Osm současných sociálně realistických filmů: Ixcanul

Ixcanul (Vulkán Ixcanul)

Režie: Jayro Bustamante

Hlavní postava filmu, sedmnáctiletá Maria, je mayská dívka hovořící kakchikelským jazykem, která žije se svými rodičí v Guatemale, na úpatí sopky. Rodina žije v nuzných podmínkách, její otec pracuje na kávové plantáži. Maria se chce vdát za Pepeho, mladého sběrače kávy, ale její rodiče ji chtějí provdat za jednoho z plantážních manažerů. Pepe plánuje dlouhou cestu do USA, kde už předtím byl. Maria se ho v jednom z dialogů ptá: „Jak to vypadá ve Spojených státech?“ A Pepe odpovídá: „Velké domy se zahradami. Lidé mají auta, elektřina jde celý den. Dokonce i na ulicích se svítí. Ovoce prodávají oloupané a všichni tam mluví anglicky…“

Pepe Marii víceméně přinutí k sexu. Slibuje jí totiž, že ji vezme do Spojených států, pokud k němu bude „něžná“. Maria se nakonec ocitne opuštěná a těhotná. Chce zbavit dítětě, aby rodiči protežovaný nápadník nezjistil její selhání, takže s rodiči cestuje do města, aby se dítěte zbavila. Doktor jí sice řekne, že se dítě narodilo mrtvé, ale Marie zjistí jinou, mnohem strašlivější pravdu…

Po vizuální stránce je film oslnivý, jeho upřímnost a opravdovost jsou nezpochybnitelné. Mariin zvláštní obličej registruje, bez dramatických změn, řadu komplexních emocí. Pozoruhodná je i postava její všetečné a chamtivé, ale nikoli bezcitné matky. Ixcanul je v jádru pravdivý příběh.

Režisér Jayro Bustamante (narozen v roce 1977) poznamenává: „Strávil jsem své dětství na Guatemalské vysočině, v zemi Mayů, která je obklopena sopkami a dávnými domorodými tradicemi. Jako dítě jsem přešel hory se svou matkou na jejích zdravotních kampaních, které spočívaly v přesvědčování mayských matek, aby nechaly očkovat své děti. … Mayové většinou nemluví španělsky a hory byly nebezpečné kvůli ozbrojenému konfliktu, jenž v té době pustošil zemi.

O několik let později jsme byli s matkou pobouřeni, když jsme zjistili, že někteří zdravotníci z veřejného sektoru byli zapojeni do únosů mayských dětí a že to ničí důvěru, kterou jsme u nich tak těžce vytvářeli. To byl odrazový bod pro tento příběh, a také místo, kde se kruh uzavírá.“

Bustamante pak založil v komunitě Mayů pracovní skupiny, v nichž diskutoval o sociálních problémech, které je trápí. A podle jejich skutečných příběhů napsal scénář filmu. Během celého procesu také připravoval členy komunity jako herce pro svůj film. „Byla to pro mě zkušenost, která mi otevřela oči,“ řekl Bustamante.

Film Ixcanul získal Cenu Alfreda Bauera na 65. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a byl za Guatemalu nominován na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Spolupráce na překladu: Vladimír Pazdera
Zdroj: wsws.org

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!