P. C. Roberts: Ekonomický dopad koronaviru by mohl být revoluční

Koronavirus a globalismus nám už brzy udělí životně důležité lekce. Otázkou je, zda budeme umět tyto lekce, které tentokrát nejdou k dobru vládním zájmových skupinám a ideologiím, správně pochopit a využít.

Koronavirus nás poučí o tom, že země bez bezplatné zdravotní péče je znevýhodněna. Miliony Američanů žijí od výplaty k výplatě. Nemají na to, aby platili zdravotní pojištění. Miliony nemají žádné zdravotní pojištění. Což neznamená nic jiného, než že se milionům lidí nakažených koronavirem nedostane lékařské péče. A umírání lidí díky takovémuto stavu věcí se dá v jakékoli společnosti snést jen velmi obtížně.

Přerušení podnikových provozů, jako výsledek naší snahy zastavit šíření koronaviru, odepře výplaty milionům Američanů, žijících od výplaty k výplatě. Kde pak tito lidé vezmou peníze na jídlo, ubytování a dopravu? Nemusíte vidět do velkých dálek, abyste na obzoru spatřili hrozivý scénář.

Globalismus sebral naději mnoha příslušníků střední třídy na lepší mobilitu a živobytí obecně tím, že jejich pracovní příležitosti vyvezl do Asie. Což vše dohromady způsobilo stav, v němž populace, která si dokázal dřív i něco ušetřit, je dnes zadlužena.

Globalismus zredukoval i možnosti přežití naší společnosti tím, že ji učinil závislou na zboží, vyráběném v cizině, jehož přísun do USA může být ovšem cizími nepokoji kdykoli přerušen. A také když ji ohrozil svoji zahraniční politikou neshod, vedoucí k sankcím. Anebo když zemi přivedl do stavu, v němž trvale převažuje dovoz nad vývozem, což je konečný výsledek současné praxe vyvážení amerických firem do zahraničí.

Spojené státy mají tak dnes nechráněnou populaci a ekonomiku v potížích.

Existuje z tohoto bludného kruhu cesta ven?

Pro mnoho Američanů je znárodňování sprosté slovo, ale nese s sebou mnoho výhod. Národní zdravotní péče dnes dokáže snižovat své výdaje např. tím, že ze svého systému vyřadila možnost vybírat z něj zisky soukromých jedinců či společností. Kdyby se stejnou cestou vydaly i farmaceutické společnosti, mohly by se pak namísto honby za ziskem zaměřit víc na léčebné potřeby. Každý přece ví, že velké farmaceutické společnosti ovlivňují zdravotní školy a lékařskou praxi ani ne tak, jak by to vyhovovalo zdraví lidu, ale jak to jde k duhu jejím ziskům. Stanovisko bez předsudků by tedy v této oblasti mohlo učinit mnoho dobrého.

Socialista je další americké sprosté slovo, které se dnes lepí zvláště na Bernie Sanderse.

Já sám jsem se socialistou nestal přes noc. Jen prostě nahlas myslím. Jak se může naše ekonomika zvednout ze dna, když jak populace, tak společnosti jsou dušeny zadlužením? Odpuštění dluhů je tedy dnes jedinou cestou, jak se lze z této smrtelné dluhové pasti vymanit. Avšak je možné odpustit dluhy bez znárodnění? Nikdy, pokud by manažeři z Wall Street a současně i členové „jednoho procenta“ nerozdali všechno, co mají. Tihle pánové zvýšili od roku 2008 své zisky o 95 procent. Dá se čekat, že se takovéto výnosné živnosti vzdají?

Nahlíženo z této perspektivy existuje tedy už jen jediná možnost. Že je prostě znárodníme.

A co koronavirus?

Ten se buď může stát katalyzátorem naznačené revoluční změny, anebo se jen jako další časovaná bomba uloží do arzenálu.

Vybral a přeložil Lubomír Man