utopický objektivismus, zatímco by Češi (i Moravané atd..) si budeme v zájmu tohoto pokřiveného přístupu k vyváženosti tentovat na hlavu, tak jiné národu od prostého vlastenectví přejdou k nacionalismu. Nevadí, že jejich elity tuto zemi tiše vykrádají, hlavně, že tu nechají nějaké drobty, že? A k tomu imigranty, které samy vyrobily, s pokryteckým heslem „Češi styďte,se!“ někteří i Češi (zvláště emigranti a kavárna) si z nás dělají blázny.
Prakticky celá kapitola „Co děla?“ nabízí řešení, která by měla realizovat zkorumpovaná vazalská elita, naše pátá kolona, které je to jedno a tak poslouchá na písknutí své páníčky. Z toho je jasné, že se to dělat nebude.
Pro nás je nejduležitější dobře vyhodnotit situaci, což článek moc dobře nedělá, jak jsem ukázal na jedné kapitolce, na mylných předpokladech staví mylné závěry.
Na Řecku lze vidět jednu zásadní věc v tom jak se svět za poslední dekádu vývoje změnil. Pro změnu politického kurzu už nejsou potřeba cizí „spojenecká či bratrská“ vojska, ale „spojenecké, či bratrské“ banky. Stačí je na pár dnů zavřít a výsledek může být naprosto stejný, jako v případě vojenské intervence. A to bez jediného výstřelu a přítomnosti kusu vojenské techniky. O patřičné vytvoření sociální nálady a potřebného politického názoru už se postarají internacionální média. Řecko je v tomto směru pokusným králíkem v laboratoři globalizátorů.
Asi tak http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/tsipras-nabidl-mrazeni-duchodu-a-privatizaci-pristavu-a-zeleznic/
Také by mohlo místo zmrazení důchodů dojít rovnou ke zmrazení důchodců, jako efektivnější formě reformy :-) :-) :-)
V těch návrzích jsou i jiné chuťovky: třeba „…Řecká vláda navrhuje zvýšit daň z příjmu z 26% na 28% a zvýšit DPH na luxusní zboží z 10% na 13%. DPH na zpracované potraviny, služby, restaurace, a dopravy mají přejít drasticky 13% na 23%, uvedla RT s odkazem na agenturu RIA Novosti….Už do konce roku 2015 má řecká vláda v úmyslu vyhlásit výběrová řízení na privatizaci přístavů Pireus a Soluň, stejně jako na železniční podniky Trainosei a Rosco….“ Tsipras rozhodně důvěru řeckého lidu v sobě vloženou „nezklame“. Účelem tohoto uskrovňování bude další půjčka v řádu desítek miliard Euro. A pak přijde doba další materializace dluhů a uskrovňování. Hot „pomoc“ „civilizovaného“ západního světa má své náklady.
V tomto velmi dobrém článku jsou obzvlášť pozoruhodné dvě autorovy věty: „Naše kořeny už nevidíme, naší historii nerozumíme, protože vítězí vždy pohled momentálních „vítězů“. Přerozdělení majetku je tak jen doprovázeno přeformátováním ideologie.“
Když to zobecníme, pak nám vychází: Všechny společenské změny, reformy, převraty i války se odehrávají pouze kvůli vytvoření JINÉ STRUKTURY VLASTNICTVÍ! Aby se krádeže nebo naopak nápravy dřívějších krádeží zdůvodnily, mění se IDEOLOGIE, přičemž základním kritériem je re-definice SPRAVEDLNOSTI. Jenže spravedlnost je dána hodnotovou škálou morálky dobra a zla a ta škála je dána výchovou. Čili tak, jak je pro dobráka normální pomáhat potřebným, stejně tak je pro sadistického vraha normální, jiné lidi s požitkem mučit a zabíjet. Přitom nakonec i ty vrahy jednou potká smrt a žádný majetek a ani kousíček své někdejší síly a moci si do hrobu nevezmou.
Eo ipso – pouze vztah ke spravedlnosti definuje charakter – nás všech! Problém je, že sice mnozí dobře vědí, že jejich charakter nestojí za nic, ale tváří se, že právě ten pro ně není hodnotou, protože oni jako hodnotu uznávají jen schopnost pokryteckých lží, podvodů a násilí, které jim přinesou zisk. Vychází z toho smutný poznatek, že pokud se dospělí chovají jako nevychované děti, spory s nimi lze řešit jen ještě větším násilím.
Takže, stále bude platit to latinské Si vis pacem, para bellum – a činit tak – sine ira et studio. Také bude platit, že změnit svět k lepšímu znamená, vychovat mladou generaci ke spravedlnosti – i tím naším internetovým diskutováním. Ostatně, jde to snadno. Mladí lidé mají pro autentickou spravedlnost ten největší cit. Naopak staří a zkažení zmrdi a zlem a chamtivosti zblblí fanatikové – ti už vůbec ne. Ostatně, jejich děti jim to jednou ve stáří vrátí.
Zřejmě si pan Tsipras vzpomněl (nejen) na 22. listopad 1963, kdy prezidentu USA Kennedymu ustřelili půl hlavy …
Anebo mu to někdo v soukromém nezávazném potlachu důrazně připomněl. Nakonec se třeba ukáže, že mezi Tsiprasem a jeho předchůdcem z pohledu běžného Řeka ani moc velký rozdíl nebude.
Anebo je to ještě jinak a celé to s referendem byl jenom Matrix: http://www.novarepublika.cz/2015/06/james-petras-lesk-bida-nelevicove-levice.html
Jedinou reálnou šancí, kromě patřičné osvěty, abychom zabránili majdanům, je držet maximálně pohromadě. Myslím tím všechny ty, kteří mluví alespoň velmi podobným jazykem tedy Češi, Moravané, Slezané i Slováci. Co si neubráníme a nevybojujeme, to nám nikdo nedá.
Nejsme schopni ubránit se na šesté prioritě, v současné době by nás převálcovala i polská armáda.
Teď budu mluvit o jednotlivcích. Ale ostatní priority jsou dostupné. Nepodporovat a naopak kritizovat závislosti všeho druhu. Naopak podporovat sport a vše, co prospívá zdraví.
Nenechat se zatáhnout do individuálních ekonomických problémů (ekonomická gramotnost) a zuby nehty bránit sociální systém, alespoň hlasitým pronášením názorů a nakolik je to možné, i ve volbách. Nenechat si vnutit liberalismus, multikulti a náboženství ovládaná zvenčí. Umět si navzájem pomoci, chovat se k ostaním slušně a držet s vlasním národem, ne jej hloupě kritizovat a shazovat.
Ctít vlastní historii, podporovat legendy i národní mythologii. Kdo plive na dějiny svého národa, je ubožák.
http://espionagehistoryarchive.com/2015/04/17/kgb-spetsnaz-world-war-iii/
Bych jen dodal: “ … vždyť tady jde kurva o život !“
Sio :
Dodám len,že chudák je aj ten alebo tí,ktorí pľujú na hrdinov svojho národa.A tými sú aj Česi a Slováci,ktorí dnes bojujú za Donbas,proti ukrajinskému nacizmu.Nepíše sa o nich a na Slovensku dokonca prijal parlament zákon,ktorý im po návrate hrozí až 12 ročným väzením.Ale práve oni sú dôkazom,že s tým národným povedomím a ochotou postaviť sa za spravodlivosť to u nás nebude také zlé.Mnohí si pamätáme na Iva Stejskala,učiteľa,ktorý ako jeden z prvých odišiel na Ukrajinu,kde padol v boji za spravodlivú vec.Vo svojom odkaze chcem upozorniť na iného Čecha,ktorý spomína aj na okolnosti smrti I.Stejskala,podľa mňa hrdinu, na ktorého môžu byť Česi oprávnene hrdí.
http://je-to-inak.livejournal.com/56121.html
pane Georgiusi, neodporuji, že můj příměr jednoty není dobrý..
Já sama se v poslední době dostávám do stavu, že prostě další špatné zprávy dost těžko snáším, a je dobře, když sem tam pan Martin dá odkaz na krásnou písničku.
Taky mne těší přečíst si o lidech, kterým se daří a mají nápady jako zde
http://www.czechfreepress.cz/rusko/experimenty-v-rusku-prinaseji-sokujici-uspechy-o-kterych-se-nepise.html
Jinak by se člověk z dnešního světa zbláznil
Bédo, skutečně „komunisti měli svým způsobem pravdu“. Zejména, když popisovali nevýhody a zločiny kapitalismu. Jelikož však neuváděli žádná jeho v podstatě podružná pozitiva, jako například různé svobody, a znemožňovali snadné vycestování, většina lidí tu jejich pravdu měla za propagandu a odmítala ji. Takže dnes mohou – pokud na to mají – svobodně vycestovat, svobodně nepracovat, krást a jinak příživničit – případně svobodně chcípnout pod mostem dle vlastního svobodného výběru. Takovýchto svobod máme dnes přehršel.
Alena,
všichni s výjimkou onoho 1% jsme „na jedné lodi“ – dokonce i ti dočasně privilegovaní ze „střední třídy“. Když se to vezme kolem a kolem tak jsou na jedné lodi všichni, kdož jsou určeni jako hornina k ekonomickému „vytěžení“a zdánlivě stojí proti sobě, byť si to vůbec neuvědomují, anebo tomu slovně v nekonečných slovních půtkách odporují. Nejlépe to vyjádřil svého času ten člověk, který pravil za války o tom: když přišli nacisti pro židy, komunisty, cikány, socialisty mlčel jsem, teď když si přišli pro mně, již není kdo by se mně zastal. Potvrdilo se to na Ukrajině při „demokratických“ odvodech do války, potvrdilo se to při socializaci bankovních ztrát, při socializaci nákladů válek, potvrzuje se to v Řecku, kde chudí najednou splývají se střední třídou, která přišla z ničeho nic o peníze, o práci , o živnosti.
Máte samozřejmě pravdu.
Oni jsou nakonec při svém „svatém“ přeformátovávání historie a historické paměti schopni udělat zločince i ze španělských interbrigadistů, národního protifašistického odboje, z Husa, Žižky, prakticky z kohokoliv a na piedestal slávy vyzvednout amorální skety, které národu, jeho cti, jeho soudržnosti, jeho schopnosti přežít v těžkých podmínkách a upevnit svoji pospolitost nejvíc ublížili.
Alena,
všichni s výjimkou onoho 1% jsme „na jedné lodi“ – dokonce i ti dočasně privilegovaní ze „střední třídy“. Když se to vezme kolem a kolem tak jsou na jedné lodi všichni, kdož jsou určeni jako hornina k ekonomickému „vytěžení“a zdánlivě stojí proti sobě, byť si to vůbec neuvědomují, anebo tomu slovně v nekonečných slovních půtkách odporují. Nejlépe to vyjádřil svého času ten člověk, který pravil za války o tom: když přišli nacisti pro židy, komunisty, Romy, socialisty mlčel jsem, teď když si přišli pro mně, již není kdo by se mně zastal. Potvrdilo se to na Ukrajině při „demokratických“ odvodech do války, kdy „generální pardon“ mají pouze synáčkové boháčů, kteří se z „vlastenecké povinnosti“ vykoupí, potvrdilo se to při socializaci bankovních ztrát, kdy rukou společnou a nerozdílnou přišli o životní úspory chudí i se středně bohatými, potvrdilo se to při socializaci nákladů válek, kdy bohatí frnkli do off shorů, potvrzuje se to v Řecku, kde chudí najednou splývají se střední třídou, která přišla z ničeho nic o peníze, o práci , o živnosti.
Paní Aleno, sdílím Vaše pocity a jsem na tom o to hůř, že ani Martinem vybrané písničky na mne nezabírají. No a poněvadž jsem se živil vývojem přístrojů často s extrémně nízkými elektrickými proudy, které pracovaly výhradně na známých a ověřených fyzikálních zákonech – jsem veliký skeptik, který nemá rád třeba řeči o pozitivní a negativní energii, auře a jiných pofiderních polích. Jsem takový primitiv, že co v tom našem hmotném světě neumíme vypočítat nebo změřit – to pro mne prostě neexistuje. A obzvlášť dobře si pamatuji, že Rusové krom opravdu kvalitních vědců dali světu třeba akademika Lysenka. Třeba se o těch šokujících úspěších nepíše jenom proto, že zatím chybí i vědecky nenapadnutelné a tudíž prokazatelné důkazy. Svět byl odjakživa plný podvodníků takže s čím nepodvádím sám – tomu nevěřím. Ale snad Vás potěší, že i takový skeptik jako já může být do posledního svého dechu optimistou. Třeba – aniž bych to věděl – ten poslední dech není zas tak daleko.
@Georgius z Raduně: Co je to podle vás informace a jak se dá vypočítat nebo změřit?
Sio, informace jako taková – jak i my, vzdělaní latiníci, rádi srozumitelně říkáváme an sich – dnes už neexistuje. To, co se za ni vydává, je buď ideologie nebo její inverzní forma desinformace. Obojí měřit nebo vypočítávat je tedy nesmysl, ale lidem smyslným mohu k výpočtům a měření doporučit všechny známé postupy matematické i metrologické se zárukou, že vždy dosáhnou totožného výsledku. Jeho kvalitativní hodnocení spadá do biologie – konkrétněji do kapitol o konečných produktech látkové výměny. Avšak lidová moudrost i nás vědce před takovým počínáním varuje, neboť čím déle se touto činností zabýváme, tím více si nelibých vůní užíváme. Toto empirické zjištění mohu potvrdit i na základě vlastních rozsáhlých vědeckých pozorování, poněvadž co obtížný a nevábný odpad rozvíjející se kapitalistické společnosti jsem byl nucen několik posledních let pracovat jako provozní elektrikář v městské kanalizační čistírně. Při svém vzdělání nevím, zda ty závany patřily do příznivých božích větrů – ale merkaptany jsem tam identifikoval určitě.
Ovšem, Sio, můžete mi prozradit, proč se těmito věcmi zabýváte Vy?
https://www.youtube.com/watch?v=4ckqVvfcQ7s
pro Georgiuse:
https://www.youtube.com/watch?v=exCOH6Pq6ok
@Georg: Inu, lichotí mi, že rozumím něčemu, co ani Georgius z Raduně není schopen změřit ani zvážit, tudíž je to mimo rozsah jeho viditelného spektra a tím pádem to pro něj neexistuje. :-)
Produkty metabolismu změřit i zvážit lze, až takovou činnost nikomu nezávidím.
https://www.youtube.com/watch?v=URxC75G3nJI&list=RDlyieFu7BnHE&index=6
https://www.youtube.com/watch?v=eoWpzPS_0fI
https://www.youtube.com/watch?v=XLdSXeeEhdc
speciálně pro Georgiuse:
https://www.youtube.com/watch?v=tPFGi3u2Omc
https://www.youtube.com/watch?v=yjO1bMHbDpY
https://www.youtube.com/watch?v=Wp2oSuh1Hy0&index=13&list=RDlyieFu7BnHE
Sio, upřímně mne těší Vaše radost a jen nerad Vám oponuji tímto způsobem:
Měření informace – opakování
Množství informace na hmotném nosiči lze dokonce měřit. V knihovnictví se užívá měření na stránky, novináři počítají slova nebo znaky a v počítači se informace měří na bajty nebo bity. Jeden Bit, odpovídá jednomu rozlišení typu „ano – ne“, nese informaci, ze které se dozvíme, který stav nastal ze dvou stavů stejně pravděpodobných (např. házení mincí). Je to základní jednotka informace. Byte (též bajt) je skupina zpravidla osmi bitů, tím pádem může nabývat 256 různých hodnot a zhruba tak odpovídá jednomu znaku abecedy evropského jazyka (asijské symboly bývají obvykle kódovány užitím 2 až 4 bajty). Je to ovšem množství informace pouze v technickém smyslu slova: stránka textu může mít 1800 bytů, to ale neříká nic o tom, co je v nich zaznamenáno. Stejnou velikost mohou mít užitečné a smysluplné zprávy, prázdné řeči nebo konečně i samé mezery. Pro stanovení informační hodnoty souboru dat lze použít entropii.
Takže v technickém smyslu slova informace, zapsaná souborem dat, pro Georgiuse z Raduně existuje. Když si tu informaci před uložením na nosič zakóduji matematickým polynomem, pak ji budu zpět „dolovat“ výpočtem.
S faktem, že pro mne spousta informací postrádá informační hodnotu jsem se už smířil a Vám doporučuji totéž. Díky své nátuře miluji věcí jednoduchých a proto obvykle velice spolehlivých. V mládí mne potěšilo otcovo sdělení, že nosičem život zachraňující informace může být téměř každému srozumitelný signál, jenž je vytvořen plynným oblakem merkaptanů a po cestě přenosovým kanálem, jímž je v tomto případě vzduchotechnické potrubí, informuje havíře o nebezpečí výbuchu metanu nebo o jiné život ohrožující události. Pojďme raději pryč – začíná to tu zase smrdět!
https://www.youtube.com/watch?v=_T4lzDUxNlk
Martine, díky! Indiáni se téměř pravidelně budují své vigvamy na louce v lese a k nám si jezdívají s vozíkem plastových kanystrů pro pitnou vodu. Ovšem aby nám někdy předvedli své nádherné kroje a křepčení jako tito členové „Indiánského souboru písní a tanců“ – to je doposud nenapadlo. Přitom je to jediné „obohacení z multikulti“, které téměř nikomu nevadí! Jsem však optimista. Třeba jednou těm našim Indiánům na té naší lesní louce přece jen své mezikmenové tance předvede Lúčnica.
@Georg: V tom je právě ten problém, binární uložení dat sice změří, kolik ta informace zabere v paměti nebo na disku, ale samotnou informaci to neměří. Ta samá informace zakódovaná v grafických symbolech (písmenkách) zabere knihu anebo nepatrný zlomek paměti na disku. Dá se zkomprimovat (i bezstrátově) a bude zabírat méně bitů a bajtů), přičemž někde přibude informace o klíči, podle kterého je zakódována. To znamená, že dokonce více informace zabere menší pamět. Informace uložená v našem mozku – ani nevíme, zda je uložená binárně nebo analogově. Jak změříme analogový signál z informačního hlediska? Můžeme ho číslicově zakódovat s různým vzorkováním, což zabere i poměrně hodně paměti a je to se ztrátou, protože nevíme, co je mezi vzorky. Anebo může být popsána funkcí bezstrátově a zabere to pár byte.
Tak vážně, jak je to s tou existencí a měřením informace? Mimochodem, máte pravdu, signály mohou být různé. :-)
Sio,
taky je otázkou, co je pro koho informace. Pro někoho statistika dluhů, stanovisko Putina… není informace. Pro někoho je informace třeba vlákno o informacích. Je to vždy otázka individuálního přístupu.
Sio, cením si Vaší snahy poskytnout informace o problémech s informacemi i publiku, které nemá naše vzdělání a kvalifikaci. Snad byste měl vědět – a Hoxe to také potěší – že během sedmdesátých let částkou půl miliónu každoročně financovalo „ministerstvo lesů vod a strání“ moji činnost při řešení výzkumného úkolu „Telemetrický systém pro vodní hospodářství“. Byla to radostiplná práce.
Pak se nedivte, že mi připomínáte zavilého intelektuála gynekologa, jenž neustále hledá problémy tam, kde naši pracující nalézají toliko potěšení. Představte si na tomto místě ten rozšklebený žlutý „xichtík“ – co signál mé dobré vůle mít tu dobrou vůli spolu i nadále – navzdory těm Vámi připomenutým problémům s informacemi.
Bédo, toto je velice pravdivé. Jen je třeba dodat „a dohody“, neboť když se my dva dohodneme, tak naše na sebe vystrčené holé zadnice nebudou urážkou, ale seriózní nonverbální informací i potvrzením jejího přijetí o tom, že konečného stádia kapitalismu bylo konečně dosaženo.
https://www.youtube.com/watch?v=xmS7_SPZDFw
Georg, je s váma nuda, já s váma o informacích, což je kardinální problém 21. století, a vás zajímá napřed díra vzadu a teď za díra vpředu. Nebudu vás tedy už rušit a popřeji hodně kvalitního horizontálního potěšení.
Bédo, pokud opravdu věříte, že informace je věcí osobního přístupu, tak jsem konečně pochopil četnost a obsah vašich příspevků. Uspějete s nimi nejlépe u Georga, jeho zájem o konečné fáze biologických procesů odehrávající se v hodně tmavých místech je neutuchající.
Sio, teď jste skutečně hodně trapný. Pokud byste musel deset let den co den několikrát umývat manželku a převlékat ji a také její postel, někdy dokonce dvakrát v rozmezí několika minut, pak byste si uvědomil, že Váš veškerý čas neurčuje Váš záměr, plán, ideál, příznivý boží vítr nebo skvělá teorie, ale kupodivu právě ony „konečné fáze biologických procesů odehrávající se v hodně tmavých místech“ a na doporučení ošetřujícího lékaře byste ty finální výsledky skutečně vážil a zapisoval. A dělal byste to poctivě a s vědomím, že ochrnuté manželce s počínající cukrovkou, s občas vynechávající peristaltikou střev a bez odoperovaného žlučníku touto činností prodlužujete život. Tímto jste však u mne neztratil na ceně, poněvadž spoustu těchto informací neznáte a tak si nevědomky počínáte jako slon v porcelánu a jak moje babička v těchto případech formulovala: „Činíte ukvapených soudů.“
Omlouvat se mi nemusíte, poněvadž jsem opravdu přesvědčen, že jste tak učinil bez zlého úmyslu a na základě velice rozdílných životních zkušeností. On totiž téměř každý má sklon k podvědomému: Podle sebe soudím tebe!
No a tak si myslím, že by bylo dobré, pokud bychom se oba zařídili podle přání faráře, které mi při poděkování za neočekávaně pěknou řeč nad rakví mého otce vyjevil. Ten stařičký farář byl totiž přesvědčen, že „Nejvyšší Sudí svému pozemskému kolegovi jistě spravedlivým způsobem započítá i všechny jeho početné dobré skutky“, což mne překvapilo také tím necírkevním příměrem. Můj otec byl totiž prvoligovým fotbalovým rozhodčí s třemi tisíci odřízených zápasů. Farář mé díky vlídně odmítl ale přál si, i když ví že jsem ateista, abych si uvědomil, že chybovat je lidské, ale odpouštět je božské. A jedině tím odpouštěním může každý smrtelník alespoň trošičku bohu konkurovat.